2 VSOL 109/2011-B-23
KSBR 37 INS 10013/2010 2 VSOL 109/2011-B-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Sylvy anonymizovano , anonymizovano , bytem Anenská 672, 671 67 Hrušovany nad Jevišovkou, o schválení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.12.2010, č.j. KSBR 37 INS 10013/2010-B-14,

takto:

Odvolání se o d m í t á.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (výrok I.), výrokem II. uložil dlužnici, aby po dobu 5 let platila nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenční správkyně vždy ke každému 20. dni měsíce z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, po odečtení zálohy na odměnu a zálohy na náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně, včetně daně z přidané hodnoty, a to podle poměru pohledávek věřitelů-věřiteli č.1 MULTIRENT a.s. na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 15.715,20 Kč měsíční splátku ve výši 10,65 % z těchto příjmů a věřiteli č. 2 České spořitelně, a.s. na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 131.816,90 Kč měsíční splátku ve výši 89,35 % z těchto příjmů. Výrokem III. soud prvního stupně přikázal plátci mzdy dlužnice, aby prováděl ze mzdy dlužnice srážky v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky a nevyplácel sražené částky dlužnici. Dále výrokem IV. přikázal dlužnici, aby částku ve výši 3.500,-Kč měsíčně, kterou se jí zavázal poskytovat Jiří Kříž a částku 2.000,-Kč měsíčně, kterou se jí zavázala poskytovat Miluše Balogová, použila k mimořádným splátkám nezajištěným věřitelům, a to dle poměru pohledávek. Výrokem V. soud dlužnici uložil, aby za každý započatý měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře platila insolvenční správkyni zálohu na odměnu a zálohu na náhradu hotových výdajů. Výrokem VI. bylo věřitelům uloženo, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku sdělili insolvenční správkyni bankovní spojení za účelem výplaty stanovených částek a výrokem VII. uložil insolvenční správkyni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku sdělila plátci mzdy dlužnice číslo účtu, na který požaduje zasílat stanovené částky.

V důvodech soud prvního uvedl, že usnesením ze dne 5.10.2010, č.j. KSBR 37 INS 10013/2010-A-9 rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jí oddlužení. Na schůzi věřitelů, která se konala dne 19.11.2010, insolvenční správkyně sdělila, že jí nejsou známy skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a současně má za to, že oddlužení formou splátkového kalendáře je adekvátním způsobem řešení úpadku dlužnice. S ohledem na výši mzdy dlužnice a sjednaný důchod měl soud prvního stupně za to, že je u dlužnice dán předpoklad uhrazení 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Vzhledem k tomu, že na schůzi věřitelů se žádný z věřitelů nedostavil, postupoval soud prvního stupně dle ust. § 402 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a rozhodl o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře. Současně podle ust. § 406 odst. 1 IZ oddlužení schválil, neboť se u dlužnice nevyskytly žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. V něm tvrdila, že má platit vyšší částky než před oddlužením. Vzhledem k tomu, že se přestěhovala, platí vyšší nájem a je samoživitelkou se dvěma nezletilými dětmi, není schopna stanovené částky v napadeném usnesení platit.

Odvolací soud se předně zabýval otázkou, zda dlužnice je k podání odvolání subjektivně legitimována, neboť pouze v důsledku odvolání podaného osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumává odvolací soud věcnou správnost napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Dospěl přitom k závěru, že v daném případě tomu tak není.

Podle ust. § 7 odst.1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 406 odst. 4 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Podle ust. § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř., odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že vydání napadeného usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře předcházelo usnesení ze dne 5.10.2010, č.j. KSBR 37 INS 10013/2010-A-9 o zjištění úpadku dlužnice a povolení oddlužení, které soud prvního stupně vydal na základě insolvenčního návrhu dlužnice ze dne 1.9.2010 spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Dlužnice v návrhu na povolení oddlužení (a konečně ani v průběhu celého řízení před soudem prvního stupně) nepožádala o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek (§ 398 odst. 3 IZ, § 279 odst. 2 o.s.ř.). Z obsahu spisu (viz Zpráva o činnosti insolvenční správkyně ze dne 31.1.2011) se navíc podává, že pohledávky nezajištěných věřitelů nejsou nyní ani částečně hrazeny ze mzdy dlužnice, kterou pobírá od svého zaměstnavatele, neboť ta nedosahuje takové výše, aby z ní mohl plátce mzdy provést srážku jako při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci pro přednostní pohledávky. Věřitelé jsou uspokojováni výhradně z jiných příjmů dlužnice -důchodů poskytovaných dlužnici třetími osobami (Jiřím Křížem, Miluší Balogovou) v celkové výši 5.500,-Kč měsíčně.

Z ust. § 406 odst. 4 věty třetí IZ zcela nepochybně vyplývá, že dlužník se může odvolat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pouze tehdy, pokud insolvenční soud nevyhověl jeho žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek. S ohledem na to, že dlužnice žádnou takovou žádost nepodala, nelze než dospět k závěru, že jí nesvědčí subjektivní právo podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Proto odvolací soud odvolání dlužnice podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 21. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu