2 VSOL 11/2018-B-44
č. j. KSOS 37 INS 19221/2015 2 VSOL 11/2018-B-44

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci

dlužníka: 1) Roman anonymizovano , anonymizovano bytem Tarnavova 3005/11, 700 30 Ostrava 2) Edita anonymizovano , anonymizovano bytem Tarnavova 3005/11, 700 30 Ostrava

o odměně insolvenčního správce: Ing. Petr Režnický, sídlem Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava

o odvolání insolvenčního správce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. prosince 2017, č.j. KSOS 37 INS 19221/2015-B-34

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. prosince 2017, č.j. KSOS 37 INS 19221/2015-B- 34 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) napadeným usnesením povolil insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 61.812 Kč, jejíž vyúčtování provede v závěrečné zprávě o své činnosti a co do částky 100.546 Kč zálohy návrh insolvenčního správce zamítl. Insolvenční soud konstatoval, že insolvenční správce neuvedl žádné zvláštní úkony, které by svědčily o mimořádné náročnosti zpeněžení, takové okolnosti nejsou známé ani z obsahu spisu. Insolvenční soud považoval i nadále za opodstatněné postupovat při určení odměny insolvenčního správce podle § 5 a § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Vyhovění požadavku insolvenčního správce brání dle insolvenčního soudu také to, že případné navýšení odměny insolvenčního správce by vedlo ke snížení částky určené pro zajištěné věřitele. Tuto však soud již není oprávněn měnit, když odvolací soud zrušil pouze výrok III. napadeného usnesení. isir.justi ce.cz -2-KSOS 37 INS 19221/2015

2. Proti usnesení insolvenčního soudu podal včasné odvolání insolvenční správce a namítal, že nešlo o standardní prodej nezajištěného majetku, nýbrž svou náročností výrazně přesahoval rámec spojený se zpeněžením zajištěného majetku při plnění oddlužení plněním splátkového kalendáře. Odvolatel požadoval odměnu dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a navrhl změnu napadeného rozhodnutí v tom smyslu, že soud povoluje insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 163.360 Kč, jejíž vyúčtování provede v závěrečné zprávě o své činnosti.

3. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 12. prosince 2017, na odvolací řízení proto odvolací soud aplikoval ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále jen IZ ) a ustanovení vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, v platném znění (Čl. II vyhlášky č. 398/2013 Sb., Přechodná ustanovení, bod 1-o úpadku dlužníka a povolení oddlužení rozhodl insolvenční soud usnesením ze dne 12. 8. 2015-dále jen cit. vyhláška ).

4. Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o. s. ř. ).

5. Odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce bylo podáno oprávněnou osobou a včas. V tomto rozsahu tedy odvolací soud přezkoumal usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro potvrzení napadeného rozhodnutí ani pro jeho změnu.

6. Již v předchozím kasačním rozhodnutí č. j. KSOS 37 INS 19221/2015, 2 VSOL 398/2017- B-27 vyslovil odvolací soud názor, cit. vyhláška na odměnu insolvenčního správce za mimořádné zpeněžení nabytého majetku v průběhu oddlužení nepamatuje, proto je třeba postupovat podle § 5 cit. vyhlášky a současně udělil insolvenčnímu soudu závazné pokyny k dalšímu postupu tak, že se bude zabývat, kdo a jakým způsobem majetek z neúčinného jednání zpeněžil, zda k postupu insolvenčního správce při zpeněžení udělil souhlas insolvenční soud dle § 289 odst. 1 IZ, že insolvenční soud zjistí okolnosti převodu družstevního podílu, zákonnosti postupu zpeněžení a s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce stanoví přiměřenou odměnu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSOS 37 INS 19221/2015

7. Insolvenční soud uložil insolvenčnímu správci, aby sdělil bližší okolnosti procesu převodu majetku, náročnost, rozsah a náklady zpeněžení a uvedené skutečnosti doložil. Insolvenční správce ve svém vyjádření uvedl, že na základě rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu (bezúplatný převod družstevního podílu k bytu na dceru dlužníků) došlo k převodu družstevního podílu k bytu zpět na dlužníky. Insolvenční správce po dohodě se zajištěným věřitelem začal předmětný majetek inzerovat, následně však projevil zájem syn dlužníků, kterému byla povolena výjimka ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužníků. Insolvenční soud a zajištěný věřitel s tímto prodejem dle insolvenčního správce vyslovili souhlas. Prodej nezajištěného družstevního podílu k bytu komplikovali negativním postojem dlužníci. Proto insolvenční správce uplatnil svou odměnu podle § 1 odst. 3 cit. vyhlášky. Insolvenční soud návrh vyhodnotil tak, že insolvenční správce neuvedl žádné zvláštní úkony, které by svědčily o mimořádné náročnosti zpeněžení., takové skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu, proto je nadále opodstatněné postupovat při určení odměny insolvenčního správce podle § 5 a § 1 odst. 2 cit. vyhlášky. Vyhovět požadavku insolvenčního správce brání dle insolvenčního soudu také to, že případné navýšení odměny insolvenčního správce by vedlo ke snížení částky určené pro zajištěné věřitele, přičemž tuto soud již není oprávněn měnit, neboť odvolací soud zrušil pouze odstavec III. výroku napadeného usnesení.

8. Odvolací soud konstatuje, že insolvenční soud nepostupoval podle závazného názoru odvolacího soudu tak, aby přezkoumal, kdo a jakým způsobem majetek z neúčinného jednání zpeněžil, zda k postupu insolvenčního správce při zpeněžení udělil souhlas insolvenční soud dle § 289 odst. 1 IZ; pokud tak přezkum učinil, své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil.

9. Se stanovením odměny insolvenčního správce podle § 5 ve spojení s § 1 odst. 2 cit. vyhlášky odvolací soud souhlasí, ovšem insolvenční soud se nezabýval dostatečně samotným zpeněžením předmětného majetku a zda byl dán souhlas také věřitelským orgánem k tomuto prodeji podle § 289 odst. 1 IZ, byť to je pro stanovení výše odměny podstatné. Zmatečným způsobem insolvenční soud zmiňuje též činnost zajištěného věřitele, ač takový v řízení nevystupuje, neboť žádný z věřitelů nepřihlásil zajištěnou pohledávku. Nelze souhlasit ani se závěrem, že případné navýšení odměny insolvenčního správce by vedlo ke snížení částky určené, neboť pro zajištěné věřitele insolvenční soud již uděluje insolvenčnímu správci souhlas s rozdělením čistého výtěžku z prodeje majetku ve výši 624.988 Kč jakožto mimořádného příjmu mezi nezajištěné věřitele dle poměrů uspokojení podle usnesení o schválení oddlužení a toto rozhodnutí nebylo odklizeno.

10. Jelikož nejsou podmínky pro potvrzení či změnu napadeného rozhodnutí, neboť insolvenční soud závazný právní názor o významu ustanovení § 5. vyhlášky pro stanovení odměny správce a pokyny k dalšímu postupu, nezbylo než napadené usnesení podle § 219a písm. a), § 226 odst. 1 a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. znovu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Insolvenční soud zjistí okolnosti zpeněžení předmětného majetku, zda byl dán souhlas také věřitelským orgánem k tomuto prodeji podle § 289 odst. 1 IZ a rozhodne o výši odměny s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSOS 37 INS 19221/2015

11. Podle ustanovení § 226 odst. 1 o.s.ř. je insolvenční soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu i jeho pokyny k dalšímu postupu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, věřitelskému orgánu a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž procesní lhůty začínají běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ)..

Olomouc 23. února 2018

JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá