2 VSOL 1161/2015-A-15
KSOS 37 INS 18718/2015 2 VSOL 1161/2015-A-15

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka MPM Pool s.r.o., se sídlem v Ostravě-Porubě, Hlavní třída 583/101, PSČ 708 00, identifikační číslo 28658027, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.10.2015, č. j. KSOS 37 INS 18718/2015-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se u k l á d á povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkovi povinnost zaplatit ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud postupoval podle § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), když dospěl k závěru, že v této počáteční fázi řízení nemá dostatek informací o skutečném stavu a hodnotě movitých věcí a o jejich reálné zpeněžitelnosti. Podle insolvenčního návrhu je účetní hodnota majetku dlužníka 753.582,15 Kč a podle dlužníka se jedná o movitý, zachovalý a tedy i dobře prodejný majetek. Z daňového přehledu majetku však vyplývá, že hodnota drobného odepisovaného majetku činí 130.000 Kč, kamerový systém cca 50.000 Kč, zařízení baru cca 200.000 Kč, to je celkem cca 380.000 Kč. Dále insolvenční soud vysvětlil účel zálohy a odůvodnil její výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že podle účetní evidence je hodnota majetku dlužníka podstatně vyšší, než je insolvenčním soudem odhadováno. Podle posledního přehledu je hodnota majetku 753.582,15 Kč, jedná se přitom o movité věci, které jsou zachovalé a nepochybně dobře prodejné, pravděpodobně i jako celý soubor s kvalitně renovovaným prostorem baru. Účetní hodnota vychází z účetní evidence, která byla dlužníku při sepisování insolvenčního návrhu předložena účetní společnosti. Dlužník nerozporuje závěr soudu, že celková hodnota majetku nepřesahuje částku 380.000 Kč, když účetní evidence pravděpodobně vychází z pořizovacích cen, které se mohou od současné hodnoty lišit. Domnívá se však, že i tato částka by po zpeněžení majetku pokryla náklady na insolvenční řízení. V současné době však dlužník nemá požadovanou částku k dispozici. Insolvenční návrh podával v přesvědčení, že částka potřebná na úhradu nákladů insolvenčního řízení je v majetku společnosti mnohonásobně obsažena a lze ji z jeho prodeje bez problémů utržit. Dále se dlužník jednající jednatelem Miroslavem Lehkým podrobně vyjádřil ke stanovisku druhého jednatele dlužníka Michaela Korvase. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k těmto závěrům.

Podle § 108 odst. 1 a 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 20.7.2015 domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu tvrdil, že má 14 věřitelů, vůči nimž má 18 závazků, z nichž 17 závazků je více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, tyto závazky není schopen plnit, protože 6 závazků je po splatnosti déle než tři měsíce. Vlastní majetek, který tvoří zařízení baru a jeho zhodnocení rekonstrukcí. Nemá žádné pohledávky. Ze seznamu majetku dlužníka se podává, že dlužník vlastní zařízení restaurace (myčka, výrobník ledu, biliardové stoly, kamerový systém, zařízení baru) přičemž dlužník tvrdí hodnotu majetku v celkové výši 753.582,15 Kč. Insolvenční soud v důvodech svého usnesení uvedl, že celková hodnota majetku dlužníka nepřesahuje částku

380.000 Kč, což dlužník ve svém odvolání ani nerozporoval s ohledem na rozdíl pořizovacích cen a současné hodnoty majetku.

Po vyhodnocení výše uvedených zjištění se odvolací soud ztotožňuje s názorem insolvenčního soudu, že v této věci je třeba dlužníku uložit povinnost k úhradě zálohy z důvodu pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení. Dále je podstatné, že dlužník nemá pohotové finanční prostředky, avšak jeho majetkem jsou movité věci (zařízení baru). Dlužník tedy není nemajetný a lze předpokládat, že v insolvenčním řízení získá insolvenční správce prostředky zpeněžením uvedeného majetku dlužníka. Proto lze také přisvědčit dlužníkovi, který ve svém odvolání uvedl, že je důvodný předpoklad, že zpeněžení jeho majetku pokryje náklady na insolvenční řízení (tedy zejména na odměnu insolvenčního správce). To však neznamená, že pouhá existence uvedeného majetku zbavuje dlužníka povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jak totiž správně uvedl insolvenční soud, účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek pohotových finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Za tyto náklady insolvenčního řízení lze považovat hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady na zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby. Přitom je nutno mít na zřeteli, že se nejedná o celkové náklady, jež budou v průběhu řízení spojeny s prověřováním stavu dlužníka, jeho správou a zpeněžováním, nýbrž jen o ty náklady, které bude nezbytné uhradit do doby, kdy lze předpokládat dosažení výtěžku zpeněžením majetkové podstaty alespoň v rozsahu, jež bude postačovat k průběžné úhradě dalších vznikajících nákladů. Po zvážení těchto kritérií a s přihlédnutím ke struktuře majetku dlužníka, dospěl odvolací soud k závěru, že v posuzované věci je přiměřená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč. Za tohoto stavu věci postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a napadené usnesení insolvenčního soudu změnil tak, že dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu