2 VSOL 1076/2015-A-11
KSOL 10 INS 18438/2015 2 VSOL 1076/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , IČO 64600378, bytem Měrovice nad Hanou 194, PSČ 752 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. KSOL 10 INS 18438/2015-A-6 ze dne 1. 9. 2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkovi povinnost zaplatit ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným insolvenčnímu soudu dne 16. 7. 2015, domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením. Z připojeného seznamu závazků insolvenční soud zjistil, že dlužník má nezajištěné závazky v celkové výši 1.390.712,97 Kč, je rozvedený a má soudem stanoveno výživné v celkové výši 4.000 Kč měsíčně, když na tomto výživném má dluh v částce 15.500 Kč. Jediným příjmem dlužníka je pak příjem z podnikatelské činnosti. Z dokladů předložených dlužníkem v tomto insolvenčním řízení a v řízení vedeném pod sp. zn. KSOL 10 INS 33964/2014, na které dlužník odkázal, insolvenční soud zjistil, že příjem dlužníka z jeho podnikatelské činnosti byl v roce 2014 ve výši 241.400 Kč, tedy 20.116,67 Kč za měsíc. Výdaje dlužníka na jeho podnikatelskou činnost představují náklady na cestovné a nákup pracovních pomůcek ve výši cca 1.300 Kč měsíčně, zálohy na pojistné na zdravotní pojištění ve výši 1.752 Kč měsíčně a zálohy na pojistné na sociální zabezpečení ve výši 1.894 Kč měsíčně. Průměrný čistý měsíční příjem dlužníka z podnikatelské činnosti tak po odečtení nákladů činí 15.170,67 Kč. Dlužník sice v návrhu na povolení oddlužení a v přiloženém čestném prohlášení uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem z podnikání dosahuje výše 22.868 Kč, avšak taková výše z listin dokládajících příjem dlužníka z podnikatelské činnosti nevyplývá. Insolvenční soud po zhodnocení všech výše uvedených skutečností a při zohlednění odměny insolvenčního správce ve výši 1 089 Kč měsíčně včetně DPH dospěl k závěru, že by dlužník svým nezajištěným věřitelům uhradil pouze 2,96 % jejich pohledávek. Z tohoto důvodu uzavřel, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude dle § 395 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona zamítnut a na jeho majetek bude s odkazem na ustanovení § § 396 insolvenčního zákona prohlášen konkurs. S ohledem na majetek dlužníka a výši postižitelných příjmů existuje dle insolvenčního soudu důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. Zaplacená záloha umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka, respektive v případě neexistence majetku dlužníka k zaplacení minimální odměny insolvenčního správce. V případě prohlášení konkursu činí minimální odměna insolvenčního správce částku 45.000 Kč bez DPH a v průběhu konkursního řízení je možné důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce aj.). Proto byl dlužník dle § 108 odst. 1, 2 insolvenčního zákona vyzván k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že insolvenční soud nevzal v úvahu jeho příjmy v roce 2015, které za období od ledna do června činí celkem 137.210 Kč, a to po odečtení stanoveného výživného. Pohledávky nezajištěných věřitelů by tak byly při řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře uhrazeny z více než 50%. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Z ustanovení § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Dle § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 395 odst. IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z ustanovení § 396 IZ vyplývá, že pokud insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z výpisu z živnostenského rejstříku odvolací soud zjistil, že dlužník podniká na základě živnostenského oprávnění, a to již od 27. 5. 1996 do 19. 3. 2013 a dále od 3. 6. 2013 dosud, s předmětem podnikání zednictví. V insolvenčním návrhu dlužník uvedl, že má celkem 14 závazků vůči 8 věřitelům, přičemž ve všech případech jde o závazky nezajištěné, když mezi své věřitele zařadil Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky a Okresní správu sociálního zabezpečení Přerov (č. d. A-1). V připojeném seznamu závazků, o kterém výslovně prohlásil, že je úplný a správný, dlužník uvedl, že má mimo jiné závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 30.314 Kč, spočívající v dlužném pojistném a v penále, který je splatný dne 5. 12. 2014, a vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Přerov ve výši 67.432 Kč, spočívající rovněž v dlužném pojistném a v penále, splatný dne 5. 12. 2014. U obou pak uvedl, že nejde o dluhy z podnikání, a že tyto co do důvodu a výše nepopírá. K seznamu závazků doložil i přílohu, v níž prohlašuje, že jeho současné závazky nepochází z podnikatelské činnosti, což stvrdil svým podpisem. V seznamu majetku dlužník uvedl pouze mobilní telefon, jehož hodnotu odhadl na částku 300 Kč. Z vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období od 1. 1. 2014 do 17. 8. 2015 sestaveného dne 17. 8. 2015 Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky (č. d. A-5) vyplývá, že dlužník jako podnikatel (osoba samostatně výdělečně činná) minimálně od prosince 2013 řádně neplatí zálohy na zdravotní pojištění, když na těchto má nedoplatek ve výši 52.215 Kč a výše dlužného penále činí 19.878 Kč. Z platebního výměru č. 264/2015 vydaného dne 12. 8. 2015 Okresní správou sociálního zabezpečení Přerov (č. d. A-5) je zřejmé, že dlužník od roku 2011 jako podnikatel (osoba samostatně výdělečně činná) řádně neplnil svoji povinnost platit zálohy na pojistné na sociální zabezpečení, když na doplatku na pojistné za rok 2014 dluží částku 22.727 Kč a na penále za roky 2011 až 2014 částku 7.813 Kč. Z přehledu pohledávek k 17. 8. 2015 sestaveného Okresní správou sociálního zabezpečení Přerov (č. d. A-5) vyplývá, že dlužník povinnost platit zálohy na pojistné na sociální zabezpečení ve výši 1.894 Kč, resp. 1.943 Kč měsíčně opět neplní, když za rok 2015 neuhradil na tyto zálohy ničeho.

Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 3. 2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 113/2011, judikoval, že dluhy vzešlými z podnikání dlužníka, které ve smyslu § 389 odst. 1 IZ zásadně brání povolení oddlužení, mohou být i takové dluhy, které v hmotněprávní rovině nevzešly z (jen) obchodních závazkových vztahů, např. dluhy, jež mají původ v občanskoprávních vztazích, do nichž dlužník vstupoval jako podnikatel, nebo jeho veřejnoprávní dluhy (nedoplatky na daních a na pojistném apod.), měly-li původ v dlužníkově podnikání.

Odvolací soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že závazky dlužníka vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a Okresní správě sociálního zabezpečení Přerov spočívající v dlužných zálohách a doplatcích na zdravotní pojištění, resp. na sociální zabezpečení, a vyměřeném penále je třeba považovat za dluh z podnikání ve smyslu § 389 IZ, neboť tento vznikl z titulu neplnění zákonem uložené povinnosti dlužníka jako podnikatele (osoby samostatně výdělečně činné) platit zálohy.

Jestliže má dlužník dluh z podnikání (a nejde o dluh uvedený v § 389 odst. 2 písm. b\ nebo c\ IZ) a netvrdí přitom, že má souhlas dotčeného věřitele s řešením svého úpadku oddlužením, pak z již ustálené rozhodovací praxe Vrchního soudu v Olomouci vyplývá, že řešení jeho úpadku oddlužením je nepřípustné, neboť dlužník není osobou k podání návrhu na povolení oddlužení oprávněnou (viz například usnesení ze dne 17. 6. 2014, č. j. KSBR 31 INS 29171/2013, 2 VSOL 440/2014-A-17, dále usnesení ze dne 22. 5. 2014, č. j. KSBR 44 INS 37125/2012, 2 VSOL 213/2014-A-12 a další).

Odvolací soud stejně jako soud insolvenční dospěl k závěru, že jediným možným řešením úpadku dlužníka je konkurs (§ 396 IZ), avšak důvodem pro tento postup bude odmítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 390 odst. 3 IZ.

Insolvenční soud rovněž nepochybil, pokud v případě dlužníka, který nemá pohotové finanční prostředky, dovodil potřebu uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když účel a smysl zálohy vysvětlil v odůvodnění napadeného usnesení a správně odůvodnil i její výši. Odvolací soud proto v tomto ohledu na závěry obsažené v rozhodnutí insolvenčního soudu pro stručnost odkazuje.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu