2 VSOL 120/2018-A-12
č. j. KSBR 29 INS 20446/2017 2 VSOL 120/2018-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci

dlužnice: TEAM MSK s.r.o. identifikační číslo 25540581 sídlem Na Bítýškách 579, 664 71 Veverská Bítýška

o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2018, č. j. KSBR 29 INS 20446/2017-A-7

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2018, č. j. KSBR 29 INS 20446/2017-A-7 se potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužnici povinnost zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč.

2. V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 7. 11. 2017 domáhala zjištění svého úpadku a jako způsob jeho řešení navrhla konkurs. Majetek dlužnice představují pouze pohledávky v celkové výši 359 415 Kč, které jsou dle údajů uvedených v seznamu závazků dobytné, avšak nelze je považovat za pohotové prostředky. Insolvenční soudu uvedl, že účelem zálohy je umožnit působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty, když v této fázi řízení ani není zřejmé, zda a v jaké výši se podaří majetek dlužníka zpeněžit. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci bezprostředně po zjištění úpadku do doby zpeněžení majetku řádně vykonávat. Za takovéto nutné výdaje lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení (inzerce, znalecké posudky), správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod. Jak se zpravidla ukazuje, není možné úhradu těchto výdajů odkládat až do doby, kdy se podaří zpeněžením majetkové podstaty získat finanční prostředky. Právě naopak, tyto výdaje, zejména poštovné, telekomunikační služby, cestovné, inzerce (tedy zvlášť náklady spojené se zpeněžováním), je nutno hradit ihned. Vzhledem k tomu, že nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny isir.justi ce.cz -2-KSBR 29 INS 20446/2017

insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně, bylo dlužníkovi uloženo zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dále insolvenční soud připomněl, že odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí minimálně 45 000 Kč bez DPH, přičemž je třeba počítat i s hotovými výdaji insolvenčního správce. S ohledem na výše uvedené insolvenční soud uložil dlužnici povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč.

3. Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. Namítala, že podáním řádného insolvenčního návrhu splnily osoby vykonávající funkci jejího statutárního orgánu svoji zákonnou povinnost. V seznamu majetku popsala pohledávky, které označila za dobytné. Insolvenční soud ve svém usnesení předjímá způsob úspěšnosti insolvenčního správce, který má svou činností docílit co největšího majetku získaného do majetkové podstaty úpadce, když konstatuje, že v této fázi řízení ani není zřejmé, zda a v jaké výši se podaří majetek dlužníka zpeněžit. Takový výklad lze vnímat tak, že je insolvenční správce pouze administrátorem, který v zásadě nemusí činit žádných úkonů a přesto na svou odměnu ve výši 45 000 Kč dosáhne bez toho, aby byl úspěšný. Dlužnice podala insolvenční návrh z objektivních příčin a pokud insolvenční soud zpochybňuje dobytnost označených pohledávek, tak se jedná o řízenou likvidaci podnikatelského subjektu státem samotným. Proto navrhuje, aby odvolací soudu po přezkoumání důvodů osvědčujících úpadek společnosti rozhodnul tak, že je úpadce povinen zaplatit zálohu ve výši 10 000 Kč jako zálohu na náklady správce.

4. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c\ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

6. Podle § 108 odst. 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

7. Podle § 108 odst. 3 IZ může výši zálohy podle odstavce 2 insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSBR 29 INS 20446/2017

8. Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu

9. Podle § 38 odst. 2 IZ se odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

10. Podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ), platí, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45 000 Kč.

11. Podle § 2a vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1 000 Kč, nejvýše však 1 000 000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45 000 Kč.

12. Z obsahu insolvenčního spisu zjistil odvolací soud tento skutkový stav: -z insolvenčního návrhu ze dne 7. 11. 2017 (č. d. A-1) a ze seznamu závazků (č. d. A-6) vyplývá, že se dlužník domáhá vydání rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení konkursem s tím, že se v důsledku postupu správce daně, který vydal zajišťovací a následně exekuční příkazy na částky 188 895 Kč a 170 520 Kč dostal do stavu, kdy není schopen plnit své závazky a má splatné peněžité závazky vůči Finančnímu úřadu Brno- venkov ve výši 16 977 Kč z titulu neuhrazené daně z příjmu, jehož splatnost nastala dne 3. 7. 2017, a Andree Polívkové ve výši 259 200 Kč z titulu neuhrazeného nájemného, který splatný od 1. 4. 2017, -ze seznamu majetku předloženého dlužníkem (č. d. A-6) vyplývá, že majetek dlužníka tvoří pouze pohledávky vůči Finančnímu úřadu Brno-venkov ve výši 188 895 Kč a 170 520 Kč představující zajištění k dosud nestanovené výši daně, a to na základě zajišťovacích příkazů ze dne 23. 11. 2016, č. j. 4554527/16/3005-80541-711454 a č. j. 4554521/16/3005-80541-711454, -ze seznamu zaměstnanců vyplývá, že dlužník žádné zaměstnance nemá (č. d. A-6).

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSBR 29 INS 20446/2017

13. Odvolací soud má za to, že insolvenční návrh dlužnice má všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 97 a § 103 IZ) a jsou k němu připojeny zákonem stanovené přílohy obsahující údaje uvedené v § 104 IZ. Z jejich obsahu má za osvědčenou existenci úpadku dlužnice ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b\ IZ).

14. Za této situace insolvenční soud nepochybil, přistoupil-li k posouzení, zda je s ohledem na majetkové poměry dlužnice nutné uložit jí jako insolvenční navrhovatelce povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, popřípadě v jaké výši.

15. Konstantní judikatura insolvenčních soudů (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2009, č. j. KSOS 33 INS 1040/2009, 2 VSOL 86/2009-A-10, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008 č. j. KSHK 41 INS 4227/2008, 1 VSPH 249/2008-A-15) vychází při aplikaci ustanovení § 108 IZ již od samého počátku účinnosti insolvenčního zákona z předpokladu, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků a umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

16. Rovněž je třeba zmínit, že účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je vyloučit či alespoň minimalizovat situace, kdy by náklady insolvenčního řízení dlužníka, jež mají být primárně hrazeny z majetkové podstaty, musel nést stát (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 103/2013).

17. Jak správně uvedl insolvenční soud, účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek pohotových finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Za tyto náklady insolvenčního řízení lze považovat hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady na zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby. Přitom je nutno mít na zřeteli, že se nejedná o celkové náklady, jež budou v průběhu řízení spojeny s prověřováním stavu dlužníka, jeho správou a zpeněžováním, nýbrž jen o ty náklady, které bude nezbytné uhradit do doby, kdy lze předpokládat dosažení výtěžku zpeněžením majetkové podstaty alespoň v rozsahu, jež bude postačovat k průběžné úhradě dalších vznikajících nákladů.

18. Po vyhodnocení výše uvedených zjištění a s přihlédnutím k citovaným judikatorním závěrům se odvolací soud ztotožňuje s názorem insolvenčního soudu, že v přezkoumávané věci je třeba dlužnici uložit povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to minimálně z důvodu pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, neboť v majetku dlužníka se žádné pohotové finanční prostředky nenachází.

19. Insolvenčnímu soudu nelze vytknout ani to, že při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního soudu předběžně posoudil možnost zpeněžení pohledávek tvořících jediný majetek dlužníka. S ohledem na charakter těchto pohledávek je (i přes prohlášení dlužníka

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-KSBR 29 INS 20446/2017

o jejich dobytnosti) zřejmé, že nejde o pohledávky likvidní, které lze v rámci zpeněžení majetkové podstaty rychle a bez větších ztrát přeměnit na peníze použitelné k úhradě nákladů insolvenčního řízení či pohledávek věřitelů.

20. Dle názoru odvolacího soudu je rovněž třeba přihlédnout k tomu, že ze sdělení dlužníka vyplývá závislost samotné existence těchto pohledávek na výsledku kontrolního řízení probíhajícího před správcem daně.

21. Po zvážení shora uvedených kritérií a s přihlédnutím ke struktuře majetku dlužnice, dospěl odvolací soud k závěru, že v přezkoumávané věci lze zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovenou napadeným rozhodnutím insolvenčního soudu ve výši 50 000 Kč, považovat za přiměřenou.

22. Skutečnost, že dlužnice nemá k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení k dispozici finanční prostředky je s ohledem na shora uvedené pro rozhodnutí o uložení povinnosti insolvenčnímu navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení i pro stanovení její výše právně bezvýznamná.

23. Za tohoto stavu věcí odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu dle ustanovení 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 28. února 2018

JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá