2 VSOL 1052/2013-A-9
KSBR 28 INS 28128/2013 2 VSOL 1052/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Záhumenní 28, 763 64 Spytihněv, o insolvenčním návrhu věřitelky Ilony Balůnové, rodné číslo 795604/4129, bytem Na Honech III. 4920, 760 05 Zlín, rozhodl o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.10.2013, č. j. KSBR 28 INS 28128/2013-A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitelky se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech usnesení uvedl, že věřitelka se domáhala rozhodnutí o úpadku dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 7.10.2013. Její návrh však neobsahuje všechny podstatné rozhodující skutečnosti pro osvědčení úpadku dlužnice, a to ani ve formě insolvence, ani předlužení. Věřitelka pouze uvedla, že má za dlužnicí splatnou pohledávku, nedoložila však žádným způsobem, kdy je daná pohledávka splatná. Uvedla, že je již 90 dnů po lhůtě splatnosti. Současně není uveden právní důvod, ze kterého by vyplýval vznik tvrzené pohledávky. Dále věřitelka neuvedla údaje týkající se splatnosti některých pohledávek dalších věřitelů, a také žádné právní důvody vzniku těchto pohledávek. Proto postupoval soud podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), a insolvenční návrh odmítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ).

Proti tomuto usnesení podala odvolání navrhující věřitelka. Namítala, že dostatečně doložila svou pohledávku, a to uznáním dluhu dlužnice, když jiné potvrzení ohledně odstupného jí nebylo vystaveno. Domnívá se, že měla být vyzvána soudem prvního stupně k odstranění vad a doplnění. Ve vztahu k dalším věřitelům uvedla, že tyto konkretizovala, nemohla uvést právní důvod závazku, neboť nemá přístup k jejich dokladům, soud však mohl sám vyžádat od konkrétních věřitelů vyjádření k existujícímu dluhu. Věřitelka přesně specifikovala věřitele včetně identifikačního čísla a sídla, uvedla výši pohledávky a její splatnost, včetně prodlení po splatnosti. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 až 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

V posuzované věci podala věřitelka insolvenční návrh u Krajského soudu v Brně dne 9.10.2013, kterým se domáhala zjištění úpadku dlužnice Aleny anonymizovano . V insolvenčním návrhu uvedla, že byla zaměstnána u dlužnice, která jí měla vyplatit při skončení pracovního poměru odstupné, což se nestalo. Dále uvedla, že dlužnice jí dluží doplatek odstupného ve výši 10.000 Kč, mzdové nároky věřitelce uhradila. O zaplacení dlužné částky věřitelka dlužnici marně upomínala, k dnešnímu dni nezaplatila ničeho, věřitelka má tedy pohledávku ve výši 10.000 Kč, a to více jak 90 dnů po lhůtě splatnosti. K osvědčení úpadku věřitelka v návrhu uvedla, že dlužnice má více věřitelů, a zastavila platby. Jako věřitele dlužnice označila Finanční úřad pro Zlínský kraj, Územní pracoviště Otrokovice, částka 30.000 Kč, splatná 31.12.2010, to je po splatnosti tisíc dnů, Raiffeisenbank a.s., částka 400.000 Kč, splatná 30.6.2011, to je po splatnosti více než dva roky, Plzeňský prazdroj, a.s., částka cca 1.000.000 Kč, po splatnosti od ukončení podnikání 31.12.2010, to je po splatnosti tři roky, Komerční banka, a.s., dlužnice neví přesně, ESSOX s.r.o., dlužnice neví přesně, ŠkoFIN s.r.o., částka 40.000 Kč, splatná 31.12.2011, to je po splatnosti 630 dnů. Z uvedeného podle dlužnice vyplývá četnost věřitelů, neschopnost splácet a prodlení u všech více jak 90 dnů.

Insolvenční návrh musí kromě náležitostí dle ust. § 103 odst. 1 IZ (obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř., označení dlužníka a navrhujícího věřitele), dále v souladu s ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o splatné pohledávce navrhujícího věřitele za dlužníkem), i skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka.

Pokud jde o aktivní legitimaci věřitelky k podání insolvenčního návrhu, má odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že věřitelka v něm dostatečným způsobem vylíčila okolnosti, ze kterých dovozuje své právo podat insolvenční návrh, a to uvedením konkrétních údajů o své pohledávce. V insolvenčním návrhu totiž tvrdí přesnou výši své pohledávky za dlužnicí (10.000 Kč), důvod pohledávky (odstupné) a údaje o splatnosti uvádí tak, že pohledávka je více jak 90 dnů po lhůtě splatnosti.

Kromě navrhující věřitelky samotné označila věřitelka dalších šest věřitelů dlužnice, které řádně identifikovala sídlem a identifikačním číslem (§ 3 odst. 1, písm. a/ IZ). Ve vztahu ke čtyřem věřitelům uvedla přesnou výši závazku a konkrétní datum splatnosti, přičemž ve všech případech se jedná o závazky splatné déle než 30 dnů (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ). Neschopnost dlužnice plnit své závazky vůči těmto věřitelům (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) lze dovodit z tvrzení věřitelky, že dlužnice své závazky není schopna splácet, neboť je u všech věřitelů v prodlení s placením více jak 90 dnů. Tomu konečně odpovídá i datum splatnosti závazků. Tyto věřitelkou uvedené údaje zakládají domněnku neschopnosti dlužnice hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ a odst. 2, písm. b/ IZ) a vyvracejí závěr soudu prvního stupně, že v návrhu chybí konkrétní a rozhodující údaj, že dlužnice není schopna své závazky platit. Z logiky věci plyne, že najisto může v tomto směru navrhující věřitel tvrdit pouze údaje o své pohledávce, u pohledávky dalšího označeného věřitele se vždy může jednat pouze o pravděpodobný údaj, jehož správnost bude prověřena v průběhu řízení a zpravidla bude určující pro závěr, zda je možno insolvenčnímu návrhu vyhovět. To však nic nemění na tom, že věřitelkou uváděné údaje plně postačují k vylíčení rozhodujících skutečností v míře, která činí návrh projednatelným.

K výtce soudu prvního stupně, že věřitelka neuvedla v insolvenčním návrhu právní důvod pohledávek dalších věřitelů, odvolací soud uvádí, že rozhodovací praxe obou vrchních soudů se ustálila na závěru, že uvedení právního důvodu pohledávek dalších věřitelů dlužníka není v rovině vylíčení konkrétních údajů o pohledávkách věřitelů nezbytné.

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh věřitelky obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by-v případě jejich prokázání či osvědčení-postačoval k závěru o úpadku dlužnice pro platební neschopnost. Insolvenční návrh věřitelky je tedy projednatelný. Proto odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh věřitelky se neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a věřitelce se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu