2 VSOL 1079/2015-B-18
KSOS 34 INS 13885/2014 2 VSOL 1079/2015-B-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Štěpánkovicích, Zahradní 666/7, PSČ 747 28, o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, rozhodl o odvolání věřitele Démos trade, a. s., se sídlem v Ostravě-Kunčičkách, Škrobálkova 630/13, PSČ 718 00, IČO 25397478, zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem, se sídlem v Havířově-Městě, Svornosti 2, PSČ 736 01, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2015, č. j. KSOS 34 INS 13885/2014-B-7,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (výrok I.), uložil dlužníku po dobu pěti let platit nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce Mgr. Romana Peška vždy nejpozději do konce měsíce částku stanovenou podle § 398 insolvenčního zákona z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle určeného poměru jejich pohledávek (výrok II.), uložil dlužníkovi, aby z příjmů získaných po schválení oddlužení ponechával si ze souhrnu příjmů dosažených v daném kalendářním měsíci částku odpovídající nepostižitelné částce při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostně pohledávky a každý měsíc nejpozději do 15. dne zasílal insolvenčnímu správci jím určenou částku (výrok III.), uložil dlužníkovi, aby každoročně do 30 dnů od podání daňového přiznání k dani z příjmů doplatil insolvenčnímu správci částku určenou jako rozdíl příjmů dosažených v daném roce z podnikatelské činnosti, skutečných výdajů vynaložených na dosažení těchto příjmů a souhrnu nepostižitelných částek a měsíčních plateb již zaslaných insolvenčnímu správci za jednotlivé měsíce. Dále aby každoročně do sedmi dnů od podání daňového přiznání k dani z příjmů předkládal insolvenčnímu správci daňové přiznání (výrok IV.), deklaroval, že způsob výpočtu nezabavitelné částky stanoví občanský soudní řád a další právní předpisy (výrok V.), uložil insolvenčnímu správci sdělit dlužníkovi částku, kterou má měsíčně do oddlužení poskytovat, a sdělit číslo účtu, na který mu mají být částky zasílány (výrok VI.), insolvenčnímu správci uložil, aby každý měsíc z částky sražené dlužníkovi si ponechal částku 900 Kč jako zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů a částku odpovídající DPH, uhradil případné pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou a zbývající částku vyplatil nezajištěným věřitelům, a to první splátku v termínu do 31.5.2015, druhou a další splátku vždy nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce v určených poměrech pro označené věřitele číslo přihlášky 1 až 6 (výrok VII.), rozhodl, že oddlužení splátkovým kalendářem bude probíhat od května 2015 do dubna 2020, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů (výrok VIII.) a insolvenčnímu správci a věřitelům uvedeným v tomto usnesení uložil další specifikované povinnosti (výrok IX. až XII.).

Podle odůvodnění tohoto usnesení insolvenční soud rozhodl o způsobu oddlužením plněním splátkového kalendáře podle § 402 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), když splátkový kalendář je pro věřitele ekonomicky výhodnější než zpeněžení majetku dlužníka. Neshledal důvody, které by podle § 405 IZ bránily schválení oddlužení. O souvisejících výrocích rozhodl podle § 406 odst. 3 IZ. Jelikož má dlužník příjem z podnikání, uložil mu v souladu s § 406 odst. 3, písm. a) a d) IZ, aby z příjmů, které získá po schválení oddlužení, ponechával si v každém kalendářním měsíci částku odpovídající nepostižitelné částce při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky. K tomu uvedl, že insolvenční zákon nestanoví pravidla pro způsobu stanovení výše splátek v případě, že dlužník má příjem z podnikání.

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel Démos trade, a. s. (dále jen odvolatel ). Předně namítal, že insolvenční soud uvedl v napadeném usnesení nesprávné poučení, že proti usnesení není odvolání přípustné. Toto poučení je v rozporu s § 406 odst. 4 IZ. Tvrdil, že uplatnil námitky podle § 403 odst. 2 IZ, kterým soud nevyhověl, k námitkám se insolvenční soud v napadeném usnesení vůbec nevyjádřil, nehodnotil je a ani nenařídil jednání podle § 403 odst. 4 IZ. Na schůzi věřitelů odvolatel hlasoval o přijetí způsobu oddlužení, jelikož to formálně vyžaduje § 403 odst. 2 IZ, byť dále sdělil, že jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, které shrnul do námitek. Tyto včas podané námitky měly být projednány při jednání, které však svoláno nebylo. Až po skončení tohoto jednání mohl insolvenční soud rozhodnout o tom, zda oddlužení schvaluje či nikoli. Dle názoru odvolatele není správná a přesná ani zpráva původní insolvenční správkyně ze dne 9.2.2015, která poukazovala na dluh z podnikání u přihlášky P3-Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj. U přihlášek P5 a P6 insolvenční správkyně uvedla, že tyto byly již přihlášeny do předcházejícího konkursu dlužníka v roce 2007. Podrobnějším studiem přezkumných listů lze zjistit, že přihláška P6-Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky se týká pojistného za období od dubna 2014 do úpadku a u přihlášky P5-Česká správa sociálního zabezpečení jsou minimálně dílčí pohledávky 5 a 7 podnikatelskými dluhy novými, které nemohly být projednány už v dřívějším konkursním řízení. Tyto okolnosti rovněž insolvenční soud nehodnotil a v odůvodnění usnesení se jimi nezabýval. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud se předně zabýval tím, zda odvolatel je osobou oprávněnou k podání odvolání. Dospěl přitom k závěru, že odvolatel je subjektivně legitimován k podání odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Právo podat toto odvolání mu bylo založeno tím, že na schůzi věřitelů konané dne 24.2.2015 odvolatel vznesl námitky, které jsou v zápise o jednání zachyceny na straně třetí, bod 1) až 3). Shrnul v nich, že nesouhlasí s cestou oddlužení a navrhuje prohlášení konkursu na majetek dlužníka . Právo odvolatele podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení tedy odvolací soud dovozuje z dikce § 406 odst. 4 věty třetí IZ, když z výroku tohoto usnesení je zřejmé, že insolvenční soud námitkám odvolatele vzneseným na schůzi věřitelů nevyhověl.

Odvolání bylo podáno včas a obsahuje způsobilé důvody podle § 205 odst. 2, písm. c) a g) o. s. ř. Proto odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

Z pohledu přezkoumání správnosti závěrů insolvenčního soudu a důvodnosti odvolacích námitek je podstatné, že odvolatel byl aktivně legitimován ke vznesení námitek, které uplatnil na schůzi věřitelů dne 24.2.2015, protože je nezajištěným věřitelem, který se aktivně zúčastnil hlasování o způsobu řešení povoleného oddlužení dlužníka. Není přitom rozhodující, jak konkrétně nezajištěný věřitel hlasoval, tedy zda pro některý ze způsobů řešení povoleného oddlužení, nebo proti němu. Za situace, kdy odvolatel sice hlasoval pro způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře, avšak na výzvu insolvenčního soudu učiněnou podle § 403 odst. 2 IZ reagoval tak, že vznesl námitky rozvedené insolvenčním soudem v protokolu o jednání pod body 1) až 3) a navrhl prohlášení konkursu na majetek dlužník, je zcela správný názor odvolatele, že insolvenční soud měl tyto námitky řádně projednat na jednání, což neučinil.

Dále lze odvolateli přisvědčit v tom, že v odůvodnění napadeného usnesení se insolvenční soud k námitkám odvolatele nevyjadřuje a nehodnotí je. Insolvenční soud skutečnost, že odvolatel uplatnil na schůzi věřitelů námitky ve smyslu § 403 odst. 2 IZ, zcela pominul a není zřejmé, z jakého důvodu (zda například považoval uplatněné námitky za námitky věřitele, k nimž se nepřihlíží apod.). V rovině přezkumu závěrů insolvenčního soudu je s ohledem na chybějící úvahy insolvenčního soudu ve vztahu k odvolatelem uplatněným námitkám odůvodnění usnesení zcela nepřezkoumatelné. Postrádá totiž náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř.

Z výše uvedených důvodů je závěr insolvenčního soudu o tom, že způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře je pro věřitele ekonomicky výhodnější než schválení oddlužení a že neshledal důvody bránící schválení oddlužení, nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Insolvenční soud rovněž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když nepostupoval v souladu s § 403 odst. 3 IZ a námitky odvolatele neprojednal při jednání. Proto odvolací soud napadené usnesení zrušil (§ 219a odst. 1, písm. a/, b/ o. s. ř.) a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1, písm. a/ o. s. ř.), v němž je insolvenční soud vázán shora vyjádřeným právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

V dalším průběhu řízení insolvenční soud nejprve nařídí jednání k projednání odvolatelem podaných námitek a po jejich vyhodnocení opětovně posoudí, zda je možno oddlužení schválit. Své rozhodnutí přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, odvolateli a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž

lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 11. února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu