2 VSOL 1107/2013-B-25
KSBR 32 INS 6608/2012 2 VSOL 1107/2013-B-25

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ing. Jaroslava Zatloukala, r. č. 570417/2309, Velkopavlovická 4068/17, 628 00 Brno, zastoupeného Mgr. Miroslavem Filipským, advokátem se sídlem Polní 780/92, 639 00 Brno, o neschválení oddlužení, k námitkám věřitele č. 8 Mgr. Leo Valenty, zastoupeného Mgr. Janem Andráškem, advokátem se sídlem Jírovcova 17, 623 00 Brno, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.10.2013, č. j. KSBR 32 INS 6608/2012-B-11,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrac í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně neschválil oddlužení dlužníka Ing. Jaroslava Zatloukala (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.) a rozhodl, že konkurs bude řešen formou nepatrného konkursu (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně zrekapituloval průběh dosavadního řízení s důrazem na skutečnost, že o úpadku dlužníka a povolení jeho řešení oddlužením rozhodl usnesením ze dne 5.4.2013, dále shrnul zásadní skutečnosti, které uvedla insolvenční správkyně JUDr. Bohumíra Kestlová ve své zprávě ze dne 21.5.2013, obsah námitek, které uplatnil věřitel č. 8 na schůzi věřitelů dne 29.5.2013, a stěžejní obranu dlužníka proti uplatněným námitkám uvedenou v jeho podání ze dne 23.9.2013. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Dlužník notářským zápisem o zúžení společného jmění manželů (dále jen SJM) se zbavil bytové jednotky bez jakéhokoliv protiplnění. Přitom dlužník sám uvedl, že k zúžení SJM došlo proto, aby nemovitý majetek byl ochráněn pro manželku, tedy ochráněn před věřiteli dlužníka. Bytovou jednotku dlužník nabyl s manželkou za trvání manželství, byť směnou menšího bytu, ke kterému měla členská práva manželka dlužníka, za větší byt, což ale není rozhodující pro závěr, že jde o majetek patřící do SJM. Dalším důvodem pro závěr o nepoctivém záměru je skutečnost, že půjčky od City Bank Europe plc. A Komerční banky, a.s., které mají být poměrně uspokojeny v rámci navrhovaného oddlužení, dlužník použil zcela nebo zčásti na kompletní rekonstrukci bytu, jehož se následně vzdal ve prospěch manželky. Dále dlužník převedl na svou dceru Danu Zapletalovou garáž v k. ú. Slatina, kterou nabyl za manželství a která bez dalšího patří do SJM. To stejné platí i v případě pozemku v k. ú. Šlapanice, který dlužník převedl na dceru Petru Zatloukalovou o pouhé dva dny později po sepsání notářského zápisu. I tento majetek patří do SJM. Dále soud zdůraznil, že cena za převod majetku na dceru dlužníka byla uhrazena zápočtem (234.960 Kč), dcera dlužníka jej po devíti měsících prodala za dvojnásobnou cenu hrazenou v hotovosti (500.000 Kč). K platební neschopnosti dlužníka soud uvedl, že dlužník ve vyjádření ze dne 23.9.2013 tvrdil, že do platební neschopnosti se dostal až v polovině roku 2010, ale současně uvedl, že dluhy vůči dcerám zapravil převodem nemovitostí. S ohledem na datum převodu nemovitostí je zřejmé, že dlužník byl již nejméně rok před deklarovanou platební neschopností v úpadku. Podle soudu prvního stupně musel dlužník v době, kdy převáděl bytovou jednotku, pozemek a garáž na své rodinné příslušníky, vědět, že nejméně závazek vůči Ing. Františku Peškovi je splatný. Za převod obchodního podílu mu měl zaplatit 200.000 Kč do 31.12.2008 a 200.000 Kč do 31.3.2009. K uhrazení těchto dlužných částek nedošlo, proto byly vydány dne 15.7.2009 a 29.6.2009 směnečné platební rozkazy. Dlužník tak nabízí v rámci oddlužení tomuto věřiteli poměrné uspokojení jeho pohledávky, ačkoliv v době splatnosti měl dostatek majetku na její plné uspokojení. Pro dokreslení postupu dlužníka v řízení soud uvedl, že dlužník u závazku vůči Ing. Františku Peškovi uvedl v podání ze dne 27.3.2012, že jde o osobní úvěr, který údajně použil na doplacení dlužných částek u City Bank Europe plc., Komerční banky, a.s., České spořitelny, a.s. a opravu automobilu, i když jde o zcela nezpochybnitelný závazek z převodu obchodního podílu zajištěný směnkami. Toto také později dlužník na schůzi věřitelů potvrdil. Skutečnost, že dlužník uvádí nepravdivá vyjádření a ve věci postupuje nevěrohodným způsobem, dále vystihuje i to, že v podání ze dne 7.9.2012 uvedl, že nikdy nepodnikal jako fyzická osoba a byl pouze společníkem a jednatelem společnosti s ručením omezeným. Z živnostenského rejstříku i z pozdějšího vyjádření dlužníka na schůzi věřitelů vyplynulo, že dlužník podnikal a má minimálně dva podnikatelské závazky vůči Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR a Finančnímu úřadu Brno II. Uzavřel, že v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), oddlužení dlužníka neschválil a současně prohlásil na jeho majetek konkurs. Jelikož je dlužník fyzickou osobou-nepodnikatelem, rozhodl o řešení konkursu ve formě konkursu nepatrného.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že v době uzavření dohody o zúžení SJM se nenacházel v úpadku a své závazky plnil. Zúžení SJM provedl s účinky do budoucnosti bez vědomosti toho, že by se měl později ocitnout v úpadku. Protiplnění své manželce neposkytl proto, že bytová jednotka byla získána výměnou za bytovou jednotku, která byla přidělena manželce jako člence stavebního a bytového družstva v době před uzavřením manželství. Dlužník i jeho manželka vždy považovali tento byt za majetek ve výhradním vlastnictví manželky. K závěru soudu o použití prostředků z úvěrů od City Bank Europe plc. a Komerční banky, a.s. na rekonstrukci bytu dlužník uvedl, že v podání ze dne 27.3.2012 chybně a nejednoznačně uvedl, že prostředky od těchto věřitelů byly použity na rekonstrukci bytu, přičemž soud při jednání o námitkách tyto otázky neprojednal. Rekonstrukci bytu ve skutečnosti financovala manželka z úvěru od Českomoravské stavební spořitelny, a.s. (smlouva o stavebním spoření). V tomto směru odkázal na doklady připojené k odvolání. Dále dlužník tvrdil, že v době zúžení SJM nebyl v úpadku. Uvedl, že v době převodu bytu, garáže a pozemku měl tři věřitele, a to dvě dcery a Ing. Františka Pešku. Závazek z půjčky od Dany Zatloukalové splatil zápočtem na cenu garáže, kterou nabyl darem od svého otce, závazek z půjčky od Petry Zatloukalové splatil zápočtem za cenu pozemku. Závazek vůči Ing. Františku Peškovi ze smlouvy o převodu obchodního podílu byl po vydání směnečných platebních rozkazů exekučně vymáhán a po dohodě s exekutorem pravidelně splácen. Ve svém podání ze dne 27.3.2012 mylně uvedl, že závazek vůči Ing. Peškovi představuje osobní úvěr. Chybné informace vyplývají z toho, že insolvenční návrh i další podání vypracovala třetí osoba poskytující tyto služby za úplatu, která nepostupovala zcela přesně dle informací od dlužníka. Záměrem dlužníka nebylo úmyslně uvádět nepravdivé údaje. Konečně dlužník uvedl, že soud se žádným způsobem nevypořádal s dlužníkem vyslovenou podjatostí zástupce věřitelů. Věřitel č. 8 se účastní insolvenčního řízení na podkladě nepravé pohledávky (falešné směnky). Z osobních důvodů a zášti aktivně vystupuje proti dlužníkovi a zneužívá informací, které získal jako poskytovatel účetních služeb při provozu podniku, v němž měl dlužník obchodní podíl. Rovněž tyto služby poskytoval manželce dlužníka. Oběma tedy poskytoval účetní, daňové a ekonomické poradenství a aktivně se spolupodílel na vzniku dlužníkových závazků. Osobní podjatost zástupce věřitelů je naprosto zjevná i z jeho podání ze dne 3.8.2012. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se schvaluje oddlužení dlužníka Ing. Jaroslava Zatloukala.

U jednání odvolacího soudu zástupce dlužníka doplnil, že dlužník vznáší námitku podjatosti zástupce věřitelů pro jeho negativní vztah k dlužníkovi. Tento negativní vztah je zřejmý zejména z vyjádření věřitele ze dne 22.10.2013. Obsah některých pasáží textu lze označit za vydírání dlužníka a je z nich zjevná snaha věřitele sám sebe zvýhodnit na úkor ostatních věřitelů.

Věřitel Mgr. Leo Valenta ve svém vyjádření k odvolání považoval usnesení soudu prvního stupně za správné. Tvrdil, že dlužník převedl svůj veškerý hodnotný majetek na třetí osoby a následně se snaží dluhy řešit oddlužením. Toto jednání je krajně nemravné a společensky škodlivé. Je i naprostým výsměchem vůči všem jeho věřitelům. Skutečnost, že úmyslem dlužníka bylo nemovitý majetek odklidit před věřiteli, jasně plyne z vyjádření samotného dlužníka. Následně však účelově v odvolání tvrdí, že jeho vyjádření bylo vyloženo nesprávně a že společně s manželkouúdajně považovali byt za výlučné vlastnictví manželky. Ačkoliv se věřitel domnívá, že úpadek dlužníka v době zbavení se nemovitostí není nezbytnou podmínkou pro závěr o nepoctivém záměru, má za to, že v okamžiku zúžení SJM byl dlužník v úpadku, neboť měl více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které nebyl schopen plnit. Dne 17.6.2013 měl sedm věřitelů, kterým dlužil na jistině nejméně 1.688.504 Kč. Jedná se o Ing. Františka Peška, Danu Zatloukalovou, Petru Zatloukalovou, Komerční banku, a.s., Českou spořitelnu, a.s., Raiffeisenbank a neznámého věřitele z půjčky ze dne 23.1.2009. Věřitel má informace o tom, že dlužník si za říjen a prosinec 2008 a březen až květen 2009 nevyplatil mzdu od společnosti Aries-CZ s.r.o. v celkové výši 194.631 Kč čistého. Přitom mzdy byly ostatním zaměstnancům vyplaceny. Dlužník tedy neměl likvidní hotovost k hrazení dluhů a výše uvedené závazky nebyl schopen plnit. K výtce dlužníka o jeho podjatosti uvedl, že není podjatý. Zákon demonstrativně vyjmenovává osoby podjaté (osoby úpadci blízké, vedoucí zaměstnanci, společníci dlužníka atd.). Na druhé straně lze uvažovat i o negativní podjatosti k dlužníku, pokud by například členem věřitelského orgánu byl jeho jediný konkurent na trhu. Ani do jedné z těchto kategorií však věřitel nespadá. V souladu se zákonem činí kroky chránící společný zájem věřitelů a přispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení. Je nasnadě, že mu to má dlužník za zlé, neboť se snaží, aby došlo k uspokojení věřitelů co nejnižšímu, poté, co se předem spekulativně zbavil svého majetku. Věřitel žádná fakta nezkresluje a poskytováním informací v tomto řízení neporušuje žádné zákonné ani smluvní povinnosti.

U jednání odvolacího soudu zástupce věřitele doplnil, že soud prvního stupně rozhodl na základě faktů a provedených důkazů. Rozhodně nelze ani připustit, že by věřitel manipuloval se spisem či soudem prvního stupně. Dopis věřitele ze dne 22.10.2013 byl jeho reakcí na dopis manželky dlužníka ze dne 30.9.2013. Navíc se dlužník v roce 2010 zbavil i dalšího majetku, a to budovy a pozemku v k. ú. Sokolnice. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (19.3.2012) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 7, věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Rovněž občanský soudní řád byl s účinností od 1.1.2014 novelizován zákonem č. 293/2013 Sb. Podle článku II., bodu 2 tohoto zákona, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že obsahuje způsobilý odvolací důvod ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. e), f) a g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že napadené usnesení není možno potvrdit ani změnit.

Předně nutno uvést, že soud prvního stupně zcela správně přizpůsobil svůj procesní postup tomu, že na schůzi věřitelů dne 29.5.2013 uplatnil věřitel Mgr. Leo Valenta skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Těmto námitkám předcházelo upozornění insolvenční správkyně JUDr. Bohumíry Kestlové (zpráva ze dne 21.5.2013 a vyjádření na schůzi věřitelů) na možný nepoctivý záměr dlužníka. Proto soud prvního stupně postupoval správně (a v souladu s ust. § 403 odst. 3 IZ), pokud vznesené námitky projednal při jednání dne 25.9.2013. Rekapitulace námitek věřitele a argumentů dlužníka, kterou provedl soud prvního stupně, je výstižná a správná. Rovněž správná jsou i zjištění učiněná soudem prvního stupně z kupních smluv ze dne 17.6.2006 a 19.6.2009, smlouvy o prodeji nemovitosti ze dne 5.3.2010 a notářského zápisu NZ 416/2009 N 463/2009 ze dne 17.6.2009. Pro stručnost lze tedy v tomto směru odkázat na odůvodnění napadeného snesení.

Námitkám věřitele, že dlužník se zbavil svého hodnotnějšího majetku (pozemku v k. ú. Šlapanice u Brna a garáže v k. ú. Slatina) převodem na své dvě dcery, vůči nimž neměl závazek (resp. závazek byl fiktivní), oponoval dlužník tvrzením, že obě dcery poskytly dlužníkovi půjčku a tyto závazky z půjček byly uhrazeny zápočtem kupní ceny převedených nemovitostí. Odvolací soud zopakoval důkaz kupní smlouvou uzavřenou dne 17.6.2009 mezi dlužníkem a Danou Zatloukalovou a kupní smlouvou uzavřenou dne 19.6.2009 mezi dlužníkem a Petrou Zatloukalovou a dospěl k závěru, že soud prvního stupně při hodnocení těchto smluv zcela pominul ujednání obsažené v čl. II. obou smluv. Přitom v čl. II. kupní smlouvy ze dne 17.6.2009 smluvní strany potvrdily, že kupující bezúročně půjčila prodávajícímu dne 10.5.2007 částku 140.000 Kč dle smlouvy o půjčce z téhož dne se splatností do dvou let, to je do dne 10.5.2009, přičemž kupní cena byla kupující uhrazena zápočtem proti pohledávce z výše specifikované smlouvy o půjčce, a kupující prohlásila, že tímto považuje celou poskytnutou půjčku za splacenou a vrácenou. Dále v čl. II. kupní smlouvy ze dne 19.6.2009 smluvní strany potvrdily, že kupující bezúročně půjčila prodávajícímu dne 1.7.2007 částku 250.000 Kč dle smlouvy o půjčce z téhož dne se splatností do dvou let, to je do dne 1.7.2009, přičemž kupní cena byla kupující uhrazena zápočtem proti pohledávce z výše specifikované smlouvy o půjčce, a kupující prohlásila, že tímto považuje celou poskytnutou půjčku za splacenou a vrácenou a zbývající částku nad sjednanou kupní cenu dlužníkovi odpouští. Bez povšimnutí ponechal soud prvního stupně také další doklady předložené dlužníkem k tvrzeným půjčkám, a to příjmové doklady ze dne 16.11.2007 a 24.8.2007. Je tedy zřejmé, že bez náležitého vyhodnocení dlužníkem doložených listin nemůže obstát závěr soudu prvního stupně o tom, že převod označeného pozemku a garáže je skutečností odůvodňující nepoctivý záměr dlužníka.

Ve vztahu k otázce zúžení SJM soud prvního stupně uzavřel, že dlužník se zbavil bytové jednotky ve prospěch manželky, a to bez jakéhokoliv protiplnění. Tento závěr učinil soud prvního stupně na základě zcela nedostatečně zjištěného stavu věci. Přestože zdůraznil, že bytovou jednotku nabyl dlužník s manželkou za trvání manželství směnou menšího bytu, k němuž měla manželka dlužníka členská práva, nehodnotil všechny skutečnosti dosud v řízení vyšlé najevo (zejména právní úkony učiněné manželkou dlužníka v souvislosti s převodem členských práv a povinností v bytovém družstvu). V souvislosti s členským podílem v bytovém družstvu se soudní praxe opakovaně vyjádřila k tomu, ve kterých případech lze uvažovat o investici z výlučného majetku do majetku společného. Například Nejvyšší soud ve svých rozsudcích ze dne 19.5.2005, sp. zn. 22 Cdo 245/2004 a ze dne 4.7.2013, sp. zn. 22 Cdo 209/2012 formuloval závěr, že v případě, kdy jeden z manželů použije hodnotu členského podílu v bytovém družstvu, který náležel výlučně jemu, na získání jiného a manželům již společného členského podílu v bytovém družstvu, lze při vypořádání požadovat, aby takovému manželovi byla ze společného majetku tato hodnota uhrazena.

Zbývá se vyjádřit k polemice dlužníka uvedené v odvolání, že dlužník se v době převodu nemovitostí nenacházel v úpadku, neboť veškeré své závazky vůči třem věřitelům (dvěma dcerám a Ing. Františku Peškovi) byl schopen plnit. Dobu, od které byl dlužník v platební neschopnosti, soud prvního stupně vymezil na období nejpozději poloviny roku 2009. Vyšel přitom z vyjádření dlužníka ze dne 23.9.2013, v němž dlužník uvedl, že do platební neschopnosti se dostal v polovině roku 2010 a současně tvrdil, že dluhy vůči dcerám zapravil převodem nemovitostí. Podle odvolacího soudu však pouhá skutečnost, že dlužník uhradil závazky vůči dcerám převodem nemovitostí, o platební neschopnosti dlužníka ničeho nevypovídá. Tedy pokud měl dlužník majetek, který mohl použít k úhradě závazků, není podstatné, že nešlo o peníze. To samozřejmě za předpokladu, že by neměl jiné závazky. Jinak dlužník závazek vůči Ing. Františku Peškovi z titulu smlouvy o převodu obchodního podílu dlužník v odvolání potvrdil. Namítal však, že tento závazek hradil po dohodě s exekutorem pravidelnými splátkami. Úhradu splátkami v rámci exekučního řízení je však nutno považovat za doklad toho, že tento závazek nebyl dlužník schopen plnit.

To ostatně vyplývá i z toho, že dosud nebyl uhrazen (pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení).

Na základě všech výše uvedených zjištění a úvah lze uzavřít, že závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužník podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, je předčasný a ve svém důsledku nesprávný. Za účelem náležitého posouzení věci je třeba provést další důkazy, které nemohou být provedeny odvolacím soudem (§ 213 odst. 4 o.s.ř.). Proto odvolací soud napadené usnesení zrušil (§ 219a odst. 2 o.s.ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), v němž je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu uvedeným v tomto rozhodnutí (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

V dalším řízení se soud prvního stupně bude důsledně zabývat všemi skutečnostmi, které vyšly v řízení doposud najevo a které jsou rozhodné pro posouzení nepoctivého záměru dlužníka ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Přitom je třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem, ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. O tom, zda je tato proměna opravdová, by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo. V této souvislosti se jeví vhodným zabývat se příslibem manželky dlužníka uhradit věřitelům částku 500.000 Kč (B5-10). Protože prohlášení není pro manželku dlužníka závazné, bylo by nutno zkoumat její ochotu uzavřít na tuto částku smlouvu.

Soud prvního stupně se neopomene také zabývat tvrzením (prezentovaným věřitelem při odvolacím jednání) o tom, že se dlužník zbavil dalšího majetku (budovy a pozemku v k. ú. Sokolnice) v roce 2010. Přitom posoudí i včasnost této námitky (§ 403 odst. 2 IZ).

V dalším řízení soud prvního stupně pečlivě zváží, zda za situace, kdy bylo zahájeno řízeno o vyloučení bytové jednotky z majetkové podstaty dlužníka a současně řízení o neplatnost a neúčinnost dohody o zúžení společného jmění manželů, bude v tomto insolvenčním řízení provádět dokazování ke zjištění všech okolností v souvislosti s uzavřením dohody o zúžení společného jmění manželů, která je věřitelem označena za skutečnost odůvodňující nepoctivý záměr dlužníka. Při úvaze o případném schválení oddlužení je možno vyjít z nyní platného znění ust. § 418 odst. 3 IZ, podle kterého lze existenci nepoctivého záměru dlužníka posuzovat v každé fázi insolvenčního řízení, tedy i po jeho schválení.

V neposlední řadě soud prvního stupně rozhodne o námitce podjatosti zástupce věřitelů Mgr. Leo Valenty, kterou vznesl dlužník v odvolání ze dne 24.102013 a následně zopakoval u jednání odvolacího soudu dne 30.1.2014.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, zástupci věřitelů a insolvenční správkyni se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu