2 VSOL 1119/2017-B-40
KSBR 39 INS 6298/2014 2 VSOL 1119/2017-B-40

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice: Veronika anonymizovano , anonymizovano , bytem Vladislav 80, 675 01 Třebíč, o návrhu dlužnice na stanovení stanovit jiné výše měsíčních splátek v oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2017, č. j. KSBR 39 INS 6298/2014-B-30

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2017, č. j. KSBR 39 INS 6298/2014-B-30 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zamítl návrh dlužnice na stanovení nižších, než určených splátek v oddlužení, neboť dlužník musí podstatnou změnu poměrů nejen tvrdit, ale také ji soudu doložit. Žádné tvrzení ohledně podstatné změny poměrů nebylo soudu doloženo a ke své žádosti o snížení splátek nedoložila ničeho a již jen z tohoto důvodu nebylo možné žádosti o snížení splátek vyhovět. Ze zpráv insolvenčního správce a z obsahu soudního spisu vyplývá, že výdělečné poměry dlužnice se v průběhu insolvenčního řízení v podstatě nezměnily, došlo jen k mírnému nárůstu průměrných příjmů dlužnice, sociální poměry dlužnice se také neměnily, je nadále svobodná a bezdětná. Skutečnost, že dlužnice musí hradit nájem, na němž se navíc podílí s matkou, nepředstavuje podle soudu podstatnou změnu poměrů oproti stavu v okamžiku zahájení insolvenčního řízení. Podle insolvenčního návrhu dlužnice a podle první zprávy správce o plnění oddlužení nevlastnila žádnou nemovitost. Stejně tak matka isir.justi ce.cz dlužnice podle svého insolvenčního návrhu a vyjádření jejího insolvenčního správce nevlastnila v okamžiku zahájení jejího řízení žádnou nemovitost (řízení matky dlužnice vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 7889/2014). Náklady na bydlení tak dlužnice i její matka musely hradit v okamžiku zahájení insolvenčního řízení stejně jako nyní. Nájem na bydlení je běžný výdaj, který musí hradit i ostatní dlužníci, kteří procházejí procesem oddlužení. Insolvenční soud také konstatoval, že není zřejmé, jaký byt měla dlužnice se svou matkou prodat, neboť soudu není známo, že by před zahájením řízení nějaký byt dlužnice či její matka vlastnily. Pokud si dlužnice či její matka po zahájení svých insolvenčních řízení pořídily nemovitost pomocí hypotéky (dlužnice totiž v podání doručeném soudu dne 4. 11. 2016 uváděla, že musí hradit hypotéku, žádný z věřitelů si však do řízení nepřihlásil hypoteční úvěr a dlužnice existenci takového závazku ani netvrdila ve svém insolvenčním návrhu), kterou byly nyní nuceny prodat, nejedná se o podstatnou změnu poměrů oproti okamžiku zahájení insolvenčního řízení dlužnice. Očekávané uspokojení věřitelů dlužnice je okolo 70 %, je tak dán určitý prostor pro snížení jeho splátek, nicméně samotná skutečnost, že u dlužnice je dán prostor pro snížení splátek, nemůže být důvodem pro povolení tohoto snížení. Insolvenční soud ale uzavřel, že i pokud by u dlužnice byla dána podstatná změna poměrů, nebylo by jeho žádosti o snížení splátek možné vyhovět, neboť návrh dlužnice nebyl řádný, když vůbec neuvedla, na jakou výši navrhuje své měsíční splátky snížit. Současně pak u dlužnice nejsou splněna všechna kritéria definovaná insolvenčním zákonem v § 398 IZ, nejsou dány důvody, které vedly k úpadku dlužnice, které by byly takové povahy, aby snížení měsíčních splátek odůvodňovaly. Dlužnice ve svém insolvenčním návrhu a návrhu na povolení oddlužení uvedla, že je v úpadku protože špatně odhadla svou finanční situaci a má příliš mnoho půjček, které nezvládá splácet. Za situace, kdy se dlužník dostal do úpadku, protože si nabral příliš mnoho závazků a špatně odhadl své finanční možnosti, se nejedná o nic jiného, než lehkomyslný a nerozvážný přístup dlužnice k financím. Takovéto důvody neodůvodňují snížení měsíčních splátek, protože dlužník se ocitl v úpadku vlastním přičiněním.

Toto rozhodnutí napadla dlužnice odvoláním, v němž namítala, že její situace je kritická, neboť musela do podnájmu, za který platí 9 100 Kč měsíčně a k dispozici má 9 200 Kč, má další výdaje za energii, na stravu, dojíždění do práce, apod. Dlužnice nabízela další vysvětlení při projednání věci a hodlala své důvody doložit listinami. Žádala podle obsahu podání soud, aby zrušil zamítavé usnesení a vydal nové usnesení, ve kterém snížení měsíčních splátek povoluje; výši splátek neuvedla.

S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 10. 3. 2014, usnesením ze dne 2. 4. 2014 zjistil insolvenční soud úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, návrh na stanovení nižších, než zákonem určených splátek v oddlužení dlužnice podala dne 3. 8. 2017, odvoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 12. září 2017, proto v odvolacím řízení odvolací soud aplikoval ustanovení IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále jen IZ ).

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Z obsahu insolvenčního spisu zejména vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu dlužnice dne 10. 3. 2014, v insolvenčním návrhu, který spojila s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, návrh na stanovení nižších, než zákonem určených splátek v oddlužení, nepodala, návrh na stanovení nižších splátek podala až dne 3. 8. 2017 pro tvrzenou změnu poměrů. Usnesením ze dne 2. 4. 2014, č. j. KSBR 39 INS 6298/2014-A-8 insolvenční soud zejména zjistil úpadek dlužnice, ustanovil insolvenčního správce, povolil řešení úpadku oddlužením, vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů. O způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl insolvenční soud usnesením ze dne 13. 6. 2014 (dok. B-9), které nabylo právní moci dne 17. 6. 2014. Podáním doručeným soudu dne 4. 11. 2016 (dok. B-19), doplněným podáními doručenými soudu dne 1. 2. 2017, 1. 3. 2017 a 2. 3. 2017 (dok. B-23, B-24 a B-25), dlužnice požádala o úpravu splátek v rámci splátkového kalendáře. Návrh dlužnice na úpravu splátek byl insolvenčním soudem zamítnut usnesením ze dne 12. 4. 2017, č.j. KSBR 39 INS 6298/2014-B-27, které nabylo právní moci dne 10. 5. 2017. Podáním doručeným soudu dne 3. 8. 2017 (dok. B-28) dlužnice opětovně požádala o úpravu splátek v rámci splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení nebo v odůvodněných případech nejpozději při jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je vydáváno s klauzulí změny poměrů (rebus sic stantibus), neboť v průběhu plnění splátkového kalendáře může dojít k podstatné změně poměrů dlužnice oproti těm, které tu byly v době schválení tohoto způsobu oddlužení. Jestliže by se v průběhu dalšího řízení podstatně změnily okolnosti, které byly rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, může soud i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře změnit (§ 407 odst. 3 IZ). Pro posouzení výše stanovených splátek jsou podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ podstatné tyto skutečnosti: -dostatečnost dlužníkovy nabídky se zřetelem k zákonem předepsané 50% hranici, případně též se zřetelem k dohodám dlužnice s věřiteli o jiné výši plnění -důvody, které vedly k dlužníkovu úpadku -celková výše dlužníkových závazků -dosavadní a očekávaná výše dlužníkových příjmů -opatření, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků. -doporučení věřitelů.

Podstatnou změnu poměrů v oddlužení k rozhodnutí podle § 407 odst. 3 IZ musí tvrdit a prokázat dlužnice. Pokud tak neučinila (a ani soudu není z jeho činnosti změna poměrů dlužnice známa), nastávají účinky pozdě podaného návrhu podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ, tedy že k takovému návrhu soud nepřihlíží. Pokud je změna poměrů dlužníka zjištěna, tak soud posuzuje, zda jde o změnu podstatnou a zda je možnost snížení splátek (činí tak dokonce i bez návrhu). Přitom postupuje obdobně podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ, tedy návrhu vyhoví pouze při splnění podmínek uvedených v citovaném ustanovení; přitom skutečnost, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude i při snížení splátek stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, není sama o sobě důvodem k tomu, aby v rozhodnutí o schválení oddlužení insolvenční soud stanovil dlužníku jinou výši měsíčních splátek než dle ustanovení § 398 odst. 3, věta první IZ. Stanovit jinou výši měsíčních splátek na základě žádosti dlužníka může insolvenční soud pouze po vyhodnocení všech hledisek uvedených v ustanovení § 398 odst. 4 IZ.

Insolvenční soud správně v souladu se zákonem a judikaturou hodnotil předpoklady pro snížení výše měsíčních splátek, přičemž se soustředil na tvrzení dlužnice v návrhu. Odvolací soud zcela souhlasí se závěrem, že povinností dlužnice bylo skutečnosti o změně poměrů nejen tvrdit, ale též doložit a prokázat, To však dlužnice neučinila. Pokud soud dále argumenty hodnotil, lze souhlasit, že náklady dlužnice na bydlení, nemohou být důvodem pro žádané snížení, neboť takové náklady má soustavně. Došlo-li ke změně výše těchto výdajů, pak důvody jsou značně nepřehledné a nedoložené. Povinností dlužnice v oddlužení ale je plnit podmínky schváleného oddlužení po dobu 5 let, tedy zachovat si dostatečný příjem na to, aby mohl prostřednictvím insolvenčního správce splatit měsíčními splátkami pohledávky nezajištěných věřitelů v maximální míře. Pokud se zvýšily náklady dlužnice na bydlení, pak povinnost dlužnice bylo vyvinout maximální úsilí příjmy pro oddlužení zachovat a minimalizovat náklady na bydlení.

Insolvenční soud správně hodnotil i okolnosti úpadku dlužnice, která postupně uzavírala smlouvy o úvěrech a má celkem 10 závazků u 8 věřitelů přesahující v souhrnu jeden milion korun. Je tedy nepochybné, že ze strany dlužnice šlo o lehkomyslné a nehospodárné jednání, jak to ostatně uvedla i dlužnice, při němž snížení splátek nelze připustit. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, věřitelskému orgánu a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu