2 VSOL 105/2012-A-14
KSBR 30 INS 24289/2011 2 VSOL 105/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Vlasty anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní 73, 691 03 Rakvice, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.1.2012, č.j. KSBR 30 INS 24289/2011-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen insolvenční soud či soud ) uložil dlužnici, aby ve lhůtě 10 dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000,-Kč na označený účet. Na odůvodnění uvedl, že dlužnice dne 23.12.2011 doručila soudu insolvenční návrh, spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým žádala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Po vyhodnocení údajů v návrhu a jeho přílohách soud dovodil, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře by její nezajištění věřitelé neobdrželi alespoň 30 % svých pohledávek. Dlužnice má dle návrhu závazky ve výši celkem 96.688,-Kč vůči nezajištěným věřitelům. Ze svého příjmu ve výši 9.230,-Kč měsíčně by byla schopna na měsíční splátky hradit 1.285,-Kč. Za pět let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře by tak uhradila 77.100,-Kč, z této částky by však bylo třeba odečíst 64.800,-Kč na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, plátce DPH. Nezajištěným věřitelům by tak připadla částka 12.300,-Kč, což představuje pouze 13 % jejich pohledávek. Podle předběžné úvahy soudu by bylo třeba návrh dlužnice na povolení oddlužení zamítnout a rozhodnout o řešení jejího případného úpadku konkursem (§ 395, § 396 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/ v platném znění, dále jen IZ ). Soud proto uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč tak, aby byla zajištěna úhrada alespoň prvotních nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž uvedla, že po doručení usnesení insolvenčního soudu uzavřela smlouvu o důchodu se svým manželem a po tomto navýšení příjmů již bude schopna svým nezajištěným věřitelům uhradit minimální zákonný limit jejich pohledávek. Proto se v odvolacím řízení domáhá změny napadeného usnesení tak, aby záloha byla výrazně snížena, případně, aby jí nebyla uložena vůbec, neboť náklady insolvenčního řízení bude schopna hradit formou splátek insolvenčnímu správci. K odvolání připojila dohodu o smlouvě o důchodu.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo za b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 396 odst. 1 IZ , jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu insolvenčního spisu, nad rámec skutečností, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá, že dlužnice v bodě 14 insolvenčního návrhu, spojeného s návrhem na povolení oddlužení, uvedla pět svých nezajištěných a nevykonatelných závazků vůči třem věřitelům ve výši celkem 96.688,-Kč, závazek vůči věřiteli Česká spořitelna a.s. mezi těmito označen není. V bodě 12 návrhu označila jako svůj majetek movité věci, které nejsou předmětem zajišťovacích práv, jedná se o běžné vybavení domácnosti, mobilní telefon a tříkolku pro invalidy. Z bodu č. 18, č. 19 návrhu vyplývá, že manžel dlužnice Vilém Gabriel vyslovil s povolením oddlužení souhlas. V seznamu závazků, který dlužnice podepsala a opatřila potvrzením jeho úplnosti a správnosti, uvedla shodné věřitele a závazky jako v návrhu. V seznamu majetku, opatřeném rovněž doložkou správnosti a úplnosti a podpisem dlužnice, mimo movitých věcí uvedených v návrhu označila rodinný dům a sdělila, že nemá bankovní účet, na hotovosti má k dispozici invalidní důchod , nemá v majetku žádné cenné papíry.

Ze smlouvy o důchodu uzavřené dne 27. ledna 2012 mezi dlužnicí a jejím manželem vyplývá, že touto smlouvou se manžel dlužnice Vilém Gabriel zavázal k vyplácení důchodu dlužnici ve výši 1.500,-Kč měsíčně s tím, že poprvé bude důchod vyplacen v měsíci, v němž nastanou účinky rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

K dotazu odvolacího soudu dlužnice sdělila, že důchod, k jehož poskytování se zavázal její manžel, bude vyplácen z jeho mzdy, která činí 28.000,-Kč měsíčně čistého. Dále dlužnice doložila výpis z katastru nemovitostí vyhotovený dne 23.4.2012 k rodinnému domu , označenému v seznamu jejího majetku, z něhož vyplývá, že dlužnice a její manžel Vilém Gabriel mají ve společném jmění manželů nemovitosti, a to dům č.p. 73 a parcely č.p. 1027 a 213/1, nacházející se v k.ú. Rakvice, obec Rakvice. Na všech těchto nemovitostech vázne smluvní zástavní právo k zajištění pohledávek ve výši 650.000,-Kč s příslušenstvím podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 23.4.2008 se zástavním věřitelem Česká spořitelna, a.s. Účinky vkladu zástavního práva nastaly ke dni 23.4.2008.

Dlužnice dále v odvolacím řízení předložila smlouvu o úvěru č. 3551600823 uzavřenou mezi ní, Vilémem Gabrielem a Českou spořitelnou, a.s. dne 23.4.2008, kterou se banka zavázala poskytnout dlužnici a jejímu manželovi prostředky až do výše 650.000,-Kč, které budou spláceny ve splátkách 6.739,-Kč, první splátka bude zaplacena 20.6.2008 a poslední dne 20.6.2022.

Dlužnice v odvolání argumentovala změnou výše svého příjmu v důsledku smlouvy o důchodu (§ 842 a násl. občanského zákoníku) uzavřené s manželem. K příjmu ze smlouvy o důchodu 1.500,-Kč však pro účely oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem přihlížet nelze, neboť zdrojem prostředků pro úhradu tohoto důchodu je mzda vyplacená manželu dlužnice. Vyplacená mzda však je součástí společného jmění dlužnice a jejího manžela (§ 143 odst. 1, písm. a/ občanského zákoníku), proto je vyloučeno, aby manžel dlužnice prostředky z vyplacené mzdy, které již jsou součástí společného jmění, použil na úhradu svého závazku ze smlouvy o důchodu vůči dlužnici. Jiná situace by ovšem nastala, pokud by důchod byl dlužnici hrazen z peněžních prostředků ve výlučném vlastnictví manžela dlužnice (např. z prostředků, které by výlučně manžel dlužnice získal dědictvím), případně kdyby finanční prostředky poskytla dlužnici jiná osoba než manžel. Tak tomu však v dané věci není. Proto při úvaze o výši uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužnice lze vycházet pouze z jejího vlastního příjmu, kterým je invalidní důchod ve výši 9.230,-Kč měsíčně. Na správnosti úvahy insolvenčního soudu, že povolení oddlužení brání překážka dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ se ani po změně, ke které došlo v odvolacím řízení, nic nezměnilo.

Ostatně i to, že dlužnice se až v odvolacím řízení proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu snažila navýšit své příjmy tak, aby minimální zákonný limit pro povolení oddlužení splňovala, vzbuzuje důvodné pochybnosti o poctivosti záměru, sledovaného podaným návrhem na povolení oddlužení. Tyto pochybnosti však vzbuzují také další nové skutečnosti, které vyšly najevo až v odvolacím řízení.

Dlužnice až v odvolacím řízení, k výzvě odvolacího soudu, upřesnila označení nemovitostí, které v návrhu samém neuvedla (označila je pouze obecně v seznamu majetku, aniž by v návrhu a seznamu závazků označila závazek, který zajišťují). Až v odvolacím řízení doložila úvěrovou smlouvu, podle které se Česká spořitelna, a.s. zavázala poskytnout dlužnici a jejímu manželovi úvěr, aniž by však k závazku z této smlouvy uvedla jakákoli tvrzení. Zástavní právo, zajišťující závazek dlužnice a jejího manžela, dle výpisu z katastru nemovitostí z 23.4.2012 dosud trvá a lze tedy důvodně usuzovat, že dlužnice má rovněž zajištěný závazek vůči tomuto věřiteli, který ovšem v návrhu ani seznamu závazků neuvedla (ačkoli jej opatřila doložkou správnosti a úplnosti a podepsala jej). Z tohoto plynou pochybnosti o tom, že dlužnice poctivě a úplně v návrhu a zákonných přílohách uvedla všechny své závazky a věřitele a že podaným návrhem na povolení oddlužení nesleduje poctivý záměr. Dlužník je totiž v návrhu na povolení oddlužení a v zákonných seznamech povinen poctivě označit všechny své závazky vůči všem svým zajištěným i nezajištěným věřitelům, kterým je povinen nabídnout všechny své příjmy a majetek k uspokojení jejich pohledávek. V opačném případě nemá insolvenční soud k dispozici všechny potřebné údaje pro předběžný závěr o tom, zda dlužníkův úpadek je řešitelný oddlužením či nikoli (viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10.7.2009, sp. zn. KSUL 77 INS 668/2009, 1 VSPH 314/2009, § 395 odst. 1, písm. a/ IZ).

Závěr insolvenčního soudu, že v této věci není případný úpadek dlužnice řešitelný oddlužením z důvodů nesplnění podmínek pro jeho povolení dle § 395 odst. 1 IZ, je správný.

Vzhledem k majetkové situaci dlužnice, která nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, je důvodný závěr, že na úhradu prvotních nákladů insolvenčního

řízení bude třeba prostředků ze zálohy. Při úvaze o výši zálohy je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že dlužnice vlastní nemovitost, která je předmětem zástavního práva, zajišťujícího závazek dlužnice ze smlouvy o úvěru na částku 650.000,-Kč. Aniž by dosud byl doložen znalecký posudek o ceně této nemovitosti (§ 392 odst. 2 IZ), vychází odvolací soud z premisy, že prostředků ze složené zálohy bude třeba i jako záruky na úhradu konečných nákladů insolvenčního řízení, jejichž výše, s ohledem na případné zpeněžení této nemovitosti, bude minimálně v částce 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Proto je důvodné uložit dlužnici zálohu v maximální výši 50.000,-Kč (§ 108 odst. 2 IZ).

Ze všech těchto důvodů je napadené usnesení věcně správné a odvolací soud je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání.

V Olomouci dne 22. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu