2 VSOL 1164/2013-A-10
KSBR 40 INS 30923/2013 2 VSOL 1164/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Kateřiny Botkové, rodné číslo 846025/4605, bytem 687 05 Jalubí 289, o insolvenčním návrhu věřitelky Hypoteční banky, a.s., se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, identifikační číslo 13584324, rozhodl o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.11.2013, č. j. KSBR 40 INS 30923/2013-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že insolvenční návrh věřitelky se neodmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh věřitelky (výrok I.) a dlužnici nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech usnesení uvedl, že se věřitelka domáhala insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 4.11.2013 rozhodnutí o úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek. Věřitelka dostatečně určitě popsala svou nevykonatelnou pohledávku vůči dlužnici a konkrétně označila dalších sedm věřitelů dlužnice. Absentuje však konkrétní údaj o splatnosti jejich pohledávek. Věřitelka tedy neuvedla žádné skutečnosti, které by osvědčily neschopnost dlužnice hradit své splatné závazky, neboť ani existence tvrzené pohledávky nemůže sama o sobě založit domněnku platební neschopnosti. Ta je založena teprve v případě, pokud je osvědčeno, že dlužnice neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti peněžité závazky alespoň vůči dvěma věřitelům. Absence vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužnice, je vadou návrhu, která brání v pokračování řízení. Soud proto návrh odmítl podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ).

Proti tomuto usnesení podala věřitelka odvolání. Zrekapitulovala v něm, že již v insolvenčním návrhu uvedla celkem sedm dalších věřitelů dlužnice se splatnými pohledávkami. Pohledávku věřitele Telefónica Czech Republic, a.s. specifikovala jako splatnou pohledávku, uvedla její výši a konkrétní exekuční titul. Ohledně této pohledávky uvedla, že je exekuována prostřednictvím soudního exekutora spolu se specifikací příslušného exekučního řízení. Jelikož exekuovatelnou pohledávkou je toliko pohledávka vykonatelná, vykonatelnou je potom toliko pohledávka splatná a pohledávka uvedeného věřitele je na základě exekučního titulu od 15.5.2010 vykonatelnou. Je tedy minimálně od tohoto data splatnou. Navíc je zřejmé, že jde o pohledávku splatnou po dobu delší 30 dnů a dlužnice ji není schopna plnit. Požadavek soudu, aby věřitelka uvedla další, podrobné údaje o pohledávkách ostatních věřitelů za dlužnicí, jde nad rámec platné právní úpravy a nekoresponduje se smyslem insolvenčního zákona. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně insolvenční návrh věřitelky neodmítl.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (4.11.2013) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 7, věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Rovněž občanský soudní řád byl s účinností od 1.1.2014 novelizován zákonem č. 293/2013 Sb. Podle článku II., bodu 2 tohoto zákona, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitelky je důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Insolvenční návrh musí kromě náležitostí dle ust. § 103 odst. 1 IZ (obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř., označení dlužníka a navrhujícího věřitele), dále v souladu s ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o splatné pohledávce navrhujícího věřitele za dlužníkem), i skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka.

Pokud jde o aktivní legitimaci věřitelky k podání insolvenčního návrhu, má odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za to, že věřitelka v něm dostatečným způsobem vylíčila okolnosti, ze kterých dovozuje své právo podat insolvenční návrh, a to uvedením konkrétních údajů o své pohledávce. V insolvenčním návrhu totiž tvrdí přesnou výši své pohledávky za dlužnicí (171.738,47 Kč), důvod pohledávky (hypoteční úvěr) a údaje o splatnosti uvedla tak, že se jedná o pohledávku déle než 30 dní po lhůtě splatnosti, která není hrazena déle než tři měsíce. K tomu podotkla, že od počátku úvěrového vztahu byla dlužnice v prodlení s jednotlivými splátkami, které i nadále nehradí řádně a včas, a poslední úhradu provedla dne 1.6.2012.

Kromě navrhující věřitelky samotné označila věřitelka dalších sedm věřitelů dlužnice, které řádně identifikovala sídlem a identifikačním číslem (§ 3 odst. 1, písm. a/ IZ). Uvedla i přesné výše jejich pohledávek. Ve vztahu k věřiteli Telefónica Czech Republic, a.s. navíc uvedla, že pohledávka tohoto věřitele ve výši 5.283,13 Kč s příslušenstvím je na základě rozhodnutí vydaného Českým telekomunikačním úřadem dne 8.4.2010 vykonatelná ode dne 15.5.2010, a tedy též splatná. Na základě těchto zjištění lze uzavřít, že nejméně u pohledávek dvou věřitelů (navrhující věřitelky a věřitele Telefónica Czech Republic, a.s.) uvedla věřitelka konkrétní splatnost pohledávky (respektive nejpozdější datum splatnosti), které je více než tři měsíce před podáním návrhu. Tyto věřitelkou uvedené údaje zakládají domněnku neschopnosti dlužnice hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ a odst. 2, písm. b/ IZ) a vyvracejí závěr soudu prvního stupně, že v návrhu chybí konkrétní a rozhodující údaj, že dlužnice není schopna své závazky platit. Z logiky věci plyne, že najisto může v tomto směru navrhující věřitel tvrdit pouze údaje o své pohledávce, u pohledávky dalšího označeného věřitele se vždy může jednat pouze o pravděpodobný údaj, jehož správnost bude prověřena v průběhu řízení a zpravidla bude určující pro závěr, zda je možno insolvenčnímu návrhu vyhovět. To však nemění nic na tom, že věřitelkou uváděné údaje plně postačují k vylíčení rozhodujících skutečností v míře, která činí návrh projednatelným.

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh věřitelky obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by-v případě jejich prokázání či osvědčení-postačoval k závěru o úpadku dlužnice pro platební neschopnost. Insolvenční návrh věřitelky je tedy projednatelný. Proto odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh věřitelky se neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a věřitelce se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu