2 VSOL 1166/2017-B-45
č. j. KSOS 8 INS 3533/2012 2 VSOL 1166/2017-B-45

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Wontrobové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci

dlužnice: Zuzana anonymizovano , anonymizovano bytem Kpt. Nálepky 978/1, 772 00 Olomouc adresa pro doručování: Komenského 17, 772 00 Olomouc

o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. října 2017, č. j. KSOS 8 INS 3533/2012-B-37

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. října 2017, č. j. KSOS 8 INS 3533/2012-B-37 se ve výroku VI. zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně (dále jen soud ) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (výrok I.), schválil odměnu insolvenčního správce Ing. Martina Koubka ve výši 54.450 Kč a jeho hotové výdaje ve výši 10.890 Kč, včetně DPH, s tím, že na zálohách bylo insolvenčnímu správci uhrazeno 63.450 Kč, částku 1.890 Kč představující DPH k odměně a hotovým výdajům správce za dobu, kdy nebyl plátcem DPH (tj. za měsíce červen 2012 až březen 2013) již správce čerpal z deponovaných prostředků dlužnice (výrok II.), přiznal insolvenčnímu správci odměnu ve výši 2.722,50 Kč včetně DPH za měsíce březen až květen 2012 (výrok III.), uložil dlužnici, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozhodnutí uhradila k rukám insolvenčního správce částku 2.722,50 Kč včetně DPH, představující neuhrazenou část jeho odměny za dobu před schválením splátkového kalendáře, tj. za období měsíců březen až květen 2012 (výrok IV.), zprostil insolvenčního správce funkce (výrok V.) a zamítl návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek (výrok VI.).

2. V důvodech rozhodnutí k zamítnutí návrhu dlužnice na osvobození od placení pohledávek uvedl, že dlužnice uspokojila pohledávky nezajištěných věřitelů pouze co do výše 49,1 %, isir.justi ce.cz -2-KSOS 8 INS 3533/2012

nesplnila tak povinnost podle splátkového kalendáře, neboť s ohledem na její průměrný čistý příjem dlužnici byly povoleny nižší splátky s tím, že uhradí nezajištěným věřitelům nejméně 50 % jejich zjištěných pohledávek. Soud proto usnesením ze dne 5. 9. 2017 dlužnici vyzval, aby sdělila, zda ve smyslu ustanovení § 415 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, žádá o přiznání o osvobození od placení pohledávek, v tomto usnesení dlužnici současně poučil, že návrh musí osvědčovat dvě skutečnosti, a to že ke snížení míry uspokojení došlo z důvodu objektivních, tj. které dlužnice nezavinila, a že při řešení úpadku dlužnice konkursem by nebylo dosaženo u nezajištěných věřitelů vyšší míry uspokojení. Podáním ze dne 8. 9. 2017 dlužnice podala návrh na osvobození podle tohoto ustanovení, který však nijak nezdůvodnila. Soud proto její návrh na osvobození zamítl.

3. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítla, že soud nevyhodnotil její podání a podání insolvenčního správce (dále jen správce ) ve vzájemné souvislosti, neboť již ve zprávě o splnění oddlužení formou splátkového kalendáře (zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 16. 6. 2017) správce uvedl důvody, pro které nedošlo k uspokojení věřitelů nad 50 % a které mu sdělila před sestavením této zprávy, tedy důvody spočívající ve výpadku jejích příjmů následkem pracovní neschopnosti od prosince 2016 do února 2017 (doložené potvrzením od lékaře, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 29. 6. 2017) a v navýšení objemu pohledávek za podstatou, neboť správce se k 1. 4. 2013 (v 11. měsíci splátkového kalendáře) stal plátcem DPH. Poukázala na to, že z obsahu spisu je zřejmé, že nezajištění věřitelé by nemohli být v konkursu uspokojeni ve vyšší míře, než byla dosažena, neboť v majetkové podstatě je sepsána pouze její mzda, a současně z lékařské zprávy je prokázáno, že nižší míra uspokojení věřitelů je následkem její pracovní neschopnosti. Podle jejího názoru tak nemusí znovu osvědčovat okolnosti, které již byly osvědčeny (byly součástí spisu). Namítla dále, že výzva neobsahovala poučení, že pokud okolnosti znovu neosvědčí, pak toto opomenutí bude mít za následek neosvobození od placení pohledávek. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu v napadeném rozsahu zrušil, případně změnil tak, že jí přizná osvobození od placení pohledávek.

4. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. zákon 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

5. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu České republiky (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony,

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSOS 8 INS 3533/2012

se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

6. V dané věci bylo dlužnici schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře usnesením ze dne 22. 5. 2012 (na dobu od června 2012 do května 2017), odvolací soud proto na odvolací řízení aplikoval insolvenční zákon ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen IZ ).

7. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje odvolací důvod podřaditelný pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve výroku VI., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

9. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2012, č. j. KSOS 8 INS 3533/2012-B-4 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře počínaje měsícem červen 2012. V rozhodnutí mimo jiné uložil správci, aby si každý měsíc z částky sražené dlužnici ponechal částku ve výši 900 Kč navýšenou o DPH, je-li jejím plátcem, uhradil případné pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou a ze zbývající částky vyplatil věřitelům nejpozději do konce kalendářního měsíce částku 5.600 Kč v poměru stanoveném ve výroku IV. tohoto rozhodnutí, po uspokojení věřitelů vyplatil vždy nejpozději do konce kalendářního měsíce dlužnici zbývající částku, nejvýše však částku ve výši 1.500 Kč, a z případné další zbývající částky po vyplacení této částky dlužnici polovinu připočetl k částce rozdělované mezi věřitele a druhou polovinu připočetl k této částce vyplácené dlužnici a tyto částky dlužnici vyplatil. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 6. 2. 2017 správce sdělil, že dlužnice je od 15. 12. 2016 v pracovní neschopnosti. Ve zprávě o splnění oddlužení formou plnění splátkového kalendáře ze dne 15. 6. 2017 správce sdělil, že poslední splátka dle splátkového kalendáře proběhla v květnu 2017, nezajištění věřitelé byli uspokojeni ve výši 353.237,06 Kč, tj. ve výši 49,1 %. Vyšší hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku pracovní neschopnosti dlužnice, což jí nelze přičítat k tíži, neboť se nikdy práci nevyhýbala, nemít nezaviněného pracovního výpadku, splnila by přislíbené uspokojení věřitelů ve výši 50 %. Rovněž skutečnost, že se stal plátcem DPH, snížila předpokládané uspokojení věřitelů. Podáním ze dne 19. 6. 2017 dlužnice podala návrh na osvobození od placení pohledávek podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ, ve kterém prohlásila, že v době trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře neměla žádné jiné příjmy než ty, které doložila správci. K návrhu připojila potvrzení MUDr. Andrey Spurné, praktické lékařky pro dospělé, sídlem Masarykova 41, Olomouc, o její pracovní neschopnosti od 5. 12. 2016 do 28. 2. 2017. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2017,

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSOS 8 INS 3533/2012

č. j. KSOS 8 INS 3533/2012-B-33 byla dlužnice vyzvána, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto rozhodnutí sdělila, zda ve smyslu ustanovení § 415 IZ žádá o přiznání o osvobození od placení pohledávek s poučením o tom, které konkrétní skutečnosti musí osvědčovat; usnesení jí bylo doručeno dne 7. 9. 2017. Dlužnice podáním ze dne 8. 9. 2017 požádala o osvobození od placení pohledávek podle ustanovení § 415 IZ.

10. Podle § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

11. Podle § 415 IZ, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

12. Předně je nutno uvést, že ustanovení § 414 odst. 1 IZ po novele účinné od 1. 7. 2017 doznalo jen té změny, že byla vypuštěna poslední věta tohoto ustanovení. Ustanovení § 415 IZ po novele účinné od 1. 7. 2017 pak stanoví, že je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 2 a 3 platí obdobně.

13. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že ustanovení § 415 IZ, které do 30 6. 2017 stanovilo nutnost prokázání dalších skutečností pro osvobození dlužníka od placení pohledávek jen pro případy, kdy hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé je nižší než 30 % jejich pohledávek nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli , od 1. 7. 2017 novelou insolvenčního zákona dopadá i na případy, kdy je hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli .

14. Promítnuto do poměrů projednávané věci, oddlužení plněním splátkového kalendáře probíhalo od června 2012 do května 2017 (po dobu 60 měsíců), tedy za účinnosti insolvenčního zákona před novelou provedenou od 1. 7. 2017, a za tuto dobu, jak vyplývá

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-KSOS 8 INS 3533/2012

ze zprávy insolvenčního správce, dlužnice uspokojila své nezajištěné věřitele co do výše 49,1 % jejich pohledávek. Soud se však v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval aplikací shora uvedených přechodných ustanovení zákona č. 64/2007 Sb. a na danou věc bez dalšího aplikoval ustanovení § 415 IZ v platném znění, tj. ve znění účinném od 1. 7. 2017. Přitom dle shora citovaných přechodných ustanovení právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly před 1. 7. 2017, zůstávají zachovány. Podle odvolacího soudu proto v přezkoumávané věci nelze na osvobození dlužnice od placení pohledávek aplikovat ustanovení § 415 IZ ve znění účinném od 1. 7.2017, neboť by tím došlo k nepřípustné pravé retroaktivitě.

15. Dlužnice za trvání oddlužení splátkovým kalendářem uhradila pohledávky nezajištěných věřitelů částkou vyšší než 30% jejich pohledávek, splnila tak zákonnou povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení a správně požádala o osvobození od placení pohledávek podle ustanovení § 414 IZ.

16. Odvolací soud proto podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu v odvoláním napadeném výroku VI. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc v tomto rozsahu vrátil soudu k dalšímu řízení.

17. V dalším řízení se soud bude opětovně zabývat návrhem dlužnice na osvobození od placení pohledávek podle ustanovení § 414 IZ.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešení právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 13. února 2018

JUDr. Ivana Wontrobová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá