2 VSOL 1074/2014-A-12
KSBR 29 INS 23891/2014 2 VSOL 1074/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ing. Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , Kubešova 2627/10, 612 00 Brno-Královo Pole, identifikační číslo 603 63 401, o insolvenčním návrhu věřitele Milana anonymizovano , anonymizovano , Mánesova 7, 612 00 Brno, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.9.2014, č. j. KSBR 29 INS 23891/2014-A-6, takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele se neodmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh věřitele na zahájení insolvenčního řízení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech usnesení uvedl, že věřitel se rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek domáhal insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 2.9.2014, který však neobsahuje náležitosti podle ust. § 103 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ). Věřitel v něm totiž neuvedl konkrétní údaj o splatnosti své pohledávky a platební neschopnosti dlužníka. Ze sdělení věřitele, že nezná konkrétní ekonomickou situaci dlužníka, ale z informací vyplývá, že dlužník měl údajně zastavit platby podstatné části svých peněžitých závazků, nelze zjistit platební neschopnost.

Pro uvedené nedostatky insolvenčního návrhu nelze v řízení pokračovat, proto soud tento návrh odmítl podle ust. § 128 odst. 1 IZ. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), když dlužníkovi žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Namítal, že v insolvenčním návrhu uvedl všechny rozhodující skutečnosti pro osvědčení úpadku dlužníka, která v odvolání znovu zopakoval. Zdůraznil, že již v návrhu uvedl, že má za dlužníkem splatné pohledávky z neuhrazené mzdy za měsíc duben 2014 až červen 2014 a uvedl i přesnou výši jednotlivých pohledávek. Dále označil tři další věřitele dlužníka (názvem, sídlem, identifikačním číslem) a uvedl výši a splatnost jejich pohledávek. Všechna tvrzení vyplývají i z přiložené dokumentace. Na podporu svého názoru, že soud prvního stupně neměl důvod insolvenční návrh odmítnout, odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22.6.2010, č. j. 3 VSPH 131/2010-A-9 a Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 22/2009. Navrhl, aby usnesení bylo zrušeno a rozhodnuto o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (2.9.2014) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014. Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 až 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z pohledu přezkumu závěrů soudu prvního stupně je podstatné, že věřitel Milan Fojtík ve svém insolvenčním návrhu ze dne 13.8.2014 tvrdil, že je u dlužníka zaměstnán od 1.11.2010, pracovní poměr je sjednán na dobu určitou do 30.9.2014. Dlužník mu hradil mzdu do konce března 2014. Další mzdu mu však neuhradil, proto mu dluží mzdu za duben 2014 ve výši 2.071 Kč čistého, květen 2014 ve výši 1.982 Kč čistého a červen 2014 ve výši 1.890 Kč čistého. Celková výše splatných pohledávek činí ke dni sepisu návrhu 5.943 Kč. Dalšími věřiteli dlužníka, kteří mají neuhrazené pohledávky po splatnosti za dlužníkem, je například Městská správa sociálního zabezpečení Brno, vůči které měl dlužník povinnost odvodu pojistného na sociální zabezpečení a která má vůči dlužníkovi neuhrazené nároky k 31.7.2014 v celkové výši 22.254 Kč. Dalším věřitelem je VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s., která má vůči dlužníkovi nároky z titulu úhrad faktur se splatností k 30.1.2014 ve výši 73.106 Kč, a Renov, spol. s r.o. s nárokem vůči dlužníkovi z titulu úhrady faktury se splatností v roce 2013 v celkové výši 31.840 Kč.

K náležitostem insolvenčního návrhu považuje odvolací soud předně za nutné uvést, že z ust. § 103 odst. 2 IZ nepochybně vyplývá, že požadavek na dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností se vztahuje jak na skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, tak i na skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že navrhující věřitel ve svém insolvenčním návrhu dostatečně určitě popsal existenci své nevykonatelné pohledávky vůči dlužníkovi (§ 105 IZ). Z jeho návrhu je totiž zřejmé, že své oprávnění podat insolvenční návrh dovozuje z toho, že mu dlužník nezaplatil mzdu za období duben 2014 až červen 2014 v celkové výši 5.943 Kč čistého. Na rozdíl od soudu prvního stupně nezastává odvolací soud názor, že věřitel neuvedl konkrétní údaj o splatnosti své pohledávky. V případě uplatněných mzdových či platových nároků je třeba přihlédnout i k zákonné úpravě splatnosti těchto nároků. Přitom mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu. Splatnost nejstaršího tvrzeného mzdového nároku věřitele tedy nastala nejpozději koncem května 2014. Odvolací soud tedy nemá pochybnosti o tom, že insolvenční návrh věřitele obsahuje i tvrzení o splatných pohledávkách věřitele za dlužníkem. Věřitel označil také další tři věřitele dlužníka, které řádně identifikoval sídlem a identifikačním číslem (§ 3 odst. 1, písm. a/ IZ). U všech těchto věřitelů uvedl přesnou výši a právní důvod jejich pohledávek za dlužníkem. U věřitelů Renov, spol. s r.o. a VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s. uvedl také konkrétní datum splatnosti (30.1.2014 a rok 2013). Je tedy zřejmé, že v případě těchto dvou věřitelů a v případě navrhujícího věřitele samotného jsou závazky dlužníka splatné déle než 30 dnů (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ).

K platební neschopnosti dlužníka věřitel uvedl, že dlužník měl údajně zastavit platby podstatné části svých peněžitých závazků . Toto je skutečně nekonkrétní tvrzení, jak věřiteli vytýká soud prvního stupně. Avšak nejméně dva závazky vůči dalším označeným věřitelům byly dle tvrzení věřitele jednoznačně více než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Rovněž pohledávka na mzdě za duben 2014 byla též po lhůtě splatnosti (splatná byla nejpozději do konce května 2014, insolvenční návrh byl podán počátkem září 2014). Z uvedených skutečností lze dovodit neschopnost dlužníka plnit své závazky vůči věřitelům ve smyslu § 3 odst. 1, písm. c) a odst. 2, písm. b) IZ. Tyto věřitelem uvedené údaje totiž zakládají domněnku neschopnosti dlužníka hradit splatné závazky a vyvracejí závěr soudu prvního stupně, že z obecného sdělení věřitele nelze jednoznačně zjistit platební neschopnost dlužníka.

Lze tedy uzavřít, že věřitelem uvedené údaje plně postačují k vylíčení rozhodujících skutečností a insolvenční návrh věřitele je projednatelný. Proto odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh věřitele se neodmítá.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byl úspěšný věřitel, kterému však v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proto odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu těchto nákladů.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníkovi a navrhujícímu věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci 30. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu