2 VSOL 1179/2015-B-31
KSBR 39 INS 10288/2014 2 VSOL 1179/2015-B-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: David anonymizovano , anonymizovano , bytem Milotice, Na Samotě 152, PSČ 696 05, o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení nepatrného konkursu, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2015, č.j. KSBR 39 INS 10288/2014-B-21

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2015, č.j. KSBR 39 INS 10288/2014-B-21 se m ě n í tak, že se schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře ve věci dlužníka Davida anonymizovano n e r u š í .

Odůvodnění:

Krajský soud usnesením označeným v záhlaví rozhodnutí zrušil schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře (odstavec I. výroku), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (odstavec II. výroku), rozhodl, že konkurs na majetek dlužníka bude veden jako nepatrný (odstavec III. výroku) a stanovil odchylky od insolvenčního zákona pro průběh nepatrného konkursu (odstavec IV. výroku). V důvodech rozhodnutí uvedl, že oddlužení plněním splátkového kalendáře nebude možné splnit, pokud jde o minimální míru uspokojení nezajištěných věřitelů. Podle sdělení insolvenčního správce bylo nezajištěným věřitelům vyplaceno celkem 1.132,99 Kč, tedy 0,15 % jejich přihlášených nezajištěných pohledávek. Dar avizovaný dlužníkem v insolvenčním návrhu ve výši 3.000 Kč nebyl za celou dobu trvání oddlužení uhrazen ani jednou. Celková výše přihlášených nezajištěných závazků dlužníka je aktuálně 629.298,51 Kč (věřitel č. 2 vzal v průběhu oddlužení svou přihlášku pohledávky zpět). Dlužník předložil smlouvu o dílo a fakturu na částku 15.000 Kč. Ze smlouvy o dílo je zřejmé, že za celé dílo dlužníkovi náleží odměna právě ve výši 15.000 Kč, kromě tohoto příjmu dlužník další příjem v budoucnu mít nebude. S ohledem na skutečnost, že dluh na odměně a hotových výdajích a dluh na minimálních splátkách nezajištěným věřitelům je aktuálně přes šedesát tisíc, by ani poskytnutí celé částky 15.000 Kč na plnění oddlužení výrazně nezměnilo aktuální stav oddlužení. Dlužník není schopen uspokojit své nezajištěné věřitele v minimální výši 30% tak, aby splnil podmínky oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ. Dlužník dále neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení stanovené v § 412 odst. 1 IZ (konkrétně povinnost stanovenou pod písmenem a/), neboť necelý měsíc po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (v červenci 2014) ukončil dohodou svůj stávající pracovní poměr bez toho, aby měl zajištěný jiný adekvátní příjem, z něhož by bylo možno hradit splátky nezajištěným věřitelům. Dlužníkem uváděný důvod nebyl do uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru promítnut a navíc je nevěrohodný, protože do tohoto zaměstnání dlužník nastoupil teprve v dubnu 2014. Dlužník ve svém insolvenčním návrhu podaném dne 14.4.2014 uvedl jako zaměstnavatele společnost SPORTISIMO s.r.o., ačkoli již v tomto okamžiku měl uzavřenou novou pracovní smlouvu se společností LUTO Automotive s.r.o. (Slovensko), kterou uzavřel dne 9.4.2015. O tomto novém zaměstnavateli se však dlužník ve svém insolvenčním návrhu nezmínil. Svůj nový pracovní poměr pak dlužník ukončil dohodou ještě předtím, než z příjmů z tohoto zaměstnání uhradil jedinou splátku. Již tato skutečnost by sama o sobě mohla vést k závěru soudu o nepoctivém záměru na straně dlužníka a být tedy důvodem pro neschválení či zrušení povoleného oddlužení. Ze zpráv insolvenčního správce a z průběhu jednání konaného dne 30.9.2015 dále vyplývá, že v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníkovi po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Podle sdělení insolvenčního správce uhradil dlužník na odměnu a hotové výdaje pouze dvě splátky v době od povolení oddlužení do jeho schválení a dále v říjnu 2014 uhradil jednu splátku, z níž byla uhrazena odměna a hotové výdaje správce za období srpen až říjen 2014. Další částky na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce dlužník neuhradil a aktuálně je tak dluh na těchto pohledávkách za majetkovou podstatou v celkové výši 11.979 Kč, přičemž tento dluh dlužníka je splatný postupně od listopadu 2014. Je tedy zřejmé, že minimálně s částí tohoto dluhu je dlužník v prodlení po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Proto je naplněn také důvod pro zrušení oddlužení stanovený v § 418 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení dlužník podal odvolání. Uvedl, že jeho pracovní poměr skončil z objektivních důvodů. Lze přisvědčit tomu, že si měl nechat dát výpověď z důvodu nadbytečnosti, avšak pouze z důvodu, že přistoupil na uzavření dohody o skončení pracovního poměru, nelze mít za to, že se úmyslně vzdal výdělečné činnosti. Dlužník se následně obratem přihlásil na úřad práce a hledal si jiné zaměstnání. Když se mu to však nedařilo, nechal se zapsat do živnostenského rejstříku a lze tak uzavřít, že dělal maximum pro to, aby si opatřil jinou výdělečnou činnost. Soud prvního stupně nepoučil dlužníka v souladu s ustanovením § 118a občanského soudního řádu o tom, že je třeba, aby svá tvrzení doplnil a o následcích nesplnění výzvy. Dlužník by jinak mohl navrhnout další důkazy (např. prohlášení zaměstnavatele o důvodech skončení pracovního poměru). Závěr, že nebude možné splnit podstatnou část splátkového kalendáře, je v rozporu s tvrzením insolvenčního správce. Ten ve zprávě ze dne 14.7.2015 prohlásil, že dlužník se správcem spolupracuje a doporučuje, aby bylo v oddlužení plněním splátkového kalendáře pokračováno do listopadu 2015, kdy podá soudu další zprávu a kdy se ukáže, zda jsou skutečně dány důvody pro zrušení oddlužení. Insolvenční soud však zrušil oddlužení, aniž by posečkal do listopadu 2015. Soud tak nedal dlužníkovi příležitost srovnat dluh vzniklý v předchozím období. Soud prvního stupně dále nesprávně dovodil, že za celé dílo bude dlužníkovi náležet právě odměna 15.000 Kč, ze smlouvy však vyplývá, že předmětem díla má být průběžná činnost. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1.9.2015 do 31.8.2016 a z jejího obsahu je zřejmé, že za uvedené činnosti nenáleží jediná částka 15.000 Kč, ale tato částka má dlužníkovi náležet každá měsíc (čl. V. smlouvy). Rovněž nesouhlasil se závěrem, že v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníkovi peněžitý závazek více než 30 dnů po splatnosti. Zaviněným jednáním dlužníka může být spáchání trestného činu nebo přestupku, které založí závazek dlužníka uhradit finanční sankci nebo nahradit z vlastních prostředků vzniklou škodu. Dle § 418 odst. 2 insolvenčního zákona se má za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku, byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. V daném případě se nejedná o žádnou z těchto skutečností. Skutečnost, že dlužník ukončil své zaměstnání, nelze považovat za zaviněné jednání spadající pod dané ustanovení. Při odvolacím jednání dlužník doplnil, že s účinností od 1.12.2015 uzavřel pracovní smlouvu se zaměstnavatelem společností LHD service s.r.o. na dobu neurčitou a z pracovního poměru má dosahovat podle mzdového výměru základní mzdu 20.000 Kč hrubého měsíčně. Ze smlouvy o dílo již práce neprovádí a platnost smlouvy bude účetně ukončena ke konci listopadu 2015. Dlužník se snažil projednávat své výdělkové poměry ze smlouvy o dílo s insolvenčním správcem, věc s ním řešil do října 2015, tedy do rozhodnutí soudu o zrušení oddlužení, nevybavil si, že by dostal nějakou radu, jak má naložit s příjmem; advokátka Mgr. Hejnová, se kterou se radil, mu doporučila, aby do vyřešení věci odvolacím soudem ničeho správci neplatil. Později se snažil kontaktovat s insolvenčním správcem telefonicky, což se mu nedařilo, mail na správce sice zná, ale ke kontaktu jej nepoužil. Příjem ze smlouvy o dílo dlužník použil na úhradu svých potřeb, na nájem, živobytí, apod. V případě vyhovění odvolání by dlužník se správcem vypořádal ono období, kdy dosahoval příjmů, ovšem ničeho neplatil na zálohách, takovým způsobem, že by mu vypomohla jeho rodina.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. S ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody, které lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2, písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), doplnil dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 věty první IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle ustanovení § 412 odst. 1 IZ je po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody,

g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývají tyto skutečnosti: -dlužník podal dne 14.4.2014 u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele Sportisimo s.r.o. činí 12.827 Kč a z darovací smlouvy od paní Jany anonymizovano obdrží měsíčně 3.000 Kč. Oddlužení bylo povoleno usnesením krajského soudu ze dne 18.4.2014. -ve zprávě ze dne 13.6.2014 insolvenční správce JUDr. Petr Konečný uvedl, že dlužník pracuje pro společnost LUTO Automotive s.r.o. (společnost se sídlem ve Slovenské republice) a jeho mzda činí dle aktuálního kurzu eura 10.752 Kč a dále bylo darovací smlouvou dohodnuto poskytování částky 3.000 Kč na dobu 60 měsíců. -usnesením ze dne 2.7.2014 bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dle usnesení měly být hrazeny přihlášené pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 740.457,51 Kč. -pod č. dok. B-9 je v insolvenčním spise založena dohoda o skončení pracovního poměru mezi dlužníkem a zaměstnavatelem LUTO Automotive s.r.o., kterou byl ke dni 20.7.2014 ukončen pracovní poměr dlužníka u zaměstnavatele (aniž by byl v dohodě uveden důvod skončení). -ze zprávy insolvenčního správce o plnění oddlužení ze dne 9.12.2014 vyplývá, že dlužník v období srpna až října 2014 uhradil jedinou splátku ve výši 4.400 Kč, z níž bylo použito 3.267 Kč na úhradu pohledávek za podstatou a 1.133 Kč bylo vyplaceno nezajištěným věřitelům. Správce ve správě uvedl, že dlužník poskytuje správci dostatečnou součinnost, v současné době je bez práce, ale snaží se poskytovat mimořádný příjem z nezabavitelné části příjmu a má přislíben nástup do nového zaměstnání. -pod č. dokumentu B-15 je založeno vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku Městským úřadem Kyjov, dle kterého dlužník od 4.5.2015 provozuje živnosti (předmět podnikání poskytováno nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona ).

-ze zprávy insolvenčního správce ze dne 14.7.2015 vyplývá, že dlužník do dne podání zprávy neplatil žádné další splátky. Správce dále uvedl, že dlužník poskytuje správci dostatečnou součinnost, v současné době probíhá mezi dlužníkem a potencionálním zaměstnavatelem dohoda na pracovní smlouvě. V případě, že se dlužníkovi podaří do nového zaměstnání nastoupit, mělo by oddlužení plněním splátkového kalendáře začít fungovat. V současné době je celkový dluh na odměně a náhradě nákladů insolvenčního správce 10.890 Kč. Vzhledem ke snaze dlužníka situaci vyřešit doporučil insolvenční správce v oddlužení pokračovat alespoň do dalšího období podání zprávy (tj. listopad 2015). -insolvenční soud následně nařídil jednání k projednání průběhu plnění oddlužení a o případném zrušení schváleného oddlužení. Na jednání, které se konalo 30.9.2015, dlužník uvedl, že od září tohoto roku podniká a uzavřel první kontrakt na částku 15.000 Kč. Rovněž uvedl, že k ukončení pracovního poměru u zaměstnavatele dohodou necelý měsíc po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře došlo z důvodu, že zaměstnavatel neměl pro své zaměstnance dostatek práce. Zástupce insolvenčního správce na jednání uvedl, že dluh na pohledávkách za podstatou činí 11.979 Kč (odměna a hotové výdaje správce). -k protokolu o jednání je přiložena smlouva o dílo ze dne 1.9.2015 uzavřená mezi dlužníkem jako zhotovitelem a společností LHD service, s.r.o. jako objednatelem. Předmětem smlouvy je provedení díla administrativní činnost pro společnost LHD service, správa vozového parku pro společnost LHD service, asistence při zprostředkování přeprav a ostraha objektu a zaplacení díla objednatelem. Čas plnění byl sjednán od 1.9.2015 na dobu určitou jeden rok, tj. do 31.8.2016 a cena za provedení díla byla stanovena na 15.000 Kč. Dále si strany dohodly, že zhotovitel předmět díla předá nejpozději do konce každého kalendářního měsíce dle požadavků objednatele. -z k důkazu listin čtených v odvolacím řízení: -ze zprávy insolvenčního správce o stavu řízení ze dne 7.12.2015, že dlužník rozvázal pracovní poměr dohodou se zaměstnavatelem LUTO Automotive s.r.o., Košice, Strojárenská 1, Slovenská republika s výkonem práce v Holíči. Pracovní poměr skončil dne 20.07.2014, brzy po schválení oddlužení. Dne 28.07.2014 si dlužník zažádal o podporu v nezaměstnanosti, která byla přiznaná ve výši 4.172 Kč/měsíc po dobu 5 měsíců, a to od 28.07.2014 do 03.05.2015. Z této pobírané částky nebylo možno provádět srážky do oddlužení. Při hledání nového zaměstnání se dlužník dne 04.05.2015 nechal zapsat do živnostenského rejstříku. Zanedlouho jako OSVČ David anonymizovano , IČ: 02098482 uzavřel smlouvu o dílo na dobu určitou jeden rok tj. od 01.09.2015 do 31.08.2016 se společností LHD service, s.r.o., IČO: 01414780, Trojická 1910/7, Nové Město, 128 00 Praha 2 s výkonem práce na provozovně firmy LHD v Miloticích. Cena za provedení díla byla stanovena na částku 15.000 Kč každého kalendářního měsíce, jak je uvedeno v čl. V. Smlouvy. Ani z tohoto příjmu dlužník nezasílal žádné splátky do oddlužení. Dne 01.11.2015 dlužník pozastavil své živnostenské oprávnění.

Aktuálně bylo insolvenčnímu správci sděleno, že dlužník uzavřel nový pracovní poměr jako dispečer ve společnosti LHD service s.r.o. s tím, že pracovní smlouva je uzavřena ke dni 01.12.2015 s dnem nástupu do zaměstnání 1.12.2015. Základní mzda je sjednána na 20.000 Kč hrubého/měsíčně, z toho plyne, že průměrná čistá mzda činí 15.850,00 Kč. Správce eviduje celkem závazky nezajištěné 740.457,51 Kč 30% nezajištěných závazků 222.137,25 Kč dlužná odměna ins. správce 15.246 Kč odměna insolvenčního správce 1.089 Kč min. výše měsíční splátky 6.500 Kč se rozdělí mezi věřitele 5.064,50 Kč mezi věřitele za 44 měsíců 222.838 Kč Aby bylo možno dosáhnout zákonem předpokládaného minimálního uspokojení věřitelů ve výši 30 %, je dle výpočtu IS nezbytné dosáhnout minimální splátky pro oddlužení 6.500 Kč. Pokud by dlužník dosáhl tvrzené mzdy 15.850 Kč/měsíčně vychází následující: srážka měsíčně 6.673 Kč/ měsíčně měsíčně se rozdělí mezi věřitele 5.237,50 Kč mezi věřitele se rozdělí za 44 měsíců 230.450 Kč předpokládané uspokojení věřitelů je 31 % Dlužník je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Shrnutí a vyjádření insolvenčního správce Dlužník dle svého sdělení uzavřel nový pracovní poměr jako dispečer ve společnosti LHD service s.r.o., ve kterém by každý měsíc měl obdržet průměrnou čistou mzdu ve výši 15.850 Kč, ze které lze srážet zabavitelnou částku ve výši 6.673 Kč/ měsíčně. Přihlášení věřitelé by za takovýchto podmínek plnění měli své pohledávky uspokojeny ve výši 31 %. Je však nezbytné zdůraznit i následující o dosavadním stavu insolvenčního řízení a jeho průběhu. Dlužník je pro insolvenčního správce kontaktní. V červenci 2014 bylo dlužníkovi schváleno oddlužení a až v měsíci říjnu 2014 insolvenční správce eviduje první a zároveň jedinou splátku za trvání oddlužení, a to ve výši 4.400 Kč, kterou rozdělil na dlužnou odměnu IS v částce 3.267 Kč a zbylou část 1.133 Kč přerozdělil věřitelům. Je tedy evidentní, že dlužník doposud nesplatil téměř nic a svou povinnost mít příjem, ze kterého by mohlo dojít k uspokojení věřitelů, neplní. V současné době dluží na odměně insolvenčního správce za dobu trvání oddlužení částku 15.850 Kč a míra prozatímního uspokojení věřitelů je vyčíslena na 0,57 % Stejně tak je třeba upozornit na skutečnost, že ač dlužník několikráte argumentoval uzavřenou smlouvu o dílo na dobu určitou od 01.09.2015 do 31.08.2016 se společností LHD service, s.r.o., nevedlo to k zaslání žádné splátky insolvenčnímu správci. Insolvenční správce proto ponechává zcela na rozhodnutí odvolacího soudu, zda po vyhodnocení všech výše uvedených skutečností umožní dlužníku v oddlužení pokračovat či nikoli. -z pracovní smlouvy ze dne 1.12.2015 uzavřené mezi dlužníkem a zaměstnavatelem LHD service s.r.o. a z mzdového výměru ze dne 1.12.2015, že pracovní poměr byl uzavřen se dnem nástupu do práce 1.12.2015 na dobu neurčitou s 3 měsíční zkušební dobou pro práce dispečera se mzdou 20.000 Kč měsíčně hrubého s možným fakultativním navýšením.

Soud prvního stupně shledal, že byly naplněny čtyři důvody pro zrušení oddlužení. Prvním důvodem bylo, že dlužník nevykonává přiměřenou výdělečnou činnost, jelikož ukončil pracovní poměr bezprostředně po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Je ale nutné zdůraznit, že přestože je nežádoucí, aby byl dlužník v průběhu plnění splátkového kalendáře nezaměstnaný, ze samotné skutečnosti, že dlužník nemá dostatečný příjem, nelze bez dalšího dovozovat, že nevykonává přiměřenou výdělečnou činnost. V ustanovení § 412 odst. 1 písm. a) IZ se totiž výslovně počítá s tím, že dlužník může být nezaměstnaný, musí ovšem o získání příjmů usilovat. Skončení pracovního poměru u zaměstnavatele LUTO Automotive s.r.o. dohodou (a nikoliv výpovědí) samo o sobě nevylučuje, že důvodem ukončení poměru byly organizační poměry na straně zaměstnavatele (nadbytečnost zaměstnance). Tvrzení dlužníka, že pracovní poměr byl ukončen z organizačních důvodů nelze zavrhnout pouze s tím, že pracovní poměr trval příliš krátkou dobu na to, aby toto tvrzení bylo věrohodné. Při neznalosti podrobnějších skutečností o situaci zaměstnavatele je takový závěr pouhou spekulací, protože poměrně rychlou změnu poměrů vyžadující náhlé propouštění (a to i nedávno přijatých zaměstnanců) nelze bez dalšího vyloučit jako nemožnou. Na okraj lze dodat, že slovenský zákoník práce (zák. č. 311/2007 Z.z.) v případě, že důvodem zrušení pracovního poměru je nadbytečnost zaměstnance, vyžaduje tento důvod uvést i v dohodě o zrušení pracovního poměru (§ 60 odst. 2 tohoto zákona). To, že tento důvod v dohodě doložené dlužníkem uveden nebyl, ale nemusí nezbytně znamenat, že důvod zrušení pracovního poměru byl ve skutečně jiný, ale i to, že v tomto směru nebyl dodržen zákon. Insolvenční správce v obou správách předložených v průběhu plnění splátkového kalendáře uvedl, že se dlužník snaží získat práci. Rovněž to, že dlužník před zrušením oddlužení začal podnikat, podporuje závěr, že se dlužník skutečně pokouší obstarat si příjem, ze kterého by mohl plnit splátkový kalendář.

Za této situace nelze shledat, že by se dlužník nesnažil získat příjem a porušoval tak povinnost dle ustanovení § 412 odst. 1 písm. a) IZ. Proto nemůže být tato okolnost důvodem pro zrušení oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. a) IZ. Neexistence příjmů v takovém případě důvodem pro zrušení oddlužení sice být může, ovšem pouze dle ustanovení § 418 odst. b) IZ, tedy bude-li znamenat, že dlužník zřejmě nebude moci splnit podstatnou část splátkového kalendáře.

Další důvod pro zrušení oddlužení spatřoval insolvenční soud v tom, že dlužník v insolvenčním návrhu uvedl zaměstnavatele, u kterého v té době již zaměstnán nebyl (a dlužník tedy návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr). Insolvenčnímu soudu lze dát zapravdu potud, že dlužník skutečně měl ve svém insolvenčním návrhu uvést aktuálního zaměstnavatele, nikoliv zaměstnavatele, u kterého již v době podání návrhu nepracoval. Je ovšem nutné přihlédnout rovněž k tomu, že uvedení dřívějšího zaměstnavatele, ač je dlužník zaměstnán u jiného, jé méně závažným porušením povinnosti než kdyby dlužník například uvedl dřívějšího zaměstnavatele v době, kdy by byl nezaměstnaný (a tedy tajil, že pozbyl zdroj příjmů). Insolvenčnímu soudu navíc uvedení nepravdivých skutečností v návrhu nebránilo ve schválení oddlužení, přestože v době schválení oddlužení o něm věděl ze zprávy insolvenčního správce. Pokud tato skutečnost nebyla překážkou pro schválení oddlužení, neměla by být ani důvodem pro zrušení oddlužení.

Insolvenční soud rovněž shledal důvod pro zrušení oddlužení v tom, že dlužníku vznikly peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jmenovitě dluhy na odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce, které jsou dle ustanovení § 168 odst. 2 písm. a) IZ pohledávkami za podstatou. Dle názoru odvolacího soudu však ustanovení § 418 odst. 1 písm. c) IZ není cíleno na tyto pohledávky. Pohledávky za podstatou (a pohledávky jim postavené naroveň) jsou totiž hrazeny v rámci splátkového kalendáře, což znamená, že z každé splátky jsou přednostně hrazeny nejprve tyto pohledávky a teprve zbytek splátky je poměrně rozdělen nezajištěným věřitelům. Dlužník, který má dluh na pohledávkách za podstatou, tedy řádně nehradí splátkový kalendář. Ustanovení § 418 odst. 1 písm. c) IZ oproti tomu navazuje na ustanovení § 412 odst. 1 písm. g) IZ, které zapovídá dlužníkovi, aby na sebe přijímal nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti plnit. Nepočítá tedy se závazky, které by dlužník hradil ze splátek, ale se závazky, u nichž se předpokládá, že je dlužník uhradí z prostředků, které mu zůstanou k dispozici poté, co jsou z jeho příjmu odvedeny splátky. Půjde zejména o pohledávky ze smluv uzavřených samotným dlužníkem, které výslovně dle ustanovení § 168 odst. 2 písm. f) IZ nejsou pohledávkami za podstatou (je-li způsobem řešení úpadku oddlužení). Z obsahu spisu přitom nevyplývá, že by dlužník takové dluhy měl. Jelikož jsou dluhy na pohledávkách za majetkovou podstatou hrazeny ze splátkového kalendáře, mohlo by být jejich neplacení důvodem pro zrušení oddlužení, ovšem toliko dle ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) IZ (neplnění splátkového kalendáře).

Důvod pro zrušení oddlužení, že nebude splněna podstatná část splátkového kalendáře lze považovat za nejzávažnější ze všech, které soud prvního stupně shledal. Před vydáním napadeného usnesení trval splátkový kalendář 14 měsíců, tedy nezanedbatelnou část celkové doby 5 let (60 měsíců), která je na splnění splátkového kalendáře vyhrazena v ustanovení § 398 odst. 3 IZ. Dlužník po celou tuto dobu měl příjmy příliš nízké na to, aby mohl platit jakékoliv splátky a rovněž nebylo plněno z darovací smlouvy, která měla dlužníkovi zajistit příjem dalších 3.000 Kč měsíčně. Přihlášeným věřitelům se proto dosud dostalo pouze minimálního plnění a dlužníku naopak narostl dluh na pohledávkách za podstatou. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud nařídil jednání k projednání možnosti zrušení oddlužení pro neplnění splátkového kalendáře (srov. ustanovení § 418 odst. 4 IZ) a vyžadoval po dlužníkovi doložení příjmů, ze kterých by bylo možné oddlužení plnit. Dlužník doložil, že začal podnikat a měl ze svého podnikání zajištěné alespoň nějaké příjmy. Insolvenční soud sice shledal, že dlužník doložil pouze jednorázový příjem ve výši 15.000 Kč, který nemůže podstatně změnit závěry o neplnění splátkového kanceláře, dlužník však v odvolání namítal, že příjem ze smlouvy o dílo není jednorázový, ale má na něj nárok každý měsíc. Smlouva o dílo doložená dlužníkem je skutečně vnitřně rozporná. Dle jejího ujednání o předmětu smlouvy a o čase plnění lze usuzovat, že činnost za celé období jejího trvání (od 1.9.2015 do 31.8.2016) je jediným dílem, za které jako za celek náleží odměna 15.000 Kč. Z ujednání o způsobu převzetí díla lze naopak usuzovat, že dílo bude předáváno každý kalendářní měsíc trvání smlouvy a tedy smlouva upravuje zhotovení několika samostatných děl, za které logicky bude náležet zhotoviteli cena díla opakovaně. Aniž by se odvolací soud zabýval otázkou vlivu tohoto rozporu na platnost smlouvy (to není jeho úkolem, neboť neřeší spor mezi stranami této smlouvy; rovněž lze podotknout, že i vadné právní jednání lze při spolupráci obou stran poměrně snadno napravit, a to podle okolností například uzavřením nové smlouvy či dohodou o narovnání), je podstatné, že odměna ze smlouvy o dílo byla 15.000 Kč měsíčně, což s ohledem na rozsah činnosti zhotovitele vymezený ve smlouvě nepůsobí nevěrohodně a dlužník to i před odvolacím soudem potvrdil.

Za současné situace by k úhradě všech pohledávek za podstatou (jak dlužných nároků insolvenční správce tak těch, které mají být zaplaceny v budoucnu), jakož i alespoň 30 % přihlášených nezajištěných pohledávek by dlužník musel měsíčně na splátkách platit přibližně 6.200 Kč (k čemuž by musel mít, byl-li by zaměstnancem, čistou mzdu přibližně ve výši 15.400 Kč). Na tomto místě je nutné poukázat rovněž na to, že výše přihlášených pohledávek činí 740.457,51 Kč, nikoliv 629.298,51 Kč, jak uvedl soud prvního stupně. Jeden z věřitelů sice vzal pohledávku částečně zpět v rozsahu 79.135 Kč, ale toto zpětvzetí je v sumě 740.457,51 Kč (ze které vycházel rovněž insolvenční správce ve svých zprávách) již započítáno (ke zpětvzetí došlo ještě před konáním přezkumného jednání). Po doplnění řízení je zřejmé, že dlužník má od 1.12.2015 zajištěn pravidelný příjem minimálně 20.000 Kč měsíčně hrubého, pracovní poměr sjednal s firmou, pro kterou vykonával dříve práce na základě smlouvy o dílo a je tak předpoklad, že i při sjednané zkušební době půjde o příjem stabilní.

Z uvedeného vyplývá, že je dán předpoklad splnění oddlužení a z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře neruší.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené

rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu