2 VSOL 1064/2017-B-163
KSOS 31 INS 16520/2015 2 VSOL 1064/2017-B-163

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Bronislava Šlahaře v insolvenční věci dlužnice: Hana Maturová anonymizovano , anonymizovano , bytem Jugoslávská 2739/11, 787 01 Šumperk, IČO 025 32 247, zastoupena Pavlem anonymizovano , anonymizovano , bytem Špalkova 56, 789 61 Bludov, o insolvenčním návrhu věřitele: QI Investiční společnost, a.s., se sídlem Praha 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, IČ: 27911497, zastoupeného JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 1/II, 377 01 Jindřichův Hradec, o návrhu na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2017, č.j. KSOS 31 INS 16520/2015-B-142

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2017, č.j. KSOS 31 INS 16520/2015-B-142 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) označeným usnesením oddlužení dlužnice neschválil, neboť dlužnice sice návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr a přepokládané uspokojení nezajištěných věřitelů isir.justi ce.cz splátkami za 5 let přesahuje těsně minimální hranici 30 %, avšak důvodem neschválení oddlužení je skutečnost, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení. Současně soud rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku konkursem maje za to, že dlužnice má majetek (nemovitost), který není možno hodnotit pro uspokojení věřitelů jako zcela nepostačující.

Proti usnesení insolvenčního soudu podala dlužnice včasné odvolání obsáhlými podáními ze dne 7. 10. 2017, 9.10.2017 a 17.10.2017, v nichž s rozhodnutím nesouhlasila a navrhla jeho zrušení. V důvodech poukazovala na počínání správce a insolvenčního soudu, které obviňovala, že na Hanu anonymizovano se chystá rozsáhlý trestný čin podvodu, vydírání a veřejných pomluv zneužitím insolvenčního zákona, aby jí bylo zničeno podnikání a život za pomoci propojených osob na předmětném skutku . Dlužnice konstatovala, že na správce i soudkyni JUDr. Holešovskou podala trestní oznámení a žádala řadu institucí, aby se jejím úpadkem zabývaly s tím, že ona se hodlá s věřiteli řádně vyrovnat.

S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 23.6.2015, napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. září 2017, proto v odvolacím řízení odvolací soud aplikoval ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.7.2017 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), učinil tak, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že společnost QI investiční společnost, a.s., se sídlem Praha 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, IČ: 27911497 (dále jen navrhovatel ) podala dne 23.6.2015 insolvenční návrh, v němž se domáhala zjištění úpadku dlužnice. Usnesením ze dne 11. září 2015, č.j. KSOS 31 INS 16520/2015-A-13 soud zjistil úpadek dlužnice, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ing. Petra Konečného, se sídlem Na Střelnici 1212/39, 779 00 Olomouc, s provozovnou nám. Tyrše a Fügnera 193/2, 789 58 Mohelnice, povolil řešení úpadku oddlužením a rozhodl o dalším postupu. Správce zjistil osobní a majetkové poměry dlužnice, přezkoumal přihlášené pohledávky a sepsal majetek dlužnice (č. d. B-1-B-3 spisu), byly provedeny přezkumné jednání a schůze věřitelů dne 10.12.2015, dlužnice u přezkumného jednání žádnou z přezkoumaných pohledávek nepopřela, bylo provedeno druhé přezkumné jednání dne 06.4.2016 a proveden přezkum přihlášené pohledávky č. P 1. a dílčí pohledávky č. 2. Dlužnice již podáním doručeným soudu dne 11.1.2016 navrhla, aby jí soud ustanovil jiného insolvenčního správce a vznesla proti soudkyni námitku podjatosti. Insolvenční soud o návrhu dlužnice na zproštění insolvenčního správce funkce rozhodl zamítavě; Vrchní soud usnesením č.j. KSOS 31 INS 16520/2015, 2 VSOL 596/2016-B-65 ze dne 26. ledna 2017 rozhodl, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Kateřina Holešovská není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci a usnesením č.j. KSOS 31 INS 16520/2015, 2 VSOL 210/2017-B-110 ze dne 29. května 2017 zamítnutí návrhu dlužnice na zproštění insolvenčního správce potvrdil, o dovolání dosud nebylo rozhodnuto, dlužnice přes výzvu nedoložila své kvalifikované zastoupení v dovolacím řízení. O návrhu dlužnice na určení lhůty k procesnímu úkonu rozhodl Vrchní soud dne 2. srpna 2017 tak, že návrh zamítl. Po zprávě insolvenčního správce ze dne 2.8.2017 o nedostatku součinnosti dlužnice při zjišťování majetku patřícího do podstaty insolvenční soud rozhodl napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 405 odst. 2 písm. a) IZ jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže návrh na povolení oddlužení nebyl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.

Oddlužení (tzv. osobní bankrot) je způsob řešení úpadku, který ve zvýšené míře zohledňuje sociální aspekty před hledisky ekonomickými, má motivovat dlužníka k aktivnímu zapojení do umořování svého dluhu, minimálně do předpokládané výše

30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, u zajištěných věřitelů se počítá s uspokojením ze zajištění a po splnění oddlužení umožnit dlužníkovi život bez břemene dluhů.

Zákon k poskytnutí dobrodiní oddlužení stanoví řadu podmínek, z nichž zásadní jsou: 1. řádný návrh na povolení oddlužení 2. stav úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka 3. schopnost zaplatit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů splátkami za 5 let oddlužení nebo souhlas věřitelů, že v oddlužení obdrží méně než 30 % svých pohledávek 4. nesledovat oddlužením nepoctivý záměr 5. věřitelé dluhů z podnikání nesmí s oddlužením nesouhlasit 6. plnění povinností v průběhu řízení Insolvenční soud tedy zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže jím je sledován nepoctivý záměr nebo hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí, anebo dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. V případě, kdy insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V projednávané věci insolvenční soud konstatoval, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení. Tento závěr vyplývá ze skutečností, že ač dlužnice přistoupila svým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení k insolvenčnímu návrhu věřitele a v návrhu a jeho přílohách tvrdila a osvědčila, že je v úpadku, přesto považuje insolvenční řízení za nezákonné a insolvenčního navrhovatele-věřitele, jeho advokátku, správce i soudce insolvenčního a odvolacího soudu a další osoby viní ze zločinného spolčení vůči její osobě. Dlužnice nerespektuje pokyny soudu ani insolvenčního správce, správci neposkytla potřebnou součinnost při zjišťování hodnoty jejího majetku, který navíc označila až v průběhu řízení, a existence tohoto majetku nebyla pro nespolupráci dlužnice prokázána.

Odvolací soud považuje ze zcela nepochybné, že dlužnice řádně neplnila a neplní povinností v insolvenčním řízení. V prvé řadě nesplnila dosud řádně svou povinnost podat řádný seznam majetku (§ 104 odst. 1 písm. a) IZ) ani neplní povinnosti při zjišťování majetkové podstaty podle § 209 a násl. IZ, zejména přes výzvy insolvenčního správce dosud nepředložila aktuální seznam majetku, ač podle vlastního vyjádření vlastní majetek jinak, než uvedla v příloze návrhu na oddlužení, další majetek přes výzvy ani nespecifikovala. Dlužnice tak neposkytuje součinnost správci při zjišťování majetkové podstaty, činí tak i nepředložením tvrzené sbírky známek (i sběratelských kousků) k ocenění. Insolvenční soud více než mírně nehodnotil nesplnění těchto povinností jako nepoctivý záměr dlužnice v oddlužení, avšak zřetelně jde nedbalý přístup dlužnice k plnění svých povinností, z čehož se nelze zprostit obviňováním správce, soudců a dalších osob, které není ničím podloženo (návrhy na zproštění správce funkce, námitky podjatosti i návrh na stanovení lhůty procesního úkonu nebyly důvodné, není nic známo o výsledku případných trestních podnětů dlužnice). Správce se řádně snaží zjistit majetek náležící do podstaty, na neurčité údaje náležitě reagoval výzvami k doplnění údajů či doložením věcí a žádostmi o součinnost Již takový stav je nepřípustný, neboť dlužnice má povinnost poskytovat správci všemožnou součinnost přímo ze zákona a není možné, aby dlužník na výzvy správce odpovídal protivýzvami či urgencemi.

Usnesením ze dne 11. 9. 2015 č. j. KSOS 31 INS 16520/2015-A-13 rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužnice, povolil řešení úpadku oddlužením a uložil dlužnici, aby počínaje měsícem září 2015 platila insolvenčnímu správci zálohu na odměnu a hotové výdaje vždy nejpozději do konce daného kalendářního měsíce. Insolvenční správce ve zprávě o činnosti ze dne 13. 3. 2017 uvedl, že dlužnice od ledna 2016 nehradí zálohy na odměnu a hotové výdaje správce, jak jí bylo uloženo v usnesení o úpadku, přičemž dluh ke dni 13. 3. 2017 činil 16 335 Kč. Dlužnice správci uhradila částku 17 000 Kč, oznámila to v podání ze dne 2.4.2017; správce ve sdělení ze dne 5.4.2017 potvrdil, že uvedenou částku obdržel a použil ji na úhradu dlužných záloh na svou odměnu a výdaje do března 2017 včetně. Dlužnice ovšem své povinnosti neplnila více než rok a tyto pohledávky za majetkovou podstatou vznikly v důsledku nedbalého a lehkomyslného přístupu dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Insolvenční soud i správce dále správně poukazují na skutečnost, že dlužnici po rozhodnutí o úpadku stále narůstá dluh vůči správci domu, ve kterém spolu s Markem Plachým vlastní bytovou jednotku a proto má povinnosti platit náklady na správu a zálohy na služby v rozsahu odpovídajícím jejímu podílu. Důvodně též poukazují na to, že dlužnice svým postojem insolvenční řízení protahuje, oddaluje tak uspokojení svých věřitelů, a pro její postoje nelze předpokládat, že se postoj dlužnice v budoucnu změní, že začne respektovat insolvenčního správce a soud a bude povinnosti dlužníka v oddlužení řádně plnit (dlužnice i přes rozhodnutí soudu nadále označuje správce i insolvenční soud za podjaté, činí konstrukce o zločinném spolčení apod.).

Odvolací námitky dlužnice nejsou ničím podloženy, nemohou být proto důvodné, naopak ze spisu jasně vyplývá lehkomyslný a nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení, který brání povolení oddlužení. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené

rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, věřitelskému výboru a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 21. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel, v.r. Jitka Jahodová předseda senátu