2 VSOL 1201/2013-A-9
KSBR 47 INS 31678/2013 2 VSOL 1201/2013-A-9

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem T.G.Masaryka 130/14, 796 01 Prostějov, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.11.2013, č. j. KSBR 47 INS 31678/2013-A-4,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se po tv rz uje.

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech svého usnesení uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 11.11.2013 insolvenčním návrhem dlužníka, který však neobsahoval uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek. Kolonku 06 formuláře dlužník vyplnil nedostačujícím způsobem. Neoznačil žádné své věřitele a dále neuvedl přesné informace o splatnosti pohledávek alespoň dvou věřitelů, které není schopen plnit. Pouze na základě citace zákonné definice úpadku bez uvedení konkrétních údajů nelze považovat za splněnou povinnost dlužníka uvést skutečnosti osvědčující jeho úpadek. V kolonkách 18 až 21 formuláře absentují jakékoliv údaje o splatnosti minimálně dvou dlužníkových závazků vůči dvěma věřitelům. Proto postupoval soud podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Odkázal na insolvenční návrh, ze kterého citoval údaje o finanční a sociální situaci, vyživovacích povinnostech a zaměstnání. Dále uvedl, že má čtyři nezajištěné závazky (nejsou v SJM) v celkové výši 315.946 Kč, dále jeden závazek vůči státu ve výši 36.612 Kč, manželka má jeden nezajištěný závazek (není v SJM) ve výši 221.111 Kč a s manželkou má dlužník v SJM šest nezajištěných závazků v celkové výši 458.446 Kč. Společně s manželkou se nachází v úpadku, protože pokud sečte výši pravidelných plateb, které jsou u manželčiných nezajištěných závazků (nejsou v SJM) ve výši 5.453 Kč, dále výši jejích pravidelných plateb (jsou v SJM) ve výši 6.486 Kč, dále pravidelné platby na nezajištěné závazky dlužníka (nejsou v SJM) ve výši cca 10.336 Kč a výši dlužníkových pravidelných plateb v rámci SJM ve výši 3.538 Kč, dojde k tomu, že by měli s manželkou ze společného příjmu platit svým nezajištěným věřitelům 67 % z jejich příjmů. K tomu ještě nepřičetl dluh vůči státu. U každého závazku uvedl přesné datum poslední řádné úhrady a identifikoval věřitele. Dále uvedl, že v návrhu na povolení oddlužení tvrdil, že pozastavil platby podstatné části peněžitých závazků, kdy přesná data posledních pravidelných úhrad vůči věřitelům uvedl v seznamu závazků. Taktéž uvedl, že již není v jeho silách všechny závazky řádně plnit, neboť není schopen věřitelům požadované částky uhradit. Další specifikaci svých věřitelů, datum vzniku závazků a datum poslední úhrady rozvedl v seznamu závazků. V něm také uvedl, že závazek nepopírá. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně přehodnotil.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (11.11.2013) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 7, věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Rovněž občanský soudní řád byl s účinností od 1.1.2014 novelizován zákonem č. 293/2013 Sb. Podle článku II., bodu 2 tohoto zákona, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, i řízení, které jeho vydání předcházelo

(§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 103 odst. 1, věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1, odst. 2 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce neschopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 88/2010.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka ze dne 8.11.2013 učinil soud prvního stupně správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze v tomto směru odkázat na odůvodnění napadeného usnesení. Pro posouzení závěrů soudu prvního stupně je v dané věci podstatné, že dlužník v bodě 06 svého insolvenčního návrhu uvedl počet a celkovou výši jeho nezajištěných závazků, dále závazky vůči státu, současně uvedl, že s manželkou má v rámci společného jmění manželů šest nezajištěných závazků s uvedením jejich výše. V bodu 18, který slouží pro závazky, z nichž nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění (nevykonatelné), dlužník řádně označil své věřitele, výši a právní důvod závazku. Pokud jde o soudem vytýkanou absenci údaje o splatnosti závazků, dlužník v bodě 06 pouze obecně parafrázoval ust. § 3 odst. 1 IZ (že má závazky 30 dnů po lhůtě splatnosti), splatnost však neuvedl ani v přehledu závazků (bod 18 insolvenčního návrhu). K otázce splatnosti se vyjádřil v seznamu závazků připojenému k návrhu. V něm (kromě povinných údajů o identifikaci věřitele, výši aktuálního zůstatku) uvedl datum splatnosti, a to tak, že závazek vůči GE Money Bank a.s. ve výši 192.355 Kč je splatný dne 20.2.2018, u ostatních závazků uvedl, že datum splatnosti není dáno. U závazku vůči Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj ve výši 36.612 Kč datum splatnosti neuvedl, připojil údaj o tom, že zatím není hrazeno. U závazků, které dlužník označil jako závazky, jež jsou součástí SJM, dlužník řádně označil dva věřitele, druh závazku, aktuální zůstatek, vznik závazku a datum splatnosti (20.4.2019 a 15.3.2018). U závazků, u kterých dlužník uvedl, že není splatnost dána, ovšem uvedl datum poslední splátky (8.10.2013 a 10.10.2013). Pokud by šlo o měsíční splátky (což ale dlužník netvrdí), znamenalo by to, že další splátka by byla splatná za měsíc, tedy v průběhu listopadu 2013. V insolvenčním návrhu dlužník ani neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že by šlo o splátky opožděné, neúplné. Z těchto zjištění plyne, že dlužníkem tvrzené závazky nebyly v době podání návrhu (11.11.2013) více než 30 dní po lhůtě splatnosti.

Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu vylíčil skutková tvrzení způsobilá naplnit znak úpadku dle ust. § 3 odst. 1, písm. a) IZ, avšak neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by soud mohl dovodit znaky úpadku ve smyslu ust. § 3, písm. b) a c) IZ. Dlužník totiž neuvedl skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, že jeho závazky vůči (nejméně) dvěma věřitelům jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1, písm. c) a odst. 2 IZ).

Za situace, kdy dlužník ve svém insolvenčním návrhu neuvedl konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že splňuje všechny znaky úpadku, postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl, aniž by dlužníka vyzýval k jeho nápravě.

Dlužníku nic nebrání v tom, aby po právní moci usnesení o odmítnutí návrhu podal nový insolvenční návrh, který již bude splňovat předepsané náležitosti.

V případě opětovného podání insolvenčního návrhu je však třeba, aby si dlužník ujasnil, zda míní podat insolvenční návrh z důvodu svého úpadku (§ 3 odst. 1, 2 IZ) nebo hrozícího úpadku (§ 3 odst. 4 IZ). O hrozící úpadek jde přitom tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen (v budoucnu) řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. V přezkoumávané věci dlužník ve svém insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení (bod 06) zcela nepochybně navrhl, aby soud rozhodl o jeho úpadku (nikoli hrozícím úpadku).

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu