2 VSOL 1089/2015-A-11
KSBR 38 INS 19619/2015 2 VSOL 1089/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Libora anonymizovano , anonymizovano , bytem v Hodějicích 41, PSČ 684 01, korespondenční adresa P. O. Box 30, Slavkov u Brna, PSČ 684 01, o insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.9.2015, č. j. KSBR 38 INS 19619/2015-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud dospěl k závěru, že závazky dlužníka vůči Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště ve Vyškově a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR brání oddlužení dlužníka. Dlužník je bývalým živnostníkem a ve svém seznamu závazků uvedl tyto věřitele s nezajištěnými závazky z podnikatelské činnosti. V případě nedoplatků na veřejné zdravotní pojištění a nedoplatků na dani z přidané hodnoty a dani z příjmů se jedná o veřejnoprávní dluhy, které měly původ v dlužníkově podnikání. Tato skutečnost vyplývá z předložených listin. V případě, kdy má dlužník nezajištěný dluh z podnikání a současně netvrdí a ani nijak nedokládá, že věřitel souhlasí s řešením jeho úpadku oddlužením, není dlužník ve smyslu § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Insolvenční soud tento návrh odmítne a současně rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Povinnost k úhradě zálohy uložil insolvenční soud dlužníku podle § 108 odst. 1 a 2 IZ, neboť z insolvenčního návrhu a seznamu majetku dlužníka plyne,

že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky, které by byly dostačující k úhradě předpokládaných nákladů řízení při konkursu. Dále insolvenční soud vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a odůvodnil její výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že požádal o oddlužení, neboť by si rád vyřešil svůj život. Nechce se již dále zadlužovat, žádat o další půjčky, aby měl na uhrazení zálohy. Nikdo by mu již nic nepůjčil. Může navýšit smlouvu o důchodu o částku 1.300 Kč měsíčně, s níž jeho matka souhlasí. To je jediné řešení, které může nabídnout.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 108 odst. 1 a 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným závěrům. Dlužník ve svém odvolání ani skutkový stav věci nezpochybňoval.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči nejméně pěti věřitelům, které jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, 2, písm. b/ IZ). K výzvě insolvenčního soudu ze dne 13.8.2015, kterou byl vyzván k doplnění návrhu na povolení oddlužení tak, že u nezajištěných závazků pocházejících z jeho dřívější podnikatelské činnosti sdělí, zda mu byly uděleny souhlasy věřitelů, o jejichž pohledávky jde, s řešením jeho úpadku oddlužením, se dlužník nijak nevyjádřil.

Při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je určující, zda existuje některý z důvodů uvedených v § 389 odst. 2 IZ. Proto je nezbytné, aby takový dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil některou z těch skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Insolvenční soud přitom dlužníku ve své výzvě ze dne 13.8.2015 náležitě vysvětlil, že insolvenční zákon vyžaduje souhlas nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka, s tím, že úpadek dlužníka bude řešen oddlužením. Pokud dlužník žádné skutečnosti odůvodňující povolení jeho oddlužení za existence podnikatelských závazků dlužníka ve vztahu k věřitelům Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ani netvrdí, pak na dlužníka nelze pohlížet jako na osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, jak správně uzavřel insolvenční soud. Za této situace tedy insolvenční soud dospěl ke zcela správnému závěru, že jediným možným řešením úpadku dlužníka je konkurs, když jeho návrh na povolení oddlužení bude nutno odmítnout (§ 390 odst. 3 a § 396 IZ).

S ohledem na důvody, pro které rozhodl insolvenční soud o povinnosti uložit dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení, není případná odvolací námitka dlužníka, že může navýšit smlouvu o důchodu uzavřenou s jeho matkou o další částku 1.300 Kč měsíčně. Má-li totiž dlužník nezajištěné závazky vůči věřitelům, které pochází z jeho dřívější podnikatelské činnosti (jako v dané věci), je na místě, aby si dlužník v prvé řadě obstaral souhlasy těchto věřitelů se způsobem řešení jeho úpadku oddlužením.

Ze seznamu majetku dlužníka je zřejmé, že dlužník nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky a jeho majetek představují pouze osobní věci. Proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ. Účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení insolvenční soud přiléhavě vysvětlil a správně odůvodnil i její výši.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu