2 VSOL 112/2012-B-20
KSBR 30 (31) INS 10664/2011 2 VSOL 112/2012-B-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Lindy anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Na Honech II/ 4919, PSČ 760 05, o neschválení oddlužení dlužnice a o prohlášení konkursu, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 20.12.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2011, č.j. KSBR 30 (31) INS 10664/2011-B-10,

takto:

Odvolání dlužnice ze dne 20.12.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2011, č.j. KSBR 30 (31) INS 10664/2011-B-10, se o d m í t á.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně s poukazem na ust. § 405 odst. 1, § 314 odst.1, 315 odst. 1 a § 245 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) neschválil oddlužení dlužnice (výrok I.), prohlásil na její majetek konkurs (výrok II.), s tím, že bude řešen jako konkurs nepatrný (výrok III.), výrokem IV. a V. rozhodl, že prohlášením konkursu přechází na insolvenční správkyni JUDr. Evu Duškovou oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužnici, pokud souvisí s majetkovou podstatou a že účinky prohlášení konkursu nastanou okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku.

V důvodech uvedl, že dne 20.6.2011 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice v tomto návrhu a v připojených seznamech závazků a majetku uvedla, že má devět věřitelů, výše jejich nezajištěných pohledávek činí celkem 241.253,-Kč, přičemž jejím příjmem je pouze mzda ve výši 9.963,-Kč měsíčně, nevlastní majetek vyšší hodnoty a pokud jde o její osobní poměry uvedla, že je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost. Usnesením ze dne 24.8.2011, č.j. KSBR 30 (31) INS

10664/2011-A-9 rozhodl soud o úpadku dlužnice, povolil její oddlužení, ustanovil do funkce insolvenční správkyni, vyzval věřitele dlužnice k přihlášení pohledávek, nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů, na jejíž program bylo jako bod 5. zařazeno hlasování věřitelů o způsobu řešení oddlužení dlužnice. Insolvenční soud měl za osvědčený úpadek dlužnice a neshledal žádný důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 395 IZ, když ze skutečností tvrzených a doložených dlužnicí v insolvenčním návrhu a jeho přílohách vyplývalo, že dlužnice bude při oddlužení plněním splátkového kalendáře schopna uhradit přibližně 50 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Následně však z oddílu P insolvenčního rejstříku soud zjistil, že do insolvenčního řízení dlužnice přihlásilo své pohledávky pět věřitelů, a to v celkové výši 287.172,39 Kč, když všechny přihlášené pohledávky byly na přezkumném jednání dne 7.10.2011 zjištěny. Ze zpráv insolvenční správkyně ze dne 27.9.2011 (č.l. B-2) a 6.12.2011 (č.l. B-8) vyplývá, že pracovní poměr dlužnice u společnosti DIMA spol. s r.o. zanikl z důvodu výpovědi zaměstnavatele dne 31.8.2011, dlužnice je bez zaměstnání a od 1.9.2011 jí byla rozhodnutím Úřadu práce ČR-krajské pobočky ve Zlíně přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 6.424,-Kč na dobu prvních dvou měsíců, 4.941,-Kč na dobu dalších dvou měsíců a 4.447,-Kč po zbývající podpůrčí dobu. Podpora v nezaměstnanosti byla přiznána na dobu pěti měsíců počínaje dnem 5.9.2011. Dalším příjmem dlužnice by mohl být dar od bratra Tomáše Dlapy ve výši 2.000,-Kč měsíčně. Přestože se dlužnice aktivně snaží zaměstnání si vyhledat, dosud úspěšná nebyla. Na schůzi věřitelů dne 6.12.2011 dlužnice potvrdila pravdivost zpráv insolvenční správkyně, avizovanou darovací smlouvu s bratrem dosud neuzavřela a proto ji nemohla soudu předložit. Z výše uvedeného vyplývá, že v mezidobí od vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice spojeným s povolením oddlužení do rozhodnutí o schválení oddlužení nastala skutečnost, v jejímž důsledku dlužnice již není schopna při oddlužení uhradit pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši minimálně 30 %. Touto skutečností je ukončení pracovního poměru dlužníka a s tím související ztráta mzdy jako jediného příjmu. Za současné situace by dlužnice nebyla v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře schopna poskytnout nezajištěným věřitelům k uspokojení jejich pohledávek žádné plnění, když postižitelná výše jeho příjmu (podpory v nezaměstnanosti) činí 0,-Kč a nepokryje tudíž ani odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně. Tento příjem pak bude dlužnice pobírat pouze do 31.1.2012, avizovanou darovací smlouvu dlužnice doposud neuzavřela, avšak ani její případně uzavření by v tomto ohledu situaci dlužnice nevyřešilo. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužnice pak vylučuje skutečnost, že dlužnice žádný cennější majetek, jež by bylo možno zpeněžit, nevlastní. Soudu proto nezbylo než rozhodnout o neschválení oddlužení dlužnice, současně bylo rozhodnuto o řešení jejího úpadku konkursem, který bude veden jako konkurs nepatrný, a to se všemi odchylkami od pravidel běžného konkursu, které jsou stanoveny v § 315 odst. 1 IZ. Výroky IV. a V. se opírají o ust. § 246 odst. 1 IZ, resp. o ustanovení § 245 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné, avšak blíže neodůvodněné odvolání. Uvedla pouze, že napadené usnesení obdržela a že proti němu, v celém rozsahu podává odvolání, které zdůvodní nejpozději ve lhůtě do 1 měsíce.

Jelikož dlužnice své odvolání nedoplnila, usnesením ze dne 5.1.2012 (B-14), doručeným dne 12.1.2012 byla soudem prvního stupně vyzvána, aby tak učinila ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení a zejména, aby uvedla v čem spatřuje nesprávnost napadeného usnesení nebo postupu soudu (tzv. odvolací důvod) a čeho se svým odvoláním domáhá (tzv. odvolací návrh). Dále byla výslovně poučena, že pokud nebude její odvolání doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením její podání (odvolání) odmítne (§ 43 odst. 2 občanského soudního řádu-dále jen též o.s.ř. ).

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Náležitosti odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně jsou upraveny v ust. § 205 o.s.ř. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení musí být v odvolání vedle obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze zdůvodnit jen důvody, které jsou taxativně vyjmenovány v odstavci 2 tohoto ustanovení.

Z ust. § 212a odst. 2 o.s.ř. dále vyplývá, že rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a § 209) ve věcech neuvedených v § 120 odst. 2 žádné odvolací důvody.

Rozhodnutí o neschválení oddlužení a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (§ 405 odst. 1, 2 IZ) jsou rozhodnutími ve věci samé. Odvolání proti těmto usnesením lze odůvodnit jen důvody vyjmenovanými v ust. § 205 odst. 2 o.s.ř.

Z odvolání dlužnice je seznatelné pouze to, které rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním napadá a že je napadá v celém rozsahu. Není však již zřejmé, v čem je dlužnicí spatřována nesprávnost rozhodnutí, popř. postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatelka domáhá (odvolací návrh). Proto postupoval soud prvního stupně správně, pokud usnesením ze 5.1.2012 vyzval dlužnici k odstranění vad odvolání v naznačených směrech. Současně ji poučil podle ust. § 43 odst. 2 o.s.ř. o následcích neodstranění vad odvolání ve stanovené lhůtě. Dlužnice však na tuto výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala a své odvolání nedoplnila ani do dne rozhodování odvolacího soudu.

V posuzované věci je proto podstatné, že dlužnice ve svém odvolání neuvedla žádný odvolací důvod ve smyslu ust. § 205 odst. 2 o.s.ř. Neuvedla totiž, co konkrétně vytýká rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně, jaké má konkrétní výhrady proti věcné správnosti rozhodnutí, která skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nesprávná či nedostatečná a který právní názor soudu prvního stupně pokládá za nesprávný. Odvolací soud nepřezkoumává rozhodnutí soudu prvního stupně ze všech možných hledisek a nemůže sám, bez konkrétní odvolací námitky přezkoumat správnost úvah a názorů soudu prvního stupně.

Neuvedení odvolacího důvodu brání odvolacímu soudu přezkoumat správnost usnesení soudu prvního stupně o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka a o odvolání věcně rozhodnout. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 211 a § 43 odst. 2 o.s.ř. a odvolání dlužnice pro vady odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 8. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu