2 VSOL 1189/2013-P25-7
KSOS 25 INS 29046/2012 2 VSOL 1189/2013-P25-7

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Stavitelství BEN s.r.o. v likvidaci , se sídlem 28. října 2663/150, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, identifikační číslo 2678181, o přihlášce pohledávky věřitele Oberbank AG, se sídlem Untere Donaulände 28, A-4020 Linz, Rakousko, zastoupeného JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se sídlem Na Sadech 4/3, 370 01 České Budějovice, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.11.2013, č. j. KSOS 25 INS 29046/2012-P25-2,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že přihláška pohledávky věřitele č. 25 (P25) Oberbank AG, Untere Donaulände 28, A-4020 Linz, registrační číslo FN 79063w se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský v Ostravě odmítl přihlášku pohledávky věřitele Oberbank AG, registrační číslo FN 79063w (výrok I.) a uvědomil jej o tom, že právní mocí usnesení končí jeho účast v insolvenčním řízení (výrok II.).

V důvodech svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že věřitel podáním doručeným soudu dne 11.9.2013 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 8.611.971,52 Kč a přihláška je evidována pod číslem P25. Jelikož přihláška pohledávky byla podána po 30 denní lhůtě k přihlášení pohledávek určené rozhodnutím soudu o úpadku ze dne 4.1.2013, rozhodl soud podle § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) tak, že k přihlášce pohledávky se nepřihlíží a přihláška se odmítá.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Namítal, že odmítnutí jeho přihlášky pohledávky je předčasné, neboť důvodem k podání přihlášky byla skutečnost, že insolvenční správce dlužníka podal na společnost Penzion BEN Polanka s.r.o. odpůrčí žalobu na neúčinnost převodu části podniku. Věřitel má tuto svou pohledávku zajištěnu majetkem, který by byl v případě úspěchu insolvenčního správce v uvedeném řízení zahrnut do majetkové podstaty dlužníka. Soud však své odmítnutí odůvodnil pouze tím, že přihláška byla podána opožděně. Věřitel je však zahraniční právnickou osobou se sídlem v Rakousku, která na rozdíl od své organizační složky Oberbank AG, pobočka Česká republika má procesní způsobilost být účastníkem soudního řízení. S poukazem na § 430 IZ věřitel dále uvedl, že mu nebyla jako známému věřiteli zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek. Přitom o možné existenci věřitele Oberbank AG se soud dozvěděl z podané odpůrčí žaloby. Odmítnutí jeho přihlášky pohledávky by bylo na místě až v okamžiku pravomocného rozhodnutí o zamítnutí odpůrčí žaloby. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (21.11.2012) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 7, věty před středníkem 1 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené zákonem č. 293/2013 Sb., účinné od 1.1.2014.

Odvolací soud, který dovodil včasnost, přípustnost a projednatelnost podaného odvolání, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka, doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 21.11.2012.

K insolvenčnímu návrhu dlužník připojil i seznam závazků. Z něj se podává, že dlužník v něm označil celkem 22 věřitelů, vůči nimž má pohledávky v celkové výši 5.656.038,87 Kč. Mezi těmito věřiteli není odvolatel uveden. U přezkumného jednání dne 21.3.2013 byly přezkoumány přihlášené pohledávky věřitelů č. 1 až 24. Ze zprávy insolvenčního správce Ing. Petra Kluse, CSc. ze dne 18.3.2013 kromě jiného vyplývá, že jediným případným majetkem dlužníka budou nemovitosti zapsané na LV č. 2453 vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, které bývalá jednatelka a zároveň jediný společník dlužníka převedla na Penzion BEN Polanka s.r.o., v níž je jednatelkou a jediným společníkem. Podle insolvenčního správce nebyla kupní cena převedených nemovitostí dlužníkovi uhrazena. Dále z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dne 9.4.2013 podal insolvenční správce u Krajského soudu v Ostravě odpůrčí žalobu na neúčinnost převodu části podniku proti žalovanému Penzion BEN Polanka s.r.o. V článku II. žaloby insolvenční správce specifikoval části podniku, které byly převedeny smlouvou o prodeji části podniku ze dne 16.12.2009 na společnost Penzion BEN Polanka s.r.o., a uvedl, že smlouva rovněž zajišťovala přechod závazků prodávajícího, jež souvisely s prodávanou částí podniku Penzion BEN Polanka s.r.o., a to závazky vyplývající ze smlouvy o poskytnutí účelového úvěru č. 16/08/300, uzavřenou s Oberbank AG, pobočka Česká republika dne 14.4.2008 ve výši zůstatku úvěru 6.705.421 Kč.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 25, číslo přihlášky P25 odvolací soud zjistil, že věřitel Oberbank AG, Rakousko si do insolvenčního řízení dlužníka Stavitelství Ben s.r.o. v likvidaci přihlásil dvě pohledávky v celkové výši 8.611.971,52 Kč jako pohledávky zajištěné majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, a uplatnil právo na uspokojení ze zajištění. Označil zástavní smlouvu k nemovitostem č. 64/09/300, vznik zajištění 23.12.2009 a zástavní smlouvu k nemovitostem č. 1/10/300, vznik zajištění 15.1.2010.

Podle ust. § 136 odst. 2, písm. d) IZ, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě a poučí je o následcích jejího zmeškání. Dle odstavce 3, lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší dvou měsíců.

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ust. § 430 odst. 1, 2 a 3 IZ, známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku. Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění. Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek.

Podle článku 39 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, každý věřitel včetně správce daně a orgánů sociálního zabezpečení, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě než státě, který zahájil řízení, má právo písemně přihlásit pohledávky v úpadkovém řízení.

Podle článku 40, bod 1.2 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, jakmile je v některém členském státě zahájeno úpadkové řízení, příslušný soud tohoto státu nebo jmenovaný správce podstaty neprodleně informují známé věřitele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech. Tyto informace předané prostřednictvím individuálních oznámení obsahují zejména lhůty, sankce za nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky a jiná stanovená opatření. Toto oznámení rovněž informuje o tom, zda věřitelé, jejichž pohledávky jsou předností nebo zajištěné věcným právem, musí své pohledávky přihlásit.

Z ust. § 185 IZ vyplývá, že jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné, a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

V rovině právního posouzení věci je třeba zejména uvést, že úprava obsažená v § 430 odst. 1 IZ předpokládá, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, budou insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí (§ 430 odst. 1 a 2 IZ) a že jim bude zvlášť doručena i výzva k podávání přihlášek. V této části vychází insolvenční zákon z komunitárního práva, konkrétně z přímo aplikovatelného nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000, o úpadkovém řízení. Článek 40 odst. 1 tohoto nařízení stanoví povinnost informovat o zahájení známého věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě Evropské unie. Jde-li tedy o známého věřitele, nelze než dospět k takovému výkladu § 430 odst. 3 IZ, že tomuto věřiteli počíná běžet lhůta k podání přihlášky pohledávky až ode dne, kdy mu výzva byla doručena zvlášť.

Známý věřitel , vůči kterému má insolvenční soud zvláštní povinnosti dle § 430 IZ, je věřitelem dlužníka s místem pobytu, bydliště či sídlem v členském státě Evropské unie s výjimkou Dánska, který je insolvenčnímu soudu znám bez ohledu na způsob, jak se o jeho existenci insolvenční soud dozvěděl. Typicky jeho existence vyjde v řízení najevo v souvislosti s plněním povinností, které zákon ukládá dlužníku (§ 104 odst. 1, písm. b/, § 136 odst. 2, písm. h/ IZ) nebo s výkonem činnosti insolvenčního správce. Zákon nestanoví časový limit, do jehož uplynutí musí existence známého věřitele vyjít v řízení najevo tak, aby soudu vznikly povinnosti dle § 430 IZ.

V poměrech přezkoumávané věci vyšla najevo existence věřitele Oberbank AG, Rakousko jako věřitele dlužníka až dojitím přihlášky pohledávky soudu. Tedy po uplynutí lhůty k podání přihlášek stanovené v rozhodnutí o úpadku (3.2.2013). V této souvislosti vyhodnotil odvolací soud jako rozhodné v zásadě dvě skutečnosti. Jednak to, že dlužník ve svém seznamu závazků neoznačil jako svého věřitele Oberbank AG (což je vzhledem k tvrzené uzavřené smlouvě o prodeji části podniku logické). Dále nelze odhlédnout od toho, že věřitel ke své přihlášce pohledávky předložil věrohodné doklady, z nichž lze usuzovat na pravdivost tvrzení uvedených v přihlášce. Tvrzení věřitele a údaje uvedené v přihlášce jsou podporovány obsahem odpůrčí žaloby podané insolvenčním správcem dlužníka vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 ICm 1240/2013.

Lze tedy uzavřít, že existence věřitele, který sídlí v jiném členském státě Evropské unie (Rakousko), objektivně nemohla vyjít najevo do konce uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek a v důsledku těchto okolností věřitel nemohl zjistit zahájení insolvenčního řízení jinak, než z insolvenčního rejstříku, který je jako informační systém veřejné správy České republiky veden v českém jazyce. K poukazu věřitele, že je nutné jej považovat za zahraniční právnickou osobu se sídlem v Rakousku, která (na rozdíl od své organizační složky Oberbank AG pobočka Česká republika) má procesní způsobilost být účastníkem soudního řízení, nutno uvést, že soud prvního stupně tuto skutečnost nijak nezpochybňoval, v podstatě se jí ani nezabýval a přihlášku pohledávky odmítl pouze z důvodu, že byla podána po uplynutí 30 denní lhůty přihlášení pohledávek určené usnesením o úpadku. Ani skutečnost, že věřitel má organizační složku v České republice, nic nemění na tom, že věřitel měl být o insolvenčním řízení informován a z obsahu insolvenčního spisu nevyplývá, že by mu byla výzva k podání přihlášky pohledávek zvlášť doručována. Proto jsou důvodné odvolací námitky věřitele, že jelikož mu dosud nebyla doručena zvlášť výzva k podávání přihlášek pohledávek, nemohla mu uplynout lhůta k podání přihlášky pohledávky. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že právní jistota účastníků tohoto řízení nebude oslabena, když přihlášku pohledávky věřitele neposoudí jako opožděnou. V opačném případě by věřiteli, který nemá rovnou příležitost účinně využít informací zveřejněných v insolvenčním rejstříku, bylo upřeno jeho právo přihlásit se se svou pohledávkou do insolvenčního řízení. Tento výklad § 173 odst. 1 IZ ve vztahu k § 430 IZ je v daných skutkových okolnostech podle názoru odvolacího soudu nejen eurokonformní a v souladu s články 39 a 40 nařízení Rady, ale je také v souladu se zásadami insolvenčního řízení dle § 5 IZ, které odrážejí obecný princip spravedlivého procesu v tomto typu soudního řízení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že přihláška věřitele Oberbank AG, Rakousko se neodmítá (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu