2 VSOL 1085/2015-B-21
KSBR 29 INS 1285/2015 2 VSOL 1085/2015-B-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , IČO 74856014, bytem 768 33 Počenice 83, o návrhu insolvenční správkyně JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, IČO 72537426, se sídlem Zemské právo 1574/3, 102 00 Praha, na vydání rozhodnutí o skončení provozu dlužníkova podniku, rozhodl o odvolání insolvenční správkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 29 INS 1285/2015-B-9 ze dne 4. 9. 2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zamítl návrh insolvenční správkyně na vydání rozhodnutí o skončení provozu dlužníkova podniku.

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že insolvenční správkyně ve svém podání ze dne 9. 7. 2015 (č. d. B-1) navrhla, aby insolvenční soud vydal rozhodnutí o ukončení provozu dlužníkova podniku, neboť dlužník podniká v oboru zednictví, od roku 2010 však nepodává přiznání k dani z příjmů fyzických osob, nevede účetnictví ani daňovou evidenci, v důsledku čehož své příjmy nedaní, zatajuje je před věřiteli a není zřejmé, jaká část jeho příjmů z podnikání by měla plynout do majetkové podstaty. Insolvenční soud poukázal na definici pojmu podnik v právní úpravě obchodního zákoníku a související judikatuře, přičemž zdůraznil změnu, jež nastala s účinností občanského zákoníku od 1. 1. 2014, kdy byl pojem podnik nahrazen pojmem závod, který však nadále zůstává způsobilým předmětem právních vztahů, představuje majetkovou hodnotou a je považován za věc hromadnou. V dané věci však insolvenční správkyně žádný podnik (závod) do majetkové podstaty dlužníka nesepsala, a s ohledem na doposud zjištěnou situaci nelze očekávat, že by dlužník nějaký podnik vlastnil.

Proti tomuto usnesení podala insolvenční správkyně odvolání, ve kterém insolvenčnímu soudu vytýkala, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedla, že dlužník podniká v oboru zednictví, když na schůzce konané dne 17. 6. 2015 uvedl, že stále aktivně podniká. Z tohoto důvodu je tvrzení insolvenčního soudu, že dlužník nedisponuje žádným podnikem nesprávné. Co tvoří podnik, je odvislé od konkrétního druhu podnikání. V případě dlužníka je zjevné, že jeho podnik-činnost zedníka, bude tvořen zejména složkou osobní, která však do majetkové podstaty pojata být z povahy věci nemůže. U dlužníka je taktéž možné předpokládat i nehmotnou složku podniku tvořenou zejména jeho pohledávkami, tyto však z důvodu absence součinnosti dlužníka nemohly být dosud do soupisu majetkové podstaty zahrnuty. Dlužník minimálně od roku 2010 nepodává daňová přiznání k dani z příjmu fyzických osob, nevede účetnictví, ani daňovou evidenci, své příjmy nedaní a nadto je zjevně před svými věřiteli zatajuje. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí insolvenčního soudu tak, že se provoz dlužníkova podniku končí dnem právní moci tohoto rozhodnutí.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 261 odst. 1 IZ, prohlášením konkursu nekončí provoz dlužníkova podniku, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

Z ustanovení § 261 odst. 2 IZ vyplývá, že provoz dlužníkova podniku skončí a) prodejem podniku jednou smlouvou v rámci zpeněžení majetkové podstaty, b) rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným na návrh insolvenčního správce po vyjádření věřitelského výboru, byl-li již zvolen nebo jmenován; rozhodnutí se doručuje insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelskému výboru a zveřejňuje se vyhláškou; odvolání proti němu není přípustné.

Dle § 502 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z. ) je obchodní závod (dále jen závod ) organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 6. 5. 2015, č. j. KSBR 29 INS 1285/2012-A-16, rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs a do funkce ustanovil insolvenčního správce. Z výpisu z živnostenského rejstříku vyplývá, že dlužník má od 1. 4. 2009 živnostenské oprávnění na dobu neurčitou s předmětem podnikání zednictví, když v období od 1. 6. 2009 do 31. 1. 2011 provozování živnosti přerušil. Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 1. 8. 2015, předloženého insolvenční správkyní (č. d. B-2) vyplývá, že dlužník s výjimkou nemovitostí (bod č. 3-pozemek s rodinným domem a zahrada) žádný majetek nevlastní. Protokol o setkání s dlužníkem sepsaný insolvenční správkyní dne 17. 6. 2015 (č. d. B-13) obsahuje prohlášení dlužníka, že stále podniká v oboru zednictví a kromě nemovitostí vlastní pouze mobilní telefon a dva televizory.

Odvolací soud se ztotožňuje s názorem insolvenčního soudu, že insolvenční zákon sice nepřevzal terminologii občanského zákoníku a po 1. 1. 2014 i nadále užívá původní označení podnik, přesto však není žádný důvod pro to, vykládat pojem závod a podnik pro potřeby insolvenčního řízení rozdílně.

Souhlasit pak lze i se závěrem insolvenčního soudu, že z údajů o dosavadním stavu insolvenčního řízení nelze k závěru o existenci podniku (závodu) dlužníka dospět. Zjištěná existence živnostenského oprávnění a provozování živnosti dlužníkem nejsou samy o sobě skutečnostmi způsobilými prokázat, že dlužník jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti podnik (závod), naplňující jeho zákonné znaky definované v ustanovení § 502 o. z., vůbec vytvořil.

Nebyla-li v průběhu insolvenčního řízení spolehlivě zjištěna samotná existence podniku (závodu) dlužníka, pak insolvenční soud postupoval zcela správně, pokud návrh insolvenční správkyně na skončení provozu podniku dlužníka zamítl.

Insolvenčnímu soudu lze vytknout pouze to, že nesplnil povinnost plynoucí z ustanovení § 139 odst. 1 písm. a), odst. 2 IZ, když místně příslušnému živnostenskému úřadu zvlášť nedoručil usnesení o úpadku dlužníka.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu