2 VSOL 115/2010-B-25
KSBR 31 INS 5595/2009 2 VSOL 115/2010-B-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Sobůlky 105, korespondenční adresa Bukovany 254, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 8. 11. 2009 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, č. j. KSBR 31 INS 5595/2009-A-7

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, č.j. KSBR 31 INS 5595/2009-A-7 se v napadené části ve výroku II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka (výrok I.), odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení a prohlásil na jeho majetek konkurs (výrok II.), ustanovil insolvenčního správce Ing. Jiřího Vincence (výrok III.), konstatoval, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), učinil též výzvy předepsané ust. § 136 odst. 1 písm. d)-f) IZ (výrok V.-VII.), nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a určil předmět jejího jednání (výrok VIII.-IX.), uložil dlužníkovi, aby se stanovené lhůtě sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků (výrok X.), uložil pokyny insolvenčnímu správci (výrok XI.) a poučil účastníky, že svá rozhodnutí nebude soud zveřejňovat v hromadných sdělovacích prostředcích (výrok XII.).

Toto své rozhodnutí zejména ve vztahu k odmítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení a k prohlášení konkursu odůvodnil především tím, že návrh dlužníka na povolení oddlužení neobsahoval všechny náležitosti dle ust. § 104 a § 391 IZ, neboť k němu nebyly připojeny všechny zákonem požadované doklady a přílohy, tuto vadu dlužník neodstranil ani přes výzvu a poučení soudu o následcích. Dlužník měl dle poučení a pokynů soudu (z 28. 8. 2009) předložit ocenění nemovitostí znalcem a návrh doplnit o sdělení, jakým způsobem bylo naloženo s finančními prostředky, které mu byly věřiteli poskytnuty, přičemž tyto údaje byly nezbytné pro posouzení, zda návrhem na povolení oddlužení není sledován nepoctivý záměr. V naznačeném směru však zůstal dlužník nečinný. Z těchto důvodů postupoval soud prvního stupně dle ust. § 393 odst. 3 IZ a návrh na povolení oddlužení odmítl a v souladu s ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Tento postup soud dále odůvodnil tím, že úpadek dlužníka z důvodu insolvence je zřejmý z návrhu, v němž dlužník uvedl, že má více věřitelů s peněžitými pohledávkami po lhůtě splatnosti ve výši cca 310.000,-Kč , z nichž většina je vykonatelných, dlužník je nepopírá. Závazky dlužníka podléhají režimu společného jmění manželů, insolvenční řízení manželky dlužníka je vedeno v samostatném řízení (sp. zn. 31 INS 5597/2009). Hodnota nemovitého majetku dlužníka není vzhledem k nedoložení ocenění znalcem známa, dlužník je však dále vlastníkem movitých věcí, je proto reálný předpoklad částečného uspokojení těch věřitelů, kteří řádně a včas přihlásí své pohledávky do tohoto řízení. Jedná se především o nespornou pohledávku Komerční banky, a.s. dle doloženého vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 18 Ro 1006/2007, která činí 79.246,83 Kč s příslušenstvím, ohledně níž byl vůči dlužníkovi vydán exekuční příkaz, dále se jedná o pohledávku vůči Pojišťovně České spořitelny,a.s. Vinna Insurance Group na základě vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 5. 2007, vydaného pod sp. zn. 1 Ro 3100/2006 ve výši 20.258,-Kč, ohledně níž byl vůči dlužníkovi rovněž vydán exekuční příkaz. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl nejen o úpadku dlužníka, ale i o způsobu jeho řešení, namísto oddlužení, konkursem.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, které dle jeho obsahu směřoval pouze do výroku II., kterým byl odmítnut jeho návrh na povolení oddlužení a rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. V rámci odvolání dlužník především rozsáhle popsal, jak se s manželkou dostali do dluhů, které následně začali splácet jiným úvěrem. Z půjčených peněz zaplatili různým společnostem za vyřízení dalšího úvěru, slibovaly jim, že za ně zaplatí všechny závazky a zůstane jim jen jeden úvěr. Nakonec nic nebylo vyřízeno a peníze jim rovněž vráceny nebyly. Jejich konec začal s inzerátem úvěry pro vás , kdy se jim ozvala jistá paní Uherková, s firmou ve Vsetíně. Potřebovali 300.000,-Kč na úhradu dluhů, když za ní přijeli, chtěla, aby jí prodali byt, že jej po zaplacení dluhů vrátí. Vzala je k notářce, kde měli uvést, že jim dala v hotovosti 200.000,-Kč. Slíbila, že vyplatí exekuce, což se nestalo, částky narůstaly o úroky, jmenovaná jim nikdy nepředložila žádný doklad, prokazující, že by za ně něco zaplatila, podali na ni trestní oznámení, které však bylo pro nedostatek důkazů policií odloženo. Do dluhové pasti se dále dostali v roce 2004, kdy měl dlužník zdravotní potíže (mozková mrtvice, úraz). K jeho žádosti mu byl přiznán pouze částečný invalidní důchod, musel do práce, na jeho zdravotní stav nebyl brán ohled. Dcera v tu dobu studovala vysokou školu, prodali co se dalo. V roce 2007 žádala paní Uherková 355.694,-Kč, dala zástavu na jejich byt. V tu dobu na ně začali naléhat lichváři a banky, neměli však šanci dluhy splatit. Děti se proto dohodly, že se prodá byt a co půjde . Celá částka se poslala paní Uherkové, aby jim byt odblokovala . Byt byl do konce roku prodán za 800.000,-Kč, výtěžek byl použit na dluhy a ještě jim zůstaly, stali se z nich bezdomovci, bydlí v podnájmu. Dlužník požádal o starobní důchod, který mu byl posléze přiznán. V únoru 2009 požádali o pomoc Sdružení ochrany spotřebitelů v Brně . S vypracováním podkladů k insolvenčnímu řízení a povolení oddlužení jim pomohl advokát pan Palla, který jim sjednal kontakt na znalkyni, znalecký posudek bude soudu dodán. Rovněž manželka počátkem roku 2009 požádala o předčasný důchod, výměr jí přišel až ve 4. měsíci 2009 (od listopadu 2008). V tuto dobu je telefonicky kontaktoval někdo z exekutorského úřadu exekutora p. Vrány, když sdělili, že je podán návrh na oddlužení začalo peklo , byl jim zablokován sporožirový účet, kam jim chodily všechny příjmy. 3 měsíce trvalo než vyřídili, aby jim byl důchod vyplácen na poště. Neměli na léky, nájem, ani na dluhy, celá rodina jim pomáhala přežít. Největší rána jim však byla uštědřena v květnu 2009, kdy k nim přišel soudní exekutor s pomocníkem p. Popelkou, chtěl po nich 60.000,-Kč v hotovosti s tím, že pokud nezaplatí, odveze všechny věci z bytu. Bylo po důchodě, prosili jej, aby jim nechal alespoň 1.000,-Kč na jídlo, což odmítl, sebral jim 10.000,-Kč a zase nic neměli. Místo požadovaných 2 dnů lhůty jim dal 3 hodiny. Pan podnikatel jim věci vyplatil, aby nespali na zemi. Děti jim s dluhy pomoci nemohou, mají každý hypotéku, starší dcera je bez práce, mladší je na mateřské dovolené. Dluh, který po nich vymáhal exekutor Vrána z Přerova byl vůči Družstvu domov v Hodoníně, který jim půjčil 6.000,-Kč, do směnky napsal 50.000,-Kč a exekutor vymáhal skoro 100.000,-Kč. V současně době mají statisícové dluhy a protože na účtu ve spořitelně byl vyčerpán kontokorent, účet byl zablokovaný a rostly tam úroky, které nedokázali vyrovnat. Svým odvolání se proto dlužník domáhá zvrácení rozhodnutí soudu prvního stupně a vydání dodatečného rozhodnutí, kterým bude povoleno oddlužení. Hlavním důvodem je to, že odvolatel má zdravotní potíže, manželka je na vše sama a má z toho rovněž zdravotní komplice. Pokud by se některému z nich něco stalo, ten druhý to sám nezvládne. Proto žádají o shovívavost, prosí o pomoc přežít, neboť již nemohou dál.

Podle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., v platném znění (dále jen IZ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání je včasné a podané osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, 212, 212a o.s.ř.) a ani musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že dne 26. 8. 2009 byl soudu doručen návrh dlužníka na povolení oddlužení, který byl zároveň podáván jako insolvenční návrh. Jako způsob oddlužení dlužník navrhoval plnění splátkového kalendáře a doložil též potřebné přílohy (mimo znaleckého posudku ve smyslu ust. § 392 odst. 2 IZ). Dlužník uvedl, že má starobní důchod 12.021,-Kč (od 16. 10 2008), manžela má částečný invalidní důchod 6.123,-Kč a mzdu 5.010,-Kč, celkem mají příjem cca 24.000,-Kč měsíčně. V minulosti prodali byt za 800.000,-Kč, výtěžek byl použit na úhradu dluhů. Dále uvedl, že má ve vlastnictví movité věci v hodnotě cca 10.000,-Kč, dále 3 pozemky v hodnotě cca 6.522,-Kč, na účtu cca 40.000,-Kč, na účtu penzijního připojištění k 31. 3. 2009 6.856,03 Kč a na učtu u HYPO stavební spořitelny cca 6.000,-Kč. V neposlední řadě dlužník uvedl, že má nezajištěné nevykonatelné závazky v celkové výši cca 154.737,-Kč a nezajištěné vykonatelné závazky ve výši cca 448.242,-Kč, jedná se o neuhrazené závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet, k zastavení plateb u některých z nich došlo již v roce 2007. Svá tvrzení o majetku, příjmech a o závazcích dlužník doložil zákonem požadovanými přílohami (seznamy majetku a závazků), včetně smluv, urgencí, doklady z exekučních řízení apod. Dlužník navrhl, že s manželkou budou splácet 12.000,-Kč měsíčně na dluhy (jeho důchod) a manželčin důchod si ponechají na živobytí. Tímto dlužník žádal o pomoc před věřiteli a lichváři , neboť nemoc mu znemožnila pracovat, dluhy stále narůstají (o úroky) a nevidí jiné východisko. Usnesením ze dne 28. 8. 2009, č.j. KSBR 31 INS 5598/2009-A-4 soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení svůj návrh doplnil tak, že seznam majetku doplní o znalecký posudek ohledně ceny udávaných nemovitostí a dále, aby pro posouzení, zda návrhem na povolení oddlužení není sledován nepoctivý záměr, uvedl, jakým způsobem bylo naloženo s finančními prostředky získanými od věřitelů, jestliže se tyto prostředky nezobrazují ve skladbě a hodnotě jeho majetku. I když tuto výzvu dlužník obdržel 8.9.2009, ve stanovené lhůtě na ni žádným způsobem nereagoval, ani nepožádal o prodlužení lhůty. Na to soud prvního stupně rozhodl dne 20. 10. 2009 odvoláním napadeným usnesením. Lze jen dodat, že na shora uvedenou výzvu soudu reagoval dlužník až v odvolání a požadovaný znalecký posudek předložil soudu 25. 11. 2009. Podáním ze dne 15. 12. 2009 dlužník požádal o ustanovení právního zástupce. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2010, č.j. KSBR 31 INS 5995/2009 -B-20 byla tato žádost zamítnuta, právní moc toto usnesení nabylo 6. 3. 2010.

Na základě všech shora uvedených zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení v této věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníka vyzval k předložení znaleckého posudku, neboť tento požadavek má oporu v ust. § 392 odst. 2 IZ. Rovněž druhý požadavek soudu ve výzvě ze dne 28. 8. 2009 byl s ohledem na výši dlužníkových dluhů a skladbu jeho majetku zcela namístě. Současně byl dlužník náležitě poučen i o následních pro případ, že návrh na povolení oddlužení, resp. jeho přílohy nebudou ve stanovené lhůtě řádně doplněny a byl poučen i o tom, že stanovená lhůta nesmí být delší než 7 dnů (§ 393 odst. 1 IZ). Pokud dlužník ve stanovené lhůtě na tuto výzvu nereagoval a návrh na povolení oddlužení nedoplnil, pak nelze soudu prvního stupně vytýkat, že tento návrh v souladu s ust. § 393 odst. 3 IZ odmítl.

Jestliže úpadek dlužníka z důvodů insolvence byl v daném řízení nade vší pochybnost osvědčen a návrh na povolení oddlužení byl v souladu se zákonem odmítnut, pak rozhodnutí o dlužníkově úpadku (§ 136 odst. 1 IZ), za současného rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku konkursem je zákonným důsledkem dané situace ve smyslu ust. § 396 odst. 1 IZ. Na tomto závěru nemohou nic změnit ani okolnosti, na základě kterých se dlužník (i s manželkou) do stavu úpadku dostal, ani to, že znalecký posudek soudu doručil dodatečně a že na výzvu soudu k doplnění návrhu reagoval až v odvolání, neboť pro soud prvního stupně byl rozhodující stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Stejně tak i odvolací soud při posuzování této věci dodatečně předložený znalecký posudek a doplňující údaje k návrhu obsažené v odvolání nemohl při svém rozhodování zohlednit, neboť k doplnění návrhu na oddlužení a jeho příloh došlo ze strany dlužníka až poté, kdy již nastaly účinky prohlášení konkursu na jeho majetek (§ 245 odst. 1 IZ), to je zveřejněním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně v insolvenčním rejstříku dne 20. 10. 2009.

Z výše uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a v odvoláním napadené části ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Nad rámec shora uvedeného je třeba k samotnému návrhu dlužníka na povolení oddlužení uvést, že s ohledem na výši jeho tvrzených a doložených příjmů (12.021,-Kč měsíčně) a závazků, které dle dlužníkem předloženého seznamu činí 602.979,-Kč a jde o závazky nezajištěné, přičemž dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ by hodnota plnění těmto věřitelům při plnění dle splátkového kalendáře (jak navrhoval dlužník) měla činit nejméně 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Vycházeje z údajů v návrhu by dlužníku pro splátky při oddlužení bylo možno srazit dle nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách (pro rok 2010) částku ve výši 3.724,-Kč. Po odečtení pohledávek za podstatou v souladu s ust. § 168 odst. 3 IZ-tj. odměny a hotových výdajů insolvenčního správce bez DPH ve výši 900,-Kč, by tak bylo možno v roce 2010 dlužníku měsíčně srážet částku ve výši 2.824,-Kč, za 5 let by tak dlužník ze svého příjmu splatil věřitelům maximálně 169.440,-Kč. Hodnota plnění, kterou by při oddlužení plněním splátkového kalendáře obdrželi nezajištění věřitelé by tak činila méně než zákonem požadovaných 30% (cca 28%), přičemž souhlas věřitelů s nižším plněním nebyl dlužníkem předložen. Rovněž při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by nezajištění věřitelé obdrželi méně než 30 % jejich pohledávek, neboť jen odměna insolvenčního správce by v takovém případě činila nejméně 45.000,-Kč a dále by bylo třeba hradit i hotové výdaje správce (§ 3 písm. a), § 7 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Navíc u movitých věcí se jedná o obvyklé vybavení domácnosti, které je v souladu s ust. § 322 odst. 2 písm. a) o.s.ř. vyloučeno z uspokojení a označené nemovitosti výrazně vyšší hodnotu nemají. Lze dále dodat, jak již poukázal soud prvního stupně, že z dlužníkova návrhu i z návrhu jeho manželky Boženy Svobodové, který je u Krajského soudu v Brně veden pod sp. zn. KSBR 31 INS 5597/2009, vyplývá, že závazky obou spadají do režimu společného jmění manželů, přičemž příjem Boženy Svobodové, dle jejího návrhu, aniž ovšem byl tento příjem i přes výzvu soudu náležitě doloženy, činí celkem 11.133,-Kč měsíčně, rovněž i ona označila stejné věřitele se stejnou výší jejich pohledávek. Po vyhodnocení příjmů obou, po odpočtu nezabavitelných částek by ani v případě, pokud by tvrzené příjmy Boženy Svobodové byly doloženy a obě řízení by byla spojena ke společnému projednání (aby tak společné jmění manželů náleželo do jedné majetkové podstaty a aby pro oba tyto dlužníky byl ustanoven jeden insolvenční správce a tím došlo ke snížení nákladů) by jejich příjmy a movitý majetek ani v rámci tohoto společného oddlužení na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů (to je 30% po dobu 5 let) nepostačovaly, neboť by takto společně po dobu 5 let byli schopni splatit maximálně cca 59%, na místo zákonem požadovaných 60 % (to je každý 30%) těchto závazků.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1, písm. c/, § 240 o.s.ř.). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 IZ). Dlužníkovi, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se však doručuje i zvlášť (§ 75 odst. 2 IZ). Lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo toto usnesení doručeno zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 28. dubna 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu