2 VSOL 1136/2013-A-45
KSBR 40 INS 15144/2010 2 VSOL 1136/2013-A-45

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ing. Jiřího Podhajského, narozeného 26.3.1964, bytem Zlín, Valy II 5165, PSČ 760 01, o insolvenčním návrhu věřitelů a) MIDESTA, s.r.o., se sídlem Brno, Čechyňská 419/14a, PSČ 602 00, identifikační číslo 27685098, b) Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Valy II 5162, PSČ 760 01 a c) Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Valy II 5162, PSČ 760 01, věřitelé b) a c) zastoupeni Mgr. Františkem Kelem, advokátem se sídlem Kroměříž, Kovářská 126, PSČ 767 01, rozhodl o odvolání věřitelů b) a c) proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 40 INS 15144/2010-A-39 ze dne 21.10.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil věřitelům a), b) a c), aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že zaplacení zálohy ve výši 50.000 Kč je pro dané insolvenční řízení potřebné, neboť ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že nedisponuje pohotovými peněžními prostředky, kterých je třeba na úhradu nákladů insolvenčního řízení, když u dlužníka jsou dány podmínky pro zjištění úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Ve vztahu k výši zálohy je nutné přihlédnout k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí částku 45.000 Kč bez DPH a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje. Soud proto rozhodl podle ust. § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ).

Proti tomuto usnesení podali odvolání věřitelé b) a c). Uvedli, že dlužník poslední seznam majetku a závazků vyhotovil dne 9.3.2013, od této doby jej nijak neaktualizoval. Vzhledem k tomu, že od okamžiku zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení je majetek dlužníka ke škodě oprávněného chráněn před exekucí (exekuci nelze provést), lze se důvodně domnívat, že majetkové poměry dlužníka se za období uplynulých 20 měsíců změnily ve směru zvýšení aktiv, například hotovosti, kterou dlužník disponuje. Z tohoto důvodu nemůže obstát závěr soudu prvního stupně, že prostředky ke krytí nákladů řízení nelze zajistit jinak. Namítli, že v daném insolvenčním řízení jsou dalšími insolvenčními navrhovateli, z ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) vyplývá, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je možno uložit toliko insolvenčnímu navrhovateli, nikoliv dalšímu insolvenčnímu navrhovateli. Navrhují proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle čl. II přechodných ust. zákona č. 294/2013 Sb., tj. novely IZ účinné od 1.1.2014, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 věty prvé a druhé a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužníka nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávky spočívají pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele (UniCredit Bank Czech Republic, a.s.) dne 10.12.2010, o jehož procesním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 40 INS 15144/2010-P1-3 ze dne 16.7.2013 a č. j. KSBR 40 INS 15144/2010-P1-9 ze dne 12.8.2013, na jeho místo tak do insolvenčního řízení dlužníka vstoupil věřitel a). Na výzvu soudu učiněnou usnesením č. j. KSBR 40 INS 15144/2010-A-5 ze dne 14.12.2010 dlužník podáním doručeným soudu prvního stupně dne 11.2.2011 požádal o prodloužení lhůty k vyjádření k insolvenčnímu návrhu a předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců. Na výzvu soudu usnesením č. j. KSBR 40 INS 15144/2010-A-16 ze dne 8.7.2011, kterou byl dlužník opakovaně vyzván k předložení písemného vyjádření k návrhu a předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců, dlužník podáním doručeným soudu prvního stupně dne 8.8.2011 předložil seznam majetku, závazků a zaměstnanců, který neobsahuje prohlášení o jeho úplnosti a správnosti. Usnesením č. j. KSBR 40 INS 15144/2010-A-24 ze dne 7.2.2012 byl dlužník soudem vyzván, aby předložil seznam všech svých závazků s uvedením svých věřitelů, který podepíše a výslovně v něm uvede, že je správný a úplný. Na tuto výzvu soudu dlužník reagoval podáním doručeným soudu prvního stupně dne 13.3.2012, kterým opětovně předložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců bez prohlášení o jejich úplnosti a správnosti. Ve všech seznamech majetku dlužník uvedl, že je vlastníkem nemovitostí v k.ú. a obci Zlín, zapsaných na LV č. 7401, a v k.ú. a obci Petrov nad Desnou, zapsaných na LV č. 256, dále obchodního podílu ve společnosti Zlínská gumárenská společnost s.r.o., identifikační číslo 40942091, ve výši 4 %. Dne 8.7.2012 podali společně insolvenční návrh vůči dlužníku věřitelé b) a c).

Odvolací soud z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 1706 zjistil, že dlužník je společníkem společnosti Zlínská gumárenská společnost s.r.o., se sídlem Zlín, tř. Tomáše Bati 299, PSČ 760 01, identifikační číslo, s vkladem 20.000 Kč splaceným v plné výši, a to obchodního podílu 4 %, základní kapitál společnosti činí 500.000 Kč. Spolu s manželkou Ivanou Podhajskou má dlužník ve společném jmění manželů rodinný dům č. p. 5165 na pozemku parc. č. 8084 zastavěná plocha a nádvoří, dále pozemky parc. č. 8084, zastavěná plocha a nádvoří, parcela č. 2643/3 zahrada a 2643/28 zahrada, vše v k.ú. a obci Zlín, zapsaných na LV č. 7401 pro toto k.ú. a obec u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín. Na těchto nemovitostech vázne zástavní právo smluvní pro věřitele Hypoteční banka, a.s. ve výši 1.340.000 Kč, zástavní právo smluvní pro věřitele Hypoteční banka, a.s. ve výši 4.000.000 Kč, zástavní právo exekutorské pro věřitele AB-CREDIT, a.s. ve výši 17.000.000 Kč, zástavní právo smluvní pro věřitele MIDESTA, s.r.o. ve výši 1.000.000 Kč, zástavní právo smluvní ve výši 4.000.000 Kč pro věřitele Miroslava anonymizovano a Alenu

anonymizovano . Dále dlužník vlastní ideální čtvrtinu rodinného domu č.p. 212 na pozemku parc. č. 1091 zastavěná plocha a nádvoří a pozemků parc. č. 1091 zastavěná plocha a nádvoří, 1092 zahrada, 1093 orná půda a 1131/12 orná půda, vše v k.ú. a obci Petrov nad Desnou, zapsaných na LV č. 256 pro toto k.ú. a obec u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Šumperk. Na těchto nemovitostech vázne zástavní právo smluvní pro věřitele Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. ve výši 1.520.000 Kč a budoucí pohledávku do výše 1.520.000 Kč, zástavní právo exekutorské pro věřitele AB-CREDIT, a.s. pro pohledávku ve výši 17.000.000 Kč.

Z insolvenčního návrhu věřitelů je zřejmé, že dlužník je v úpadku nejméně ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Dále je zřejmé, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Dlužník sice vlastní nemovitosti, které jsou však předmětem zajištění vůči několika věřitelům, a to pro pohledávky věřitelů v celkové výši nejméně 27.134.000 Kč, další nemovitosti pro pohledávky věřitelů ve výši nejméně 18.520.000 Kč. Lze proto očekávat, že tyto nemovitosti budou v rámci konkursu zpeněženy pro uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů (§ 298 IZ), přičemž je zřejmé, že tyto pohledávky vzhledem k jejich výši nebudou ani zcela uspokojeny. Dlužník je dále vlastníkem obchodního podílu ve společnosti Zlínská gumárenská společnost s.r.o. ve výši 4 %, přičemž však není zřejmé, jaká je skutečná hodnota tohoto obchodního podílu a zda a kdy by tento obchodní podíl mohl být zpeněžen v rámci konkursu. Z tohoto důvodu k tomuto majetku dlužníka při stanovení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ust.§ 108 IZ nelze přihlédnout. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud uložil věřitelům, aby společně a nerozdílně zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení s tím, že správně poukázal na účel zálohy. Záloha umožní hradit hotové výdaje insolvenčního správce v řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku, neboť k tomu není v majetkové podstatě dlužníka dostatek pohotových finančních prostředků. V případě, že by nebyl získán dostatečný majetek ze zpeněžení majetkové podstaty, musel by tyto náklady hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ), čemuž má právě předejít institut zálohy. V tom je možné odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Soud prvního stupně též správně stanovil výši zálohy na náklady řízení částkou 50.000 Kč, neboť dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí minimálně odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje. Záloha ve výši 50.000 Kč je proto zcela odpovídající.

Pokud odvolatelé namítali, že dlužníkovy majetkové poměry mohly dostát změny vzhledem k tomu, že insolvenční řízení bylo zahájeno 10.12.2010 a soud prvního stupně rozhodoval o záloze na zaplacení nákladů insolvenčního řízení až dne 21.10.2013, je nutno přihlédnout k tomu, že insolvenční navrhovatelé žádný jiný majetek dlužníka, než který vyplývá z obsahu spisu, netvrdí, zejména netvrdí, že by dlužník měl k dispozici pohotové finanční prostředky a v jaké výši. Námitka odvolatelů je proto nedůvodná.

Odvolací soud shledal nedůvodnou i námitku věřitelů, že z ustanovení § 108 IZ vyplývá, že by toliko insolvenčnímu navrhovateli, nikoli dalšímu insolvenčnímu navrhovateli, který přistoupil do insolvenčního řízení podle ust. § 107 IZ, nemohl insolvenční soud uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Naopak z tohoto ustanovení vyplývá, že je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (§ 108 odst. 2 IZ).

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhujícím věřitelům a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu