2 VSOL 1073/2013-A-112
KSOS 38 INS 790/2011 2 VSOL 1073/2013-A-112

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Ing. Haliny anonymizovano , anonymizovano , bytem Třinec-Lyžbice, Olšová 898/6, PSČ 739 61, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Škroupova 1114/4, PSČ 702 00, o insolvenčním návrhu věřitele Mgr. Piotra anonymizovano , anonymizovano , bytem ul. Batorego 18, 44-273 Rybnik, Polská republika, zastoupeného Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem Moravská Ostrava, Preslova 9, PSČ 702 00, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 38 INS 790/2011-A-88 ze dne 21.10.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice (výrok I.), ustanovil insolvenčního správce Mgr. Radima Kubicu (výrok II.), pod výroky III. až IX. uskutečnil výzvy, svolal přezkumné jednání a schůzi věřitelů podle ustanovení § 136 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že ve vztahu k pohledávce insolvenčního navrhovatele je vázán rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.9.2012, dle kterého insolvenční navrhovatel doložil, že má proti dlužnici splatnou pohledávku z dohody o narovnání ze dne 21.12.2006, když neshledal důvodnými námitky dlužnice vůči této pohledávce. Po provedeném dokazování k pohledávkám dalších věřitelů dlužnice soud dospěl k závěru, že věřitel Mgr. Lukáš Stoček, insolvenční správce dlužníka KARIMPEX, a.s., má vůči dlužnici vykonatelnou pohledávku nejméně ve výši 426.972,81 Kč s 6% úroky od 31.1.2008 do zaplacení, dále ve výši 20.730 Kč představující směnečnou odměnu a ve výši 444.209 Kč představující náklady řízení, a to na základě pravomocného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě č.j. 3 Sm 132/2008-19 ze dne 21.5.2008, který ve vztahu k dlužnici nabyl právní moci dne 9.11.2010. Vůči dlužnici má pohledávku i věřitelka Beata Gorol, a to z titulu dohody o přistoupení k závazku ze dne 21.6.2007, kterou dlužnice přistoupila k dluhu společnosti SIBO, spol. s r.o. spolu s manželem Bohdanem Sikorou vůči věřitelce Beatě Gorol, a to k části závazku dlužníka ve výši 5.835.793,50 Kč (z celkového dluhu ve výši 11.671.587 Kč), který byl splatný do šesti měsíců ode dne prohlášení konkursu na majetek dlužníka v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 1235/2010, tj. ve lhůtě šesti měsíců od 14.4.2010. Ohledně námitky dlužnice o zániku pohledávky této věřitelky zápočtem provedeným dne 21.10.2005 v částce 14.229.781,80 Kč soud dospěl k závěru, že tento právní úkon je neplatný podle ustanovení § 37 občanského zákoníku pro neurčitost, neboť z obsahu předmětné listiny označené jako kompenzace není zřejmé, které konkrétní pohledávky společnosti SIBO, spol. s r.o. v uvedené výši jsou uplatněny k započtení proti pohledávkám věřitele LAUDIS, akciová společnost, neboť z textu listiny ani z příloh č. 1 a č. 2 této listiny nevyplývá, o jaké smlouvy o postoupení pohledávek se jedná. Navíc zápočet byl proveden až poté, kdy společnost LAUDIS, akciová společnost pohledávku za společností SIBO, spol. s r.o. již nevlastnila, a poté, co společnosti SIBO, spol. s r.o. bylo oznámeno, že předmětná pohledávka byla smlouvou ze dne 3.10.2005 postoupena na Henryka Gorola. Z těchto důvodů nemohlo dojít k zániku pohledávky zápočtem ze dne 21.10.2005. Nedůvodná je i námitka dlužnice ohledně neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.10.2005, kterou byly pohledávky za společností SIBO, spol. s r.o. postoupeny společností LAUDIS, akciová společnost na Henryka Gorola. Soud považuje za nedůvodnou i námitku dlužnice, že eviduje za Beatou Gorol pohledávku z titulu vyúčtované smluvní pokuty ve výši 8.735.690,20 Kč z důvodu porušení závazku v dohodě o přistoupení k závazku ze dne 21.6.2007, když Beata Gorol nepřevedla zpětně na Henryka Gorola pohledávku převedenou jí Henrykem Gorolem smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20.10.2005, neboť zpětně byla převedena jiná pohledávka (ve výši 6.131.288,86 Kč) vůči jinému dlužníkovi. Věřitelka Beata Gorol tak má za dlužnicí splatnou pohledávku ve výši 5.835.793,50 Kč, s jejímž zaplacení je dlužnice v prodlení od 27.1.2011. Soud dospěl k závěru, že dlužnice je v úpadku podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť má více věřitelů (insolvenčního navrhovatele, Mgr. Lukáše Stočka, insolvenčního správce dlužníka KARIMPEX, a.s., a Beatu Gorol), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Soud proto rozhodl o úpadku dlužnice.

Proti tomuto usnesení, výslovně výroku I., podala dlužnice odvolání. Namítla, že soud prvního stupně vůbec nezohlednil její námitky ohledně neexistence pohledávek navrhovatele, Beaty Gorol a výši pohledávky Mgr. Lukáše Stočka, insolvenčního správce dlužníka KARIMPEX, a.s., když zcela pominul základní důvod, proč tyto pohledávky nebyly dlužnicí uhrazeny. Tímto důvodem je aktivní neochota dlužnice tyto pohledávky uhradit, tím spíše, že navrhovatel přišel rozhodnutím soudu o vykonatelnost své pohledávky vůči dlužnici, a proto usiluje vůči dlužnici dosáhnout uhrazení své pohledávky v insolvenčním řízení. Rovněž tak věřitelka Beata Gorol z důvodu spornosti své pohledávky žaluje dlužnici v řízení o zaplacení dlužné pohledávky. Podle jejího názoru věřitelka Beata Gorol nikdy pohledávku vůči dlužnici nenabyla, respektive ji později pozbyla, nebo tato neexistuje, protože zanikla započtením. Poukázala na to, že v insolvenčním řízení na primárního dlužníka-společnost SIBO, spol. s r.o. navrhovatel přihlásil identickou pohledávku ve výši 4.312.500 Kč, kterou insolvenční správce v rozsahu 1.449.980 Kč popřel z důvodu, že dlužnice plnila na pohledávku navrhovatele k rukám Henryka Gorola, který spolu s navrhovatelem tuto skutečnost později popřel. Za tohoto stavu je pochopitelné, že dlužnice nechce hradit navrhovateli jeho spornou pohledávku. Podle jejího názoru přistoupení dlužnice k závazku původního dlužníka SIBO, spol. s r.o. vůči navrhovateli neobsahuje dostatečnou identifikaci závazku ani projev vůle dlužnice, že k takovému konkrétnímu závazku přistupuje, ani to, kdy a v jaké výši se tento zavazuje zaplatit. Podle jejího názoru navrhovatel není vůči ní aktivně legitimován, když na dluh přibližně ve výši 5.750.000 Kč mu uhradila první splátku ve výši přibližně 1.750.000 Kč, následně druhou splátku v téže výši. Zaplatila by i další splátky, pokud by navrhovatel neodmítl úhradu druhé splátky, kterou si přivlastnil Henryk Gorol, přičemž odmítnutí zdůvodnil navrhovatel v postavení svědka v soudních a trestních řízeních vedených v Polsku tak, že on není věřitelem pohledávky za dlužníkem SIBO, spol. s r.o., ale věřitelem je jeho klient Henryk Gorol. Přitom zjistila, že zaplacením druhé splátky přibližně ve výši 1.750.000 Kč se její závazek nesnížil. K tomu poukázala na pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. 56 Co 363/2010-97 ze dne 22.12.2011, kterým byla zpochybněna aktivní legitimace navrhovatele. Namítla, že soud prvního stupně se nezabýval důkazy předloženými dlužnicí o absolutní neplatnosti postoupení pohledávky již mezi původním věřitelem-společností LAUDIS, akciová společnost a Henrykem Gorolem. Soud prvního stupně proto měl alespoň připustit, že za tohoto stavu spornosti pohledávky není namístě nahrazovat sporné řízení řízením insolvenčním. Zdůraznila, že pohledávku Beatě Gorol neuhradila a ani neuhradí proto, že dlužník SIBO, spol. s r.o. svůj závazek společnosti LAUDIS, akciová společnost zcela uhradil, a to způsobem, jakým hradil všechny své předchozí závazky v průběhu roku 2005, a proto společnost LAUDIS, akciová společnost již neměla žádnou pohledávku za společností SIBO, spol. s r.o., kterou by mohla postoupit Beatě Gorol (a Henryku Gorolovi). K tomu odkázala na účetnictví společnosti SIBO, spol. s r.o. a stanovisko insolvenčního správce tohoto dlužníka. Navíc společnost LAUDIS, akciová společnost byla dohodnuta se společností SIBO, spol. s r.o., že pohledávky nebude postupovat, ale dohodou započítávat, k čemuž již doložila řadu písemných důkazů. Poukázala na rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ve věci vedené pod sp. zn. 119 C 96/2010 a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 41 Cm 13/2008, ze kterých vyplývá, že pohledávka Beaty Gorol je neexistentní. Pokud jde o pohledávku Mgr. Lukáše Stočka, insolvenčního správce dlužníka KARIMPEX, a.s., tuto lze označit jako existentní, avšak toliko do výše nákladů soudního řízení, které jednak majetek dlužnice zjevně pokrývá, a jednak, jak prokázala předloženým písemným důkazem, kmenový dlužník FIRST BIO-PRODUCTION, a.s. je po odsouhlasení vzájemného salda připraven tuto uhradit, přičemž Mgr. Lukáš Stoček odmítá finanční plnění od kmenového dlužníka přijmout, stejně tak s ním komunikovat. Poukázala na to, že soud prvního stupně bez dokazování jejích majetkových poměrů, tyto právně hodnotil. Nemohla tak účinně reagovat, především doložit, že má k dispozici takové zdroje, z nichž může sporné pohledávky uhradit.

K odvolání dlužnice se navrhovatel vyjádřil tak, že dlužnice zpochybňuje všechny tři pohledávky. Přitom pohledávka navrhovatele již byla posouzena odvolacím soudem jako pohledávka po právu a dlužnice žádné nové skutečnosti k úhradě pohledávky netvrdí. Ve vztahu k pohledávce Beaty Gorol dlužnice opakuje námitky, které byly posuzovány v nalézacím řízení a incidenčním sporu, jakož i v tomto insolvenčním řízení. Ohledně pohledávky insolvenčního správce dlužníka KARIMPEX, a.s. je spor toliko o výši pohledávky, i touto pohledávkou je osvědčen úpadek dlužnice.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

S účinností od 1.1.2014 byl občanský soudní řád, zákon č. 99/1963 Sb., změněn zákonem č. 293/2013 Sb. Podle článku II. bodu 2. přechodných ustanovení tohoto zákona, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Rozhodným zněním o.s.ř. pro přiměřené použití je proto o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 105 IZ, podá-li návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Podle § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel podal dne 18.1.2011 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, kterým se domáhal zjištění úpadku dlužnice s odůvodněním, že má za dlužnicí pohledávku z dohody o narovnání ze dne 21.12.2006 ve výši 4.312.500 Kč dosud neuhrazenou, s jejímž zaplacením je dlužnice v prodlení déle než dva roky, když tato pohledávka se v důsledku nezaplacení další splátky na dluh v původní výši 5.750.000 Kč stala splatnou dne 23.6.2008. Dále uvedl, že dlužnice svůj závazek písemně uznala co do důvodu a výše a svolila s jeho přímou vykonatelností notářským zápisem ze dne 21.12.2006. V návrhu věřitel označil další dva věřitele se splatnými pohledávkami za dlužnicí. Dlužnice se k insolvenčnímu návrhu vyjádřila tak, že pohledávku navrhujícího věřitele neuznává, když na tuto pohledávku zaplatila částku 51.830 EUR, avšak věřitel o tuto částku tvrzenou pohledávku nesnížil. Dále namítla, že věřitel není vlastníkem předmětné pohledávky, respektive se jím nikdy nestal, neboť od počátku je vlastníkem pohledávky pan Henryk Gorol, věřitel je jeho pouhým právním zástupcem. Navíc za věřitelem eviduje pohledávku převyšující jeho nárok, a to z titulu smluvní pokuty, kdy byl vyzván k vzájemnému protiplnění, neboť bez této podmínky netrvá její povinnost věřiteli plnit. Poukázala na dohodu uzavřenou dne 21.6.2007 mezi Beatou Gorol, dlužnicí a jejím manželem Bohdanem Sikorou a dále společností SIBO, spol. s.r.o., ve které se Beata Gorol zavázala, že pohledávku, jež vyplývá z této dohody, nepostoupí na jinou osobu ani nezapočte do dvou let od podpisu uvedené dohody pod sankcí smluvní pokuty ve výši 150 % hodnoty takto postoupené či započtené pohledávky. Tuto povinnost Beata Gorol porušila, když postoupila pohledávku na svého manžela Henryka Gorola, a proto je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 8.753.690,20 Kč, k čemuž byla vyzvána přípisem ze dne 16.2.2011, přičemž zaplacení této smluvní pokuty spadá do obsahu zákonného majetkového společenství manželů Beaty a Henryka Gorolových. Namítla, že dohoda o narovnání ze dne 21.12.2006 nemůže být v části, jíž jsou zakládána práva věřiteli jako insolvenčnímu navrhovateli, platná, neboť zde nebyla vážná vůle na straně věřitele

Henryka Gorola jakékoliv pohledávky insolvenčnímu navrhovateli založit, a proto věřitel nemá jím tvrzené pohledávky. V případě, že by je snad měl, proti těmto pohledávkám stojí pohledávka na zaplacení sjednané smluvní pokuty uvedené výše, k jejímuž zaplacení byl též věřitel vyzván přípisem ze dne 9.3.2011. Skutečnost, že věřitelem pohledávky je Henryk Gorol, vyplývá z výpovědi věřitele učiněného v trestním řízení, je potvrzováno i tím, že úplata za postoupení pohledávky věřitelem Henryku Gorolovi nikdy nebyla uhrazena a že věřitel nadále zastupuje Henryka Gorola jako jeho právní zástupce. S ohledem na povinnost vzájemného plnění není sama povinna na pohledávku věřitele plnit ničeho, a proto jeho pohledávka není dosud splatná, jak vyplývá z výzvy ze dne 9.3.2011. Navíc pohledávka věřitele není vykonatelná s ohledem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. 56 Co 363/2010-38 ze dne 23.8.2010 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu v Brně č.j. 20 Cdo 4716/2010-59 ze dne 15.12.2010. Věřitel se tak domáhá uspokojení pohledávky, která je sporná, exekučně nevymahatelná, případně vůbec neexistující. Na výzvu soudu prvního stupně se dlužnice dále vyjádřila tak, že pohledávka Beaty Gorol za společností SIBO, spol. s r.o. neexistuje, neboť dne 21.10.2005 zanikla započtením (kompenzací), a to dvoustranným zápočtem mezi společností LAUDIS, akciová společnost a společností SIBO, spol. s r.o. Postoupení pohledávky za společností SIBO, spol. s r.o. společností LAUDIS, akciová společnost na Henryka Gorola ze dne 3.10.2005 bylo absolutně neplatné, pohledávka věřitelky Beaty Gorolové je předmětem incidenčního sporu, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Poukázala na podání právního zástupce Henryka Gorola jako věřitele společnosti LAUDIS, akciová společnost v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 41 K 41/2006 ze dne 9.3.2009, dle kterého je neplatný zápočet ze dne 21.10.2005 učiněný mezi společností LAUDIS, akciová společnost a Beatou Gorol, dále z něj vyplývá, že Henryk Gorol a Beata Gorol uzavřeli dohodu o zrušení smlouvy o postoupení pohledávek mezi nimi uzavřené. Přitom Beata Gorol se již v roce 2007 zavázala, že předmětnou pohledávku po dobu dvou let nepostoupí, což však dohodou s manželem Henrykem Gorolem v roce 2008 porušila, a proto dlužnice oprávněně Beatě Gorol vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 1,5 násobku nominální výše pohledávky. Ve vztahu k pohledávce společnosti KARIMPEX, a.s. byly ze smlouvy o postoupení pohledávek v celkové výši 4.277.255,56 Kč (původního věřitele CZECH DISTRIBUTION LOGISTIC a.s.) za společností KARIMPEX, a.s. z titulu nákupu pohonných hmot od postupitele TORAV NOVA s.r.o. postupníkovi FIRST BIO-PRODUCTION a.s. ze dne 27.2.2009 pro započtení použity pohledávky v celkové výši 4.236.693,75 Kč, které nikdy nebyly dlužníkem KARIMPEX, a.s. rozporovány. Náklady soudního řízení je ochoten kmenový dlužník FIRST BIO-PRODUCTION a.s. uhradit. Pohledávka navrhovatele je neexistentní, když dohoda o narovnání ze dne 21.12.2006 není způsobilým titulem k pohledávce navrhovatele, neboť je pro neurčitost neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku, a to minimálně v části týkající se vzniku závazku dlužnice vůči navrhovateli. Dohodou o narovnání měla být mimo jiné narovnána sporná či pochybná práva mezi navrhovatelem a společností SIBO, spol. s r.o., a to ve vztahu k pohledávkám na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3.6.2005 postoupených z Henryka Gorola na navrhovatele, která však je absolutně neplatným právním úkonem, a to z důvodu absence skutečnosti a vážnosti tohoto právního úkonu ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku, respektive pro rozpor vůle stran této smlouvy o postoupení pohledávky a projevu této vůle ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku. Z tohoto důvodu je neplatná i samotná dohoda o narovnání. Stejné závěry je pak nutno vyslovit i při posuzování platnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 21.12.2006. Namítla, že smyslem a účelem konkursního (insolvenčního) řízení není nahrazování vykonávacího (exekučního) řízení a už vůbec ne sporného (nalézacího) řízení. Insolvenční návrh navrhovatele je šikanózní, jehož cílem je přinutit dlužnici uznat a zaplatit pohledávku, která po právu neexistuje, a její vymáhání cestou soudního či exekučního řízení by pro věřitele nemuselo dopadnout příznivě. K tomu poukázala na stanovisko Mgr. Radima Kubici, insolvenčního správce společnosti SIBO, spol. s r.o. v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSOS 36 INS 1235/2010, který žaloval o určení (ne)pravosti části pohledávky navrhovatele za touto společností ve výši 1.449.973,30 Kč představující část pohledávky navrhovatele přihlášeného do insolvenčního řízení dlužnice, a to druhou splátku dle dohody o narovnání ze dne 21.12.2006. Ačkoliv byla žaloba zamítnuta, z odůvodnění předmětného rozsudku (č. j. 36 ICm 743/2010-75 ze dne 31.5.2012) jednoznačně vyplývá provázanost jednání navrhovatele a Henryka Gorola. Dlužnice se nenachází ve stavu úpadku v žádné z forem uvedených v ustanovení § 3 IZ, neboť jednak nemá více věřitelů, a údajný závazek dlužnice vůči navrhovateli (či vůči dalším věřitelům) by byla schopna v plné výši uhradit, k tomuto však nemá vůli, neboť podle jejího názoru vůbec neexistuje. Dlužnice má objektivně možnost bez problémů získat prostředky k uspokojení případných pohledávek, a proto nemůže být ve stavu úpadku ani ve stavu hrozícího úpadku, stejně tak ve formě předlužení. Navrhuje proto, aby insolvenční návrh byl jako nedůvodný zamítnut. Soud prvního stupně rozhodl ve věci usnesením č. j. KSOS 38 INS 790/2011-A-39 ze dne 1.2.2012, kterým zamítl insolvenční návrh. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. KSOS 38 INS 790/2001, 1 VSOL 394/2012-A-64 ze dne 26.9.2012 ve znění usnesení č. j. KSOS 38 INS 790/2011, 1 VSOL 394/2012-A-71 ze dne 6.12.2012 toto rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Po provedeném dokazování v odvolacím řízení odvolací soud ve svém rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, že navrhovatel doložil, že má proti dlužnici splatnou pohledávku, kterou i do insolvenčního řízení přihlásil.

Ve vztahu ke skutkovému stavu odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními učiněnými před soudem prvního stupně, na která pro stručnost odůvodnění zcela odkazuje. jakož i na skutková zjištění dosud učiněná v odvolacím řízení Dále odvolací soud odkazuje na skutkové a právní závěry v jeho předchozím rozhodnutí ze dne 26.9.2012, a to ve vztahu ke skutečnostem, na nichž se zakládá pohledávka navrhovatele (právní důvod pohledávky). Pokud dlužnice poté, co odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, namítla, že předmětná dohoda o narovnání ze dne 21.12.2006 je neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku (občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013), a to z důvodu, že dohodou o narovnání měla být narovnána sporná či pochybná práva neplatně postupovaných pohledávek z věřitele Henryka Gorola na navrhovatele, tuto námitku odvolací soud neshledává důvodnou. Z ustanovení § 570 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 vyplývá, že dohoda uzavřená mezi věřitelem a dlužníkem, kterou se zřizuje nový závazek při současném zrušení jejich dosavadního závazku, je dohodou o jiném plnění (privativní novací), tedy v dané věci takovouto dohodu učinil navrhovatel jako věřitel a dlužník společnost SIBO, spol. s r.o., dlužnice k tomuto závazku jako solidární dlužník jen přistoupila podle ustanovení § 533 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013. Námitku neplatnosti původního závazku (což nenamítá ani dlužnice) a jeho postoupení na navrhovatele přitom původní dlužník nevznesl, naopak dohodou o narovnání akceptoval navrhovatele jako nového věřitele. Podle odvolacího soudu tak dlužnici námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky na navrhovatele již nepřísluší. Odvolací soud nepřisvědčuje ani námitce dlužnice, že předmětná dohoda o narovnání je neurčitá z důvodu, že neobsahuje konkrétní určité ujednání navrhovatele jako oprávněného a dlužnice jako povinné k finančnímu plnění, které má povinný oprávněnému pro případ nesplnění závazku dlužníka poskytnout. Z písemně uzavřené dohody o narovnání ze dne 20.12.2006 jednoznačně vyplývá, že dlužnice spolu s Bohdanem Sikorou ve smyslu ustanovení § 533 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 přistoupili k dluhu společnosti SIBO, spol. s r.o. ve výši 5.750.000 Kč (jinému plnění), přičemž je sjednána lhůta k zaplacení dluhu (ve splátkách včetně jejich výše a splatnosti) a místo jeho plnění (účet specifikovaný v dohodě). Podle odvolacího soudu tak již z obsahu této dohody je zcela seznatelné, co je předmětem závazku dlužnice vůči navrhovateli, rovněž je zřejmá i vůle účastníků dohody, a to i ve vztahu k třetím osobám.

Odvolací soud zopakoval dokazování notářským zápisem sepsaným notářkou Mgr. Zuzanou Geroldovou, se sídlem v Přerově, sp. zn. N 473/2006, NZ 447/2006 ze dne 21.12.2006, ze kterého zjistil, že tento notářský zápis byl sepsán mezi navrhovatelem jako věřitelem a osobou oprávněnou a společností SIBO, spol. s r.o. a Ing. Halinou anonymizovano a Bohdanem Sikorou jako dlužníky a osobami povinnými. Účastníci notářského zápisu shodně prohlásili, že je mezi nimi nesporné, že dlužník společnost SIBO, spol. s r.o. dluží věřiteli Mgr. Piotru Migasovi finanční částku ve výši 5.750.000 Kč z titulu uzavřené dohody o narovnání ze dne 21.12.2006. Dlužník, společnost SIBO, spol. s r.o. a přistupující dlužníci Ing. Halina anonymizovano a Bohdan Sikora současně prohlásili, že uznávají veškeré závazky co do důvodu i výše vůči věřiteli Mgr. Piotru Migasovi, tedy že ke dni podpisu tohoto notářského zápisu dluží věřiteli finanční částku ve výši 5.750.000 Kč z titulu uzavřené dohody o narovnání ze dne 21.12.2006. Současně dlužník, přistupující dlužníci i věřitel se dohodli na úhradě dlužné částky tak, že dlužník a přistupující dlužníci se zavazují uhradit z titulu uzavřené dohody o narovnání ze dne 21.12.2006 Mgr. Piotru Migasovi částku 5.750.000 Kč nejpozději do 24 kalendářních měsíců ode dne podpisu dohody o narovnání ze dne 21.12.2006 na účet specifikovaný v zápise ve čtyřech pravidelných splátkách ve výši 1.437.500 Kč tak, že první splátka bude splatná nejpozději do 15 kalendářních měsíců po podpisu dohody o narovnání, druhá splátka nejpozději do 18 kalendářních měsíců po podpisu dohody o narovnání, třetí splátka nejpozději do 21 kalendářních měsíců po podpisu dohody o narovnání a čtvrtá splátka nejpozději do 24 kalendářních měsíců po podpisu dohody o narovnání, to vše pod ztrátou výhody splátek. Současně tito účastníci uzavřeli dohodu ve smyslu ustanovení § 71b notářského řádu, a to SIBO, spol. s r.o., Ing. Halina anonymizovano a Bohdan Sikora jako osoby povinné a Mgr. Piotr Migas jako osoba oprávněná, k pohledávce vzniklé z titulu vyrovnání na základě dohody o narovnání ze dne 21.12.2006 představující dlužnou částku ve výši 5.750.000 Kč s dobou plnění-uhrazení ve čtyřech pravidelných splátkách ve výši 1.437.500 Kč na účet specifikovaný v zápise, přičemž první splátka je splatná nejpozději do 15 kalendářních měsíců po podpisu dohody o narovnání, druhá splátka je splatná nejpozději do 18 kalendářních měsíců po podpisu dohody o narovnání, třetí splátka nejpozději do 21 kalendářních měsíců po podpisu dohody o narovnání a čtvrtá splátka je splatná nejpozději do 24 kalendářních měsíců po podpisu dohody o narovnání, pod ztrátou výhody splátek, dále že pro případ nesplnění dohody o zaplacení předmětu plnění v dohodnutých splátkách v takto sjednané době a výši dlužník a přistupující dlužníci svolují k tomu, aby tento notářský zápis byl titulem pro výkon rozhodnutí podle ustanovení § 274 písm. e) občanského soudního řádu tak, aby i bez předchozí žaloby mohla být podle tohoto notářského zápisu vedena exekuce oprávněné osoby Mgr. Piotra anonymizovano proti osobám povinným-společnosti SIBO, spol. s r.o., Ing. Halině anonymizovano a Bohdanu anonymizovano , a to na celou dlužnou částku, a v případě částečného plnění na její nesplacenou část, tedy tak, aby podle tohoto zápisu byl nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce bez předchozí žaloby k vymožení celé dlužné částky. Věřitel jako osoba oprávněná bere na vědomí svolení vykonatelnosti tohoto notářského zápisu a přijímá jej.

Dlužnice ve vztahu k vykonatelnosti notářského zápisu poukazovala na usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 517/2010-37 ze dne 27.10.2010, ve kterém soud uzavřel, že v notářském zápisu jako vykonávaném titulu je neurčitá dohoda o uznání dluhu a jeho splnění dlužníkem věřiteli v údaji o lhůtě k plnění, a na usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 363/2010-97 ze dne 22.12.2011. K tomu odvolací soud poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1470/12 ze dne 26.11.2013, který zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 363/2010-97 ze dne 22.12.2011 a ve kterém Ústavní soud posuzoval předmětný notářský zápis. Ústavní soud v tomto nálezu dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě pominul, že dohoda o narovnání ze dne 21.12.2006 skutečně obsahuje ujednání mezi navrhovatelem, Bohdanem Sikorou a Ing. Halinou anonymizovano , ve kterém se tito jako přistupující dlužníci zavázali splnit za společnost SIBO, spol. s r.o. její závazek vůči navrhovateli specifikovaný v dohodě o narovnání, přičemž výslovně se v dohodě uvádí, že přistupující dlužníci se stávají vedle společnosti SIBO, spol. s r.o. solidárními dlužníky navrhovatele ve vztahu k závazku této společnosti, a to v plném rozsahu. Skutečnost, na níž se pohledávka navrhovatele zakládá, tak představuje dohoda o narovnání ze dne 21.12.2006. Krajský soud v Ostravě formalistickým přístupem opřel své rozhodnutí výhradně o zjištění učiněné z první části notářského zápisu, respektive jen z její poloviny, jinými slovy zvolil takový výklad, který vytrhl z kontextu notářského zápisu nepatrnou

část, na jejímž základě pak podal interpretaci přímo svévolnou, která je ve flagrantním rozporu s vůlí stran v notářském zápisu vyjádřenou. K tomu poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3381/10 ze dne 3.8.2011 (uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 138/2011), dle kterého je-li součástí právního úkonu (smlouvy) ujednání o vykonatelnosti, tak má přednost výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, a to i v těch případech, jsou-li možné oba výklady, a to s poukazem na princip autonomie smluvních stran a povahu soukromého práva garantované článkem 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud proto neshledává důvodnou námitku dlužnice, že z dohody o narovnání dlužnice jako přistupující dlužník žádný závazek neměla, a proto vůči ní není notářský zápis vykonatelný. Z výše uvedeného nálezu Ústavního soudu naopak vyplývá, že obsah práv a povinností účastníků dohody o narovnání je zcela v souladu s obsahem dohody o svolení k vykonatelnosti. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že pohledávka navrhovatele je pohledávkou vykonatelnou, jejíž splatnost nastala nejpozději dne 21.12.2008 (splatností poslední splátky).

Pokud jde o pohledávky dalších věřitelů, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že vůči dlužnici má splatnou a vykonatelnou pohledávku věřitel Mgr. Lukáš Stoček, insolvenční správce dlužníka KARIMPEX, a.s., a to nejméně ve výši 444.209 Kč představující náklady řízení, a to podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě č.j. 3 Sm 132/2008-19 ze dne 21.5.2008 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 Cm 57/2009-140 ze dne 1.10.2010 (pravomocného a vykonatelného ve vztahu k dlužnici dne 9.11.2010). Navíc dlužnice sama existenci pohledávky v této výši potvrzuje. Poukazuje-li dlužnice na to, že tuto pohledávku navrhovatel přihlásil i do insolvenčního řízení dlužníka, společnosti SIBO, spol. s r.o., tak tato její námitka neobstojí, neboť společnost SIBO, spol. s r.o. je solidárním dlužníkem téže pohledávky navrhovatele, a proto ji navrhovatel může uplatnit i proti tomuto dlužníku. Skutečnost, že by v tomto insolvenčním řízení byla pohledávka navrhovatele uspokojena, dlužnice nenamítá. Rovněž není důvodná námitka dlužnice, že tuto pohledávku je ochoten uhradit jiný subjekt (společnost FIRST BIO-PRODUCTION a.s.), a to po odsouhlasení vzájemného salda insolvenčním správcem Mgr. Stočkem.

K tvrzení dlužnice, že pouze není ochotna uhradit pohledávku navrhovatele a dalších věřitelů, odvolací soud poukazuje na její tvrzení v podání ze dne 24.1.2013, ve kterém uvedla, že má objektivní možnost bez problémů získat prostředky k jejich uspokojení. Z tohoto tvrzení je zřejmé, že finanční prostředky na jejich úhradu dlužnice nemá. Navíc je nutno přihlédnout k tomu, že z ustanovení § 146 odst. 2 IZ vyplývá, že i kdyby dlužnice po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, zaplatila pohledávky navrhovatele a dalších věřitelů, odvolací soud by k takové skutečnosti nemohl přihlédnout.

Odvolací soud na základě shora učiněných závěrů dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že dlužnice je v úpadku, neboť má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit (§ 3 odst. 1 IZ), neboť tyto závazky (s ohledem na jejich splatnost) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ). Přitom se odvolací soud již pro nadbytečnost nezabýval posouzením pohledávky další věřitelky (Beaty Gorolové).

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, navrhujícímu věřiteli a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu