2 VSOL 1193/2017-B-11
č. j. KSBR 29 INS 12255/2017 2 VSOL 1193/2017-B-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci

dlužníka: Michal anonymizovano , anonymizovano bytem Česká 592/1, 696 18 Lužice korespondenční adresa Štefánikova 7, 695 01 Hodonín

o odvolání insolvenčního správce Insolvency Project v.o.s. identifikační číslo 28860993 sídlem Dukelská třída 15/16, 500 02 Hradec Králové

proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017, č. j. KSBR 29 INS 12255/2017-B-6,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017, č. j. KSBR 29 INS 12255/2017-B-6, se ve výrocích VI. a VII. potvrzuje.

II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017, č. j. KSBR 29 INS 12255/2017-B-6, se ve výroku VIII. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) rozhodl, že dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (výrok I.), schválil zprávu o přezkumu zveřejněnou dne 25. 10. 2017 na č. d. B-2 (výrok II.), schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (výrok III.), dlužníku uložil, aby po dobu následujících 5 let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech pohledávek, platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím ustanoveného insolvenčního správce, nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, po odečtení stálých plateb připadajících na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, včetně DPH, je-li správce jejím plátcem a uspokojení dalších pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň (výrok IV.), isir.justi ce.cz -2-KSBR 29 INS 12255/2017

termín úhrady první splátky stanovil na den 30. 11. 2017 (výrok V.), přikázal plátci příjmu dlužníka ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, aby po doručení tohoto rozhodnutí, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci, vyplácel příjem v plné výši k rukám insolvenčního správce (výrok VI.), přikázal plátci příjmu dlužníka RB-SOLVENT s.r.o., i každému budoucímu plátci příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí nebo exekucí, aby po doručení tohoto rozhodnutí prováděl z příjmu dlužníka srážky ve stejném rozsahu, v jakém z něj mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky a nevyplácel sražené částky dlužníkovi, ale ustanovenému insolvenčnímu správci (výrok VII.), insolvenčnímu správci uložil, aby ze součtu příjmů dlužníka zjistil zabavitelnou částku pro účely oddlužení a případnou zbývající částku vyplatil dlužníkovi (výrok VIII.), přiznal insolvenčnímu správci zálohu na odměnu za přezkoumané přihlášky pohledávek ve výši 3 630 Kč včetně DPH (výrok IX.), uložil insolvenčnímu správci, aby si každý měsíc z částky sražené dlužníku ponechal 900 Kč jako zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů navýšenou o DPH, je-li insolvenční správce jejím plátcem, uhradil další případné pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou a zbývající část vyplatil nezajištěným věřitelům podle poměru jejich pohledávek určeného ve zprávě pro oddlužení zveřejněné na č. d. B-2 insolvenčního spisu ve znění případných změn provedených insolvenčním správcem (výrok X.) a insolvenčnímu správci uložil povinnost předkládat písemnou zprávu o průběhu insolvenčního řízení pouze tehdy, lze-li důvodně předpokládat naplnění podmínek odůvodňujících zrušení schváleného oddlužení, anebo dojde-li k jiným skutečnostem rozhodným pro průběh insolvenčního řízení (výrok XI.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Ze současných poměrů dlužníka dovodil, že v průběhu příštích 5 let může na uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů zaplatit více než ze zákona potřebných 30 %. Proto oddlužení dlužníka schválil a jako jeho způsob zvolil plnění splátkového kalendáře, když v podrobnostech odkázal na obsah zprávy pro oddlužení. Dále označil příjmy, ze kterých by dlužník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první splátku a přikázal plátci mzdy nebo jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku.

3. Proti výrokům VI., VII. a VIII. tohoto usnesení podal odvolání insolvenční správce. V otázce přípustnosti odvolání odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sen. zn. 4 VSPH 1791/2016 s tím, že odvolání je přípustné, neboť mu byla uložena povinnost nemající oporu v zákoně. Insolvenční správce s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2013, sen. zn. 3 VSPH 25/2013 konstatoval, že v případě nařízení provádění srážek ze mzdy několika plátcům mzdy či jiného příjmu je nutno určit jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají plátci srážet. Je na insolvenčním soudu, aby určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce příjmu srážet a tuto povinnost nelze přenášet na insolvenčního správce. V rozhodnutí ze dne 17. 7. 2017, sen. zn. 1 VSPH 1122/2017 pak Vrchní soud v Praze připomněl, že je na insolvenčním soudu, aby své rozhodnutí přehodnotil způsobem odpovídajícím zákonným požadavkům na provádění srážek při souběhu příjmů dvou a více plátců; takovému požadavku by typově odpovídal Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSBR 29 INS 12255/2017

např. výrok určující plátci mzdy A, že nemá dlužníku srážet 40 % nezabavitelné částky, a plátci mzdy B, že nemá dlužníku srážet 60 % nezabavitelné částky. Insolvenční soud tak v rozporu se zákonem přenesl povinnost při souběhu příjmů od několika plátců každému z nich jednotlivě určit, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet, kterou zákon ukládá soudu, který schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, na insolvenčního správce. Insolvenční správce proto navrhl, aby odvolací soud změnil odvoláním napadené výroky rozhodnutí insolvenčního soudu tak, že každému z plátců příjmů dlužníka určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce srážet.

4. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

6. Pokud jde o subjektivní legitimaci insolvenčního správce k podání odvolání, pak odvolací soud konstatuje, že rozhodovací praxe odvolacích soudů shodně dovodila oprávnění insolvenčního správce napadnout odvoláním rozhodnutí insolvenčního soudu, který v rámci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nařídil provádění srážek z příjmů dlužníka způsobem nemajícím oporu v zákoně, když insolvenčnímu správci v této souvislosti uložil povinnost, kterou mu zákon neukládá (například usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2017, sen. zn. 1 VSOL 918/2017 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, sen. zn. 1 VSPH 1122/2017).

7. Odvolací soud ze zprávy o oddlužení ze dne 19. 9. 2017, předložené insolvenčním správcem (č. d. B-2) zjistil, že příjmem dlužníka je jednak invalidní důchod ve výši 4 994 Kč měsíčně vyplácený Českou správou sociálního zabezpečení a odměn z dohod o provedení práce ve výši 9 000 Kč měsíčně uzavřených dlužníkem se společností RB-SOLVENT s.r.o.

8. Podle § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

9. Podle § 406 odst. 3, písm. d) IZ, v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSBR 29 INS 12255/2017

plátce mzdy dlužníka), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku.

10. Podle § 406 odst. 5 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře doručí insolvenční soud do vlastních rukou také plátci mzdy dlužníka. O právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Částky sražené z dlužníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci.

11. Podle § 298 odst. 1 o. s. ř. nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy několika plátcům mzdy, určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet. Kdyby příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené části nezabavitelné částky, je plátce mzdy povinen oznámit to soudu. Soud pak znovu určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy srážet. Soud může též určit, zejména jsou-li prováděny srážky již jen pro běžné výživné, aby je prováděl pouze některý z plátců mzdy a aby ostatní v provádění srážek zatím nepokračovali.

12. Podle § 298 odst. 2 o. s. ř. provádí-li srážky několik plátců mzdy zároveň, zašlou srážky vždy soudu. Soud prověří, zda celkově sražená částka nepřevyšuje pohledávku oprávněného. Nepřevyšuje-li ji, vyplatí celou sraženou částku oprávněnému. Převyšuje-li ji, vyplatí soud ze sražené částky oprávněnému jen tolik, kolik odpovídá jeho pohledávce, a zbytek vrátí povinnému.

13. Podle § 302 odst. 1 o. s. ř. má-li povinný vedle práva na mzdu i právo na jiný příjem, uvedený v § 299, postupuje se tak, jakoby šlo o několik mezd.

14. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že insolvenční zákon v § 398 odst. 3 určuje rozsah částky, kterou je dlužník povinen po vymezenou dobu splácet ze svých příjmů nezajištěným věřitelům tak, že jde o částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku, respektive její výpočet, určují ustanovení § 277 až 279 o. s. ř.

15. Na úpravu rozsahu prováděných srážek v § 398 odst. 3 IZ navazuje ustanovení § 406 odst. 3 písm. d) IZ, podle kterého soud v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, přikáže plátci mzdy dlužníka nebo jeho jiného příjmu, postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku.

16. Podle § 406 odst. 5, věta druhá IZ, se práva a povinnosti plátce mzdy dlužníka (i jeho jiného příjmu) po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení řídí přiměřeně ustanovením občanského soudního řádu o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Z ustanovení § 298 a § 302 odst. 1 o. s. ř. přitom vyplývá, že nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy (či jiného příjmu uvedeného v § 299 o. s. ř.) několika plátcům, určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-KSBR 29 INS 12255/2017

17. Z uvedeného je tedy zřejmé, že realizaci provádění srážek z příjmů dlužníka může insolvenční soud přikázat jen plátcům příjmů dlužníka a nikoli insolvenčnímu správci. Pokud tedy insolvenční soud napadeným rozhodnutím (v jeho výroku VIII.) uložil správci, aby provedl přepočet výše srážky (zabavitelné částky) pro účely oddlužení a případnou zbývající částku vyplatil dlužníkovi, nepostupoval tak v souladu se zákonnou úpravou (viz závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2017, sen. zn. 1 VSOL 918/2017 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, sen. zn. 1 VSPH 1122/2017).

18. Pobírá-li dlužník v přezkoumávané věci postižitelný příjem od více plátců, pak je insolvenční soud povinen určit jednotlivě každému plátci, jakou část nezabavitelné částky nemá dlužníku srážet. Součet těchto částek pak musí vyústit v celkovou nezabavitelnou částku s tím, že tato může být dlužníkovi ponechána pouze jednou (byť pobírá postižitelný příjem od více plátců).

19. Insolvenční soud v napadeném rozhodnutí nezabavitelnou částku mezi plátce příjmu rozdělil, a to tak, že plátci odměny z dohod o provedení práce uložil zohlednit nezabavitelnou částku v celé její výši, tj. 100 % nezabavitelné částky (výrok VII.), a plátci invalidního důchodu přikázal nezabavitelnou částku nezohledňovat, resp. vyplatit tento příjem v plné výši k rukám insolvenčního správce (výrok VI.). Nezabavitelná částka tak byla ve vztahu k provádění srážek z příjmů dlužníka zohledněna.

20. Ve vztahu k závěrům insolvenčního soudu promítnutým do odvoláním napadených výroků VI. a VII., považuje odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu za věcně správné a proto ho s odkazem na § 219 o. s. ř. v této části potvrdil (výrok I.).

21. Oproti tomu při ukládání povinnosti ve výroku VIII. napadeného rozhodnutí insolvenční soud nesprávným postupem zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (§ 219a odst. 1, písm. a\ o. s. ř.). Proto tento výrok rozhodnutí insolvenčního soud zrušil a v tomto rozsahu mu věc dle § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení (výrok II.).

22. V něm insolvenční soud nově rozhodne o povinnosti insolvenčního správce nakládat s postižitelnou výší příjmů dlužníka, kterou mu jeho plátci poukáží.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-KSBR 29 INS 12255/2017

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 30. ledna 2018

JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá