2 VSOL 1108/2017-A-19
KSOS 31 INS 14318/2017 2 VSOL 1108/2017-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci

navrhovatele: Ing. Eduard anonymizovano , anonymizovano bytem Jaselská 740/8, 748 01 Hlučín

dlužníka: Ing. Aleš anonymizovano , anonymizovano bytem Kalamárská 202, 747 62 Mokré Lazce identifikační číslo 11546301 zastoupený advokátem JUDr. Vítem Rybářem sídlem 28. října 1601/95, 702 00 Ostrava

o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2017, č. j. KSOS 31 INS 14318/2017-A-14,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV. potvrzuje.

Odůvodnění:

1. V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zjistil úpadek dlužníka (výrok I.), návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítl (výrok II.), na jeho majetek prohlásil konkurs (výrok III.), do funkce insolvenční správkyně ustanovil JUDr. Miroslavu Ohlídalovou, se sídlem Žižkovo nám. 19, 796 01 Prostějov, identifikační číslo 66245346, provozovna Pavelkova 11, 772 00 Olomouc (výrok IV.), upozornil, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok V.), vyzval věřitele dlužníka, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku a ke sdělení, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech dlužníka, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (výrok VI. a VII.), dlužníkovi uložil sestavit a odevzdat insolvenčnímu správci seznam svého majetku a seznam závazků (výrok VIII.), nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů na den 21. 12. 2017 (výrok IX. a X.), k těmto předvolal dlužníka a insolvenčního správce (výrok XI.), věřitele vyzval, aby v případě zájmu o výkon funkce ve věřitelském orgánu tuto skutečnost sdělili (výrok XII.) a uložil insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč (výrok XIII.).

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá isir.justi ce.cz -2-KSOS 31 INS 14318/2017

2. V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že o insolvenčním návrhu věřitele rozhodl bez nařízení jednání tak, že zjistil úpadek dlužníka ve formě předlužení, a to za situace, kdy tento insolvenčnímu návrhu neodporoval a v zákonné lhůtě podal návrh na povolení oddlužení. Návrh dlužníka na povolení oddlužení insolvenční soud odmítl, neboť byl podán samotným dlužníkem, který netvrdil a neprokázal existenci podmínek, jež takový postup připouštějí. Současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka tak, že na jeho majetek prohlásil konkurs.

3. Proti výrokům II., III. a IV. tohoto usnesení podal odvolání dlužník. Ve vztahu k rozhodnutí o způsobu řešení úpadku rozporoval dlužník závěr, že jím podaný návrh na povolení oddlužení není řádný. V této souvislosti uvedl, že pokud insolvenční soud k takovému závěru přesto dospěl, měl dlužníka vyzvat k jeho opravě či doplnění a nikoli tento návrh bez dalšího odmítnout. Vůči výroku o ustanovení insolvenčního správce dlužník namítal, že insolvenční správkyně má provozovnu ve vzdálenosti 90 km od bydliště dlužníka a své sídlo má dokonce v jiném kraji. Proto považuje její jmenování za nesprávné a neekonomické, a to z především z důvodu obtížnější komunikace. Dlužník navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadené výroky rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil, povolil oddlužení dlužníka a jmenoval jiného insolvenčního správce.

4. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

5. Na odvolací řízení odvolací soud aplikoval ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále jen IZ ).

6. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d\ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

8. Ke skutkovému stavu zjištěnému insolvenčním soudem odvolací soud doplňuje následující: -usnesením ze dne 13. 7. 2017 (č. d. A-9) vyzval insolvenční soud dlužníka, aby se ve lhůtě 15 od doručení tohoto usnesení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitele, Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSOS 31 INS 14318/2017

v téže lhůtě aby předložil seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců a současně ho poučil o tom, že má-li za to, že splňuje podmínky pro povolení oddlužení dle § 389 a násl. insolvenčního zákona, může návrh na povolení oddlužení podat, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen insolvenční návrh navrhovatele. Dle ust. § 390 odst. 3 insolvenčního zákona, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala. Toto usnesení bylo dlužníkovi spolu s insolvenčním návrhem doručeno dne 14. 7. 2017. -opatřením ze dne 20. 9. 2017 (č. d. A-13) určila předsedkyně insolvenčního soudu v souladu s § 25 IZ a § 4 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, insolvenční správkyní dlužníka JUDr. Miroslavu Ohlídalovou, se sídlem Žižkovo nám. 19, 796 01 Prostějov, identifikační číslo 66245346, provozovna Pavelkova 11, 772 00 Olomouc. -dne 23. 10. 2017 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh dlužníka na povolení oddlužení (č. d. A-15), který byl sepsán a za dlužníka podán na základě plněné moci JUDr. Vítem Rybářem, advokátem, se sídlem 28. října 1601/95, 702 00 Ostrava.

9. Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

10. V usnesení ze dne 26. 6. 2012, sen. zn. 29 NSČR 39/2012 (publikovaném v časopise Soudní rozhledy pod číslem 98/2013) se Nejvyšší soud zabýval otázkou řádného splnění povinnosti insolvenčního soudu poučit dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení v případě, kdy insolvenční návrh podá jiná osoba (věřitel dlužníka). Zdůraznil, že smysl poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k němuž je insolvenční soud povinen při doručení věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku, tkví v tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele. Následně uzavřel, že pouhá citace ustanovení § 390 odst. 1 insolvenčního zákona není řádným poučením dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, neboť obsahem ustanovení § 390 odst. 1 insolvenčního zákona se podoba požadovaného poučení nevyčerpává a toto ustanovení samo zahrnuje (ve větě první) i eventualitu, jež v dané věci nepřicházela v úvahu a jejíž převzetí coby součást poskytovaného poučení dokládá rezignaci insolvenčního soudu na požadavek, aby poučení bylo náležitě konkrétní. Z výše podaného výkladu plyne, že potřeba poučit dlužníka při doručení věřitelského insolvenčního návrhu o možnosti podat návrh na povolení oddlužení nebude dána tam, kde insolvenčnímu soudu bude známo, že dlužník je podnikatelem (a jako takový je z tohoto způsobu řešení svého úpadku vyloučen). Jestliže otázka, zda dlužník je podnikatelem, není podstavena najisto v době doručování věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku (což je situace typická zejména v případech, kdy insolvenční návrh věřitele směřuje proti dlužníku-fyzické osobě), lze mít poučení dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení za náležitě konkrétní, jen obsahuje-li současně (nejméně) předpoklad vyjádřený ustanovením § 389 odst. 1 insolvenčního zákona (že dlužník není podnikatelem). Tomu odpovídá např. alespoň poučení, podle kterého: "Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. insolvenčního zákona, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSOS 31 INS 14318/2017

návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne".

11. Odvolací soud je (při vědomí toho, že citované rozhodnutí vychází z právní úpravy oddlužení obsažené v insolvenčním zákoně účinném do 31. 12. 2013) přesvědčen, že ze závěrů akcentujících požadavky konkrétnosti a úplnosti poskytovaného poučení, vyplývajících z jeho smyslu, je třeba vycházet při posouzení otázky nezbytného rozsahu a obsahu tohoto poučení i ve vztahu k právní úpravě obsažené v insolvenčním zákoně, ve znění účinném od 1. 7. 2017, kterou je třeba v přezkoumávané věci aplikovat (usnesení insolvenčního soudu obsahující poučení dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, doručované spolu s insolvenčním návrhem věřitele bylo vydáno dne 13. 7. 2017).

12. Podle § 390a odst. 1 IZ není-li dále stanoveno jinak, musí být návrh podle § 390 odst. 1 sepsán a za dlužníka podán a) advokátem, notářem, soudním exekutorem, insolvenčním správcem, nebo b) akreditovanou osobou; akreditovanou osobou je právnická osoba, které byla rozhodnutím ministerstva udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení podle tohoto zákona; osoba podle písmen a) a b), která je dlužníkem zmocněna, jen aby sepsala a v jeho zastoupení podala návrh podle § 390 odst. 1, není zástupcem dlužníka v insolvenčním řízení. Při sepisu návrhu podle § 390 odst. 1 dlužníka během porady poučí o jeho povinnostech v insolvenčním řízení.

13. Podle § 390a odst. 2 IZ se odstavec 1 se nepoužije, a) je-li dlužníkem fyzická osoba, která má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce, nebo b) je-li dlužníkem právnická osoba a jedná-li za ni osoba uvedená v § 21 občanského soudního řádu, která má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce.

14. Podle § 393 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li sepsán a podán osobou podle § 390a odst. 1 nebo 2 nebo není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

15. Odvolací soud je s ohledem na výše uvedenou právní úpravu přesvědčen, že řádné poučení insolvenčního soudu o možnosti dlužníka podat návrh na povolení oddlužení v případech, kdy insolvenční návrh podala jiná osoba, musí nově (po 1. 7. 2017) obsahovat také poučení o povinnosti dlužníka sepsat a podat tento návrh prostřednictvím osoby uvedené v § 390a odst. 1 IZ (nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 390a odst. 2 IZ) s tím, že při nesplnění této povinnosti insolvenční soud návrh dlužníka na povolení oddlužení bez dalšího odmítne (§ 393 odst. 3 IZ). Pokud insolvenční soud o této povinnosti a následcích jejího nesplnění dlužníka řádně nepoučí, nepočne lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení dle § 390 odst. 1 IZ doručením insolvenčního návrhu dlužníkovi běžet.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-KSOS 31 INS 14318/2017

16. V přezkoumávané věci insolvenční soud dlužníka o povinnosti sepsat a podat návrh na povolení oddlužení prostřednictvím osoby uvedené v § 390a odst. 1 IZ, není-li osobou uvedenou v § 390a odst. 2 IZ, a o následcích jejího nesplnění nepoučil. V důsledku toho dlužníkovi lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení dosud neuplynula.

17. Jestliže insolvenční soud za této situace návrh dlužníka na povolení oddlužení dle § 393 odst. 3 IZ odmítl právě z důvodu, že tento byl sepsán a podán samotným dlužníkem a nikoli osobou uvedenou v § 390a odst. 1 IZ, přičemž dlužník netvrdil, že je osobou uvedenou v § 390a odst. 2 IZ, a současně na majetek dlužníka prohlásil konkurs (§ 396 odst. 1 IZ), zatížil tím rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

18. Podle § 21 odst. 1 IZ se insolvenční správce ustanovuje ze seznamu insolvenčních správců, který vede Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo").

19. Podle § 21 odst. 2 IZ náležitosti seznamu insolvenčních správců, údaje do něj zapisované, jeho členění, vedení a podmínky zápisu do něj a vznik práva vykonávat činnost insolvenčního správce a hostujícího insolvenčního správce upravuje zvláštní právní předpis (zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů).

20. Podle § 24 odst. 1 IZ je insolvenční správce z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

21. Podle § 25 odst. 2 IZ nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení.

22. Podle § 26 IZ je proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

23. Odvolaní dlužníka proti rozhodnutí insolvenčního soudu o ustanovení insolvenční správkyně JUDr. Miroslavy Ohlídalové je dle názoru odvolacího soudu nedůvodné, neboť je založena na odvolacích námitkách, jež nejsou s ohledem na ustanovení § 26 věty druhé IZ přípustné.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-KSOS 31 INS 14318/2017

24. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že s ohledem na změny nastalé po 1. 7. 2017 je i v případech, kdy je podán návrh na povolení oddlužení, předsedou insolvenčního soudu určen insolvenční správce podle pořadí určeného dnem zápisu jeho sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedeného pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka (a nikoli pro obvod soudu okresního, jak tomu bylo do 30. 6. 2017). V důsledku zákonné změny tak mohou logicky nastat případy, kdy je vzdálenost mezi bydlištěm dlužníka a sídlem, popř. provozovnou insolvenčního správce výrazně vyšší než tomu bylo doposud. Samotná tato skutečnost však důvodnost odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce nezakládá.

25. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem odvolací soud rozhodnutí o odmítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení (výrok II.) a o prohlášení konkursu na jeho majetek (výrok III.) s odkazem na § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil, neboť za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, a v tomto rozsahu věc vrátil insolvenčnímu soud k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a\ o. s. ř.). Ve výroku IV., kterým bylo rozhodnuto o ustanovení insolvenční správkyně, pak napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

26. V dalším průběhu insolvenčního řízení insolvenční soud, vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.), znovu rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužníka, kdy posoudí návrh na povolení oddlužení sepsaný a podaný za dlužníka advokátem (č. d. A-15), popřípadě bude-li shledána nedostatečným či jinak vadným znovu a řádně dlužníka poučí o možnosti podat návrh na povolení oddlužení.

Poučení:

Proti výroku I. tohoto usnesení není dovolání dle § 237 odst. 1 písm. k) o. s. ř. přípustné.

Proti výroku II. tohoto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhovateli a insolvenční správkyni, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná těmto osobám běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 11. ledna 2018

JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá