2 VSOL 11/2013-A-21
KSBR 44 INS 14046/2012 2 VSOL 11/2013-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Radima anonymizovano , anonymizovano , bytem Podolí 32, PSČ 592 55, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 14046/2012-A-16 ze dne 4.12.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 14046/2012-A-16 ze dne 4.12.2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby do 3 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu uvedený ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se svým návrhem (podaným dne 1.6.2012) domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Závazky dlužníka (dle opraveného seznamu závazků) činí celkem 2.650.885 Kč (ve výši 1.433.183 Kč nezajištěné, ve výši 1.217.702 Kč zajištěné), přičemž částku 277.732 Kč představuje závazek, který vznikl v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka a který dlužník v návrhu ani v seznamu závazků neuvedl, na jeho existenci upozornil insolvenční soud až věřitel Knižní distribuce Bohemia, spol. s r.o. Z přiloženého rozsudku Krajského soudu v Brně č.j.12 Cm 147/2010-58 ze dne 14.8.2012 vyplynulo, že dlužník si existence tohoto závazku musel být ke dni podání návrhu vědom, když tento závazek rovněž dne 11.11.2009 písemně věřiteli uznal a souhlasil s vydáním rozsudku pro uznání. Věřitel do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku celkem ve výši 444.264,72 Kč, která byla přiznána pravomocným rozsudkem, insolvenční soud ji proto zohlednil při svém rozhodování o návrhu dlužníka. Závazky dlužníka tedy činí celkem 2.817.417,72 Kč, přičemž částka 444.264,72 Kč představuje závazek, který vznikl v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka. Z údajů živnostenského rejstříku vyplývá, že dlužník od 18.10.1999 podnikal, podnikání ukončil ke dni 14.12.2011 (6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu). Závazek související s podnikatelskou činností dlužníka představuje přibližně 15,76 % celkového objemu jeho závazků, resp. přibližně 27,77 % nezajištěných závazků. Závazky z podnikání v takové výši nelze považovat za nepatrné a v souladu se stávající judikaturou (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č.j. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A-59 ze dne 21.4.2009) je za podnikatele třeba posuzovat i dlužníka, který má závazky vzešlé ze svého předchozího podnikání, ačkoliv již podnikatelskou činnost ukončil. Dlužník svou podnikatelskou činnost ukončil relativně krátce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a závazek z podnikání, který sice vznikl již v roce 2007, nehradil, přičemž dne 11.11.2009 jej písemně uznal a již v průběhu insolvenčního řízení souhlasil s vydáním rozsudku pro uznání. Dlužník tedy nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným řešením jeho úpadku je tak konkurs na jeho majetek. Z předloženého seznamu majetku vyplývá, že dlužník nedisponuje finančními prostředky v hotovosti či na účtech. Minimální odměna správce v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce a případně i DPH. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, pokud je není možno uhradit z majetkové podstaty nebo složené zálohy.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že jeho závazek z podnikání vznikl již před rokem 2007 při zprostředkování prodeje zboží, kdy mu dva z odběratelů nezaplatili, a proto nemohl provést úhradu odebraného zboží. Dluh do roku 2009 splácel, v roce 2009 obdržel konečné rozhodnutí soudu vůči jednomu z jeho dlužníků na částku přesahující 800.000 Kč a na základě tohoto rozhodnutí se dohodl s tehdejším jednatelem věřitele na dalším postupu, který spočíval v jednorázové úhradě zbytku z dluhu ve výši činil 277.732 Kč. Dosud však nebyla vůči jeho dlužníku vymožena ani koruna a po odchodu jednatele věřitele, o kterém nebyl vyrozuměn, přistoupil věřitel k vymáhání dluhu. Zdůraznil, že závazek pocházející z podnikání je pouze jeden, je starší pěti let a jeho vznik přímo nezavinil, nýbrž jej zavinila špatná platební morálka jeho odběratelů. Poukázal na to, že tento závazek činí 15,76 % z celkového dluhu a současná judikatura nehovoří konkrétně o maximální procentuální výši závazku pocházejícího z podnikání s tím, že v uvedeném usnesení Nejvyššího soudu oproti jeho případu jde o několik zásadních rozdílů, zejména dlužník v této věci byl v době podání návrhu aktivním podnikatelem, jeho závazků z podnikání bylo několik a vznikly přímo jeho zaviněním bez snahy o nápravu. Namítl, že splatil více než 70 % původního závazku a jeho úplnému splacení zabránila pouze nevymahatelnost rozsudku vůči jeho dlužníkovi, dále že fakticky ukončil svou podnikatelskou činnost již před rokem 2007 a jeho setrvání v evidenci živnostenském rejstříku bylo formální záležitostí. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dne 11.6.2012 dlužník podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři). V návrhu uvedl, že má 25 závazků u 18 věřitelů, které není schopen splácet po dobu delší než 3 měsíce. Celková výši nezajištěných závazků (v počtu 24) činí přibližně 1.155.451 Kč, jeden zajištěný závazek činí 1.217.702 Kč. Jeho příjem tvoří mzda 15.000 Kč a odměna příslušníka aktivních záloh Armády ČR 500 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost ke třem dětem. Dlužník dále uvedl, že návrh podává spolu s manželkou, (z insolvenčního rejstříku však vyplývá, že jeho manželka insolvenční návrh nepodala). K návrhu připojil mimo jiné první stranu rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č.j. 4 P 103/2004-33, kterým mu bylo uloženo od 1.2.2012 platit nezl. Adéle Petrlíkové výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně a nezl. Amálii Petrlíkové výživné ve výši 2.000 Kč. Usnesením č.j. KSBR 44 INS 14046/2012-A-4 ze dne 15.6.2012 byl dlužník vyzván, aby mimo jiné doložil řádný seznam majetku a seznam závazků (který podepíše a uvede, že je správný a úplný, neboť seznam závazků a seznam majetku doložené k návrhu tyto náležitosti neobsahovaly), jakož i ocenění veškerých nemovitostí soudním znalcem. Dlužník na výzvu soudu předložil podepsaná prohlášení, že předložený seznam závazků je úplný a správný a žádné závazky nepochází z podnikatelské činnosti, dále že předložený seznam majetku je úplný a správný. Ze seznamu majetku vyplývá, že majetek dlužníka, ze kterého nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, tvoří vedle drobného movitého majetku menší hodnoty též obchodní podíly ve dvou společnostech, které však mají dle prohlášení dlužníka nulovou hodnotu, a několik pozemků. Majetek dlužníka, ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění, tvoří rodinný dům a související pozemky. Dle přiloženého znaleckého posudku obvyklá cena nemovitostí, které nejsou předmětem zajištění, činí celkem 154.494 Kč a obvyklá cena nemovitostí, které jsou předmětem zajištění, činí 965.000 Kč. V podání ze dne 3.8.2012 dlužník uvedl, že mu dárkyně Milada Chrástová bude poskytovat částku 5.500 Kč měsíčně a doložil darovací smlouvu ze dne 30.7.2012, kterou se dárkyně Milada Chrástová zavázala pro případ, že do 6 měsíců od uzavření darovací smlouvy bude schváleno oddlužení dlužníka (obdarovaného), bude mu darovat částku 5.500 Kč měsíčně po dobu 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Dne 23.8.2012 bylo soudu prvního stupně doručeno podání věřitele Knižní distribuce Bohemia, spol. s r.o., ve kterém uvedl, že v roce 2007 dlužníkovi jako osobě podnikající v režimu dle živnostenského zákona dodal zboží v hodnotě 277.732 Kč, které neuhradil, dne 11.11.2009 tento dluh písemně uznal co do důvodu a výše. Dále uvedl, že se následně se svým nárokem obrátil na soud, jednání ve věci proběhlo dne 14.8.2012, na kterém dlužník svou pohledávku opětovně uznal, soud proto vydal rozsudek pro uznání. K podání přiložil uznání dluhu dlužníkem ze dne 11.11.2009 a rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 12 Cm 147/2010-58 ze dne 14.8.2012, kterým bylo dlužníkovi jako žalovanému uloženo, aby zaplatil věřiteli jako žalobci částku 277.732-Kč s úrokem z prodlení z částky 82.002 Kč od 1.1.2008 do zaplacení a z částky 195.730 Kč od 16.2.2008 do zaplacení, dále uhradit žalobci soudní poplatek 11.110 Kč a náklady řízení 43.760 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že dlužník pohledávku žalobce uznal, a proto soud rozhodl rozsudkem pro uznání. Dlužník na výzvu soudu prvního stupně k tomu uvedl, že závazek vůči věřiteli měl hradit z prodeje zboží koncovým zákazníkům, s tehdejším jednatelem věřitele se dohodli, že bude zboží pouze odebírat papírově a dále je bude dodávat panu Turánkovi a panu Krátkému, kteří zboží odebírali přímo ze skladu věřitele, avšak většinu odebraného zboží mu neuhradili. Při podávání návrhu na oddlužení tuto pohledávku neuvedl, protože tento závazek nepovažoval za svůj. Na výzvu soudu prvního stupně dlužník předložil doplněný seznam závazků, ve kterém vedle závazků uvedených dříve dále závazek z podnikání ve výši 277.732 Kč (celkem nezajištěné závazky ve výši 1.433.183 Kč) s tím, že seznam je úplný a mimo nově uvedeného závazku žádné další závazky nepochází z podnikání. Dne 17.10.2012 přihlásil do insolvenčního řízení věřitel Knižní distribuce Bohemia, spol. s r.o. pohledávky č. 1 ve výši 82.002 Kč a č. 2 ve výši 195.730 Kč a příslušenství pohledávek v celkové výši 166.532,72 Kč, celkem přihlásil pohledávky ve výši 444.264,72 Kč. Z živnostenského rejstříku (přístupného na internetových stránkách) vyplývá, že dlužníkovi zaniklo živnostenské oprávnění ke dni 14.12.2011.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotové peníze nebo peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení), a nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy je proto třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení.

Odvolací soud považuje v přezkoumávané věci za rozhodné, že povolení oddlužení u dlužníka nepřichází v úvahu i v případě, že by tomu nebránily závazky z podnikání dlužníka. Dlužník ke svým příjmům (mzdy a odměny příslušníka aktivních záloh) tvrdí a dokládá příjem z darovací smlouvy ve výši 5.500 Kč měsíčně. Plnění z této smlouvy je však podmíněno tím, že do 6 měsíců od uzavření darovací smlouvy bude dlužníku schváleno oddlužení. Darovací smlouva byla uzavřena dne 30.7.2012, takže tato podmínka by musela být splněna do 30.1.2013. Účinnost darovací smlouvy je tak vázána na splnění odkládací podmínky (§ 36 odst. 1 a odst. 2 občanského zákoníku). Do doby jejího splnění je právní úkon (darovací smlouva) sice platný (závazný), avšak nezpůsobuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, které s ním právní předpisy spojují (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu české republiky sp. zn. 33 Odo 1423/2006 ze dne 26.2.2009, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). V době rozhodování odvolacího soudu je již splnění této podmínky vyloučeno, a proto nelze k příjmu z darovací smlouvy přihlédnout.

Dále je nutné zohlednit, že dlužníkovi bylo stanoveno rozhodnutím soudu výživné vůči nezl. dětem v celkové výši 4.000 Kč měsíčně. Toto výživné patří mezi pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1 písm. e/ IZ), což znamená, že musí být placeno přednostně v plné výši před pohledávkami, které se uspokojují poměrně (§ 169 odst. 2 IZ). Podle předpisů upravujících srážky ze mzdy (zejména občanský soudní řád a nařízení vlády č. 595/2006 Sb.) by z příjmu dlužníka v celkové výši 15.500 Kč po odečtení nepostižitelné částky 9.098 Kč (na dvě vyživované osoby-manželku dlužníka a dítě) zůstala částka 6.402 Kč, ze které lze pro splátky použít 2/3, tedy 4.268 Kč. Z této částky je ovšem nutné přednostně uhradit uvedené výživné ve výši 4.000 Kč, což znamená, že na splátky lze použít toliko 268 Kč měsíčně, která nepostačuje ani k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce (které dle ustanovení § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí celkem 900 Kč měsíčně a mohou být zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty ve výši 21 %).

Z těchto důvodů je povolení oddlužení vyloučeno a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. Je proto namístě požadovat po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z návrhu a jeho příloh je zřejmé, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky. Soud prvního stupně správně poukázal na účel zálohy, která umožní hradit hotové výdaje insolvenčního správce v řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a o způsobu řešení úpadku; insolvenční správce by jinak musel při nedostatku pohotových peněžních prostředků v majetkové podstatě nést tyto náklady ze svého, což po něm nelze spravedlivě žádat. V případě, že nebude získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, záloha bude sloužit též k úhradě odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Náklady řízení by jinak musel hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ), čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Soud prvního stupně proto postupoval správně, když dlužníku uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně též správně stanovil výši požadované zálohy. Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správné, byť z jiných důvodů, podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže dovolací soud

dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu

Zpracovala: JUDr. Ivana Wontrobová