2 VSOL 1159/2014-A-11
KSBR 45 INS 24727/2014 2 VSOL 1159/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem J. Zrzavého 9, Prostějov, PSČ 796 04, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 45 INS 24727/2014-A-6 ze dne 22.9.2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 45 INS 24727/2014-A-6 ze dne 22.9.2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona. Zdůvodnil, že návrh dlužníka nesplňuje základní náležitosti insolvenčního návrhu co do vylíčení rozhodujících skutečností, které by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Konkrétně v návrhu nejsou obsažena tvrzení způsobilá osvědčit znak úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, tj. existenci konkrétních splatných peněžitých závazků dlužníka a neschopnost dlužníka je plnit. Návrh ani neobsahuje konkrétní data splatnosti jednotlivých závazků a obecná konstatování ohledně splatnosti jsou nedostatečná k tomu, aby mohl soud uzavřít, že dlužník má konkrétní splatné peněžité závazky déle jak 30 dnů po splatnosti. Závazky nejsou ani řádně identifikovány, chybí údaje o datu vzniku závazků, popřípadě čísla smlouvy. Co se týká platební neschopnosti, dlužník pouze obecně uvádí, že závazky není schopen splácet. K tomu poukázal soud prvního stupně na usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 27.1.2010, sp.zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008).

Dlužník podal proti tomuto usnesení odvolání, v němž uvedl, že má za to, že nedostatky jeho návrhu se dají odstranit doplněním požadovaných náležitostí. Argumentoval tím, že počty stejnopisů návrhu předložené soudu byly dostatečné, dále, že data vzniku jednotlivých závazků jsou na smlouvách, které jsou uvedeny jako přílohy, a seznam majetku je uveden v návrhu. Popis rozhodných skutečností je pak možno dodatečně k návrhu připojit. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, musí z něho být patrno, čeho se jím domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 4 IZ, o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným Krajskému soudu v Brně 11.9.2014 domáhal se dlužník rozhodnutí o svém úpadku a zároveň povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 návrhu týkajícím se popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek uvedl, že má pět věřitelů, u kterých má šest závazků v celkové výši 1.127.295,80 Kč, všechny jsou nezajištěné, dva vykonatelné, čtyři nevykonatelné. U prvních dvou závazků označených pod body 1 a 2 dlužník mimo jiné uvedl, že se dohodl na splátkovém kalendáři s těmito dvěma věřiteli a že měsíční splátky splácí, u třetího závazku není zřejmé z uvedených skutečností, že by byl splatný, když u něho dlužník uvádí, že ho pravidelně každý měsíc vyrovnává po připsání výplaty na svůj účet, u závazků označených čísly 4 a 5 dlužník mimo jiné uvedl, že jsou vykonatelné, uvedl data, od kterých běží úrok z prodlení, odkázal bez bližšího na exekuci, ale konkrétní datum splatnosti závazku neuvedl. Jediný závazek, u něhož uvedl datum splatnosti, je závazek pod číslem 6, dle něhož byl závazek splatný 13.9.2014. Dále uvedl, že jeho závazky včetně pokut a penále jsou v takové výši, že splácení po odečtení základních výdajů na bydlení apod. není možné, protože je v úpadku. Před vydáním odvoláním napadeného usnesení provedl dlužník opravu návrhu, která se však týkala pouze výše závazků.

Se zřetelem na to, jaké konkrétní okolnosti osvědčující jeho úpadek dlužník v návrhu uvedl, považuje odvolací soud za nutné poukázat na to, že Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod R 88/2010 uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud, pokud je shledá pravdivými, bude moci uzavřít, že má dlužník více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež mu po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Na toto rozhodnutí rovněž správně odkázal v odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně. Jak vyplývá ze shora uvedených zjištění z insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení dlužník těmto povinnostem co do náležitostí insolvenčního návrhu nedostál. Ze skutečností, které uvedl ohledně jednotlivých svých závazků nelze totiž uzavřít splnění předpokladů úpadku ve smyslu shora citovaného ustanovení § 3 insolvenčního zákona, tedy to, že má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti (když jediná splatnost byla označena u jeho závazku uvedeného v návrhu pod poř. č. 6 a tento závazek k datu podání insolvenčního návrhu ani splatný nebyl). Z tvrzení dlužníka nelze ani dovodit jeho platební neschopnost ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, když u některých závazků dlužník uvádí, jakým způsobem je splácí, u jiných pouze vyčísluje příslušenství a odkazuje bez bližšího na exekuci.

K tomu odkazuje odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. R 26/2011, v němž Nejvyšší soud mimo jiné uzavřel, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku nebo mu úpadek hrozí , případně že je insolventní nebo že je v platební neschopnosti nebo že je předlužen , není uvedením okolností, které úpadek osvědčují ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona.

Ostatně i z obsahu odvolání dlužníka vyplývá, že si je vědom nedostatků svého insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, když sám připouští, že nedostatky se dají odstranit doplněním požadovaných náležitostí. K tomu je však nutno odkázat na to, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, a že k případnému odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 11/2009).

Pokud jde o odvolací argumentaci dlužníka týkající se počtu stejnopisů návrhu, které měly být insolvenčnímu soudu doručeny, pak tato otázka je pro rozhodnutí v přezkoumávané věci zcela nepodstatná, neboť nebyla důvodem, pro který byl insolvenční návrh odmítnut.

Odvolací soud tedy postupoval zcela správně, když postupem podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníka odmítl, neboť nedostatky insolvenčního návrhu dlužníka mu neumožňovaly v řízení pokračovat a hodnotit, zda je dlužník v úpadku. Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 128 odst. 1, poslední věty insolvenčního zákona, nelze totiž dlužníka vyzývat k odstranění vad insolvenčního návrhu ve smyslu ustanovení § 43 občanského soudního řádu.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Závěrem považuje odvolací soud za nutné ještě uvést (stejně, jak to učinil soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení), že dlužníkovi nic nebrání, aby po právní moci tohoto rozhodnutí odvolacího soudu podal nový insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž dostojí požadavkům insolvenčního zákona na náležitosti insolvenčního návrhu (včetně jeho zákonem stanovených příloh).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání počíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

Olomouc 14. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu