2 VSOL 1102/2015-A-13
KSOL 10 INS 15823/2015 2 VSOL 1102/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka C-SERVIS, s.r.o. v likvidaci, IČO 47972955, se sídlem Divišova 4, 772 00 Olomouc, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. KSOL 10 INS 15823/2015-A-8 ze dne 10. 9. 2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ), uložil dlužníkovi povinnost zaplatit ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dle předloženého seznamu majetku dlužník nevlastní žádný majetek a v seznamu závazků označil splatné závazky vůči čtyřem věřitelům v celkové výši 1.558.850,60 Kč. Za situace, kdy úpadek dlužníka může být řešen pouze konkursem je tak zřejmé, že v případě prohlášení konkursu nebudou v majetkové podstatě prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. V případě prohlášení konkursu činí minimální odměna insolvenčního správce částku 45.000 Kč bez DPH a v průběhu konkursního řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce aj.). Proto byl dlužník dle § 108 odst. 1, 2 insolvenčního zákona vyzván k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že v daném případě, kdy nemá žádný majetek je namístě, aby insolvenční soud v řízení pokračoval a pro nedostatek majetku insolvenční návrh dlužníka zamítl, aby byl dlužník následně vymazán z obchodního rejstříku. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 144 IZ nelze insolvenční návrh zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé.

Dle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Insolvenční soud v projednávané věci správně zjistil skutkové stav a odvolací soud na jeho skutková zjištění pro stručnost odkazuje. Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka odvolací soud dále zjistil, že dlužník byl usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 12. 2008, č. j. 30 Cm 256/2008-7, které nabylo právní moci dne 7. 1. 2009, zrušen s likvidací.

S ohledem na odvolací námitku dlužníku je třeba připomenout, že zákonem č. 294/2013 Sb., došlo s účinností od 1. 1. 2014 ke změně § 144 IZ, který do té doby za podmínek v něm uvedených umožňoval insolvenčnímu soudu, aby o insolvenčním návrhu dlužníka, který byl obchodní společností nebo družstvem zrušen rozhodnutím soudu s likvidací, rozhodl usnesením o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku. Toto usnesení pak bylo podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku. Z výše citovaného ustanovení § 144 IZ však vyplývá, že od 1. 1. 2014 je tento způsob rozhodnutí o insolvenčním návrhu zapovězen.

Z důvodové zprávy ke shora uvedené změně vyplývá, že napříště by insolvenční řízení s nedostatečným majetkem měla být řešena podle ustanovení § 314 a 315 o nepatrném konkursu. Obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Logicky lze pak usuzovat, že zaplatí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, má právo požadovat, aby při splnění zákonných předpokladů bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka s tím, že tato záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutů odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Přitom je očividné, že úpravou obsaženou dosud v § 144 insolvenčního zákona byly sledovány jiné cíle než zájem na vedení insolvenčního řízení ohledně majetku konkrétního dlužníka. Vzhledem k tomu, že návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (jenž má nabýt účinnosti 1. ledna 2014) přenáší úpravu obsaženou dosud v § 144 insolvenčního zákona na půdu rejstříkových soudů (a ozřejmuje tak skutečný smysl postupů podle § 144 insolvenčního zákona, v dosavadním znění), není již zapotřebí řešit danou problematiku v insolvenčním řízení zaváděním nesystémového institutu "zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku".

Od 1. 1. 2014 je tedy na místě postupovat dle úpravy obsažené v ustanovení § 82 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, která umožňuje, aby likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci podal za podmínek zde uvedených návrh na výmaz z veřejného rejstříku.

Insolvenční soud proto nijak nepochybil, pokud v případě dlužníka, který je v likvidaci a nemá žádný majetek, uložil tomuto jako insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když účel a smysl zálohy vysvětlil v odůvodnění napadeného rozhodnutí a přiléhavě zdůvodnil i její výši.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu