2 VSOL 1127/2015-B-44
KSOS 31 INS 9912/2013 2 VSOL 1127/2015-B-44

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Nové byty Ostrava s.r.o., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Masná 1493/8, PSČ 702 00, IČ: 27778223, zastoupeného advokátem Mgr. Janem Kubicou, se sídlem Ostrava-Poruba, Nad Porubkou 2355, PSČ 708 00, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o odvolání zajištěného věřitele GOKR s.r.o., se sídlem Sukova 49/4, 602 00, Brno, IČ: 03094677, zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Žižkou, se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, PSČ 110 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 31 INS 9912/2013-B-33, ze dne 7.9.2015,

tak to:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 31 INS 9912/2013-B-33, ze dne 7.9.2015 se v napadeném odstavci I. výroku po tv rz u je .

II. Odvolání zajištěného věřitele GOKR s.r.o. proti odstavcům II., III. a IV. výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 31 INS 9912/2013-B-33, ze dne 7.9.2015 se odm ítá . Odův odně ní:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně udělil insolvenčnímu správci souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení ve výši 10.594.007,50 Kč zajištěnému věřiteli (odstavec I. výroku), uložil insolvenčnímu správci, aby tuto částku zajištěnému věřiteli vyplatil do 15 dnů od právní moci usnesení (odstavec II. výroku), uložil insolvenčnímu správci, aby podal soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku zajištěnému věřiteli do 30 dnů od právní moci usnesení (odstavec III. výroku) a povolil insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 856.714,97 Kč (odstavec IV. výroku).

Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční správce požádal podáním doručeným soudu 30.7.2015 o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli GOKR s.r.o. a věřiteli Gomanold, a.s., s tím, že případně, pokud insolvenční soud vyhoví návrhům na vydání opravného usnesení k usnesení č.j. KSOS 31 INS 9912/2013-P14-1, aby celý výtěžek zpeněžení zajištěného majetku byl vydán věřiteli GOKR s.r.o. Soud prvního stupně dále poukázal na to, že usnesením ze dne 11.8.2015, které nabylo právní moci 2.9.2015, připustil, aby do řízení na místo přihlášeného věřitele Petrosino s.r.o. vstoupil věřitel GOKR s.r.o. v celkové částce pohledávky 187.346.861,545 Kč s tím, že účast věřitele Petrosino s.r.o. v řízení končí. Dále rozhodl, že připouští, aby do řízení na místo věřitele Gomanold a.s. vstoupil věřitel GOKR s.r.o. s tím, že končí účast věřitele Gomanold a.s. v řízení. Uvedl, že předmětná pohledávka byla na přezkumném jednání zjištěna jako zajištěná v celkové výši 388.103.007,09 Kč s tím, že po částečných zpětvzetích činí její výše 374.693.723,09 Kč. Soud prvního stupně dále specifikoval pět bytových jednotek, které insolvenční správce prodal, včetně příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku a garáže se spoluvlastnickým podílem k budově a pozemku, pokud k bytové jednotce náležela. Dále soud prvního stupně u každé takto vymezené bytové jednotky uvedl výtěžek zpeněžení, náklady na správu, hotové výdaje insolvenčního správce, náklady na zpeněžení a odměnu insolvenčního správce včetně DPH a částku, která má být vyplacena zajištěnému věřiteli. K tomu poukázal na ustanovení § 293 odst. 1 IZ, pokud jde o vázanost pokyny zajištěného věřitele směřujícího ke zpeněžení, a na ustanovení § 298 odst. 1, 2 a 3 insolvenčního zákona. Soud prvního stupně zdůvodnil, že odměna insolvenčního správce se určuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění vyhlášek č. 488/2012 Sb. a vyhlášky 398/2013 Sb., když odměna určená z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění činí z částky určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna, od 1 mil. Kč do 10 mil. Kč plus 4 % z částky přesahující 1 mil. Kč. Uzavřel, že zajištěnému věřiteli tedy přísluší vydat celkem částku 10.594.007,50 Kč.

Toto usnesení napadl zajištěný věřitel GOKR s.r.o. odvoláním, a to výslovně v celém rozsahu z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2, písm. c) a g) o.s.ř. Poukázal na to, že dle jeho názoru došlo k nesprávnému určení výše odměny insolvenčního správce, respektive zálohy na tuto odměnu. Uvedl, že soud prvního stupně v napadeném usnesení nesprávně určil odměnu insolvenčního správce dle vyhlášky 313/2007 Sb. ve znění vyhlášky č. 488/2012 Sb. a vyhlášky č. 398/2013 Sb. Přitom dle názoru odvolatele měla být stanovena odměna dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění vyhlášky č. 488/2012 Sb., nikoliv též ve znění vyhlášky č. 398/2013 Sb. Poukázal na přechodná ustanovení vyhlášky č. 398/2013 Sb., podle kterých se v insolvenčním řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky postupuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí úči nnosti již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. Přitom vyhláška č. 398/2013 Sb. nabyla účinnosti dnem 1.1.2014. V přezkoumávané věci pak bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku usnesením vydaným 6.12.2013, tedy před účinností této vyhlášky, proto neměla být vyhláška č. 398/2013 Sb. na výpočet odměny insolvenčního správce aplikována. Odvolatel uvedl, že z tohoto důvodu dle jeho názoru měla připadnout správci odměna vypočtená nikoliv jednotlivě z částky představující výtěžek z prodeje každé jednotlivé nemovitosti (bytové jednotky), ale souhrnně z částky představující výtěžek z prodeje veškerých zpeněžených nemovitostí (bytových jednotek), jež jsou předmětem zajištění ve prospěch zajištěného věřitele. Uvedl, že zajištěno je celkem 94 jednotek, s tím, že zajištěný věřitel předpokládá zpeněžení v celkové výši cca 180 mil. Kč, a v takovém případě by odměna insolvenčního správce měla být vypočtena v rozmezí zpeněžení od 50 mil Kč do 500 mil. Kč, tedy částkou 1.650.000 Kč plus 2 % z částky přesahující 50 mil. Kč. Dále poukázal odvolatel na to, že zajišťuje sám vyhledávání zájemců o koupi i administrativu spojenou s prodejem předmětných nemovitostí, vyjma úkonů, jež dle zákona musí činit insolvenční správce. Dle jeho názoru tedy došlo nejen k chybnému stanovení výše zálohy na odměnu insolvenčního správce, ale tím i k nesprávnému určení výše výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Insolvenční správce se k odvolání zajištěného věřitele vyjádřil. Poukázal na to, že v majetkové podstatě je sepsáno nejen 94 bytových jednotek, ale také celá řada jednotlivých pozemků. Aplikační praxe ustanovení vyhlášky o odměně insolvenčního správce při prodeji zajištěného majetku se ke konci roku 2013 přiklonila k názoru, že je správné, aby odměna insolvenčního správce byla vypočítávána nikoliv z ceny každého jednotlivého předmětu zpeněžení zajištěného přihlášenému věřiteli, ale právě i třeba ze souhrnu věcí, které tvoří funkční celek. Dle názoru správce tato aplikační praxe byla pak stvrzena i novelou vyhlášky č. 313/2007 Sb., vyhláškou č. 398/2013 Sb. Správce uvedl, že respektoval tento logický závěr praxe, takže pro výpočet odměny pojal výtěžek zpeněžení bytové jednotky spolu s příslušnými pozemky, které logicky k jednotce náleží, tak, jak byl vždy definován předmět koupě v kupní smlouvě. Konkrétně tedy jako základ pro výpočet odměny z prodeje funkčního celku, který by se dal nazvat bytová jednotka a související jednotky a pozemky, vzal základ pro výpočet odměny kupní cenu, za kterou prodal bytovou jednotku, k ní určenou nebytovou jednotku, garáž, a s tím spojené podíly na pozemcích tvořící přidané vlastnictví (chodník, předzahrádka) a s tím spojené pozemky, jako byla zahrádka u bytu a pozemek pod příjezdovou cestou ke garáži. Má za to, že tento postup je naprosto logický a určení odměny ze základu právě takto definovaného odráží i to, že se správou i zpeněžením majetku po jednotlivých věcech je vždy ze strany správce spojeno více práce. Je pravdou, že při způsobu prodeje po jednotlivých funkčních celcích, bytových jednotkách a souvisejících jednotkách a pozemcích pravděpodobně bude dosaženo lepšího výtěžku, než pokud by správce prodal celý podnik jednou smlouvou, respektive všechny nemovitosti jednou smlouvou. Takovýto postup ovšem zajištěný věřitel jako odvolatel nepreferoval. Dále se správce vyjádřil k argumentaci odvolatele k aktivní roli při zajišťování prodejů zajištěného majetku a ke spolupráci s insolvenčním správcem, kde však poukázal na to, že jinak by správce musel angažovat pracovníky v podobném rozsahu pro činnosti, které zajišťuje zajištěný věřitel, a tyto náklady by šly na účet zajištěného věřitele. Navrhl, aby odvolací soud odvolání zajištěného věřitele zamítl.

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb. v platném znění), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, pokud jde o návrh insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, i pokud jde o procesní nástupnictví na straně zajištěného věřitele. Z obsahu insolvenčního spisu dále vyplývá, že insolvenční správce spolu s návrhem na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, který předložil insolvenčnímu soudu 30.7.2015, předložil i zápis z jednání se zajištěnými věřiteli, jehož předmětem byla žádost insolvenčního správce o schválení nákladů a hotových výdajů spojených se správou a zpeněžením uvedené části majetkové podstaty před tím, než insolvenčnímu soudu předložil žádost o výplatu výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům (předtím, než bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví a než se stal jediným věřitelem zajištěné pohledávky odvolatel). Součástí tohoto zápisu je rozpis nákladů a hotových výdajů správce spojených s prodejem všech pěti bytových jednotek s jednotlivými částkami tak, jak je uvedl správce v návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, a tak jak jsou obsahem odvoláním napadeného usnesení. Podle zápisu účastníci jednání, tj. i odvolatel zastoupený obecným zmocněncem Martinem Navrátilem (jehož plná moc je k zápisu přiložena), vyjádřili souhlas s náklady a hotovými výdaji správce. Z návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli datovaného 30.7.2015 pak dále vyplývá, že správce realizuje zpeněžení zajištěného majetku podle pokynu a záměru zajištěných věřitelů, dle něhož také některé bytové jednotky, respektive garáže a garážová stání, pronajal, a to tam, kde se očekává dlouhodobější zpeněžení, a to za účelem rozmnožení prostředků v majetkové podstatě dlužníka. Dále uvedl, že byty, které prodal, prodal se souvisejícími garážemi a pozemky, a protože jsou v majetkové podstatě nakumulovány značné finanční prostředky, správce navrhuje částečné uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů z výtěžku těchto prodejů, neboť zajištění věřitelé mají právo na přednostní uspokojení ze zpeněžení těchto nemovitostí. Správce dále uvedl, že prodal vždy jednou kupní smlouvou bytovou jednotku a s ní související garáž nebo garážové stání, podíl na společných částech domu, související pozemky a podíl na pozemcích, které svou podstatou tvoří přidané spoluvlastnictví vlastníků jednotek (chodník k domu). Takto správce jednou smlouvou prodal zajištěný majetek, který tvoří funkční celek. Na jednotlivé takto určené funkční celky jsou pak alokovány náklady spojené s jejich správou či zpeněžením, buďto celé, týkající se výlučně zpeněžovaného celku, nebo poměrně, týkající se správy celého areálu. Z obsahu spisu dále vyplývá, že o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem bylo rozhodnuto 6.12.2013.

Podle ustanovení § 293 odst. 1, věty první IZ, jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení.

Podle ustanovení § 298 odst. 1 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna.

Podle § 298 odst. 2 IZ, výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.

Podle ustanovení § 298 odst. 7 IZ, rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání.

Podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, účinné do 31.12.2013 se určovala odměna insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele dle § 1 odst. 2 tak, že odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli od 0 do 1 mil. Kč 9 %, od 1 mil. Kč do 10 mil. Kč 90.000 Kč plus 4 % z částky přesahující 1 mil. Kč, od 10 mil. Kč do 50 mil. Kč 450.000 Kč plus 3 % z částky přesahující 10 mil. Kč, od 50 mil. Kč do 500 mil. Kč 1.650.000 Kč plus 2 % z částky přesahující 50 mil. Kč a od 500 mil. Kč 10.650.000 Kč plus 1 % z částky přesahující 500 mil. Kč.

Tato vyhláška byla s účinností od 1.1.2014 změněna vyhláškou č. 398/2013 Sb., kterou bylo ustanovení § 1 odst. 2 změněno tak, že se odměna určuje z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění a že za jednotlivý předmět zajištění se považuje i funkční celek tvořený souborem věcí, práv či majetkových hodnot. Jinak rozpětí odměn správce v závislosti na výši výtěžku zpeněžení zůstalo oproti předchozí úpravě nezměněno. Podle článku II. přechodných ustanovení k vyhlášce č. 398/2013 Sb., bodu 1, v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se postupuje podle vyhlášky 313/2007 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

Ve vztahu k této novelizaci uvádí důvodová zpráva k vyhlášce 398/2013 Sb. v Obecné části pod bodem 1.2, 2., že cílem navrhované právní úpravy je mimo jiné odstranit nejasnosti při určování odměny insolvenčního správce v případě, že pohledávka jednoho věřitele je zajištěna několika předměty zajištění. Ve Zvláštní části k § 1 odst. 2 uvádí, že cílem nové úpravy je odstranit problémy při určování odměny v případě, že pohledávka jednoho věřitele je zajištěna několika předměty zajištění.

Se zřetelem na shora citovanou úpravu odměny insolvenčního správce při zpeněžování předmětu zajištění dle vyhlášky 398/2013 Sb. odvolací soud především uzavírá, že je nutno přisvědčit odvolateli v tom smyslu, že soud prvního stupně v přezkoumávané věci nesprávně aplikoval vyhlášku 313/2007 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014. Ze shora citovaných přechodných ustanovení k vyhlášce č. 398/2013 Sb. je zřejmé, že v přezkoumávané věci měla být aplikována vyhláška 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, neboť o způsobu řešení úpadku bylo v této věci rozhodnuto před 1.1.2014. Přesto však odvolací soud považuje způsob výpočtu odměny insolvenčního správce provedený v odvoláním napadeném usnesení za správný.

Především je nutno poukázat na to, že z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční správce při realizaci zpeněžení předmětu zajištění postupoval zcela dle pokynů zajištěného věřitele, když prodal některé bytové jednotky a garáže či garážová stání a oproti tomu jiné garáže či garážová stání pronajal s ohledem na rozmnožení majetku v majetkové podstatě dlužníka (viz zpráva insolvenčního správce z 30.7.2015 na č.l. B-32 spisu). Způsob, kterým insolvenční správce vypočetl náklady na správu zajištěného majetku, na jeho zpeněžení i své hotové výdaje a odměnu a jak vysvětlil tento způsob výpočtu ve své zprávě a návrhu na vydání předmětu zajištění (č.l. B-32 spisu), považuje odvolací soud za zcela správný a neodporující logice věci s tím, že tento způsob výpočtu není ani v rozporu s vyhláškou č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, respektive výkladem jejího ustanovení § 1 odst. 2 v tomto znění. V tomto směru odvolací soud poukazuje i na shora uvedená zjištění z důvodové zprávy k novele této vyhlášky účinné od 1.1.2014 v tom smyslu, že nejasnosti ve výkladu tohoto ustanovení byly odstraněny teprve uvedenou novelou a do té doby nebyl přijat jednoznačný výklad tohoto ustanovení.

K odvolacím námitkám zajištěného věřitele týkajícím se navrhovaného způsobu výpočtu odměny insolvenčního správce považuje odvolací soud za nutné uvést následující. Dle závěru odvolacího soudu souhrnné určení odměny správce z výtěžku prodeje veškerých zpeněžených nemovitostí by znamenalo odložení vydání výtěžku do doby zpeněžení veškerého zajištění. Takový výklad by však zcela odporoval insolvenčnímu zákonu, dle něhož má být výtěžek zpeněžení předmětu zajištění vydán zajištěnému věřiteli bezprostředně po zpeněžení. Stejně tak dle názoru odvolacího soudu nelze ani přistoupit na variantu, kterou odvolatel v odvolání naznačuje, tedy řešení výpočtu odhadem budoucího výtěžku zpeněžení. Pro takový postup není opory ani v insolvenčním zákoně, ani ve vyhlášce 313/2007 Sb. ve znění do 31.12.2013.

Přitom správce dle odvolacího soudu postupoval zcela v souladu s logikou věci, když nevyčísloval svou odměnu a náklady na správu a prodej samostatně pro bytovou jednotku a samostatně pro související pozemky či podíly na pozemcích či garáž, ale vyčíslil tyto náklady a svou odměnu vždy na funkční celek, který ve svém návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zcela správně vymezil.

Se zřetelem na všechny tyto shora uvedené skutečnosti a vzhledem k tomu, že jiné pochybení při výpočtu odvolatel nenamítá a odvolací soud ho nezjistil ani z obsahu spisu, rozhodl podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a v napadeném výroku I. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Pokud odvolatel napadl svým odvoláním i odstavce II., III. a IV. výroku, pak odvolací soud postupoval podle ustanovení § 218, písm. c) o.s.ř. (§ 7 IZ), neboť v tomto rozsahu směřovalo odvolání proti výrokům, proti nimž není odvolání přípustné, neboť tyto výroky byly vydány při dohlédací činnosti insolvenčního soudu (§ 11 IZ), a proti takovým rozhodnutím není odvolání přípustné (§ 91 IZ). Proto v tomto rozsahu odvolací soud odvolání odmítl.

P o u č e n í : Proti odstavci I. výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována

rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti odstavci II. výroku tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, insolvenčnímu správci a odvolateli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

Olomouc 24. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu