2 VSOL 1091/2017-A-18
KSBR 26 INS 2625/2017 2 VSOL 1091/2017-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice: Helena anonymizovano , anonymizovano , bytem Našiměřice 101, 671 76, Našiměřice, IČO: 74613979, doručovací adresa: Troskotovice 133, 671 78, Troskotovice, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. července 2017 č.j. KSBR 26 INS 2625/2017-A-12

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. července 2017 č.j. KSBR 26 INS 2625/2017-A-12 se v odstavci I. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) označeným usnesením insolvenční řízení po zpětvzetí insolvenčního návrhu zastavil (odstavec I. výroku) a rozhodl, že usnesení č.j. KSBR 26 INS 2625/2017-A-5 ze dne 27.2.2017 (o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč) se zrušuje (odstavec II. výroku).

Proti usnesení o zastavení řízení podala dlužnice odvolání a namítala, že sice svým podáním dne 20.6.2017 vzala návrh na oddlužení zpět. Vedlo ji k tomu usnesení o zaplacení zálohy 50.000 Kč ze dne 27.2.2017, proti kterému podala sice odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, ale vzhledem k délce trvání řešení odvolání se rozhodla návrh vzít zpět a posléze ho podat znovu. V mezidobí se ovšem změnila situace, neboť došlo k zaplacení celého dluhu z podnikání na účet České správy sociálního zabezpečení, tím pominuly důvody uvedené v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.2.2017 isir.justi ce.cz

č.j. KSBR 26 INS 2625/2017-A-5 k uložení povinnosti zaplatit zálohu 50.000 Kč na náklady řízení, protože již není potřeba souhlas ČSSZ k řešení mého úpadku formou oddlužení. ČSSZ již nic nedlužím. Žádala tedy, aby bylo v řízení pokračováno jako v běžném insolvenčním řízení, neboť dlužnice je v úpadku.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Při výkladu tohoto přechodného ustanovení odvolací soud vychází z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4.2.1997, uveřejněný pod č. 63/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) a Nejvyššího soudu České republiky (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 908/2003 ze dne 30.9.2005, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006) v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

Insolvenční návrh byl podán dne 9.2.2017, insolvenční soud vydal napadené rozhodnutí dne 26. července 2017, odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání dlužnice proti usnesení soudu prvního stupně vydaného za účinností novely insolvenčního provedené zákonem č. 64/2007 Sb. postupoval dle insolvenčního zákona ve znění účinném do 1.7.2017 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 věty první IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád v platném znění (dále jen o. s. ř. ).

Z obsahu spisu je patrno, že dlužnice dne 9.2.2017 podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, usnesením č.j. KSBR 26 INS 2625/2017 -A-5 ze dne 27.2.2017 soud dlužnici uložil, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč, proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, avšak dříve než o něm bylo rozhodnuto, vzala podáním ze dne 20.6.2017 svůj insolvenční návrh zpět; zdůrazňuje se, že dlužnice vzala zpět celý insolvenční návrh, nikoli jen návrh na oddlužení, v podání ze dne 20.6.2017 totiž uvedla, že žádá soud o zpětvzetí svého návrhu č.j. KSBR 26 INS 2625/2017.

Podle ustanovení § 130 odst. 1 IZ je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí.

Podle ustanovení § 41a odst. 3o.s.ř. úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem.

Na podkladě dispozitivního úkonu dlužnice s návrhem insolvenční soud rozhodl zcela správně tak, že insolvenční řízení zastavil (odstavec I. výroku) a usnesení č.j. KSBR 26 INS 2625/2017-A-5 ze dne 27.2.2017 o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč se zrušuje (odstavec II. výroku); důvody, které vedly dlužnici ke zpětvzetí insolvenčního návrhu podstatné nejsou. Pokud nyní v odvolání dlužnice brojí proti rozhodnutí o zastavení řízení, míní tím nepochybně změnu své dispozice s návrhem (odvolání zpětvzetí insolvenčního návrhu), což nelze akceptovat.

Procesní úkon, jímž zpětvzetí návrhu nepochybně je, může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem. Poněvadž ke zpětvzetí insolvenčního návrhu došlo podáním ze dne 20.6.2017 a odvolání tohoto zpětvzetí bylo učiněno až v odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení dne 8.8.2017, nelze odvolání zpětvzetí insolvenčního návrhu přiznat dlužnicí zamýšlené procesní účinky-pokračovat v insolvenčním řízení o původním návrhu.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu