2 VSOL 1109/2017-P7-13
KSOS 22 INS 6318/2017 2 VSOL 1109/2017-P7-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Opavská 1132/52, 708 00 Ostrava-Poruba, IČ: 62273671, o přihlášce věřitele č. 7 (číslo přihlášky P7): Home Credit a.s., IČ: 26978636, se sídlem Nové sady 996/25, 602 00 Brno, o odvolání věřitele č. 7 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. září 2017, č. j. KSOS 22 INS 6318/2017-P7-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. září 2017, č. j. KSOS 22 INS 6318/2017-P7-5 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) označeným usnesením rozhodl, že k přihlášce pohledávky věřitele č. 7 (číslo přihlášky P7): Home Credit a.s., IČ: 26978636, Nové sady 996/25, 602 00 Brno (dále jen věřitel č. 7 ) ve výši 168.851,87 Kč se nepřihlíží a přihláška se odmítá a že právní mocí tohoto rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí. Insolvenční soud zjistil, věřitel č. 7 dne 21.6.2017 do insolvenčního řízení proti dlužníkovi pohledávku v celkové výši 168.851,87 Kč, přičemž v rozsahu částky 79.000 Kč (dílčí pohledávka č. 1) se jedná o pohledávku zajištěnou. Štěpení pohledávek na zajištěné a nezajištěné v přihlášce insolvenční soud považoval za vadu bránící jejímu přezkumu. Věřitel č. 7 přes výzvu insolvenčního správce vady neodstranil, reagoval tak, že setrval na svém stanovisku a doplnil přihlášku o právní argumentaci. Proto insolvenční soud postupoval v souladu s § 185 IZ a rozhodl předeslaným způsobem. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 7 odvolání a uplatnil v něm odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o.s.ř., neboť insolvenční soud nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V doplnění odvolání věřitel č. 7 provedl rekapitulace stavu řízení, nesouhlasil se závěry insolvenčního soudu, odkazoval na judikaturu Vrchního soudu v Praze a navrhl odvolání vyhovět.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Při výkladu tohoto přechodného ustanovení odvolací soud vychází z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4.2.1997, uveřejněný pod č. 63/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) a Nejvyššího soudu České republiky (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 908/2003 ze dne 30.9.2005, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006) v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

Napadené rozhodnutí insolvenční soud vydal dne 6. září 2017, odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.7.2017 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení v napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem dlužníka doručeným soudu dne 24. března 2017 bylo zahájeno insolvenční řízení, usnesením ze dne 23. května 2017 byl zjištěn úpadek dlužníka, ustanoven insolvenční správce a věřitelé byli v vyzváni, aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky, dne 18. září 2017 insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře . Podáním doručeným soudu dne 21.06.2017 věřitel č. 7 přihlásil v rámci přihlášky P7 do insolvenčního řízení pohledávku č. 1-4 v celkové výši 168.851,87 Kč, pohledávka č. 1 ve výši 79.000 Kč byla přihlášena jako zajištěná, pohledávka č. 2 ve výši 81.434,12 Kč byla přihlášena jako nezajištěná, pohledávka č. 3 ve výši 7.328,85 Kč byla přihlášena jako nezajištěná a pohledávka č. 4 ve výši 1.088,90 Kč byla přihlášena jako nezajištěná. Pohledávka č. 1 a č. 2 jsou pohledávkami vzniklými z Úvěrové smlouvy č. SUA15/001202 ze dne 21. 2. 2015 (dále jen Smlouva ). Na výzvu insolvenčního správce ze dne 28.6.2017 k doplnění nebo opravě přihlášky tak, aby nároky, jež mají totožný právní základ, a vztahuje se na ně zajištění dle bodu 6.1. Smlouvy, byly přihlášeny jednotně buď jako zajištěné nebo jako nezajištěné (dle volby věřitele) a aby bylo možno přihlášenou pohledávku přezkoumat, reagoval věřitel č. 7 podáním doručeným soudu dne 14.7.2017, v něm setrval na svém stanovisku a odkázal zejména na judikaturu Vrchního soudu v Praze. Nato na žádost insolvenčního správce insolvenční soud rozhodl napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 173 odst. 1 věty prvé a druhé IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ustanovení § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Odvolací soud se závěry insolvenčního soudu souhlasí.

Odvolacímu soudu je známa judikatura Vrchního soudu v Praze, která většinově, nikoli však jednotně, zastává názor, že v insolvenčním řízení lze přihlásit pohledávku z části jako zajištěnou a zčásti jako nezajištěnou, pokud věřitel dospěje k závěru, že zástava má nižší hodnotu, než celá zajištěná pohledávka a že je zcela na vůli věřitele, jakým způsobem pohledávku přihlásí. S tím ovšem odvolací soud nesouhlasí.

Hmotné právo nevylučuje, aby z jednoho právního důvodu, vznikl částečně zajištěný nárok. Věřiteli, který má takto částečně zajištěnou pohledávku, nelze upírat právo přihlásit ji do insolvenčního řízení tak, jak existuje dle hmotného práva. Pokud však popsané štěpení pohledávky nemá oporu v hmotném právu a v řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen oddlužením, ji věřitel přihlásí zčásti jako zajištěnou a zčásti jako nezajištěnou, jedná se záměrem dosáhnout uspokojení pohledávky jak z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, tak v rámci oddlužení. Takový postup věřitele je v rozporu s principem insolvenčního řízení vyjádřeným kupříkladu v ustanovení § 5 písm. a) IZ, neboť věřitel by byl zvýhodněn, není však důvodem pro popření pohledávky. Odvolací soud uzavírá, že pohledávku, která je považována v insolvenčním řízení za jeden hmotněprávní nárok, nelze v přihlášce pohledávky rozdělit na částečně zajištěnou a částečně nezajištěnou. Pokud dojde k popsané situaci, insolvenční správce postupem dle ustanovení § 188 odst. 2 IZ a vyzve věřitele k doplnění přihlášky pohledávky tak, aby bylo nepochybné, zda svou pohledávku přihlašuje jako zajištěnou nebo jako nezajištěnou s poučením, že pohledávka může být přihlášena pouze v jednom režimu, přičemž zde je věcí věřitele v jakém režimu pohledávku přihlásí (obdobně rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2016 , č. j. 36 ICm 4171/2014, 13 VSOL 38/2016-94 (KSOS 36 INS 14672/2014) nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.7.2015, č.j. KSHK 42 INS 295595/2013, 2 VSPH 405/2014-P4-9). Právní názory odvolatele vyjádřené v odvolání proto nelze považovat za správné.

Odvolací soud z těchto důvodů napadené rozhodnutí jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, odvolateli, zástupci věřitelů a insolvenčnímu

správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu