2 VSOL 1139/2015-A-15
KSBR 45 INS 18663/2015 2 VSOL 1139/2015-A-15

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Patrika Laube, narozeného dne 22. 9. 1993, bytem Vodní 51/1, 767 01 Kroměříž, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 45 INS 18663/2015-A-9 ze dne 24. 9. 2015, tak to: Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) rozhodl podle § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), o odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka.

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 20. 7. 2015 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. K odůvodnění svého návrhu dlužník obecně sdělil, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen splnit. Konkrétně uvedl, že má osm závazků vůči osmi věřitelům, přičemž jde o závazky nezajištěné a nevykonatelné. Dále jednotlivé závazky specifikoval, označil věřitele a uvedl jejich výši. Stejné údaje o svých závazcích dlužník uvedl v připojeném seznamu závazků. Z insolvenčního návrhu ani ze seznamu závazků však nelze zjistit konkrétní datum splatnosti jednotlivých závazků. Insolvenční soud uzavřel, že dlužník nedostatečně vylíčil rozhodné skutečnosti týkající se naplnění zákonných znaků úpadku ve formě platební neschopnosti, kdy z jeho insolvenčního návrhu vyplývá pouze existence více věřitelů, nikoli však existence více splatných peněžitých závazů déle než 30 dnů po splatnosti a neschopnost tyto závazky plnit. Tvrzení dlužníka jsou nedostatečná i pro posouzení existence hrozícího úpadku, když z pouhého tvrzení, že již není schopen dále plnit, nelze bez dalšího dospět k závěru o neschopnosti splnit v budoucnu podstatnou část svých závazků.

V důsledku toho je insolvenční návrh dlužníka neprojednatelný a insolvenčnímu soudu tak nezbylo než tento návrh odmítnout.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že podaný insolvenční návrh je úplný a srozumitelný, obsahuje všechny náležitosti a zákonem vyžadované přílohy. Dále uvedl, že splatnost u jednotlivých závazků neuvedl proto, že ji nezná. Doplnil, že zastavil potřebnou část plateb vůči věřitelům, neboť mu na ně nevycházely peníze. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Dle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z ustanovení § 3 odst. 4 IZ vyplývá, že o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud vycházejíce z obsahu insolvenčního spisu dospěl k závěru, že insolvenční soud učinil v projednávané věci správná a úplná skutková zjištění, a proto lze v tomto směru na odůvodnění napadeného usnesení odkázat.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010), vyplývá, že u dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení zcela konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce neschopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

Odvolací soud souhlasí se závěrem insolvenčního soudu, že neuvedl-li dlužník v insolvenčním návrhu ani v seznamu závazků datum splatnosti svých závazků a ani jinak okamžik jejich splatnosti konkrétně nevymezil, pak nesplnil svoji procesní povinnost uvést v insolvenčním návrhu skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, vyplývající z ustanovení § 103 odst. 2 IZ, a to konkrétně ve vztahu k existenci peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b\ IZ).

Absence skutkových tvrzení ve vztahu k některému ze zákonných znaků úpadku vede k neprojednatelnosti insolvenčního návrhu (v řízení o něm nelze pokračovat) a insolvenční soud tudíž postupoval zcela správně, jestliže insolvenční návrh dlužníka s odkazem na ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl. Tvrzení dlužníka, že mu splatnost jeho závazků nebyla známa, je pak v tomto ohledu právně bezvýznamné.

S názorem vyřčeným insolvenčním soudem se odvolací soud ztotožňuje i v tom, že tvrzení dlužníka jsou nedostatečná také pro posouzení existence hrozícího úpadku, neboť neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že dlužník nebude se zřetelem ke všem okolnostem schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do té doby, dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí tohoto návrhu (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 11/2009).

Nelze proto přihlédnout ani k tvrzení dlužníka, že zastavil potřebnou část plateb vůči věřitelům, neboť mu na ně nevycházely peníze, když toto tvrzení bylo jednak uplatněno až v rámci podaného odvolání a zároveň z něj ani není zřejmé, kdy konkrétně a ve vztahu ke kterým věřitelům dlužník platby zastavil.

Ze všech výše uvedených důvodů považuje odvolací soud napadené usnesení insolvenčního soudu za věcně správné, proto je dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Dlužníkovi pak nic nebrání v tom, aby po právní moci usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu podal nový insolvenční návrh, který již bude všechny zákonem předepsané náležitosti splňovat.

Poučen í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníkovi se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 16. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu