2 VSOL 11/2014-A-10
KSOL 10 INS 28491/2013 2 VSOL 11/2014-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolany 186, PSČ 783 16, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. KSOL 10 INS 28491/2013-A-4 ze dne 20.11.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém uvedla, že v současné době má 11 věřitelů (které neúplně označila pouze obchodní firmou) a celková dlužná částka činí 3.776.473 Kč, přičemž většina jejích závazků (jejichž výši jednotlivě uvedla) je po splatnosti více jak 30 dnů a není schopna je plnit po dobu delší 3 měsíců. Domnívá se proto, že její situace zcela odpovídá zákonu o úpadku a způsobech jeho řešení. V insolvenčním návrhu dlužnice tak chybí konkrétní údaje, z nichž by bylo zřejmé, že dlužnice má alespoň dva závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Obecné tvrzení, že většina závazků dlužnice je více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, není dostačující. Insolvenční návrh dlužnice je tak vadný a nelze pokračovat v insolvenčním řízení, a proto jej soud podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že v návrhu na povolení oddlužení uvedla věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že tyto závazky není schopna plnit. S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, změněn zákonem č. 293/2013 Sb., byť odvolací řízení bylo zahájeno před 1.1.2014, s ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení a ustanovení § 7 IZ je rozhodným zněním pro přiměřené použití občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), ve znění účinném od 1.1.2014. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 14.10.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek (bod 06 návrhu) uvedla, že má 11 věřitelů, její celková dlužná částka je ve výši 3.776.473 Kč, většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopna plnit po dobu více jak 3 měsíce. Domnívá se, že její situace zcela odpovídá zákonu o úpadku a způsobech jeho řešení. Dále dlužnice v návrhu (bod 18) označila 10 závazků tak, že uvedla neúplný název (obchodní jméno) věřitele, právní důvod a výši závazku. Jako přílohy k návrhu dlužnice připojila listiny dokládající její úpadek. Na základě shora uvedeného odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně v tom, že insolvenční návrh dlužnice není projednatelný, neboť má vady bránící pokračování v insolvenčním řízení, a proto je odůvodněn postup podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ k jeho odmítnutí.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37

INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010). V přezkoumávané věci dlužnice sice v návrhu označila více závazků (vůči více věřitelům), přičemž však věřitele (právnické osoby) nedostatečně označila, když uvedla toliko jejich neúplný název a neuvedla ani jejich sídlo a identifikační číslo (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). Dále dlužnice uvedla výši závazků, avšak bez údajů o jejich splatnosti. Lze proto uzavřít, že z tvrzení dlužnice v insolvenčním návrhu je pouze zřejmé, že má více věřitelů (§ 3 odst. 1 písm. a/ IZ), avšak není zřejmé, že vůči těmto věřitelům má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit (§ 3 odst. 1 písm. b/ a písm. c/ IZ). Pouhé obecné tvrzení, že většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a že závazky není schopna plnit po dobu delší 3 měsíců, konkrétním tvrzením o úpadku dlužnice ve smyslu ustanovení § 3 IZ není. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ustanovení § 128 odst. 1 odmítl. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu