2 VSOL 1062/2013-A-12
KSOS 14 INS 15886/2013 2 VSOL 1062/2013-A-12

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Kristýny anonymizovano , anonymizovano , bytem Petra Křičky 2704/11, Ostrava-Moravská Ostrava, PSČ 702 00, IČ: 76659178, zastoupené JUDr. Mariem Hanákem, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava-Moravská Ostrava, PSČ 702 00, o insolvenčním návrhu věřitele Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Košická 477/3, Ostrava-Heřmanice, PSČ 713 00, zastoupeného Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem Škroupova 1114/4, Ostrava-Moravská Ostrava, PSČ 702 00, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 14 INS 15886/2013-A-7 ze dne 18.7.2013,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele se n e o d m í t á .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele Tomáše anonymizovano (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že věřitel podal dne 5.6.2013 insolvenční návrh, ve kterém uvedl, že má za dlužnicí pohledávku ze směnky ve výši 4.320.000 Kč splatnou dne 31.12.2010, která na něj byla převedena rubopisem a dosud na ni nebylo ničeho zaplaceno. Jako dalšího věřitele dlužnice označil Andreu anonymizovano , anonymizovano , bytem Bratrská

1029/32, Ostrava-Zábřeh, která má pohledávku splatnou již více než 3 měsíce ve výši 5.000.000 Kč s příslušenstvím a ohledně které je vedeno exekuční řízení (které blíže označil). K této pohledávce věřitel uvedl, že pochybuje o platnosti tohoto závazku. Insolvenční návrh věřitele tak neobsahuje náležitosti podle ustanovení § 103 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ), neboť v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužnice. Věřitel sice v návrhu konkrétně označil dalšího věřitele dlužnice, chybí však jakékoliv bližší údaje o splatnosti takového závazku. Soud proto rozhodl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh věřitele odmítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 3 občanského soudního řádu.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Uvedl, že v insolvenčním návrhu označil druhého věřitele-Andreu anonymizovano , rovněž specifikoval další podstatné skutečnosti, tj. titul pohledávky, existenci exekučního řízení, což bylo podpořeno i důkazy, které doložil spolu s návrhem. Poukázal na to, že vzhledem k existenci exekučního řízení je již v návrhu presumováno, že se jedná o pohledávku splatnou, a vzhledem k datu nařízení exekuce je evidentní i doba její splatnosti. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se jeho insolvenční návrh neodmítá.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu spisu vyplývá, že věřitel dne 5.6.2013 podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek. V návrhu uvedl, že má vůči dlužnici peněžitou pohledávku ve výši 4.320.000 Kč s příslušenstvím z titulu vlastní směnky splatné dne 31.12.2010, která na něj byla převedena rubopisem a nebylo na ni ničeho zaplaceno. Dále uvedl, že směnku uplatnil ve směnečném řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 356/2011, byl vydán směnečný platební rozkaz a následně nebylo přisvědčeno námitkám dlužnice, když dosud nepravomocným rozsudkem byl ponechán směnečný platební rozkaz v platnosti. Dlužnice je v prodlení se zaplacením takřka dva a půl roku. Je mu známo, že dlužnice má více věřitelů a není schopna plnit své splatné závazky. Jako dalšího věřitele se splatnou pohledávkou zajištěnou exekučním titulem, která je vymáhána v exekučním řízení, označil Andreu anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Zábřeh, Bratrská 1029/32 s tím, že tato pohledávka je splatná již více než 3 měsíce a její výše činí 5.000.000 Kč s příslušenstvím. Podkladem pro nařízení exekuce k vymožení této pohledávky je notářský zápis ze dne 17.1.2013. Dále uvedl, že ačkoliv má důvodnou pochybnost o platnosti tohoto závazku, za aktuálního právního stavu označuje Andreu anonymizovano jako druhé věřitele.

Nejvyšší soud České republiky opakovaně judikoval, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, tedy skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) až c) insolvenčního zákona). K tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým č. 26/2011). V insolvenčním řízení tedy platí, že je nutno posoudit, zda insolvenční návrh (lhostejno, zda věřitelský nebo dlužnický) má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ustanovení 128 odst. 1 IZ. Přitom požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání (č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2007), jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 (uveřejněného pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V tomto Stanovisku Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým č. 91/2009). Věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Přitom takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Podstatné je, že údaje obsažené ve věřitelském insolvenčním návrhu musí vytvářet v konkrétní skutkové rovině takový obraz věci, z nějž by bylo lze logicky dovodit (kdyby byla tvrzení uvedená ve věřitelském insolvenčním návrhu shledána pravdivými) skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku. Údaje o tvrzené výši pohledávek dalších věřitelů a o době jejich splatnosti přitom nelze nahrazovat opisováním textu insolvenčního zákona nebo skutkovým shrnutím, k němuž na základě uvedených tvrzení nelze logickým úsudkem dospět. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod pořadovým č. 44/2012).

V posuzované věci odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že věřitel jako insolvenční navrhovatel splnil v insolvenčním návrhu požadavky kladené ustanovením § 103 odst. 2 IZ, tj. požadavky na obsahové náležitosti věřitelského insolvenčního návrhu, neboť v insolvenčním návrhu uvedl nejen dostatečná skutková tvrzení ohledně své splatné pohledávky za dlužnicí, jak správně uzavřel soud prvního stupně, ale rovněž tak dostatečná skutková tvrzení ohledně splatné pohledávky dalšího věřitele dlužnice. Věřitel totiž v insolvenčním návrhu dostatečně (konkrétně) označil dalšího věřitele dlužnice, jakož i pohledávku tohoto věřitele, když uvedl výši pohledávky i její splatnost, a to tvrzením, že výše pohledávky činí 5.000.000 Kč s příslušenstvím a tato je splatná více než 3 měsíce. Takováto tvrzení věřitele ohledně závazku dlužnice vůči dalšímu věřiteli odvolací soud shledává jako zcela konkrétní tvrzení (konkrétní údaj) o pohledávce takového věřitele, včetně konkrétního údaje o splatnosti této pohledávky, a to v míře, která v případě, že toto tvrzení bude shledáno pravdivým, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužnice je v úpadku.

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhujícímu věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. prosince 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu