2 VSOL 1142/2013-A-12
KSBR 47 INS 27879/2013 2 VSOL 1142/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků a) Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírová 1297, Nové Město na Moravě, PSČ 592 31 a b) Dagmar anonymizovano , anonymizovano , bytem Mírová 1297, Nové Město na Moravě, PSČ 592 31, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 47 INS 27879/2013-A-7 ze dne 24.10.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužníci splňují podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Dlužníci nemají pohotové finanční prostředky, a proto je třeba zálohy na náklady insolvenčního řízení. Účelem zálohy je umožnění působení insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení do doby schválení oddlužení, tedy v době, kdy výdaje na jeho činnost nejsou ještě hrazeny cestou pravidelných měsíčních splátek. V tomto období insolvenční správce vykonává podstatnou část činností uložených mu zákonem, zejména zajišťuje majetkovou podstatu a přezkoumává přihlášené pohledávky. Soud proto rozhodl podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen

IZ ) a uložil dlužníkům, aby zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Uvedli, že záloha ve výši 5.000 Kč je neúměrně vysoká, převyšuje obvyklou výši hotových výdajů vzniklých insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho funkce za období od rozhodnutí o úpadku ve skutkově obdobných případech. Poukázali na to, že z jejich měsíčního příjmu nejsou schopni soudem požadovanou částku jednorázově zaplatit. Navrhují proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil, případně změnil tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení bude snížena na částku 2.000 Kč.

Podle § 7 věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle čl. II přechodných ustanovení zákona č. 294/2013 Sb., tj. novely IZ účinné od 1.1.2014, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dne 8.10.2013 dlužníci podali u soudu prvního stupně samostatné insolvenční návrhy, kterými se domáhali rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrzích uvedli, že mají ve společném jmění 13 nezajištěných peněžitých závazků u 6 věřitelů v celkové výši přibližně 566.040,87 Kč a 1 zajištěný peněžitý závazek ve výši 1.283.466,89 Kč, z toho je 5 závazků vykonatelných a 9 závazků nevykonatelných, všechny závazky jsou více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. K návrhu dlužníci doložili mimo jiné seznam závazků, u nevykonatelných závazků uvedli splatnost závazků delší než 3 měsíce. Současně dlužníci v návrhu požádali o spojení jejich insolvenčních řízení z důvodu, že jsou manželé a že jejich závazky vznikly za dobu trvání jejich manželství a spadají do jejich společného jmění manželů. V insolvenčním návrhu a přiloženém seznamu majetku dlužníci označili majetek, a to movité věci představující běžné vybavení domácnosti v odhadované hodnotě 28.600 Kč a nemovitosti-byt se spoluvlastnickým podílem k nemovitostem v odhadované hodnotě 1.000.000 Kč; dle seznamu závazků je nemovitý majetek předmětem zajištění závazku dlužníků vůči věřiteli INVESA s.r.o., identifikační číslo 28544293, ve výši 1.283.466,89 Kč. Ve vztahu ke svým příjmům dlužník doložil průměrný měsíční příjem za rok 2012 ve výši 13.435 Kč, za období červenec 2012 až červen 2013 ve výši 12.597 Kč. Dlužnice doložila příjem představující rekvalifikační příspěvek ve výši 1.200 Kč měsíčně. Usnesením č.j. KSBR 47 INS 27879/2013-A-6 ze dne 24.10.2013 soud prvního stupně spojil obě řízení (řízení ve věci dlužníka Pavla anonymizovano vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 27879/2013 a řízení ve věci dlužnice Dagmar anonymizovano vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 27877/2013) do společného řízení tak, že insolvenční řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. KSBR 47 INS 27879/2013.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužníci jsou v úpadku nejméně ve formě insolvence, neboť mají závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které nejsou schopni plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Současně lze očekávat, že u dlužníků přichází v úvahu povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, jak správně uzavřel soud prvního stupně, neboť oddlužení zpeněžením majetkové podstaty vzhledem k tomu, že dlužníci vlastní movitý majetek nepatrné hodnoty a nemovitý majetek dlužníků je předmětem zajištění jejich závazku ve výši převyšující jeho hodnotu, nelze předpokládat. Současně je zřejmé, že dlužníci nedisponují žádnými pohotovými finančními prostředky (v hotovosti nebo na účtu).

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že je třeba zajistit prostředky na krytí nákladů insolvenčního řízení formou zálohy na náklady insolvenčního řízení. Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce jsou sice po dobu schválení oddlužení hrazeny cestou pravidelných měsíčních splátek (jak vyplývá z ustanovení § 3 a § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb. v platném znění), avšak je nutno zajistit finanční prostředky pro odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce v období do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V tomto období insolvenční správce zpravidla vynakládá výdaje na úhradu poštovného a cestovních výdajů vzniklých mu v souvislosti s jeho účastí na přezkumném jednání a schůzi věřitelů anebo při zjišťování majetku dlužníka.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že soudem prvního stupně uložená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč je s ohledem na charakter a výši předpokládaných hotových výdajů insolvenčního správce, které mu vzniknou do schválení oddlužení, zcela přiměřená. Odvolací argumentace dlužníků okolnostmi jiného konkrétního případu nemůže být v této souvislosti podstatná.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu