2 VSOL 1194/2015-B-14
KSBR 24 INS 9165/2015 2 VSOL 1194/2015-B-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem v Mašovicích 66, PSČ 669 02, identifikační číslo 49954938, o neschválení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.9.2015, č. j. KSBR 24 INS 9165/2015-B-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dál jen insolvenční soud ) neschválil oddlužení dlužníka Josefa anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs, který bude veden jako nepatrný (výrok II., III.), rozhodl, že prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce GESTORE v. o. s. oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou (výrok IV.), deklaroval, že insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz podniku dlužníka, vedení účetnictví a plnění daňových povinností (výrok V.) a že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok VI.).

V důvodech svého rozhodnutí insolvenční soud zrekapituloval průběh dosavadního insolvenčního řízení s důrazem na skutečnost, že o úpadku dlužníka a jeho řešení oddlužením rozhodl usnesením ze dne 21.5.2015, na přezkumném jednání byly zjištěny pohledávky zajištěných věřitelů ve výši 3.320.961,38 Kč, nezajištěných věřitelů ve výši 1.373.653,23 Kč a jedna pohledávka nebyla přezkoumána. Dále insolvenční soud vyšel ze zprávy insolvenčního správce podle které má dlužník dluhy z podnikání v celkové výši 637.374,11 Kč vůči České republice-České správě sociálního zabezpečení, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj a STAVES spol. s r. o. V insolvenčním návrhu dlužník z těchto nezajištěných věřitelů označil pouze STAVES spol. s r. o., aniž by uvedl, že dluh vznikl při výkonu podnikatelské činnosti. Insolvenční soud dospěl k závěru, že závazky dlužníka vůči České republice-České správě sociálního zabezpečení, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj a STAVES spol. s r. o. brání řešení úpadku dlužníka oddlužením ve smyslu § 389 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), neboť tito věřitelé nevyslovili souhlas s řešením úpadku oddlužením a dlužník netvrdil žádné další skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že se jedná o dluhy, které nebrání řešení úpadku oddlužením. Dále insolvenční soud uvedl, že dosavadní výsledky řízení také dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, neboť dlužník se bez omluvy nedostavil na jednání insolvenčního soudu, ke kterému byl předvolán, přestože byl poučen o nezbytnosti jeho účasti. Svou nepřítomnost na jednání ani dodatečně nevysvětlil. Uzavřel, že oddlužení není přípustné a proto oddlužení neschválil podle § 405 odst. 1 IZ a současně rozhodl podle § 405 odst. 2 IZ o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, neboť dlužník je fyzická osoba, která není podnikatelem, takže u něho není přípustná reorganizace. V dané věci jsou naplněny podmínky pro rozhodnutí podle § 314 IZ a dlužník splňuje podmínky pro vedení nepatrného konkursu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, jímž výslovně napadl výroky I. a II. Předně namítal, že usnesení je založeno na nepravdivých informacích. Tvrdil, že z přezkumného jednání a schůze věřitelů se řádně a v dostatečném předstihu omluvil písemnou omluvou, která byla soudu doručena poštou dne 27.8.2015. Omluva je založena v insolvenčním rejstříku v oddíle B-3. Důvodem neúčasti byla hospitalizace v nemocnici, kdy se dlužník musel podrobit plánovanému operačnímu zákroku. Nesouhlasil tedy se závěrem o lehkomyslném a nedbalém přístupu k plnění povinností. K tomu uvedl, že se vždy snažil komunikovat s insolvenčním správcem i insolvenčním soudem a poskytnout jim všechny dostupné a známé informace, bez ohledu na jeho závažné onemocnění. V současné době je po vážné autonehodě upoután na invalidní vozík. Dále poukázal na to, že podle seznamu přihlášených pohledávek má Finanční úřad pro Jihomoravský kraj zajištěnou zjištěnou pohledávku ve výši 189.440 Kč a STAVES spol. s r. o. měl celou pohledávku ve výši 165.342 Kč zajištěnou nemovitostí dlužníka, ale pohledávku přihlásil jako nezajištěnou. Potvrdil, že u věřitele STAVES spol. s r. o. neuvedl, že se jedná o pohledávku z podnikání, neuvedl však také, že se nejedná o pohledávku z podnikání. K pohledávce doložil platební rozkaz Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 14C 1163/2012, z něhož je zřejmé, že věřitel i dlužník vystupují pod svými podnikatelskými identifikačními čísly. K výtce insolvenčního soudu, že neuvedl všechny své pohledávky pocházející z podnikatelské činnosti, dlužník uvedl, že v rámci příloh k insolvenčnímu návrhu doložil celkem 17 stran různých dokumentů přímo souvisejících se závazky, v nichž se snažil své věřitele identifikovat. Zdůraznil také, že dluhy z podnikání činí 637.374 Kč, celkové přihlášené pohledávky jsou ve výši 7.297.777 Kč, z toho byla popřena pohledávka ve výši 2.603.163 Kč, tedy uznány jsou pohledávky ve výši celkem 4.694.615 Kč. K uznaným pohledávkám představují dluhy z podnikání cca 13,5 %, což není poměr neumožňující povolení oddlužení. Závěrem odkázal na závěrečnou pasáž zprávy insolvenčního správce ze dne 27.8.2015 s tím, že poskytuje správci potřebnou součinnost, řádně platí zálohy a nežádá o snížení splátek.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas a že obsahuje odvolací důvody podle § 205 odst. 2, písm. e) a g) o. s. ř., přezkoumal usnesení v napadených výrocích I. a II., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Insolvenční soud založil svůj závěr o neschválení oddlužení dlužníka na základě zjištění, že se dlužník bez omluvy nedostavil na jednání insolvenčního soudu, přestože byl poučen o nezbytnosti jeho účasti na jednání (což dokládá lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností), a dále že má čtyři závazky z podnikatelské činnosti vůči věřitelům, kteří nevyslovili souhlas s řešením úpadku oddlužením, přičemž se nejedná o zajištěné závazky, ani o závazky, které zůstaly neuspokojeny po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka. Dovodil tedy, že v průběhu řízení vyšly najevo skutečnosti, které svědčí o nenaplnění podmínek pro povolení oddlužení. Zjištění učiněná insolvenčním soudem a jeho následné úvahy považuje odvolací soud za nutné korigovat následujícím způsobem. Předně je třeba uvést, že zjištění, která učinil insolvenční soud ve vztahu k neúčasti dlužníka na přezkumném jednání a schůzi věřitelů, nejsou správná. Dlužník se insolvenčnímu soudu omluvil z osobní účasti na jednání nařízeném na den 31.8.2015 z důvodu jeho hospitalizace. Současně vyslovil souhlas s jednáním a rozhodnutím v jeho nepřítomnosti s tím, že insolvenčního správce informoval o tom, že pohledávky evidované jako přihlášky č. 15 a 13 jsou totožné a uznává pouze pohledávku uplatněnou přihláškou č. 13. Odvolací námitka dlužníka, že insolvenční soud přijal závěr o nedbalém a lehkomyslném přístupu dlužníka k plnění povinností na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, je tedy zcela důvodná.

Ostatní odvolací námitky dlužníka však již opodstatněné nejsou. Dlužník v insolvenčním návrhu tvrdil, že má závazky v celkové výši 1.196.633 Kč, všechny zajištěné (exekutorským zástavním právem). Do insolvenčního řízení však přihlásili věřitelé pohledávky v celkové výši 7.297.777,46 Kč, z toho ve výši 3.976.816,08 Kč jako pohledávky nezajištěné a ve výši 3.320.961,38 Kč jako pohledávky zajištěné. Podle protokolu o přezkumném jednání nebyla jedna pohledávka (nezajištěná ve výši 2.603.162,85 Kč) přezkoumána, jelikož ji dlužník hodlal popřít. Na jednání insolvenční správce uvedl, že závazky ve výši 637.374,11 Kč pochází z podnikání dlužníka. K tomu lze doplnit, že šlo o pohledávku České správy sociálního zabezpečení (nezajištěnou, ve výši 98.320 Kč), Všeobecné zdravotní pojišťovny (nezajištěnou, ve výši 14.201 Kč), Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (celkem ve výši 359.510,67 Kč, zajištěnou v částce 189.439,63 Kč, nezajištěnou v částce 170.071,04 Kč) a STAVES spol. s r. o. (ve výši 165.342,44 Kč přihlášenou jako nezajištěnou).

Namítal-li dlužník, že STAVES spol. s r. o. byl věřitelem se zajištěnou pohledávkou a v insolvenčním řízení vystupuje jako věřitel nezajištěný jen proto, že se jako nezajištěný přihlásil, je jeho námitka případná. Při posouzení, zda jde o pohledávku, která vylučuje oddlužení, nejsou rozhodné úkony věřitele, ale faktický stav. Při podání insolvenčního návrhu totiž nelze po dlužníkovi požadovat, aby presumoval, zda věřitel přihlásí zajištěnou pohledávku jako nezajištěnou a tuto skutečnost nemůže ani nijak ovlivnit.

Odvolací soud nesdílí ani závěr insolvenčního soudu, že oddlužení je nutno neschválit s ohledem na existenci závazků dlužníka z podnikání. Při rozhodování o schválení (či neschválení) oddlužení je totiž odlišná situace než při rozhodování o povolení oddlužení. To proto, že věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 403 odst. 2 věty první IZ). Přitom platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (§ 403 odst. 2 věty čtvrté IZ). Při schvalování oddlužení je tedy dlužník ve výhodnějším postavení, neboť nemusí zajišťovat souhlasy věřitelů, naopak věřitelé musí aktivně uplatnit svůj nesouhlas.

V dané věci se věřitelé první schůze věřitelů neúčastnili, a žádné námitky nepodali. Pokud tedy věřitelé, vůči nimž má dlužník závazky z podnikatelské činnosti, neuplatnili v této fázi řízení námitky proti řešení úpadku dlužníka oddlužením, nastal stav, kdy se na ně pohlíží jako na věřitele, kteří souhlasí s oddlužením dlužníka, přestože dlužník má vůči nim dluhy z podnikání (právní domněnka dle § 403 odst. 2 věty poslední IZ).

V přezkoumávané věci je však zcela zásadní skutečností, že dlužník v insolvenčním návrhu uvedl vysloveně nepravdivé informace o výši svých závazků, včetně závazků z podnikání (ty neoznačil vůbec). Jak uvedeno shora, v insolvenčním návrhu dlužník uvedl závazky v celkové výši 1.196.633 Kč, přičemž do insolvenčního řízení se přihlásili věřitelé s pohledávkami v celkové sumě 7.297.777,46 Kč. Insolvenční soud tedy při rozhodování o povolení oddlužení neměl všechny potřebné informace. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť se zřetelem ke všem popsaným okolnostem lze důvodně předpokládat, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ). Lze jen doplnit, že dlužník by neměl profitovat z toho, že se mu před rozhodnutím insolvenčního soudu o úpadku podařilo zamlčet (zakrýt) existenci značné části jeho závazků, zejména závazků z podnikání.

Na základě všech výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že insolvenční soud nepochybil, pokud oddlužení dlužníka neschválil (i když z jiného důvodu) podle § 405 odst. 1 IZ a na majetek dlužníka prohlásil konkurs podle § 405 odst. 2 IZ. Usnesení insolvenčního soudu je ve výrocích I. a II. věcně správné, proto je odvolací soud v tomto rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 8. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu