2 VSOL 1188/2017-B-28
č. j. KSOS 33 INS 1195/2012 2 VSOL 1188/2017-B-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci

dlužníka: Milan anonymizovano , anonymizovano bytem 783 96 Újezd-Hanukovice 503

o odvolání insolvenčního správce: Mgr. Ing. Petr Konečný identifikační číslo 66242002 sídlem Na Střelnici 1212/39, 779 00 Olomouc

a odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2017, č. j. KSOS 33 INS 1195/2012-B-20,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2017, č. j. KSOS 33 INS 1195/2012-B-20, se v části výroku II., kterým byla schválena odměna insolvenčního správce ve výši 54.397,50 Kč včetně DPH, vyplacená insolvenčnímu správci zálohově, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2017, č. j. KSOS 33 INS 1195/2012-B-20, se ve zbývající části výroku II., kterým byly schváleny hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 10.879,50 Kč včetně DPH, vyplacené insolvenčnímu správci zálohově, a ve výroku IV. potvrzuje

Odůvodnění:

1. V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) rozhodl, že bere na vědomí splnění oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (výrok I.), schválil odměnu insolvenčního správce Mgr. Ing. Petra Konečného ve výši 54.397,50 Kč a jeho hotové výdaje ve výši 10.879,50 Kč, obojí včetně DPH s tím, že tyto částky již byly insolvenčnímu správci vyplaceny zálohově (výrok II.), zprostil insolvenčního správce jeho funkce (výrok III.) a zamítl návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek věřitelů (výrok IV.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že usnesením ze dne 22. 2. 2012 (č. d. A-7) rozhodl o úpadku dlužníka o povolil jeho oddlužení a následně usnesením ze dne 7. 5. 2012 (č. d. B-2) rozhodl o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, když datum první splátky stanovil k 30. 6. 2012. Ze závěrečné zprávy insolvenčního správce isir.justi ce.cz -2-KSOS 33 INS 1195/2012

o splnění oddlužení ze dne 29. 6. 2017 (č. d. B-18) zjistil, že za dobu trvání splátkového kalendáře (od června 2012 do května 2017) uhradil dlužník nezajištěným věřitelům částku 325.034,98 Kč, což představuje 37,25 % jejich zjištěných pohledávek. Současně dlužník v tomto období hradil zálohově odměnu a paušální náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. Návrh na osvobození od placení svých závazků učinil dlužník v podání ze dne 14. 7. 2017 (č. d. B-19). Za této situace vzal insolvenční soudu na vědomí splnění oddlužení a zprostil insolvenčního správce funkce. Současně schválil jeho hotové výdaje a odměnu za dobu trvání splátkového kalendáře v celkové výši 65.277 Kč včetně DPH (7 x 1 080 Kč a 53 x 1 089 Kč). Insolvenčnímu správci však nepřiznal vyúčtovanou odměnu ve výši 3.630 Kč včetně DPH za dobu před schválením oddlužení, tj. za měsíce únor až květen 2012, což odůvodnil tím, že neshledal tento nárok důvodným, když má za to, že sice činnost insolvenčního správce za období od povolení do schválení oddlužení vykazuje znaky vyššího pracovního nasazení (např. zjišťování majetkových poměrů dlužníka, sestavení soupisu majetkové podstaty, příprava přezkumného jednání a s tím související vyhotovení přezkumných listů, popěrná činnost, aktivní účast u soudu apod.), avšak po provedení těchto úkonů v následujících měsících i letech po schválení oddlužení činnost insolvenčního správce často spočívá v odborně i časově méně náročných a rutinních úkonech, a tím se počáteční vyšší aktivita insolvenčního správce kompenzuje. Ve vztahu k žádosti dlužníka o osvobození od placení pohledávek insolvenční soud uvedl, že dlužníkovi byl zpětně přiznán invalidní důchod ve výši 6.439 Kč a za dobu od 11. 8. 2015 do 11. 11. 2015 mu byl jednorázově vyplacen jeho doplatek ve výši 19.530 Kč (č. d. B-10 a B-11). U dlužníka tak došlo k souběhu dvou příjmů, neboť pobíral mzdu od svého zaměstnavatele a současně invalidní důchod, když na tuto skutečnost reagoval insolvenční soud usnesením ze dne 12. 1. 2016 (č. d. B-12). Ze zprávy o plnění oddlužení č. 8 ze dne 2. 6. 2016 vyplývá existence dlužné částky do majetkové podstaty za dobu od 8/2015 do 12/2015, kdy dlužník pobíral dva příjmy, ale srážky byly prováděny pouze zaměstnavatelem (č. d. B-14). Ve zprávě o plnění oddlužení č. 9 ze dne 8. 12. 2016 (č. d. B-16) byl tento dluh vyčíslen na částku 17.964 Kč. Proto insolvenční správce vyzval dlužníka, aby na účet majetkové podstaty tuto částku doplatil, což dlužník sice přislíbil (bude zasílat částku 1 500 Kč měsíčně), ale neučinil tak. Tímto jednáním dlužníka došlo k poškození přihlášených věřitelů, kteří byli na úkor dlužníka znevýhodněni, a tudíž nedošlo k naplnění zásady insolvenčního řízení, a to uspokojení přihlášených věřitelů v co nejvyšší míře, když dlužník vědomě neposkytl část svých příjmů k uspokojení věřitelů. Na další výzvu insolvenčního správce k úhradě dlužné částky uhradil pouze částku 3.078 Kč a jeho dluh vůči majetkové podstatě tak nadále trvá a činí 14.886 Kč (č. d. B-17). Vzhledem k výše uvedenému insolvenční soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání osvobození od placení pohledávek nejsou naplněny a návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek zamítl, přestože tento zaplatil nezajištěným věřitelům ze trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře více než 30 % (konkrétně 37,25 %) jejich zjištěných pohledávek.

3. Proti výroku II. tohoto usnesení podal odvolání insolvenční správce, který namítal, že mu insolvenční soud nesprávně nepřiznal odměnu za období od února do května 2012, tedy za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Odměnu za předmětné období vyúčtoval ve výši 750 Kč měsíčně bez DPH a tato činí celkem 3.630 Kč včetně DPH. Postup insolvenčního soudu je přitom v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí insolvenčních soudů a právními závěry obsaženými v řadě rozhodnutí obou odvolacích soudů. Insolvenční správce navrhl, aby odvolací napadený výrok Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSOS 33 INS 1195/2012

rozhodnutí insolvenčního soudu změnil a schválil jeho odměnu i za období od února do května 2012 ve výši 3.630 Kč včetně DPH s tím, že tato částka bude vyplacena z prostředků, které jsou za tímto účelem insolvenčním správcem deponovány.

4. Výrok IV. tohoto usnesení napadl odvoláním dlužník s tím, že částku 14.886 Kč chybějící v majetkové podstatě uhradil na účet majetkové podstaty dne 13. 10. 2017. Tuto částku je tak možné rozdělit mezi nezajištěné věřitele jako mimořádný příjem. Uhradit chybějící částku dříve nebyl schopen, neboť oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře bylo schváleno i jeho manželce, jejíž příjmy nebyly dostatečné a bylo je třeba doplňovat mimořádnými příjmy, což zatěžovalo již tak napjatý rodinný rozpočet. Dlužník je přesvědčen, že podmínky pro přiznání osvobození od placení pohledávek řádně splnil a proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení insolvenčního soudu tak, že se dlužník od placení pohledávek osvobozuje.

5. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

6. Při právním posouzení věci je nutno vycházet z ustanovení insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen IZ ) a dále z vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (Čl. II vyhlášky č. 398/2013 Sb., přechodná ustanovení, bod 1-dále jen vyhláška ), neboť rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka bylo vydáno dne 22. 2. 2012.

7. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k těmto závěrům.

9. Odvolací soud má s odkazem na obsah insolvenčního spisu za to, že insolvenční soud správně a úplně zjistil skutkový stav, a proto na jeho skutkové závěry obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí pro stručnost odkazuje, když ani insolvenční správce ani dlužník správnost skutkových závěrů insolvenčního soudu v podaných odvoláních nenapadají.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSOS 33 INS 1195/2012

10. K takto zjištěnému skutkovému stavu odvolací soud pouze doplňuje, že ze zprávy insolvenčního správce ze dne 18. 10. 2017 (č. d. B-21) vyplývá, že tento byl dne 13. 10. 2017 informován dlužníkem o provedení vkladu částky 15 000 Kč na účet majetkové podstaty s tím, že tato částka představuje mimořádný příjem určený k rozdělení věřitelům. Tato částka je nyní na účtu majetkové podstaty deponována.

11. Podle § 38 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odstavec 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti (odstavec 3, věta první). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí předpis (odstavec 6).

12. Podle § 3 písm. b) vyhlášky, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

13. Podle § 5 vyhlášky, nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

14. Podle § 7 vyhlášky se výše náhrady cestovních nákladů řídí zvláštními právními předpisy (odstavec 1). Poštovné, telekomunikační poplatky, náklady na opisy a fotokopie se hradí v prokázané výši, nejvýše však do 5 % odměny insolvenčního správce určené podle této vyhlášky (odstavec 2). Ostatní hotové výdaje se hradí v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů (odstavec 3). Insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (odstavec 4).

15. Odvolací námitka insolvenčního správce spočívala v nesouhlasu s rozhodnutím insolvenčního soudu o stanovení odměny v tom směru, že insolvenčnímu správci nepřiznal odměnu také za období od února do května 2012, tj. za období od rozhodnutí o úpadku do konce měsíce předcházejícímu měsíci, v němž nastaly účinky schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře. Odvolací soud považuje insolvenčním správcem uplatněnou odvolací námitku za zcela opodstatněnou.

16. Oba vrchní soudy jako soudy odvolací již několik let sdílejí právní názor, že pokud s odměnou insolvenčního správce a náhradou jeho hotových výdajů za období před schválením oddlužení vyhláška č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 výslovně Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-KSOS 33 INS 1195/2012

nepočítá, a upravuje jen odměnu a hotové výdaje po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je nutné určit odměnu úvahou soudu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 5 vyhlášky a správci přiznat náhradu prokázaných účelně vynaložené nákladů. Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3, písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud insolvenčnímu správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky.

17. Tyto závěry vyslovil Vrchní soud v Praze například v rozhodnutí č.j. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSHP 620/2010-B-19 ze dne 25. 8. 2010, č. j. KSUL 69 INS 1368/2010, 2 VSPH 1085/2010-B-19 ze dne 29. 11. 2010, č. j. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B-27 ze dne 19. 5. 2011. Vrchní soud v Olomouci je formuloval například v rozhodnutí č. j. KSBR 31 INS 5738/2009, 2 VSOL 522/2011-B-44 ze dne 23. 11. 2011, č. j. KSOS 36 INS 2399/2010, 2 VSOL 281/2010-A-34 ze dne 9. 9. 2010 a č. j. KSOL 16 INS 7593/2009, 2 VSOL 292/2014-B-60 ze dne 26. 6. 2014.

18. Z aktuální rozhodovací činnosti odvolacího soudu lze poukázat například na rozhodnutí č. j. KSOS 33 INS 14233/2011, 2 VSOL 394/2017-B-27 ze dne 10. 5. 2017, č. j. KSOS 33 INS 11852/2011, 2 VSOL 437/2017-B-23 ze dne 10. 5. 2017, KSOS 33 INS 19568/2011, 2 VSOL 693/2017-B-38 ze dne 27. 7. 2017 nebo č. j. KSOS 33 INS 21866/2011, 2 VSOL 718/2017-B-36 ze dne 15. 8. 2017. V těchto insolvenčních řízeních podrobil odvolací soud svému přezkumu rozhodnutí téhož soudce (projednávajícího u Krajského soudu v Ostravě věci v oddělení 33 INS) o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce a ve svých rozhodnutích zpřístupnil insolvenčnímu soudu svůj neměnný názor na oprávněnost nároku insolvenčního správce na odměnu za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tento názor je ostatně zastáván napříč všemi senáty insolvenčního úseku Vrchního soudu v Olomouci.

19. Judikatorní závěry vrchních soudů týkající se existence nároku insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů také za období před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se následně promítly i do změny právní úpravy obsažené ve vyhlášce č. 313/2007 Sb., jež byla s účinností od 1. 1. 2014 provedena vyhláškou č. 398/2013 Sb., kdy tyto nároky jsou již upraveny výslovně.

20. Insolvenční soud však výše citovanou judikaturu opakovaně ignoruje. Zdůvodnění, že insolvenčnímu správci nelze požadovanou odměnu přiznat, neboť po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře spočívá jeho činnost v odborně i časově méně náročných a rutinních úkonech, čímž se jeho vyšší aktivita v období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení kompenzuje, nepovažuje odvolací soud s přihlédnutím k citované ustálené rozhodovací praxi za relevantní argumentaci. Z dosavadního postoje insolvenčního soudu je pak zjevné, že nehodlá svůj přístup změnit.

21. Za popsané situace dospěl odvolací soud k závěru, že v přezkoumávané věci je namístě usnesení insolvenčního soudu v části výroku II., kterým bylo rozhodnuto o schválení Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-KSOS 33 INS 1195/2012

odměny insolvenčního správce, zrušit a insolvenční soud zavázat právním názorem odvolacího soudu.

22. Proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., napadené usnesení v části odvoláním dotčeného II. výroku, kterým byla schválena odměna insolvenčního správce ve výši 54.397,50 Kč včetně DPH, vyplacená insolvenčnímu správci zálohově, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (výrok I.).

23. V něm insolvenční soud v intencích vyjádřeného právního názoru odvolacího soudu znovu rozhodne o odměně insolvenčního správce, přičemž neopomene ve smyslu § 38 odst. 2 IZ uvést, z jakého zdroje a v jakém rozsahu bude část odměny, jež nebyla pokryta v průběhu splátkového kalendáře zálohou, uhrazena.

24. Ve zbývající části výroku II., kterým byly schváleny hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 10.879,50 Kč včetně DPH, vyplacené mu zálohově, odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil (výrok II.).

25. Podle § 413 IZ splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

26. Podle § 414 odst. 1 IZ splní-li dlužník řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

27. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

28. Podle § 406 odst. 3 písm. a) IZ v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení.

29. Ve vztahu k rozhodnutí insolvenčního soudu o zamítnutí návrhu dlužníku na osvobození od placení pohledávek odvolací soud uvádí, že si dlužník o osvobození požádal za situace, kdy za dobu trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -7-KSOS 33 INS 1195/2012

tj. od června 2012 do května 2017, uhradil zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 37,25 %, čímž splnil podmínku vyplývající z § 391 odst. 1 písm. b) IZ.

30. Odvolací soud v této souvislosti zdůrazňuje, že pro přiznání osvobození od placení pohledávek je nezbytné řádně a včas splnit všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, a proto v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře nepostačí, že dlužník uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň z 30 %.

31. Základní povinností dlužníka při tomto způsobu oddlužení přitom je poskytnout po dobu 5 let měsíčně nezajištěným věřitelům k upokojení jejich pohledávek ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 398 odst. 3 IZ), aby tak byl naplněn jeden z hlavních cílů insolvenčního řízení, kterým je dosažení co nejvyššího uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a\ a § 5 písm. a\ IZ).

32. Odvolací soud souhlasí se závěrem insolvenčního soudu, že dlužník tuto svoji povinnost v průběhu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře řádně nesplnil, neboť část svých postižitelných příjmů (konkrétně invalidního důchodu) ve výši 14.886 Kč k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů i přes opakované výzvy nepoužil a ponechal si ji pro svoji osobní spotřebu.

33. Ve vztahu k odvolacím námitkám dlužníka odvolací soud přisvědčuje názoru insolvenčního soudu i v tom, že dlužníku byl ke zjednání nápravy poskytnut v průběhu plnění schváleného oddlužení dostatečný časový prostor.

34. Insolvenční soud tedy nepochybil, jestliže dospěl k závěru, že dlužník podmínky pro přiznání osvobození od placení pohledávek vyplývající z § 414 IZ nesplnil.

35. Skutečnost, že dlužník zaplatil na účet majetkové podstaty dne 13. 10. 2017 částku 15.000 Kč je pak v přezkoumávané věci nerozhodná, neboť dne 12. 10. 2017 nabylo právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o vzetí na vědomí splnění oddlužení a tímto dnem insolvenční řízení dlužníka skončilo (§ 74 odst. 1 a § 413 IZ). Nelze proto tvrdit, že by dlužník v průběhu insolvenčního řízení (byť poté co účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře k datu 31. 5. 2017 zanikly) svoji povinnost plynoucí z § 398 odst. 3 IZ dodatečně splnil.

36. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 77/2013, vyplývá, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

37. Možnost využití této částky jako mimořádného příjmu k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře je dle § 412 odst. 1 písm. c) IZ limitována dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Nelze proto vůbec uvažovat o tom, že by takový postup byl možný za situace, kdy je insolvenční řízení dlužníka již skončeno. Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -8-KSOS 33 INS 1195/2012

38. Z výše uvedených důvodů považuje odvolací soud odvoláním dlužníka napadený výrok IV. rozhodnutí insolvenčního soudu za věcně správný, proto jej dle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok II.).

Poučení:

Proti výroku I. tohoto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).

Proti výroku II. tohoto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 31. ledna 2018

JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá