2 VSOL 107/2011-A-9
KSOS 25 INS 1468/2011 2 VSOL 107/2011-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Danuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Okrajová 1415/39, 736 01 Havířov-Podlesí, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.2.2011, č. j. KSOS 25 INS 1468/2011-A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nemá za osvědčený úpadek dlužnice ve smyslu ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ). Dlužnice v bodě 21 insolvenčního návrhu pouze uvedla, že má více věřitelů a je předlužena. Dle soudu prvního stupně předlužení přichází v úvahu pouze u podnikajících osob, u fyzických osob nepodnikajících je vyloučeno a tyto osoby mohou tvrdit úpadek pouze z důvodů platební neschopnosti. Insolvenční soud proto postupoval dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl. Nad rámec uvedl, že dlužnici by i za stávajících okolností nemohlo být povoleno oddlužení, neboť do svých příjmů započetla i sirotčí důchod svých synů.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm namítla, že ji soud měl vyzvat k řádnému doplnění návrhu s poučením, že pokud vady nebudou řádně a včas odstraněny, bude návrh odmítnut. Dále uvedla, že v bodě 21 návrhu zaškrtla pouze návrh na povolení oddlužení a tím mínila rozhodnutí soudu o úpadku a povolení oddlužení, neboť má více věřitelů se závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit. Dále uvedla, že její příjmy, které jsou společné se syny , jsou dostačující na to, aby zaplatila 30 % svých závazků. Skutečně disponuje částkou 19.000,-Kč. Dluhy z dědictví přísluší všem dědicům, tedy i synům a narůstají o příslušenství. Proto se se syny dohodla, že dluhy začne splácet ihned, a to i ze sirotčích důchodů. Věřitelé dosud nezajímalo, jestli plnění je ze sirotčího důchodu či nikoliv. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a insolvenční návrh neodmítl.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 103 odst. 1 IZ, musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést k rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící jeho úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit ( platební neschopnost ). Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Dle odstavce 3, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z ust. § 128 odst. 1 IZ vyplývá, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Dlužník, který tvrdí svůj úpadek, popřípadě hrozící úpadek, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle ust. § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Dlužník může podat insolvenční návrh na tomto příslušném formuláři (pokud hodlá současně navrhnout i povolení oddlužení) anebo samostatným podáním.

V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně dlužnici správně vysvětlil, že úpadek ve formě předlužení přichází v úvahu pouze u podnikajících osob a u fyzických osob nepodnikatelů je předlužení vyloučeno (§ 3 odst. 3 IZ). Dlužnice tedy mohla tvrdit svůj úpadek pouze z důvodu platební neschopnosti. Ze shora citovaného ust. § 3 odst.1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to a) mnohostí věřitelů, b) existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a c) neschopností splácet závazky. Vyvratitelná domněnka neschopnosti splácet závazky může vyplývat také ze skutečností uvedených v § 3 odst. 2 IZ, mezi které patří i to, že dlužník své splatné závazky nehradí po dobu delší jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti.

V přezkoumávané věci dlužnice v insolvenčním návrhu, spojeným s návrhem na povolení oddlužení uvedla v bodě 21, že má více věřitelů, je předlužena, souhrn jejích závazků převyšuje hodnotu jejího majetku. Kolonky č. 14 až 17 zůstaly bez popisu, tj. i bez odkazu na seznam závazků. Dlužnice k návrhu připojila seznam majetku a závazků. V seznamu závazků označila celkem 3 věřitele (Česká spořitelna, a.s., Statutární město Havířov a Home Credit, a.s.), uvedla aktuální dlužnou částku a datum poslední splátky (22.10.2010, další splátky v rozmezí od 16.12.2010 do 21.12.2010).

Takto vylíčená skutková tvrzení nejsou i podle názoru odvolacího soudu způsobilá naplnit znaky úpadku, vymezené v ust. § 3 odst. 1 IZ. V seznamu závazků sice dlužnice označila své věřitele a u jednotlivých závazků uvedla i jejich výši, avšak v bodě 21 návrhu (ani na jiném místě návrhu) neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by soud mohl dovodit, že dlužnice je v platební neschopnosti. Proto se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužnice v návrhu neuvedla žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jejím úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedla skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že své závazky není schopna hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tyto vady jsou nedostatkem insolvenčního návrhu, který brání pokračování v řízení. Za této situace postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Námitka odvolatelky, že soud prvního stupně ji měl vyzvat k odstranění vad insolvenčního návrhu a poučit ji o odmítnutí návrhu, není důvodná. Tento postup je totiž v insolvenčním řízení vyloučen (§ 128 odst. 1 IZ). Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do té doby, dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí návrhu (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 11/2009). Další odvolací námitky dlužnice (o dostačujícím příjmu pro účely povolení oddlužení) nejsou v této fázi řízení, kdy jsou posuzovány náležitosti řádného insolvenčního návrhu, významné.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ) k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě (§ 7 IZ, § 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 26. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu