2 VSOL 1060/2015-A-33
KSBR 47 INS 34240/2014 2 VSOL 1060/2015-A-33

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníků a) Antonína anonymizovano , anonymizovano a b) Ladislavy anonymizovano , anonymizovano , oba bytem v Dolních Lažanech 37, PSČ 675 51, o insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.8.2015, č. j. KSBR 47 INS 34240/2014-A-27,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zastavil insolvenční řízení. Dle odůvodnění usnesení postupoval insolvenční soud podle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), když dlužníci v určené lhůtě nezaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč uloženou jim usnesením ze dne 18.3.2015. Dále insolvenční soud vysvětlil účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Tvrdili, že k insolvenčnímu návrhu doložili všechny potřebné dokumenty, když předložili seznam závazků, seznam o jejich podnikání, seznam movitého a nemovitého majetku. Uvedli výši závazků, údaje o poslední splátce a data splatnosti jednotlivých závazků neznají. Seznamy opatřili podpisem a prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. Jejich insolvenční návrh je tedy srozumitelný a úplný a obsahuje také všechny zákonem požadované přílohy. Doložili rovněž nové darovací smlouvy s navýšeným příjmem. Navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Podle odstavce 3, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Předně je nutno uvést, že insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto je možno pro stručnost odkázat na zjištění a závěry uvedené v napadeném usnesení. Ostatně skutkový stav věci dlužníci ve svém odvolání ani nezpochybňovali. Lze tedy shrnout, že insolvenční soud uložil dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč usnesením ze dne 18.3.2015, č. j. KSBR 47 INS 34240/2014-A-14, které bylo k odvolání dlužníků usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.7.2015 změněno jen tak, že dlužníkům se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč společně a nerozdílně. Zálohu, kterou měli dlužníci uhradit, nezaplatili ani ke dni vydání napadeného usnesení (28.8.2015).

Pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení je rozhodné, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv, a dále skutečnost, zda v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti k úhradě zálohy) se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy by bylo zbytečné (například, že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce), případně jsou tu takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Přitom pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím podle § 108 odst. 1 IZ, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť náklady insolvenčního řízení (odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) by neměly být hrazeny státem (§ 38 odst. 2 IZ). S přihlédnutím k tomu by měl být vykládán i § 108 odst. 3 IZ (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V přezkoumávané věci z obsahu spisu nevyplývá, že by se majetková situace dlužníků změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy by bylo nadbytečné. Dlužníci ani netvrdili, že od doby vydání rozhodnutí o uložení povinnosti k úhradě zálohy by jejich majetková situace doznala nějakých změn. Dále je zásadní, že dlužníci zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatili (a to ani v průběhu tohoto odvolacího řízení). Tato skutečnost zcela nepochybně plyne z obsahu spisu a dlužníci ji rovněž nezpochybňují. Odvolací soud neshledal v posuzované věci ani žádné okolnosti, pro něž by bylo řešení úpadku dlužníků nezbytné nebo obecně žádoucí.

Na základě výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usnesení o zastavení insolvenčního řízení podle § 108 odst. 3 IZ je věcně správné, a proto je podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníkům se doručuje i zvláštním

způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu