2 VSOL 1197/2017-A-44
č. j. KSBR 29 INS 1286/2017 2 VSOL 1197/2017-A-44

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci

navrhovatele: TULIP Real Estate Development s.r.o. identifikační číslo 29231361 sídlem Rejchova 5000/20, 586 01 Jihlava

dlužníka: Pfau & Volek s.r.o. identifikační číslo 03599205 sídlem Vídeňská 297/99, 639 00 Brno

o odvolání věřitele č. 6: Minerál-Metal, s. r. o. identifikační číslo 64509516 sídlem Lodecká 1181/4, 110 00 Praha 1 zastoupeného Ing. Milanem Benešem, Ph. D., zmocněncem sídlem Chelčického 463, 793 26 Vrbno pod Pradědem,

proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2017, č. j. KSBR 29 INS 1286/2017-A-36,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zjistil úpadek dlužníka Pfau & Volek s.r.o. (výrok I.), na jeho majetek prohlásil konkurs (výrok II.), do funkce insolvenčního správce ustanovil JUDr. Miloslavu Horskou, identifikační číslo 66217253, se sídlem Velkopavlovická 25, 628 00 Brno (výrok III.), upozornil, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval věřitele dlužníka, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku a ke sdělení, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech dlužníka, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (výrok V. a VI.), rozhodl, že osoby, které mají závazky vůči isir.justi ce.cz -2-KSBR 29 INS 1286/2017

dlužníkovi, nebudou napříště plnění poskytovat dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok VII.), nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů na den 26. 2. 2018 (výrok VIII. a IX.), k těmto předvolal dlužníka a insolvenčního správce (výrok XI.), věřitele vyzval, aby pro případ nezvolení věřitelského výboru sdělili, zda souhlasí se svým případným jmenováním za člena prozatímního věřitelského výboru či zástupce věřitelů (výrok X.), dlužníkovi uložil sestavit a odevzdat insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků (výrok XII.), uvedl, že rozhodnutí budou doručována pouze zveřejněním v insolvenčním rejstříku (výrok XIII.), uložil insolvenčnímu správci povinnost podávat jednou za tři měsíce pravidelné zprávy o stavu insolvenčního řízení (výrok XIV.), uložil insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek 2.000 Kč za insolvenční návrh (výrok XV.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud pouze uvedl, že o insolvenčním návrhu věřitele rozhodl bez nařízení jednání tak, že zjistil úpadek dlužníka, a to za situace, kdy tento insolvenčnímu návrhu neodporoval a s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Protože insolvenčnímu návrhu nikdo neodporoval, nemusí vyhotovení tohoto usnesení obsahovat odůvodnění. Současně s rozhodnutím o úpadku dlužníka rozhodl insolvenční soud také o prohlášení konkursu na jeho majetek, neboť se jedná o osobu, u které je řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením vyloučeno.

3. Proti tomuto usnesení, zejména proti jeho výrokům I., II. a III., podal odvolání přihlášený věřitel č. 6, společnost Minerál-Metal, s. r. o. (dále jen odvolatel ), jehož přihláška pohledávky podaná u insolvenčního soudu dne 21. 2. 2017 je evidována pod pořadovým číslem 6. Upozornil, že v tomto v pořadí již druhém rozhodnutí o insolvenčním návrhu výrok o mezinárodní příslušnosti insolvenčního soudu chybí, přestože se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, a tento nedostatek způsobuje jeho nepřezkoumatelnost. Existenci evropského mezinárodního prvku spatřuje odvolatel v tom, že poté co aktiva dlužníka byla společníky přesunuta z jeho sídla na území České republiky do Rakouské republiky, konkrétně do sídla jednatele a společníka dlužníka společnosti Pfau GmbH na adrese 1190 Vídeň, Lotheissengasse 14, Rakouská republika. V důsledku toho jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny v Rakouské republice a současně do insolvenčního řízení dlužníka přihlásili své pohledávky věřitelé se sídlem v některém z jiných členských států Evropské unie, a to věřitel č. 35 Nickelhutte GmbH se sídlem ve Spolkové republice Německo a věřitelé č. 8 Infor Ossterreich GmbH, č. 19 Samir Porobic a č. 33 Pfau GmbH se sídlem v Rakouské republice. Odvolatel je proto přesvědčen, že mezinárodní příslušnost insolvenčního soudu k vedení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku dlužníka není dána. Podmínky pro rozhodnutí o řešení úpadku konkursem nebyly rovněž naplněny, neboť dle obsahu spisu nelze dospět k závěru, že sanační způsoby řešení úpadku jsou vyloučeny, když údaje o počtu zaměstnanců a obratu dlužníka nejsou k dispozici. Odvolatel navrhl zrušení konkursu, neboť majetek dlužníka nepostačuje na vypořádání konkursem. Ve vztahu k insolvenční správkyni odvolatel namítal nízký limit u jejího pojištění odpovědnosti za škodu a dále skutečnost, že jako advokátka měla poskytovat právní služby společníkům dlužníka, manželům Dirku Alberotvi a Alici Brugger-Albert. Odvolatel se domáhá, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k novému projednání, resp. insolvenční návrh odmítl nebo zamítl. Současně dal podnět k tomu, aby odvolací soud přikázal věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, kterému je nadřízen (Krajskému soudu v Ostravě), popřípadě nařídil, Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSBR 29 INS 1286/2017

aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), neboť nebyl dodržen závazný právní názor odvolacího soudu a v řízení došlo k závažným vadám.

4. V přezkoumávané věci rozhodl insolvenční soud o insolvenčním návrhu věřitele TULIP Real Estate Development s.r.o. poprvé usnesením ze dne 10. 7. 2017 (č. d. A-16), kdy shledal úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs, do funkce insolvenční správkyně ustanovil JUDr. Miloslavu Horskou a deklaroval, že jeho příslušnost k vedení insolvenčního řízení je založena ustanovením článku 3 odstavce 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. 5. 2015 o insolvenčním řízení. Na základě odvolaní podaného odvolatelem odvolací soud usnesením ze dne 3. 11. 2017 (č. d. A-32) napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soud k dalšímu řízení. Důvodem byla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve vztahu k výrokům o úpadku dlužníka a o mezinárodní příslušnosti insolvenčního soudu, když z jeho odůvodnění nebylo seznatelné, na základě jakých skutečností insolvenční soud k závěru o své mezinárodní příslušnosti dospěl. Odvolací soud uložil insolvenčnímu soudu, aby v dalším řízení znovu posoudil existenci evropského mezinárodního prvku v tomto insolvenčním řízení, následně se vypořádal s otázkou své mezinárodní příslušnosti a své závěry řádně odůvodnil.

5. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

6. Na odvolací řízení odvolací soud aplikoval ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále jen IZ ).

7. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ) dospěl k těmto závěrům. 9. Ve vztahu k posouzení oprávnění odvolatele jako přihlášeného věřitele podat odvolání proti výroku o úpadku dlužníka odvolací soud odkazuje na své předchozí rozhodnutí ze dne 3. 11. 2017 (č. d. A-32). V něm formuloval závěr, že v případě, kdy jsou uplatněné odvolací důvody založeny na nesprávném posouzení otázky existence mezinárodní příslušnosti insolvenčním soudem, je přihlášený věřitel v rozsahu těchto odvolacích důvodů osobou Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSBR 29 INS 1286/2017

oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí o úpadku, a to bez ohledu na to, že rozhodnutí o úpadku bylo vydáno na základě insolvenčního návrhu věřitele (nikoli však odvolatele) a osobou oprávněnou podat proti němu odvolání je dle ustanovení § 141 odst. 1 věty druhé IZ pouze dlužník.

10. V poměrech přezkoumávané věci je tedy odvolatel osobou oprávněnou napadnout odvoláním rozhodnutí o úpadku, avšak pouze pro odvolací důvody založené na nesprávném posouzení otázky existence mezinárodní příslušnosti ze strany insolvenčního soudu. Odvolací soud tak ve vztahu k oprávnění odvolatele napadnout usnesení insolvenčního soudu ve výrocích I., II. a III. odvoláním uzavřel, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou.

11. Podle § 426 odst. 1 IZ se insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky řídí přímo použitelným předpisem práva Evropské unie a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropské unie odkazuje.

12. Podle § 426 odst. 2 IZ Evropským mezinárodním prvkem se rozumí v souladu s přímo použitelným právním předpisem Evropské unie zejména skutečnost, že hlavní zájmy dlužníka jsou soustředěny v některém z členských států Evropské unie a současně alespoň jeden z věřitelů nebo část majetkové podstaty se nachází v některém z jiných členských států Evropské unie.

13. Podle § 427 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení s evropským mezinárodním prvkem musí rozhodnutí o úpadku obsahovat výrok o mezinárodní příslušnosti insolvenčního soudu podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie spolu s odkazem na ustanovení, jímž je jeho mezinárodní příslušnost založena.

14. Podle § 427 odst. 2 IZ vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení po rozhodnutí o úpadku najevo, že se jedná o insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem, musí insolvenční soud rozhodnout o své mezinárodní příslušnosti. V rozhodnutí uvede rovněž odkaz na ustanovení, jímž je jeho mezinárodní příslušnost založena.

15. Přímo použitelným právním předpisem práva Evropské unie je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. 5. 2015 o insolvenčním řízení (dále jen nařízení ), které nahradilo nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. 5. 2000 o úpadkovém řízení.

16. Podle článku 84 odst. 1 nařízení se ustanovení tohoto nařízení vztahují pouze na insolvenční řízení zahájená po 26. 6. 2017. Jednání dlužníka učiněná přede dnem použitelnosti tohoto nařízení se i nadále řídí právem, které se na ně vztahovalo v době, kdy byla učiněna.

17. Podle článku 84 odst. 2 nařízení se bez ohledu na článek 91 tohoto nařízení použije nařízení (ES) č. 1346/2000 nadále na insolvenční řízení, která spadají do oblasti působnosti uvedeného nařízení a která byla zahájena před 26. 6. 2017.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-KSBR 29 INS 1286/2017

18. Podle článku 2 odst. 7 nařízení se pro účely tohoto nařízení rozumí "rozhodnutím o zahájení insolvenčního řízení" mimo jiné i) rozhodnutí soudu o zahájení insolvenčního řízení nebo o potvrzení zahájení takového řízení a ii) rozhodnutí soudu o jmenování insolvenčního správce.

19. Podle článku 2 odst. 8 nařízení se pro účely tohoto nařízení rozumí "okamžikem zahájení řízení" okamžik, kdy rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení nabývá účinnosti, bez ohledu na to, zda se jedná o konečné rozhodnutí či nikoli.

20. V poměrech vnitrostátního práva je za rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení ve smyslu článku 2 odst. 7 bod i) nařízení třeba považovat rozhodnutí o úpadku dle § 136 IZ.

21. Předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno dne 23. 11. 2017 (článek 84 odst. 1 a článku 2 odst. 8 nařízení), kdy napadené rozhodnutí o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku a nabylo účinnosti. S ohledem na okamžik zahájení insolvenčního řízení je v dané věci třeba aplikovat nařízení č. 2015/848 ze dne 20. 5. 2015 o insolvenčním řízení.

22. Podle článku 4 odst. 1 nařízení soud, u kterého byl podán návrh na zahájení insolvenčního řízení, přezkoumá z vlastního podnětu, zda je příslušný podle článku 3. V rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení soud uvede důvody, na nichž se zakládá jeho příslušnost, a zejména uvede, zda je příslušnost založena na článku 3 odst. 1, nebo odst. 2.

23. Z výše citované právní úpravy vyplývá povinnost insolvenčního soudu před rozhodnutím o úpadku z úřední povinnosti posoudit existenci své mezinárodní příslušnosti, a to s přihlédnutím ke skutečnostem, jež doposud vyšly v insolvenčním řízení najevo.

24. Z obsahu insolvenčního spisu je zjevné, že v přezkoumávané věci odvolatel namítá nedostatek mezinárodní příslušnosti insolvenčního soudu opakovaně, když na podporu svých závěrů současně uvádí skutková tvrzení a označuje důkazy.

25. Povinností insolvenčního soudu v takovém případě bylo (jestliže sám z obsahu insolvenčního spisu přítomnost evropského mezinárodního prvku neshledal), aby se s námitkami odvolatele v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vypořádal, a to bez ohledu na to, zda je dle jeho názoru existence evropského mezinárodního prvku ve smyslu § 426 odst. 2 IZ v probíhajícím insolvenčním řízení dána (a rozhodnutí o úpadku musí dle § 427 odst. 1 IZ obsahovat výrok o mezinárodní příslušnosti) či nikoliv.

26. Insolvenční soud proto pochybil, pokud v projednávané věci s odkazem na ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. své rozhodnutí ve vztahu k výroku o úpadku a jemu předcházejícímu posouzení své mezinárodní příslušnosti neodůvodnil.

27. Z odůvodnění napadeného usnesení tak není seznatelné, jak se insolvenční soud s konkrétními námitkami odvolatele spočívajícími v nedostatku jeho mezinárodní příslušnosti vypořádal a k jakým závěrům dospěl. Nedostatek důvodů činí rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku dlužníka obsažené ve výroku I. nepřezkoumatelným. Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-KSBR 29 INS 1286/2017

Při absence výroku o mezinárodní příslušnosti se lze totiž pouze domnívat, že insolvenční soud přítomnost evropského mezinárodního prvku v tomto insolvenčním řízení zřejmě neshledal.

28. Je-li dán důvod pro zrušení rozhodnutí o úpadku, pak neobstojí ani výroky na něm závislé (výrok II. o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a výrok III. o ustanovení insolvenčního správce), bez ohledu na to, zda rovněž byly napadeny odvoláním či nikoli.

29. Výše uvedené důvody vedly odvolací soud k tomu, že napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. v celém rozsahu zrušil a s odkazem na ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

30. Insolvenční soud v dalším průběhu řízení posoudí existenci evropského mezinárodního prvku v tomto insolvenčním řízení (§ 426 odst. 2 IZ) a následně se vypořádá s otázkou své mezinárodní příslušnosti ve smyslu článku 3 nařízení. Své závěry řádně zdůvodní a v odůvodnění svého rozhodnutí se přesvědčivě vypořádá s námitkami uplatněnými ve vztahu k neexistenci jeho mezinárodní příslušnosti v průběhu řízení odvolatelem. V dalším řízení je insolvenční soud právním názorem odvolacího soudu vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

31. Podnět odvolatele k postupu dle § 221 odst. 2 o. s. ř., kterým by odvolací soud nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, kterému je nadřízen, nepovažuje odvolací soud za důvodný. Přihlédl přitom k závěrům obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. IV. ÚS 956/09-2 (publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 225/2009), který zdůraznil, že ustanovení § 221 odst. 2 o. s. ř. ve slovech "nebo že v řízení došlo k závažným vadám" je v souladu s ústavním pořádkem, neboť sleduje ochranu jiného ústavně zaručeného práva (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a činí tak prostředky přiměřenými (nezbytnými), nicméně současně toto ustanovení klade značné nároky na aplikující orgán, který musí k jeho užití přistupovat zodpovědně a interpretovat jej v přímé návaznosti na čl. 4 odst. 4 Listiny. Smyslem ustanovení § 221 odst. 2 o. s. ř. je "odblokovat" řízení zatížené neschopností soudu prvního stupně uzavřít věc zákonným způsobem. Tomuto účelu slouží jak možnost odejmout věc soudci z důvodu nerespektování právního názoru, tak z důvodu existence závažných vad řízení. Prostřednictvím ustanovení § 221 odst. 2 o. s. ř. se tak realizuje právo na soudní ochranu (věc bude možno skončit) a brání vzniku průtahů v řízení. Z nutnosti restriktivního výkladu posledně uvedené kompetence (odnětí věci pro závažné vady řízení) ovšem vyplývá, že vždy půjde o mimořádný krok odůvodněný vysokou pravděpodobností, že v případě ponechání věci současnému soudci tento nebude schopen ukončit řízení způsobem, jenž by mohl odvolací soud aprobovat. V případě pochybností by se soud vždy měl přiklonit k ústavně garantované stabilitě obsazení soudu, a to zejména jedná-li se o přezkum prvního ve věci vydaného rozsudku, kdy ještě nebylo soudu prvního stupně poskytnuto vodítko. Za dané situace je odvolací soud přesvědčen, že zákonné důvody pro tento mimořádný postup dány nejsou. Pokud by však insolvenční soud v dalším průběhu řízení závazný právní názor odvolacího soudu opakovaně ignoroval a své rozhodnutí řádně neodůvodnil, pak by odvolacímu soudu nezbylo, než odvolatelem navrhovaný postup znovu zvážit.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -7-KSBR 29 INS 1286/2017

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání dle § 237 odst. 1 písm. k) o. s. ř. přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhovateli a insolvenčnímu správci a věřiteli č. 6 a, se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 17. ledna 2018

JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá