2 VSOL 1207/2013-A-9
KSBR 47 INS 31677/2013 2 VSOL 1207/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Krasická 1542/33, 796 01 Prostějov, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.11.2013, č. j. KSBR 47 INS 31677/2013-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužnice. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 11.11.2013 na základě insolvenčního návrhu dlužnice, která v něm uvedla, že má více věřitelů, u kterých má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna plnit. Dlužnice nepodala insolvenční návrh samostatným podáním, ale s využitím formuláře na povolení oddlužení. Pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek je určena kolonka 06 formuláře, kterou však dlužnice vyplnila nedostatečným způsobem. Předně neoznačila žádné své věřitele a neuvedla přesné informace o splatnosti pohledávek alespoň dvou věřitelů, které není schopna plnit. Z návrhu nelze zjistit, zda se dlužnice nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti. Rovněž v kolonkách 18 až 21 formuláře zcela absentují jakékoliv údaje o splatnosti minimálně dvou závazků dlužnice vůči dvěma věřitelům. Tyto skutečnosti nebylo možné zjistit ani ze seznamu závazků, neboť u věřitele GE Money Bank, a.s. údaj o splatnosti absentuje zcela a u zbývajících věřitelů splatnost závazku ještě nenastala. Insolvenční návrh tedy postrádá uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek. Proto postupoval soud podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na insolvenční návrh, ze kterého citovala údaje o finanční a sociální situaci, vyživovacích povinnostech a zaměstnání. Dále uvedla, že manžel má čtyři nezajištěné závazky (nejsou v SJM) v celkové výši 315.946 Kč, dále má manžel jeden závazek vůči státu ve výši 36.612 Kč, dlužnice má jeden nezajištěný závazek (není v SJM) ve výši 221.111 Kč a s manželem má dlužnice v SJM šest nezajištěných závazků v celkové výši 458.446 Kč. Společně s manželem se nachází v úpadku, protože pokud sečte výši pravidelných plateb, které jsou u jejích nezajištěných závazků (nejsou v SJM) ve výši 5.453 Kč, dále výši jejích pravidelných plateb (jsou v SJM) ve výši 6.486 Kč, dále pravidelné platby na nezajištěné závazky manžela (nejsou v SJM) ve výši cca 10.336 Kč a výši jeho pravidelných plateb v rámci SJM ve výši 3.538 Kč, dojde k tomu, že by měli s manželem ze společného příjmu platit svým nezajištěným věřitelům 67 % z jejich příjmů. K tomu ještě není přičten dluh manžela vůči státu. U každého závazku uvedla přesné datum poslední řádné úhrady a identifikovala věřitele. Dále uvedla, že v návrhu na povolení oddlužení tvrdila, že pozastavila platby podstatné části peněžitých závazků, kdy přesná data posledních pravidelných úhrad vůči věřitelům uvedla v seznamu závazků. Taktéž uvedla, že již není v jejích silách všechny závazky řádně plnit, neboť není schopna věřitelům požadované částky uhradit. Další specifikaci svých věřitelů, datum vzniku závazků a datum poslední úhrady rozvedla v seznamu závazků. V něm také uvedla, že závazek nepopírá. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně přehodnotil.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (11.11.2013) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 7, věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Rovněž občanský soudní řád byl s účinností od 1.1.2014 novelizován zákonem č. 293/2013 Sb. Podle článku II., bodu 2 tohoto zákona, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 103 odst. 1, věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1, odst. 2 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce neschopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 88/2010.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice ze dne 8.11.2013 učinil soud prvního stupně správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze v tomto směru odkázat na odůvodnění napadeného usnesení. Pro posouzení závěrů soudu prvního stupně je v dané věci podstatné, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu (bod 06) uvedla, že má jeden nezajištěný závazek (není v SJM) v celkové výši 221.111 Kč, s manželem má šest nezajištěných závazků (v SJM) v celkové výši 458.446 Kč, manžel má jeden závazek vůči státu ve výši 36.612 Kč a dále má manžel čtyři nezajištěné závazky (nejsou v SJM) v celkové výši 315.946 Kč. V bodě 18 insolvenčního návrhu dlužnice řádně označila pět závazků uvedením věřitele, výše závazku a právního důvodu. K insolvenčnímu návrhu připojila seznam závazků, v němž označila věřitele C.U.C. spol. s r.o., dále uvedla datum poslední platby (20.8.2013), vznik závazku v roce 2010, datum splatnosti nebylo uvedeno. Dlužnice sice uvedla u tohoto závazku datum poslední úhrady, ale netvrdila, zda se jednalo například o měsíční splátky. V insolvenčním návrhu dlužnice ani neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že by šlo o splátky opožděné, neúplné. Z data poslední platby nelze bez dalších údajů dovozovat datum splatnosti závazku dlužnice. Neuvedení konkrétních údajů o době splatnosti závazku dlužnice znamená, že dlužnice nevylíčila skutečnosti podřaditelné pod ust. § 3 odst. 1, písm. b) IZ, tedy že její závazek vůči věřiteli je po splatnosti déle než 30 dnů.

V seznamu závazků, které dlužnice označila jako součást společného jmění manželů, uvedla dlužnice čtyři závazky vůči třem řádně označeným věřitelům, výši aktuálního zůstatku, datum vzniku závazku, datum poslední platby a datum splatnosti (20.3.2021, 20.2.2016, 20.2.2016 a 25.2.2015). S ohledem na skutečnost, že dlužnice se insolvenčním návrhem domáhala rozhodnutí o jejím úpadku (nikoli hrozícím úpadku), je podstatné, že tyto vymezené závazky nejsou splatné.

Lze tedy uzavřít, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu vylíčila pouze skutková tvrzení způsobilá naplnit znak úpadku dle ust. § 3 odst. 1, písm. a) IZ. Neuvedla však žádné skutečnosti, ze kterých by soud mohl dovodit znaky úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1, písm. b) a c) IZ. Dlužnice totiž neuvedla skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, že její závazky vůči (nejméně) dvěma věřitelům jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit (§ 3 odst. 1, písm. c) a odst. 2 IZ).

Za situace, kdy dlužnice ve svém insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že splňuje všechny znaky úpadku, postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl, aniž by dlužnici vyzýval k jeho nápravě.

Dlužnici nic nebrání v tom, aby po právní moci usnesení o odmítnutí návrhu podala nový insolvenční návrh, který již bude splňovat předepsané náležitosti. V případě opětovného podání insolvenčního návrhu je však třeba, aby si dlužnice vyjasnila, zda míní podat insolvenční návrh z důvodu svého úpadku (§ 3 odst. 1, 2 IZ) nebo hrozícího úpadku (§ 3 odst. 4 IZ). O hrozící úpadek jde přitom tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen (v budoucnu) řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. V přezkoumávané věci dlužnice ve svém insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení (bod 06) zcela nepochybně navrhla, aby soud rozhodl o jejím úpadku (nikoli hrozícím úpadku).

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu