2 VSOL 1133/2013-A-10
KSOL 16 INS 29249/2013 2 VSOL 1133/2013-A-10

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem 783 21 Myslechovice č. p. 65, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18.11.2013, č. j. KSOL 16 INS 29249/2013-A-4,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech usnesení uvedl, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 18.10.2013. Podle výpisu z živnostenského rejstříku dlužník podniká, a má tedy postavení podnikatele ve smyslu obchodního zákoníku. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh plyne, že dlužník má celkem sedm závazků v celkové výši 1.028.277 Kč, z nichž minimálně dva závazky (vůči OSSZ Olomouc) pochází z jeho předešlé podnikatelské činnosti. Minimálně cca 52 % dlužníkových závazků tedy pochází z podnikání. S odkazem na ust. § 389 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), soud uzavřel, že návrhu dlužníka na povolení oddlužení nelze vyhovět a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. Dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky, kterých je třeba již v počáteční fázi řízení, proto mu soud uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že má sice živnostenské oprávnění, avšak je důchodce pobírající důchod. V současnosti nepodniká, zůstal mu živnostenský list, který měl nedopatřením i v době podání návrhu. Neuvědomil si, že nemá příjem a žije z důchodu. Dluh z jeho podnikatelských aktivit není převažující, protože v době podnikání vzniklý dluh tvoří několik nedoplatků, které navyšují úroky. Soud prvního stupně bez zjištění skutečností o dlužníkově nabízeném zajištění a bez jakékoliv výzvy posunul řízení do doby, kdy je nutno zaplatit zálohu pro insolvenčního správce. Dlužník zdědil rodinný dům, který není zajištěn třetími subjekty a který nabízí k zajištění řízení. Hodnota nemovitosti včetně pozemku převyšuje hodnotu insolvenčního řízení. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zamítl. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (18.10.2013) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle ust. § 7 věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Rovněž občanský soudní řád byl s účinností od 1.1.2014 novelizován zákonem č. 293/2013 Sb. Podle článku II., bodu 2 tohoto zákona, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům. Podle ust. § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle odstavce 2, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odstavce 2, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Po stránce skutkové lze předně uvést, že soud prvního stupně učinil správná zjištění z insolvenčního návrhu dlužníka, včetně jeho příloh (o závazcích dlužníka, zejména jejich charakteru), a z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku.

Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že soud prvního stupně zaměřil svou pozornost na hodnocení postavení dlužníka jako podnikatele ve smyslu § 389 odst. 1 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013. Zcela stranou svých úvah však ponechal obsah insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení ze dne 18.10.2013, zejména obsah povinných příloh insolvenčního návrhu. Dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu připojil seznam závazků, seznam majetku i seznam zaměstnanců. V seznamu závazků řádně označil sedm svých věřitelů, uvedl právní důvod vzniku závazku, dlužnou částku, datum poslední platby, dobu po splatnosti. Ve vztahu ke všem závazkům dále uvedl, že věřitel není osobu blízkou, že závazek nepopírá, že jde o závazky vykonatelné a zajištěné. Především ve vztahu k údaji o zajištění všech závazků dlužníka měl soud prvního stupně vyhodnotit, zda dlužníkem předložený seznam závazků splňuje náležitosti dané ust. § 104 odst. 3 IZ. Dlužník totiž u pohledávek svých věřitelů, o kterých tvrdil, že se jedná o pohledávky zajištěné, neoznačil věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále neoznačil druh zajištění a důvod jeho vzniku. Proto bylo namístě, aby soud prvního stupně postupoval podle ust. § 128 odst. 2 IZ a vyzval dlužníka k doplnění seznamu závazků o zákonem požadované náležitosti.

Z výše uvedeného je zřejmé, že v přezkoumávané věci nebyly splněny podmínky k tomu, aby se soud prvního stupně zabýval úvahami o nutnosti uložit dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jak totiž vyplývá z již ustálené rozhodovací praxe obou odvolacích soudů (viz zejména usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, KSUL 44 INS 1893/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 10 v roce 2009), insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh (a jeho obligatorní přílohy) všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh vadný (§ 128 odst. 1 IZ) nebo nejsou-li k němu připojeny řádné přílohy (§ 128 odst. 2 IZ).

V projednávané věci se uvedené závěry prosadí tak, že usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je předčasné, neboť soud prvního stupně neměl k dispozici řádný seznam závazků jako obligatorní přílohu insolvenčního návrhu. Toto je významné zejména za situace, kdy je pro posouzení věci odvolacím soudem rozhodné, že zákonem č. 294/2013 Sb. byl insolvenční zákon v ust. § 389 zásadním způsobem změněn, a že tato provedená novelizace platí i pro insolvenční řízení zahájená v době do 31.12.2013 (viz přechodná ustanovení zákona č. 294/2013 Sb.). Při dalších úvahách je tedy třeba vyjít z toho, že návrh na oddlužení může podat i fyzická osoba-podnikatel, která nemá dluhy z podnikání, a že dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužení, jestliže jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně posuzoval otázku postavení dlužníka jako podnikatele ve smyslu ust. § 389 odst. 1 IZ, aniž by zkoumal náležitosti příloh insolvenčního návrhu. Z těchto důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně předčasné a ve svém důsledku nesprávné. Proto je odvolací soud zrušil podle ust. § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. a podle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně přizpůsobí svůj postup reakci dlužníka na výzvu k odstranění vad příloh, kterou soud učiní podle ust. § 128 odst. 2 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu