2 VSOL 1167/2017-A-12
KSOS 22 INS 20436/2017 2 VSOL 1167/2017-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci

dlužníka: BRISK International, s.r.o. "v likvidaci" sídlem Padlých hrdinů 144/47, 736 01 Havířov-Životice identifikační číslo 25352164

o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2017, č. j. KSOS 22 INS 20436/2017-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkovi povinnost zaplatit ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč.

2. V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se insolvenčním návrhem ze dne 7. 11. 2017 dlužník domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení konkursem. Z insolvenčního návrhu a z připojených seznamů insolvenční soud k poměrům dlužníka zjistil, že má nezajištěné závazky v celkové výši 53 904 Kč a zajištěné závazky v celkové výši 4 696 538,29 Kč, přičemž vlastní pouze dvě vozidla, které však nelze fyzicky dohledat, a pozemek v hodnotě 688 840 Kč, kterým jsou závazky dlužníka zajištěny. S ohledem na výše uvedené insolvenční soud uzavřel, že dlužník nemá žádný tzv. pohotový majetek, který by mohl sloužit k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Proto měl insolvenční soud za to, že je namístě uložit dlužníku jako insolvenčnímu navrhovateli zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč, jež bude sloužit jednak k pokrytí prvotních nákladů vzniklých činností insolvenčního správce a rovněž i jeho odměny a náhrady hotových výdajů. Zdůraznil, že účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je, aby náklady spojené s insolvenčním řízením nenesl stát. Povinností dlužníka je podat insolvenční návrh v době, kdy disponuje peněžními prostředky ke krytí alespoň zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť si musí být vědom toho, že může být k úhradě takové zálohy insolvenčním soudem vyzván. V této souvislosti insolvenční soud také zmínil zákonnou povinnost dlužníka, který je právnickou osobou, podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. isir.justi ce.cz -2-KSOS 22 INS 20436/2017

3. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že jeho likvidátor jmenovaný soudem z řad insolvenčních správců ihned poté, co zjistil úpadek dlužníka ve formě předlužení, insolvenční návrh podal. Neměl však již reálnou možnost zajistit, aby dlužník měl k dispozici prostředky na úhradu případné zálohy na náklady insolvenčního řízení. V této souvislosti dlužník odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2008, sen. zn. 1 VSPH 254/2008, který dospěl k závěru, že pokud dlužník nedisponuje finančními prostředky na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení a podáním insolvenčního návrhu plní svou zákonnou povinnost, pak insolvenční soud nemusí složení zálohy požadovat. Dále připomněl, že z důvodu absence disponibilních zdrojů dlužníka nese likvidátor náklady likvidace ze svého a dle jeho názoru lze totéž požadovat i po insolvenčním správci, neboť je zde předpoklad, že alespoň část jeho odměny bude možné uhradit z výtěžku prodeje pozemku, který je předmětem zajištění. Dle názoru dlužníka je vhodnější řešit jeho úpadkovou situaci cestou insolvenčního řízení než pokračováním v likvidaci. Proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí insolvenčního soudu tak, že se záloha na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi neukládá.

4. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle § 108 odst. 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

7. Podle § 108 odst. 3 IZ výši zálohy podle odst. 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

8. Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSOS 22 INS 20436/2017

v konkursu. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

9. Z ustanovení § 38 odst. 2 IZ vyplývá, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

10. Dle § 38 odst. 7 IZ způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis.

11. Tímto předpisem je vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ).

12. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce.

13. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky činí odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění z částky určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna do 1 mil. Kč 9%.

14. Podle § 1 odst. 5 vyhlášky platí, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45 000 Kč.

15. Podle § 2a vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1 000 Kč, nejvýše však 1 000 000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45 000 Kč.

16. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky nelze-li odměnu insolvenčního správce zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí ji stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50 000 Kč.

17. Podle § 8 odst. 2 vyhlášky nelze-li náhradu hotových výdajů insolvenčního správce zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí ji stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50 000 Kč. Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSOS 22 INS 20436/2017

18. Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil tento skutkový stav: -insolvenčním návrhem ze dne 7. 11. 2017 (č. d. A-1) se dlužník, který je obchodní společností v likvidaci domáhal vydání rozhodnutí, kterým by insolvenční soud zjistil jeho úpadek a rozhodl o řešení úpadku konkursem, -ze seznamu majetku dlužníka (č. d. A-3) vyplývá, že jediným reálným majetkem dlužníka je pozemek parc. 2238/5 v k. ú. Bludovice, zapsaný na LV č. 2854 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, neboť v registru vozidel evidovaná vozidla Ford Transit RZ 3T67444 a Škoda 1203 SPZ KIP 9217 se nepodařilo dohledat, -ze seznamu závazků dlužníka (č. d. A-3) vyplývá, že dlužník má šest věřitelů, jejichž splatné pohledávky v celkové výši 4.696.538,29 Kč jsou zajištěny zástavním právem k pozemku dlužníka, a dále tři věřitele, jejichž splatné pohledávky v celkové výši 63.064 Kč zajištěny nejsou, -usnesením ze dne 14. 10. 2017, č. j. 150 EX 710/13-120 (č. d. A-3), nařídil JUDr. Ing. Petr Kučera, soudní exekutor, Exekutorský úřad Kladno, v rámci exekuce vedené na majetek dlužníka opakované (v pořadí již čtvrté) dražební jednání, kdy předmětem dražby byl pozemek ve vlastnictví dlužníka, jehož cena činí 688 840 Kč, přičemž nejnižší podání bylo stanoveno ve výši 206 652 Kč.

19. Odkazuje-li dlužník na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2008, sen. zn. 1 VSPH 254/2008, který dle jeho tvrzení formuloval v přezkoumávané věci aplikovatelný závěr, že pokud dlužník nedisponuje finančními prostředky na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení a podáním insolvenčního návrhu plní svou zákonnou povinnost, pak insolvenční soud nemusí složení zálohy požadovat, jde dle názoru odvolacího soudu o argumentaci nepřípadnou, neboť z tohoto rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že citovaný závěr platí za předpokladu, že dosavadní výsledky insolvenčního řízení nasvědčují tomu, že mohou být splněny podmínky ustanovení § 144 IZ pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku.

20. V této souvislosti je pak namístě zdůraznit, že zákonem č. 294/2013 Sb., došlo s účinností od 1. 1. 2014 ke změně § 144 IZ, který do té doby za podmínek v něm uvedených umožňoval insolvenčnímu soudu, aby o insolvenčním návrhu dlužníka, který byl obchodní společností nebo družstvem zrušen rozhodnutím soudu s likvidací, rozhodl usnesením o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku. Toto usnesení pak bylo podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku. Z výše citovaného ustanovení § 144 IZ však vyplývá, že od 1. 1. 2014 je tento způsob rozhodnutí o insolvenčním návrhu zapovězen. Z důvodové zprávy ke shora uvedené změně vyplývá, že napříště by insolvenční řízení s nedostatečným majetkem měla být řešena podle ustanovení § 314 a 315 o nepatrném konkursu. Obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Logicky lze pak usuzovat, že zaplatí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, má právo požadovat, aby při splnění zákonných předpokladů bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka s tím, že tato záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutů odporovatelnosti, neúčinnosti Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-KSOS 22 INS 20436/2017

a neplatnosti právních úkonů. Přitom je očividné, že úpravou obsaženou dosud v § 144 insolvenčního zákona byly sledovány jiné cíle než zájem na vedení insolvenčního řízení ohledně majetku konkrétního dlužníka. Vzhledem k uvedenému považuje odvolací soudu argumentaci dlužníka v tomto směru za nepřiléhavou.

21. Nejvyšší soud v důvodech svého usnesení ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NSČR 29/2013 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2013) uvedl, že na povahu institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení lze usuzovat i ze zvláštní části důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona, kde je v části týkají se § 38 a § 39 uvedeno, že podle § 38 odst. 2 nároky insolvenčního správce (odměna a náhrada výdajů) hradí stát, nelze-li je uhradit ani z majetkové podstaty, ani ze zálohy na náklady. K úhradě státem by mělo docházet jen zcela výjimečně, za podmínek stanovených prováděcím předpisem (odstavec 4). Předpokládá se, že výše odměny i některých hotových výdajů může být v takovém případě limitována (a to nejvýše částkou 50 000 Kč, tj. částkou odpovídající maximální výši zálohy na náklady insolvenčního řízení). Toto řešení je nutné pro případy, kdy řešení úpadku určitého subjektu je nezbytné nebo obecně žádoucí, ale neexistují k tomu finanční prostředky, a to například i proto, že nemohla být vybrána záloha na náklady insolvenčního řízení (§ 108 odst. 1 věta druhá, § 368 odst. 2, § 380 odst. 2). K tomu však Nejvyšší soud pokládá za nezbytné zdůraznit, že těmito okolnostmi nemůže být pouhá skutečnost, že dlužník nesplnil svou povinnost plynoucí z ustanovení § 98 insolvenčního zákona a podal insolvenční návrh až v době, kdy již nedisponuje finančními prostředky postačujícími k uhrazení zálohy. Z důvodové zprávy je patrna zjevná snaha zákonodárce minimalizovat případy, kdy bude náklady insolvenčního řízení (odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce) hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ).

22. Konstantní judikatura insolvenčních soudů (například usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2009, č. j. KSOS 33 INS 1040/2009, 2 VSOL 86/2009-A-10, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008 č. j. KSHK 41 INS 4227/2008, 1 VSPH 249/2008-A-15) vychází při aplikaci ustanovení § 108 IZ již od samého počátku účinnosti insolvenčního zákona z předpokladu, že účelem institutu zálohy je jednak překlenout nedostatek finančních prostředků a umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Názor dlužníka, že tyto náklady má nést insolvenční správce ze svého je tedy s citovanými judikaturními závěry v rozporu.

23. Insolvenční soud správně vycházel z předpokladu, že úpadek dlužníka, jehož existenci jak ve formě platební neschopnosti, tak i předlužení lze z insolvenčního návrhu a jeho příloh dovodit, bude řešen konkursem, neboť oddlužení (§ 389 odst. 1 IZ) ani reorganizace (§ 316 odst. 3 IZ) nejsou přípustné.

24. S přihlédnutím ke shora uvedenému insolvenční soud dle názoru odvolacího soudu nepochybil, jestliže v přezkoumávané věci dovodil v případě dlužníka, jehož úpadek bude řešen konkursem, a který nemá žádné pohotové finanční prostředky, potřebu uložit mu jako insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

25. S dlužníkem lze sice souhlasit v tom, že část odměny insolvenčního správce bude pravděpodobně možné uhradit z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku. Avšak s ohledem Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-KSOS 22 INS 20436/2017

na dosavadní průběh zpeněžování pozemku dlužníka v exekučním řízení, kdy je tento nabízen v dražbě již počtvrté a nejnižší podání kleslo na 30% jeho hodnoty, je důvodné se domnívat, že odměna insolvenčního správce uhrazená z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (§ 1 odst. 2 vyhlášky) pokryje pouze marginální část odměny, na kterou by insolvenčnímu správci vznikl v insolvenčním řízení s ohledem na ustanovení § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky nárok. Ve světle těchto skutečností považuje odvolací soud výši uložené zálohy v částce 50 000 Kč za odpovídající.

26. Proto odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 29. ledna 2018

JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá