2 VSOL 1180/2013-A-15
KSOL 10 INS 15583/2013 2 VSOL 1180/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Charváty 77, PSČ 783 75, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. KSOL 10 INS 15583/2013-A--8 ze dne 6.11.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech rozhodnutí uvedl, že soud usnesením ze dne 16.9.2013 uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit. Toto usnesení bylo dlužníku doručeno dne 3.10.2013 a nabylo právní moci dne 19.10.2013, lhůta k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uplynula dnem 28.10.2013. Dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, soud proto postupoval podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Poukázal na skutečnosti, které uvedl v návrhu s tím, že podle jeho názoru jsou dány zákonné podmínky k tomu, aby soud prvního stupně ještě zvážil jeho těžkou životní i finanční situaci a rozhodl o společném úpadku a společném oddlužení manželů, tedy oddlužení jeho a manželky Karly Babincové.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, změněn zákonem č. 293/2013 Sb., byť odvolací řízení bylo zahájeno před 1.1.2014, s ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení a ustanovení § 7 IZ je rozhodným zněním pro přiměřené použití občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Podle § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 3.6.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře s tím, že současně podává návrh na povolení oddlužení i jeho manželka Karla Babincová, a proto žádají o sloučení řízení manželů. Ve vztahu k majetku dlužník v návrhu uvedl, že nemá žádný hodnotnější majetek (včetně nemovitého majetku), mimo obvyklého vybavení domácnosti a osobních věcí. V připojeném seznamu majetku dlužník uvedl jako svůj majetek osobní automobil značky Škoda Felicia (pořízený v roce 2000) v odhadované hodnotě 15.000 Kč a věci osobní potřeby. Usnesením č. j. KSOL 10 INS 15583/2013-A-5 ze dne 16.9.2013 soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, současně dlužníka poučil, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud řízení zastavit. Toto usnesení bylo dlužníku doručeno zvláštním způsobem dne 3.10.2013 a nabylo právní moci dne 19.10.2013. Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužníku byla pravomocným rozhodnutím uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když proti tomuto rozhodnutí dlužník odvolání nepodal. Z tohoto důvodu je pro posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí rozhodná pouze skutečnost, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv, a dále skutečnost, zda v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu) se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (například že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce), případně jsou tu takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Přitom pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť náklady insolvenčního řízení (odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) by neměla být hrazena státem (§ 38 odst. 2 IZ). S přihlédnutím k tomu by mělo být vykládáno i ustanovení § 108 odst. 3 IZ. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 39/2013 ze dne 27.9.2013 (přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V přezkoumávané věci z obsahu spisu ani z odvolání dlužníka nevyplývá, že by se majetková situace dlužníka, který i v odvolání odkázal na skutečnosti uvedené v návrhu, změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, jakož i že jsou dány takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Z obsahu spisu je rovněž zřejmé, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení ani v průběhu odvolacího řízení nezaplatil, což sám nezpochybňuje.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení o zastavení insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ je věcně správné, a proto jej odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu