2 VSOL 107/2014-A-11
KSBR 44 INS 35246/2013 2 VSOL 107/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Zity Goldmannové, narozené 11.2.1975, bytem Puchýřova 2320/7, 628 00 Brno, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.12.2013, č. j. KSBR 44 INS 35246/2013-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech svého usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení bylo zahájeno insolvenční řízení dne 9.12.2013. V bodu 06 návrhu dlužnice uvedla, že v současné době má více peněžitých závazků, které není schopna splácet po dobu delší než tři měsíce, z čehož plyne, že je v úpadku. Dlužnice především neuvedla a neoznačila v souladu s § 103 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), alespoň dva své věřitele a dále v návrhu absentují konkrétní informace o výši a splatnosti pohledávek alespoň dvou věřitelů, které není dlužnice schopna plnit. I v bodu 18 návrhu chybí konkrétní údaje o splatnosti minimálně dvou závazků dlužnice vůči dvěma různým věřitelům a věřitelé nejsou nezaměnitelně označeni. Jelikož v insolvenčním návrhu chybí základní náležitosti, bez jejichž uvedení nelze pokračovat v řízení, soud podle § 128 IZ insolvenční návrh dlužnice pro neprojednatelnost odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla v něm pouze, že soud ji měl vyzvat k doplnění chybějících údajů v kolonce 06 o konkrétní údaje osvědčující úpadek. Měl ji tedy vyzvat k opravě návrhu, nikoliv návrh odmítnout. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu jednání.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (9.12.2013) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 7, věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice ze dne 4.12.2013 učinil soud prvního stupně správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze v tomto směru odkázat na odůvodnění napadeného usnesení. Pro posouzení závěrů soudu prvního stupně je v dané věci podstatné, že dlužnice v bodu 06 insolvenčního návrhu uvedla pouze, že má v současné době více peněžitých závazků, které není schopna splácet po dobu delší než tři měsíce. V bodu 18 návrhu označila pět závazků vůči třem věřitelům, u všech závazků uvedla výši závazků. Dále je podstatné, že k insolvenčnímu návrhu dlužnice nepřipojila seznam závazků, který (pokud by splňoval všechny náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem) mohl sloužit jako zdroj pro doplnění okolností osvědčujících úpadek dlužnice, které absentovaly v samotném insolvenčním návrhu.

Na základě výše uvedených zjištění se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužnice sice v bodu 18 návrhu tvrdila existenci více věřitelů (tři právnické osoby poskytující spotřebitelské úvěry), přestože neúplně označených, u kterých však není pochyb, o jaké subjekty se jedná. Avšak její tvrzení, že má více peněžitých závazků, které není schopna splácet po dobu delší než tří měsíců, je zcela obecné a nekonkrétní. Lze tedy shrnout, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by mohl soud dovodit znaky úpadku ve smyslu § 3 odst. 1, písm. b) a c) IZ. Neuvedla totiž skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, že její závazky vůči (nejméně) dvěma věřitelům jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit (§ 3 odst. 1, písm. c/ a odst. 2 IZ).

Za situace, kdy dlužnice ve svém insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že splňuje všechny znaky úpadku, postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužnice podle § 128 odst. 1 IZ odmítl, aniž by dlužnici vyzýval k jeho nápravě.

Odvolací námitky dlužnice nejsou důvodné. Vady insolvenčního návrhu totiž může insolvenční navrhovatel odstranit jen do té doby, dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí návrhu (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 11/2009). Soud prvního stupně tedy správně nevyzýval dlužnici k doplnění chybějících náležitostí insolvenčního návrhu.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu