2 VSOL 107/2015-A-27
KSBR 37 INS 29332/2014 2 VSOL 107/2015-A-27

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Radomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Gen. Svobody 635/33, Třebíč, PSČ 674 01, o zaplacení soudního poplatku, rozhodl o odvolání soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky, Exekutorský úřad Cheb, se sídlem 26. dubna 10, Cheb, PSČ 350 02, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 29332/2014-A-17 ze dne 15.1.2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 29332/2014-A-17 ze dne 15.1.2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil soudnímu exekutorovi JUDr. Josefu Lavičkovi, Exekutorský úřad Cheb, aby ve lhůtě 3 dnů od doručení usnesení zaplatil České republice-Krajskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na nařízení předběžného opatření podle položky 5 Sazebníku soudních poplatků.

Proti tomuto usnesení podal soudní exekutor JUDr. Josef Lavička odvolání. Uvedl, že v daném případě je osvobozen od povinnosti zaplatit soudní poplatek podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Poukázal na to, že úkony exekutora podle ustanovení § 28 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, v platném znění, se považují za úkony exekučního soudu, a proto lze dovodit, že osvobození od soudních poplatků se vztahuje i na soudního exekutora. K tomu poukázal na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. Cpjn 6895, Opjn 1/95 ze dne 4.7.1996. Namítl, že v daném případě jako soudní exekutor podal návrh na předběžné opatření a poté, co bylo zamítnut, podal odvolání, to vše ve vztahu k prováděné exekuci vedené pod sp. zn. 176 EX 59/12, tedy k výkonu soudní moci, která na něj byla přenesena. Vystupoval tak jako orgán soudní moci, a proto se na něj vztahuje ustanovení o osvobození od soudních poplatků. Navrhl, aby nebyl povinen platit soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podané odvolání proti napadenému usnesení.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ, předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1, písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že v insolvenční řízení dlužnice soudní exekutor JUDr. Josef Lavička podáním ze dne 21.11.2014 (doručeným soudu téhož dne) podal návrh, kterým se domáhal nařízení předběžného opatření, jímž mu soud umožní provést již nařízenou exekuci vedenou u jeho exekutorského úřadu pod sp. zn. 176 EX 00059/12 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením specifikovaných nemovitostí povinného-dlužníka byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 2933/2004 deponován na účtu u soudního exekutora do doby, než bude možné takto získaný výtěžek exekuce vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty dlužníka nebo než pominou účinky dle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 29332/2014-A-10 ze dne 27.11.2014 soud tento návrh na nařízení předběžného opatření zamítl a uložil navrhovateli předběžného opatření povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000 Kč. Proti tomuto usnesení podal soudní exekutor JUDr. Josef Lavička odvolání.

Vznik poplatkové povinnosti v případě soudního poplatku za návrh na nařízení předběžného opatření upravuje zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění v ustanovení § 4 odst. 1 písm. h) tak, že poplatková povinnost vzniká uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření. Poplatková povinnost za odvolání proti rozhodnutí, kterým soud rozhodl o návrhu na nařízení předběžného opatření, pak vzniká podáním odvolání (§ 4 odst. 1 písm. b) tohoto zákona)

Podle položky 22 bod. 3. Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k uvedenému zákonu o soudních poplatcích, činí výše soudního poplatku za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na nařízení předběžného opatření 1.000 Kč (dle položky 5 Sazebníku).

Podle obsahu insolvenčního spisu a obsahu napadeného usnesení soud prvního stupně rozhodoval o návrhu soudního exekutora na nařízení předběžného opatření, kterým měl být omezen účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, který je uveden v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ, a to takovým způsobem, aby bylo soudnímu exekutorovi umožněno provést již nařízenou exekuci (§ 82 odst. 2 písm. b/ IZ).

Především je nutno uvést, že z ustanovení § 11 zákona o soudních poplatcích výslovně nevyplývá, že by soudní exekutor při podání návrhu na nařízení předběžného opatření, tedy i odvolání proti rozhodnutí o tomto návrhu, byl od soudního poplatku osvobozen. Je třeba přisvědčit odvolateli, že podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) tohoto zákona je od poplatku osvobozena Česká republika a státní fondy a podle odstavce třetího tohoto zákonného ustanovení se toto osvobození podle písm. a) vztahuje i na návrh na nařízení předběžného opatření. Odvolací soud se však neztotožňuje se závěrem odvolatele, že při podání návrhu na nařízení předběžného opatření působil jako státní orgán a vykonával část pravomocí, které na něj byly Českou republikou delegovány zákonem č. 120/2001 Sb., exekučním řádem. Z ustanovení § 28 exekučního řádu totiž jednoznačně vyplývá, že úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu v průběhu vedení exekuce. Z dalšího ustanovení § 52 odst. 2 exekučního řádu pak jednoznačně vyplývá, že nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které jsou svěřeny o.s.ř. a dalšími právními předpisy soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu při provedení výkonu rozhodnutí . I z tohoto ustanovení je tedy zřejmé, že se jedná pouze o takové úkony, které vyplývají z provádění samotné exekuce s poukazem na provádění výkonu rozhodnutí soudem. Podání návrhu na nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ, s cílem omezit účinky spojené insolvenčním zákonem se zahájením insolvenčního řízení v tom smyslu, aby exekutor mohl provést nařízenou exekuci, však není úkonem, kterým by soudní exekutor prováděl exekuci podle exekučního řádu. Nelze tedy vycházet z toho, že při podání takového návrhu by byl soudní exekutor státním orgánem při výkonu exekuční činnosti. Odvolací soud proto neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně tak zcela správně uložil podle citovaných ustanovení zákona o soudních poplatcích a jeho přílohy soudnímu exekutorovi povinnost k zaplacení soudního poplatku z odvolání proti rozhodnutí, kterým soud rozhodl o návrhu na nařízení předběžného opatření a stanovil správně i výši tohoto soudního poplatku.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

K poukazu odvolatele na Stanovisko velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. Cpjn 68/95, Opjn 1/95 ze dne 24.7.1996 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 49/1996) třeba zdůraznit, že v něm Nejvyšší soud pouze uzavřel, že osvobození od soudních poplatků poskytnuté České republice podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích se týká všech jejích orgánů, jimž náleží moc zákonodárná, výkonná a soudní, z čehož bez dalšího neplyne, že by jim příslušelo toto osvobození od soudního poplatku i mimo výkon těchto pravomocí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Olomouci dne 16. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu