2 VSOL 1122/2014-A-23
KSBR 45 INS 18907/2014 2 VSOL 1122/2014-A-23

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Ing. Jolany anonymizovano , anonymizovano , bytem Pod Nivami 2407, Zlín, PSČ 760 01, o insolvenčním návrhu věřitele OREA-INVEST s.r.o., IČ: 25842480, se sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava-Poruba, PSČ 708 00, zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Nastisem, se sídlem Sokolská třída 21, Ostrava-Moravská Ostrava, PSČ 702 00, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 45 INS 18907/2014-A-15 ze dne 5.9.2014,

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 45 INS 18907/2014-A-15 ze dne 5.9.2014, se v napadených výrocích I. a II. zrušuje a věc se vr a c í Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně rozhodl o insolvenčním návrhu věřitele a insolvenčním návrhu dlužnice a návrhu na povolení oddlužení tak, že zjistil úpadek dlužnice (výrok I.), povolil oddlužení dlužnice (výrok II.), vyslovil související výroky dle ustanovení § 136 odst. 2 insolvenčního zákona včetně ustanovení insolvenčního správce (výroky III. až VI.), nařídil přezkumné jednání na 31.10.2014 (výrok VII.) a svolal schůzi věřitelů (výrok VIII.), dále uložil dlužníku povinnost platit měsíční zálohy insolvenčnímu správci na jeho odměnu a hotové výdaje (výrok IX.), uložil dlužníku, aby do 10 dnů sestavil a odevzdal správci seznamy majetku a závazků s uvedením dlužníků a věřitelů (výrok X.), uložil správci, aby do 20.10.2014 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek a zprávu o činnosti (výrok XI.), a uvedl, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (výrok XII.). Usnesení neobsahuje odůvodnění, v poučení je uvedeno, že se jím plně vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval s poukazem na ustanovení § 169 odst. 2 občanského soudního řádu. Dále usnesení obsahuje poučení, že proti výroku I. není odvolání přípustné dle § 141 odst. 1 insolvenčního zákona a proti výroku II. není přípustné dle § 397 odst. 1 insolvenčního zákona, proti ostatním výrokům není dovolání přípustné dle § 91 insolvenčního zákona.

Toto usnesení napadla dlužnice včasným odvoláním. Uvedla, že nesouhlasí s vydáním rozhodnutí o úpadku, které nemělo být vydáno, když její úpadek nebyl osvědčen. Poukázala na to, že soud prvního stupně nevyhodnotil správně její podání ze dne 4.8.2014, v němž specifikovala svá aktiva, tedy nemovitý majetek v hodnotě 5,5 mil. Kč a další movitý majetek, a vlastnictví nemovitostí doložila vlastnickými listy. Uvedla, že její závazky jsou ve výši cca 2,9 mil. Kč včetně poskytnutých úvěrů, které řádně a včas splácí, takže dosahují přibližně 52 % z vlastnictví pouze nemovitého majetku. Nesplňuje tedy předpoklad pro insolvenční řízení, nesplňuje definici úpadku ve smyslu § 3 odst. 1, písm. c) insolvenčního zákona. Poukázala na to, že se nenachází v situaci, kdy by nebyla schopna nebo ochotna plnit své závazky. Navrhující věřitel jí brání ve splnění závazku, záměrně s ní nekomunikuje, mohl postupovat cestou exekuce, čímž by došlo k plnému uspokojení jeho pohledávky, neboť nemovitost, která zajišťuje jeho pohledávku, dosahuje hodnoty cca 3,5 mil. Kč vůči aktuální pohledávce včetně příslušenství ve výši cca 2,1 mil. Kč. Odvolatelka má za to, že postup navrhujícího věřitele je determinován tím, že se snaží dosáhnout sankčního úroku, když dopisy, které mu psala, se jí opakovaně vracejí, odmítá s ní komunikovat. Uvedla, že nesouhlasila a stále nesouhlasí s projednáním insolvenčního návrhu věřitele bez nařízeného jednání, neboť se nevzdala a nevzdává se práva účasti na projednávání jeho návrhu. K tomu poukázala na ustanovení § 133 odst. 1 insolvenčního zákona s tím, že podmínky v tomto ustanovení uvedené splněny nebyly. Dle jejího názoru se jedná o bezdůvodný návrh a byl namístě postup podle § 128a odst. 3 insolvenčního zákona. Poukázala na to, že sama insolvenční návrh podala z opatrnosti, aby nedošlo ke zmeškání lhůty podle ustanovení § 390 odst. 1 IZ, když jinak by následovalo prohlášení konkursu jako likvidačního způsobu řešení úpadku a tím by bylo postiženo její podnikání. Očekávala však předvolání k jednání a objektivní zjištění okolností. Navrhla, aby napadené usnesení bylo v celém rozsahu zrušeno a aby bylo nařízeno jednání k projednání a zjištění okolností rozhodných pro řízení.

Navrhující věřitel se k odvolání dlužnice vyjádřil. Poukázal na to, že dle jeho názoru není odvolání přípustné dle § 141 odst. 1 IZ. Pro případ, že by odvolací soud dospěl k závěru o přípustnosti odvolání, uvedl, že považuje odvolání za nedůvodné, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že dlužnice je v úpadku, a to minimálně ve formě platební neschopnosti. Poukázal na to, že dlužnice ani nesplnila svou povinnost předložit soudu úplný a správný seznam svých závazků, neboť do řízení se přihlásili i věřitelé, které v seznamu neuvedla. Dále argumentoval tím, že má právo si vybrat, jakými právními prostředky dosáhne uspokojení své pohledávky. Vyvracel i tvrzení dlužnice, že s ní o pohledávce nekomunikoval. Navrhoval, aby odvolání dlužnice bylo odmítnuto, event. aby napadené usnesení bylo potvrzeno.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle ustanovení § 85 odst. 1, věty první IZ, v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné.

Podle ustanovení § 133 odst. 1 IZ, nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Podle ustanovení § 107 odst. 1, 2 IZ, další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Podle ustanovení § 390 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Podle ustanovení § 141 odst. 1 IZ proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel OREA-INVEST s.r.o. se návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně 10.7.2014 domáhal toho, aby byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo rozhodnuto o způsobu řešení tohoto úpadku konkursem. V návrhu tvrdil svou pohledávku, kterou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky s tím, že původně s jednalo o pohledávku e Banky a.s., která dlužnici poskytla hypoteční úvěr ve výši 1.600.000 Kč s tím, že tato pohledávka zajištěná zástavním právem k nemovitým věcem ve vlastnictví dlužnice je splatná již od 1.5.2013, označil a přiložil listiny k doložení této pohledávky. Označil i další věřitele dlužnice a důkazy k osvědčení těchto pohledávek. Soud prvního stupně vydal 10.7.2014 vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení dlužnice a usnesením ze dne 14.7.2014, doručeným dlužnici spolu s insolvenčním návrhem dne 28.7.2014, vyzval dlužnici, aby se vyjádřila k insolvenčnímu návrhu věřitele ve lhůtě 7 dnů a v téže lhůtě aby sdělila, zda se vzdává práva účasti na projednání insolvenčního návrhu, a popřípadě, zda souhlasí s projednáním návrhu bez nařízení jednání. Současně v tomto usnesení byla dlužnice poučena, že do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu může podat návrh na povolení oddlužení. Dlužnice se k insolvenčnímu návrhu vyjádřila podáním ze 4.8.2014 (č.l. A-7 spisu), v něm označila insolvenční návrh za nedůvodný a šikanózní, zdůvodnila, proč má za to, že se v úpadku nenachází, s tím, že má jediný významný závazek, a to vůči navrhujícímu věřiteli, který však podáním insolvenčního návrhu porušil dohodu o realizaci pohledávky, kterou mohl realizovat cestou exekuce. Dále uvedla, že nesouhlasí s projednáním návrhu insolvenčního navrhovatele bez nařízení jednání a že se nevzdává práva účasti na projednání insolvenčního návrhu. K vyjádření přiložila výpisy z katastru nemovitostí na nemovitosti ve svém vlastnictví včetně vyjádření o ceně jednotlivých nemovitostí. Dne 26.8.2014 (č.l. A-10) doručila dlužnice soudu prvního stupně vyplněný formulář Návrhu na povolení oddlužení , v němž v rubrice 07 uvedla, že se jedná o insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a to z důvodu hrozícího úpadku. V popisu rozhodujících skutečností uvedla, že má za to, že návrh, který byl podán insolvenčním navrhovatelem, je nedůvodný a šikanózní, a že z důvodu opatrnosti a obavy ze zmeškání lhůty se rozhodla požádat o povolení oddlužení. Uvedla, že v žádném případě není ve stavu úpadku, a skutkově popsala situaci kolem pohledávky navrhujícího věřitele. V rubrice 08 uvedla, že návrh na povolení oddlužení podává po podání insolvenčního návrhu věřitele a že navrhuje aby soud pokud rozhodne o úpadku dlužníka, a zároveň rozhodl o povolení oddlužení . Formulář řádně vyplněný ve všech rubrikách opatřila úředně ověřeným podpisem. Soud prvního stupně poté, co navrhující věřitel na výzvu zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení částkou 50.000 Kč, a poté, co bylo vydáno opatření o určení osoby insolvenčního správce předsedou soudu prvního stupně, vydal bez jednání dne 5.9.2014 odvoláním napadené usnesení. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda v přezkoumávané věci rozhodoval soud prvního stupně i o insolvenčním návrhu dlužnice a zda tedy ve smyslu shora citovaného ustanovení § 141 odst. 1, věty první IZ je odvolání dlužnice přípustné.

Jak vyplývá ze záhlaví odvoláním napadeného usnesení, soud prvního stupně vycházel z toho, že rozhoduje o insolvenčním návrhu navrhujícího věřitele a o insolvenčním návrhu dlužnice. Proto také v poučení uvedl, že proti výroku o zjištění úpadku není odvolání přípustné, a to s poukazem na ustanovení § 141 odst. 1 IZ, dle něhož proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. S tímto závěrem se však odvolací soud neztotožňuje. Z procesního postupu soudu prvního stupně totiž vyplývá, že považoval podání dlužnice z 26.8.2014 založené na č.l. A-10 za insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Tento právní názor však odvolací soud nesdílí. Dle judikatury Nejvyššího soudu týkající se aplikace ustanovení § 107 insolvenčního zákona o přistoupení k insolvenčnímu návrhu (usnesení Nejvyššího soudu České republiky publikovaná ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 99/2012 a R 98/2012) se jedná o přistoupení k řízení v případě, že je u insolvenčního soudu podán návrh na zahájení insolvenčního řízení, který je opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem, a v případě, že nejde o insolvenční návrh první , nýbrž další . Pak se prosadí, nejde-li o případ uvedený v § 107 odst. 4 insolvenčního zákona, účinek předjímaný ustanovením § 107 odst. 1 insolvenčního zákona, s tím, že takový další insolvenční návrh se považuje za přistoupení k řízení a osoba, která jej podala, se považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele . Odvolací soud má za to, že aby mohl být úkon dlužníka učiněný u insolvenčního soudu po podání insolvenčního návrhu věřitele a před vydáním rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku, považován za další návrh na zahájení insolvenčního řízení a prosadil se účinek dle § 107 odst. 1 věty první IZ, musí být z jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř., § 7 IZ,), mimo podpisu dle § 97 odst. 2 IZ, zcela nepochybné, že se dlužník buď domáhá rozhodnutí o svém úpadku (§ 3 IZ), anebo že souhlasí s insolvenčním návrhem věřitele alespoň v tom, že je v úpadku. Proto i podání dlužnice učiněné doručením vyplněného formuláře Návrhu na povolení oddlužení (č.l. A-10) je nutno hodnotit jako úkon dlužnice ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. (§ 7 IZ) podle jeho obsahu. Dlužnice sice v rubrice 07 zatrhla, že se jedná o návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, avšak v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek prohlásila, že v žádném případě není ve stavu úpadku, a zdůvodnila, proč má za to, že návrh navrhujícího věřitele je nedůvodný a šikanózní. Výslovně pak uvedla, že pouze z důvodu opatrnosti a v obavě ze zmeškání lhůty se rozhodla požádat o povolení oddlužení. Návrh v rubrice 08 uvedla slovy: pokud soud rozhodne o úpadku . S ohledem na tento obsah podání dlužnice odvolací soud uzavírá, že se nejedná o další insolvenční návrh podaný dlužnicí, ale pouze o návrh na povolení oddlužení ve smyslu shora citovaného ustanovení § 390 odst. 1, věty druhé IZ. Podá-li totiž insolvenční návrh jiná osoba než dlužník, jako tomu bylo v přezkoumávané věci, pak je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení i samostatně bez insolvenčního návrhu, pokud jej doručí insolvenčnímu soudu do 30 dnů od okamžiku, kdy mu byl doručen insolvenčním soudem návrh některého z věřitelů na zahájení insolvenčního řízení (viz též komentář k ustanovení § 390 insolvenčního zákona). K tomu považuje odvolací soud za nutné uzavřít, že ustanovení § 41a odst. 2 o.s.ř. se nepoužije při hodnocení návrhu dlužnice na povolení oddlužení (viz rubrika 08 jejího návrhu) s ohledem na přiměřenou aplikaci o.s.ř. v insolvenčním řízení (§ 7 IZ), neboť dle insolvenčního zákona je podmínkou pro povolení oddlužení vydání rozhodnutí o úpadku. Protože dlužnice nepodala insolvenční návrh, nepřistoupila k řízení ve smyslu ustanovení § 107 insolvenčního zákona, soud prvního stupně rozhodoval pouze o insolvenčním návrhu věřitele a o návrhu dlužnice na povolení oddlužení. Za této procesní situace odvolací soud uzavírá, že dlužnice je ve smyslu § 141 odst. 1 IZ osobou oprávněnou k podání odvolání proti napadenému usnesení, přestože usnesení soudu prvního stupně obsahuje nesprávné poučení o tom, že odvolání proti výroku I. není přípustné (§ 204 odst. 2 o.s.ř., § 7 IZ).

S ohledem na shora uvedené závěry odvolacího soudu neměl soud prvního stupně při vydání odvoláním napadeného usnesení splněny podmínky k tomu, aby vydal usnesení bez odůvodnění ve smyslu ustanovení § 169 odst. 2 o.s.ř. (§ 7 IZ), neboť dlužnice k insolvenčnímu návrhu věřitele nepřistoupila a ve vyjádření k návrhu ze dne 4.8.2014 (č.l. A-7) nesouhlasila s tím, že je v úpadku. Současně dlužnice v tomto vyjádření uvedla, že nesouhlasí, aby bylo o insolvenčním návrhu věřitele rozhodnuto bez nařízení jednání, a že se nevzdává práva účasti na projednání insolvenčního návrhu. Proto neměl soud prvního stupně ani splněny podmínky pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu věřitele bez jednání (§ 133 odst. 1 IZ). Okolnost, že soud prvního stupně nenařídil k projednání insolvenčního návrhu jednání, způsobuje, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava a protože není odůvodněno (aniž by k tomu byly splněny zákonné důvody) je i nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) a b) o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně zrušil v napadených výrocích I. a II. aniž by nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d) IZ) a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aniž by se zabýval věcnou správností odvoláním napadeného usnesení.

V dalším řízení, kdy je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.), soud prvního stupně při rozhodování o insolvenčním návrhu věřitele dodrží postup podle ustanovení § 133 insolvenčního zákona. A pokud nebudou při vydání nového rozhodnutí splněny podmínky dle § 169 odst. 2 o.s.ř., pak nové rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu české republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, navrhujícímu věřiteli a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 21. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu