2 VSOL 1126/2015-B-23
KSBR 37 INS 21395/2014 2 VSOL 1126/2015-B-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice: Jitka Nykrmajerová, nar. 3.12.1946, bytem 675 51 Blatnice č.p. 63, o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2015, č.j. KSBR 37 INS 21395/2014-B-17,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2015, č.j. KSBR 37 INS 21395/2014-B-17 se r u š í a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení .

Odůvodnění:

Krajský soud označeným usnesením rozhodl, že neschvaluje oddlužení dlužnice (odstavec I. výroku) a prohlásil na její majetek konkurs (odstavec II. výroku), neboť po přezkumném jednání a svolané schůzi věřitelů zjistil, že celková výše všech přihlášených pohledávek činí 2.599.886,37 Kč, pohledávky ve výši 539.365,23 Kč jsou zajištěny majetkem dlužnice (hodnota nemovitého majetku dlužnice, tvořícího předmět zajištění, činí 340.000 Kč), nezajištěné pohledávky byly přihlášeny ve výši 1.993.291,91 Kč. Po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenční správkyně by byly pohledávky nezajištěných věřitelů při celkové výši závazků 1.993.291,91 Kč za pět let uspokojeny pouze ve výši 282.400 Kč, tedy zhruba ve výši 14 %. Dlužnice tedy nemá dostatečné příjmy, ze kterých by nezajištění věřitelé byli uspokojeni ve výši minimálně 30 % jejich pohledávek, soud postupoval podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ a § 405 IZ, oddlužení dlužnice neschválil a současně rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku konkursem.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice včasné odvolání a namítala, že jí soud neumožnil popřít přihlášené pohledávky, neboť je vážně nemocná a nemohla se dostavit soudním jednání. Krajský soud rozhodl o neschválení oddlužení a o prohlášení konkursu v její nepřítomnosti a odňal dlužnici právo se k přihlášeným pohledávkám na jednání vyjádřit. Dlužnice tvrdila, že insolvenční správkyně s ní nebyla od vydání usnesení o úpadku a povolení oddlužení ani jednou v kontaktu, ani telefonicky ani osobně, dlužnice nepodepsala výši přihlášených pohledávek a nesouhlasí s celkovou výší přihlášených pohledávek. Z těchto důvodů přestala hradit insolvenční správkyni její odměny a vyslovila názor, že správkyně je odměňována za práci a pokud by práci vykonávala, dlužnice by zálohy na odměnu platila. Dlužnice prohlásila, že popírá dvě pohledávky, co do výše-pohledávku Profi Credit Czech přihlášenou ve výši 719.741 Kč a pohledávku společnosti INVESA s.r.o. přihlášenou ve výši 839.636 Kč. Dlužnice dále tvrdila, že pokud důchod a darovací smlouva nebudou dostačovat pro oddlužení, pomůže jí rodina prostřednictvím nové darovací smlouvy. Své dluhy co do důvodu uznala. Z těchto důvodů žádala napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k novému projednání.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb., insolvenční řízení bylo zahájeno dne 5.8.2014, proto je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb. (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), učinil tak bez nařízení jednání ve věci (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Dle odst. 2 citovaného ustanovení jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 85 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné. O úkonech, při nichž insolvenční soud jedná s ostatními procesními subjekty o skutkové podstatě projednávané věci nebo o procesních otázkách, které na ni mohou mít vliv, se vždy sepisuje protokol; není-li to možné vzhledem ke způsobu, jakým se procesní subjekt obrátil na insolvenční soud a je-li jednostranné přijetí nebo podání informace insolvenčním soudem ve společném zájmu věřitelů, je insolvenční soud povinen o takto přijaté nebo poskytnuté informaci vždy pořídit záznam do insolvenčního spisu. Náležitosti takového záznamu stanoví prováděcí právní předpis.

Podle § 85 odst. 1 IZ návrhy, které mohou být podle tohoto zákona podány, a procesní úkony, které mají být provedeny při jednání, při jiném soudním úkonu nebo na schůzi věřitelů, nemohou dodatečně provést osoby, které se nedostavily, ač byly řádně obeslány.

Podle § 87 odst. 1 IZ i v případě, že podle tohoto zákona může insolvenční soud vydat příslušné rozhodnutí nebo učinit jiný úkon v insolvenčním řízení až po slyšení dlužníka, lze od slyšení dlužníka upustit, jestliže se dlužník zdržuje v cizině a je-li zde nebezpečí nepřiměřeného prodlení; totéž platí, není-li znám pobyt dlužníka. Je-li to možné, insolvenční soud v takovém případě vyslechne zástupce dlužníka nebo osobu dlužníkovi blízkou.

Podle § 29 odst. 3 o.s.ř. pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne ze dne 8.10.2014, č.j. KSBR 37 INS 21395/2014-A-21 zjistil úpadek dlužnice a povolil řešení úpadku oddlužením. Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 14.11.2014 je zřejmé, že dlužnice pobírá starobní a vdovský důchod v celkové výši 10.356 Kč. Dále má uzavřenou darovací smlouvu k poskytování měsíčního plnění ve výši 3.000 Kč. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 9 věřitelů s pohledávkami ve výši 2.599.886,37 Kč, nezajištěné pohledávky jsou ve výši 1.993.291,91 Kč. Dlužnice nemá žádnou vyživovací povinnost. Očekávané uspokojení věřitelů je ve výši 14,11 %. Z výsledků přezkumného jednání ze dne 9.9.2015 je zřejmé, že dlužnice počínaje měsícem květnem 2015 nehradí zálohy na odměnu a hotové výdaje správce, na zálohách bylo uhrazeno celkem 5.445 Kč a aby dlužnice splnila podmínky uhrazení alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, bylo by třeba její příjem navýšit o částku minimálně 5.270 Kč měsíčně. Rovněž při zpeněžení majetku, s přihlédnutím k ocenění nemovitostí uvedeném v usnesení o dědictví, nelze očekávat uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů částkou vyšší.

Z procesního hlediska je patrno, že podáním ze dne 19.11.2014 dlužnice požádala insolvenční soud o odročení jednání ve věci sp.zn. 2Ko 3/2015. Usnesením ze dne 1.12.2014, k žádosti dlužnice, soud nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 28.1.2015. Podáním doručeným soudu dne 23.1.2015 dlužnice opakovaně ze zdravotních důvodů požádala soud o odročení jednání. Usnesením ze dne 13.5.2015 soud dlužnici vyzval, v případě, že není nadále schopna zúčastnit se soudních jednání, aby si zvolila pro insolvenční řízení zástupce. Podáním doručeným soudu dne 15.6.2015 dlužnice sdělila, že od konce července bude snad její zdravotní stav v pořádku. Usnesením doručeným dlužnici dne 7.8.2015 soud nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 9.9.2015. V podání doručeném soudu dne 8.9.2015 dlužnice opět požádala o odklad jednání ze zdravotních důvodů a dále uvedla, že se nemohou jednání zúčastnit. Krajský soud jednal v nepřítomnosti dlužnice a svůj postup odůvodnil tím, že jelikož dlužnice opakovaně požadovala odročení jednání a zástupce si nezvolila, soud další jednání již nenařizoval .

Odvolací soud konstatuje, že jednou ze základních povinností dlužníka v insolvenčním řízení je podle § 399 odst. 2 věty druhé IZ účastnit se prvního přezkumného jednání a první schůze věřitelů, o kterých byl vyrozuměn s poučením, že jeho osobní účast je nutná. To dlužnice nesplnila, avšak předem se omluvila poukazem na svůj zdravotní stav, což doložila i příslušnými lékařskými zprávami. Z dosavadního řízení je nepochybné, že zdravotní stav dlužnice je dlouhodobě nepříznivý, dlužnice to soudu pravidelně dokládala a k zajištění dalšího postupu v řízení byla správná snaha soudu činit opatření k zamezení dalších průtahů v řízení; ta však soud neučinil procesně přijatelným způsobem.

V souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o.s.ř. může předseda senátu činit opatření pro další průběh řízení u účastníka, který se z jiných zdravotních důvodů, než na základě duševní poruchy nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení. Je nepochybné, že objektivně doložená neschopnost dlužnice účastnit se osobně řízení od listopadu 2014 takové opatření vyžadovala a jistě jím mohla být i výzva, aby dlužnice soudu sdělila, zda je již schopna zúčastnit se jednání (usnesení č.j. KSBR 37 INS 21395/2014-B-9 ze dne 26. února 2015) nebo výzva, aby si zvolila zástupce, aby sdělila soudu, kým bude v řízení zastoupena a tuto skutečnost doložila s tím, že pokud tak neučiní soud jí v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanoví opatrovníka (usnesení č.j. KSBR 37 INS 21395/2014-B-11 ze dne 13. května 2015). Dlužnice si ovšem zastoupení nesjednala, opětovně se k přezkumnému jednání a schůzi věřitelů nařízeným na den 9.9.2015 včas ze zdravotních důvodů omluvila a důvod omluvy doložila. Krajský soud k zastoupení dlužnice již žádná opatření neučinil, sama výzva vůči dlužnici ke sjednání vlastního zastoupení nestačí, a pokud soud za tohoto stavu věc v nepřítomnosti dlužnice projednal, upřel jí právo na spravedlivý proces a zatížil řízení vadou, která způsobila vadné rozhodnutí ve věci.

Odvolací soud dále shledává odvolací námitky nedůvodnými. Rozhodně nelze souhlasit s tvrzením dlužnice, že insolvenční správkyně s ní nebyla od vydání usnesení o úpadku a povolení oddlužení ani jednou v kontaktu, ani telefonicky ani osobně, dlužnice nepodepsala výši přihlášených pohledávek a nesouhlasí s celkovou výší přihlášených pohledávek a že z těchto důvodů může dlužník přestat hradit insolvenční správkyni její odměny. Ze spisu se podávají kontakty dlužnice s insolvenční správkyní, zejména ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 14.11.2014 vyplývá, že dlužnice poskytuje potřebnou součinnost, na výzvu k součinnosti se ozvala a reagovala na veškeré dotazy, které jí byly kladeny, vrátila vyplněný dotazník, zjišťující její osobní a majetkové poměry. Tvrzení dlužnice tedy správné není a pokud nehradí stanovené zálohy na odměnu a činnost správkyně, neplní tím podmínky oddlužení. K nedoloženým slibům dlužnice na zajištění dalšího daru rovněž přihlížet nelze.

Řízení však trpí zmíněnou vadou, které mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, neboť přezkumné jednání bude třeba provést znovu a řádně. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu