2 VSOL 1091/2013-A-21
KSBR 37 INS 20925/2013 2 VSOL 1091/2013-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Simony anonymizovano , anonymizovano , bytem Čápkova 942/9, Brno, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 20925/2013-A-16 ze dne 4.11.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud nahlédnutím do živnostenského rejstříku zjistil, že dlužnice je v něm evidována a má živnostenské oprávnění na dobu neurčitou. Navíc dlužnice soudu sdělila, že živnost provozuje; k tomu doložila faktury, z nichž vyplývá, že má z podnikání příjem. Dlužnice je podnikatelkou, a proto jí oddlužení nelze povolit, jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je tak konkurs. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že je sice vedena jako podnikatelka, avšak jen z důvodu, že vykonává brigádnickou činnost jako přivýdělek, když nemá možnost jinak tuto činnost vykonávat. Poukázala na to, že nemá žádné dluhy z podnikání. Podle jejího názoru je stanovená výše zálohy na náklady insolvenčního řízení nepřiměřeně vysoká. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení maximálně ve výši 5.000 Kč.

Podle § 7 věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle čl. II bodu 2 přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., tj. novely občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) účinné od 1.1.2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ ve znění účinném do 31.12.2013 insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčními navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 294/2013 Sb., (novely IZ účinné od 1.1.2014), zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenční řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala dne 29.7.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala rozhodnutí o hrozícím úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V rámci příloh k návrhu doložila čestné prohlášení ze dne 22.7.2013, ve kterém prohlásila, že mimo zaměstnání je osobou samostatně výdělečně činnou a nemá žádné zaměstnance. Na výzvu soudu učiněnou usnesením č. j. KSBR 37 INS 20925/2013-A-14 ze dne 24.10.2013 dlužnice předložila čestné prohlášení doručené soudu prvního stupně dne 1.11.2013, ve kterém uvedla, že je stále evidována jako podnikatelka a tuto činnost provozuje, podnikatelská činnost není hlavním zdrojem jejích příjmů, jedná se pouze o přivýdělek ve výši 2.600 Kč měsíčně za úklid společných prostor v domech, což dokládá kopiemi faktur. Tyto faktury (za období leden 2013 až září 2013) současně připojila.

Z výše uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí sice správně uzavřel, že dlužnice je podnikatelkou, neboť věc posuzoval a rozhodoval podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 (dle kterého dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením). S ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 594/2013 Sb. (novely IZ účinné od 1.1.2014) však je nutno posoudit návrh dlužnice na povolení oddlužení podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ (v platném znění), zejména s přihlédnutím k tomu, že podle tvrzení dlužnice tato nemá žádné dluhy z podnikání.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně opětovně posoudí návrh dlužnice na povolení oddlužení (její závazky) ve smyslu ustanovení § 389 IZ. Teprve poté se bude zabývat tím, zda je odůvodněn postup podle ustanovení § 108 IZ.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 17. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu