2 VSOL 120/2015-B-28
KSBR 26 INS 6851/2013 2 VSOL 120/2015-B-28

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka MISTERA s.r.o. v likvidaci, se sídlem Brno, Staňkova 103/18, PSČ 602 00, identifikační číslo 28264533, o odměně insolvenčního správce, rozhodl o odvolání věřitele č. 1 Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s., se sídlem Praha 1, Jeruzalemská 964/4, PSČ 110 00, identifikační číslo 44848943, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 26 INS 6851/2013-B-21 ze dne 10.12.2014,

tak to :

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 26 INS 6851/2013-B-21 ze dne 10.12.2014 se ve výrocích II. a III. m ě n í takto: Soud určuje odměnu insolvenčního správce ve výši 30.250 Kč, z toho daň z přidané hodnoty ve výši 5.250 Kč s tím, že tato bude uspokojena ze zálohy na náklady insolvenčního řízení a nevyčerpaná část zálohy ve výši 19.750 Kč bude vrácena věřiteli č. 1 Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s., se sídlem Praha 1, Jeruzalemská 964/4, PSČ 110 00, IČ 44848943,

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zrušil konkurs na majetek dlužníka z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující (výrok I.), určil odměnu insolvenčního správce ve výši 50.000 Kč včetně DPH (výrok II.), určil, že odměna insolvenčního správce ve výši

50.000 Kč včetně DPH bude uspokojena ze zálohy na náklady insolvenčního řízení zaplacené insolvenčním navrhovatele (výrok III.) a uložil insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 20 dnů od právní moci tohoto usnesení písemně sdělil soudu, zda splnil svou povinnost podle ustanovení § 313 odst. 2 insolvenčního zákona (výrok IV.).

V důvodech rozhodnutí uvedl, že vzhledem k tomu, že nebyl zjištěn žádný majetek dlužníka a v majetkové podstatě nejsou žádné finanční prostředky, postupoval soud podle ustanovení § 308 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a konkurs pro nedostatek majetku zrušil. Ve vztahu k odměně insolvenčního správce soud podle ustanovení § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013 určil odměnu insolvenčního správce ve výši 50.000 Kč včetně DPH s přihlédnutím k délce trvání insolvenčního řízení a rozsahu činnosti insolvenčního správce, který přezkoumal 12 pohledávek, zajišťoval účetní evidenci dlužníka a na jejím základě prováděl šetření ohledně dlužníkova majetku. Insolvenční navrhovatel zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, soud proto rozhodl, že odměna insolvenčního správce bude uhrazena z této zálohy, která již byla správci vydána.

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel č. 1 Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. Uvedl, že jako insolvenční navrhovatel uhradil na výzvu soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, což byl jediný příjem majetkové podstaty. Poukázal na to, že insolvenční správce ve svých zprávách průběžně soudu sděloval, že se mu nepodařilo dohledat a odprodat žádný majetek dlužníka, přezkoumal 12 přihlášek pohledávek nezajištěných věřitelů a z jeho zpráv o stavu řízení je zřejmé, že se jedná o nenáročný konkurs s minimální činností správce. Namítl, že i přesto si správce vyúčtoval odměnu ve výši 45.000 Kč a daň z přidané hodnoty, tj. celkem částku 54.450 Kč, přičemž hotové výdaje neúčtoval. Odměnu ve výši 50.000 Kč včetně DPH shledává zcela nepřiměřenou, a to nejen s ohledem na minimální náročnosti insolvenčního řízení, ale i s ohledem na to, že nebyl zpeněžen žádný majetek. Podle jeho názoru by soud měl přihlédnout k délce řízení, k nepatrnému rozsahu náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce a rozhodnout o snížení odměny na částku 24.800 Kč a DPH v částce 5.208 Kč, celkem tedy stanovit odměnu včetně DPH ve výši 30.008 Kč. Z tohoto důvodu navrhuje změnu napadeného rozhodnutí ve výrocích II. a III., případně zrušení těchto výroků napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Insolvenční správce Burián & Penka, insolvence, v.o.s. se k odvolání věřitele vyjádřil tak, že nesouhlasí s argumentací věřitele, když věřitel žádné námitky proti konečné zprávě nepodal. Poukázal na to, že prováděl úkony směřující k dohledání majetku dlužníka, analyzoval účetní doklady, účastnil se několika jednání s účetní externí kanceláří, prováděl místní šetření v prostorách dlužníka apod., přičemž hotové výdaje žádné neúčtoval, ačkoli mu v souvislosti s jeho

činností vznikaly, když tyto hodlal pokrýt ze své odměny. Z tohoto důvodu žádá, aby odvolání věřitele nebylo vyhověno.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (věřitelem, který zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení a který se může domáhat její náhrady jako pohledávky za majetkovou podstatou) a včas, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením č. j. KSBR 26 INS 6851/2013-A-11 ze dne 28.6.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven Burián & Penka, insolvence, v.o.s., IČ 29352037. Podáním ze dne 1.7.2013 insolvenční správce sdělil soudu, že jménem společnosti bude funkci insolvenčního správce vykonávat Mgr. Miroslav Penka a předložil pojistnou smlouvu ohledně pojištění odpovědnosti správce. Podáním ze dne 2.7.2013 insolvenční správce požádal o vyplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Dne 9.9.2013 insolvenční správce předložil insolvenčnímu soudu seznam přihlášených pohledávek. Současně podal zprávu o hospodářské činnosti dlužníka s tím, že prozatím nemá přístup k účetní a daňové agendě a dalším potřebným dokumentům, v současné době s dlužníkem komunikuje za účelem jejich předání, zjistil, že dlužník nevlastní žádný nemovitý majetek, na dlužníka jsou stále registrována vozidla, o kterých zjišťuje, kde se v současné době nacházejí, zažádal o informace ohledně majetku registrovaného u soukromých institucí, zejména bank. Dne 25.9.2013 se insolvenční správce účastnil přezkumného jednání a schůze věřitelů, u přezkumného jednání byly přezkoumány přihlášky pohledávek věřitelů č. 1 až č. 7 a č. 9 až č.14 s tím, že přihláška pohledávky č. 8 byla mylně zapsána a přihláška pohledávky č. 15 byla odmítnuta. Usnesením č. j. KSBR 26 INS 6851/2013-B-9 ze dne 25.9.2013 bylo rozhodnuto, že konkurs na majetek dlužníka bude projednáván jako konkurs nepatrný. Na základě usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 26 INS 6851/2013-B-10 ze dne 30.9.2013 byla insolvenčnímu správci vydána záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Podáním doručeným soudu dne 12.3.2014 insolvenční správce podal zprávu o činnosti s tím, že hospodaření dlužníka je předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení, v rámci kterého byla účetní dokumentace insolvenčnímu správci vydána a tento v současné době zjišťuje, zda je na jejím základě možno dohledat jakýkoliv majetek dlužníka. Dále sdělil, že ohledně motorových vozidel zjistil, že byla prodána v rámci likvidace, není mu proto znám žádný majetek, který by bylo možno zpeněžit. Podáním doručeným soudu dne 1.12.2014 insolvenční správce podal konečnou zprávu, ve které uvedl, že mu byla zaplacena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, žádný majetek nezpeněžoval, jako výdaj z majetkové podstaty označil odměnu, kterou současně vyúčtoval ve výši 45.000 Kč a DPH ve výši 9.450 Kč, celkem ve výši 54.450 Kč. Poté soud prvního stupně rozhodl napadeným rozhodnutím, aniž dodržel zákonný postup podle ustanovení § 304 IZ.

Podle § 108 odst. 4 IZ, nejde-li o dlužníka, může osoba, která zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízením uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou.

Podle článku II. Přechodných ustanovení vyhl. č. 398/2013 Sb. (novely vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů účinné od 1.1.2014), v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se postupuje podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 1), v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna podle § 2a vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky nedošlo k přezkoumání přihlášek pohledávek insolvenčního správce podle insolvenčního zákona (odstavec 2).

Podle § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Odvolací soud se předně uzavírá, že soud prvního stupně poté, co mu byla předložena konečná zpráva spolu s vyúčtováním odměny insolvenčního správce, sice nepostupoval podle ustanovení 304 IZ, avšak za situace, že výrok I. napadeného rozhodnutí, kterým byl zrušen konkurs pro nedostatek majetku, nebyl napaden odvoláním (rozhodnutí v této části je pravomocné), je nutno odvolání do výroků II. a III. napadeného rozhodnutí projednat a rozhodnout o něm, aniž by se odvolací soud mohl v této fázi insolvenčního řízení uvedenou vadou řízení zabývat.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 27/2010-B-33 ze dne 29.10.2010 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 64/2011), ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a v němž nebyl zpeněžen žádným majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, nelze odměnu insolvenčního správce určit podle § 1 vyhl. č. 313/2007 Sb. a je na místě postupovat podle § 5 této vyhlášky.

Odvolací soud dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 922/2013 ze dne 31.3.2015 (přístupné na internetových stránkách), ve kterém Nejvyšší soud k výkladu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, účinného do 31.12.2007, a § 9 odst. 1 vyhl. č. 476/1991 Sb., účinné do 31.12.2007, mimo jiné uzavřel, že délkou doby činnosti se rozumí doba, po kterou osoba, jež se má podílet na konkursní odměně, vykonávala funkci správce konkursní podstaty úpadce (přičemž se nezohledňuje doba, po kterou byl příslušný správce konkursní podstaty s plněním svých povinností v prodlení) a rozsahem činnosti se rozumí množství úkonů potřebných k naplnění účelu a cíle konkursu, které správce konkursní podstaty, jenž má mít podíl na konkursní odměně, vykonal v jednotlivých fázích konkursního řízení. Podle odvolacího soudu je toto rozhodnutí plně aplikovatelné i pro výklad ustanovení § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (taktéž výkladu obsahově totožného ustanovení § 5 odst. 1 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že při zohlednění délky a rozsahu činnosti insolvenčního správce v daném řízení je odpovídající odměna ve výši 25.000 Kč s DPH ve výši 5.250 Kč a že odměna, která byla určena soudem prvního stupně ve výši 50.000 Kč včetně DPH je nepřiměřená. Odvolací soud vzal v úvahu, že insolvenční správce vykonával funkci přibližně rok a půl, že konkurs na majetek dlužníka byl veden jako nepatrný a že nebyl zpeněžován žádný majetek, přičemž insolvenční správce vykonával činnost, která nebyla náročná svým rozsahem ani co do množství úkonů. Insolvenční správce po ustanovení do funkce podal několik nikoli obsáhlých zpráv o činnosti, ze kterých vyplývá, že toliko prováděl úkony ke zjištění majetku dlužníka a žádný majetek dlužníka nedohledal, dále přezkoumal 12 přihlášek pohledávek, přičemž z obsahu nevyplývá, že by v daném insolvenčním řízení probíhal jakýkoli incidenční spor. Insolvenční správce se dále účastnil schůze věřitelů (po přezkumném jednání) a podal konečnou zprávu, ve které vyúčtoval svou odměnu.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

V dalším řízení soud prvního stupně v rámci dohlédací činnosti zajistí, aby věřiteli, který zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, byla nevyčerpaná část zálohy vrácena.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí

na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, odvolateli a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu